Téma: Impulsivnost a výbušná povaha - léčba, umění sebeovládání

Musíš si nějak vnitřně všípit, že těm lidem nechceš dát šanci, aby Tě vytočili, že jim to nedovolíš...

Ve chvíli největšího vzteku zapoj rozum a řekni si, že bys scénou ublížil hlavně sobě...

Jinak doporučuju třeba nějakou bezplatnou psychologickou poradnu, je jich plno a není to žádná ostuda, já tam například kdysi šla, když děda spáchal sebevraždu. Každý se potýkáme s nějakým problémem.

A doporučuju sport, při kterém vybiješ napětí a agresi, vyplaví se hormony štěstí, bude Ti lépe..I to by mohla být prevence.

Dej si třeba za cíl, že pokud se budeš tři měsíce chovat tak, abys pak byl se sebou spokojen, odměníš se nějak... Nějakou pěknou věcí, zážitkem apod.

Držím palce!

  Já radit nemůžu, protože jsem to samé. Dlouho se dokážu usmívat, kývat a zase usmívat, ale po čase mě chytne do tváře křeč a v levém oku mám tik. Následuje akce ucpaného papiňáku.  Je fakt, že potom okolo mě všichni chodí po špičkách a ani nedutají, ale je na nich poznat že si o mě myslí něco nelichotivého.  Už jsem zkoušela kde co, pískat, zpívat, počítat do 10-ti, kurz sebeovládání. Nic nezabralo, teď už zbývá jen chocholoušek ale tam určitě nepůjdu.

Kurz sebeovládání? To fakt existuje?

Jojo, taky občas vidím červeně a pak je fakt zle .... nejsi náhodou ve znamení býka? My býci takoví jsme.

   Právě že ne, jsem Panna. Myslím, že jsem dost trpělivá, třeba práce s dětmi a seniory mi vůbec nevadí, dokážu odpovídat pořád dokola na jednu otázku a jsem klidná.

Také jsem ten případ. Julie mě rozesmála. Také se tím post morte trápím. Myslím, že se s tím nedá nic dělat. To je temperament cholerik. Jen asertivně jednat, a to důsledně, dřív než džbán přeteče. Já jsem třeba hodně trpělivá ale tento rys mi nepomůže když mě někdo vytočí už se mi vaří krev. Protože jsem žena a protože mám negativní zkušenosti  s tím když jsem se v takovém stavu jednala, raději se schovám, a říkám si už zase to na tebe jde, pozor. Pak vylezu a nějakou nápravu udělám, ale už s větší rozvahou. Ventil to ale chce, jinak se zblázníš.

Schovat se, uklidnit se ... taky řešení.

Rada je relativně jednoduchá, ale zároveň i hodně těžká, protože to důležité se musí odehrát ve Tvé hlavě.

Říct si, že to chceš samo o sobě zase tak moc neznamená. Je třeba hlavně změnit náhled na život a priority v  životě. Uvědomit si, že většinou Tě nevytáčí lidé, ale Ty sám, protože jsi tzv. startovací, zkrátka umět se povznést.

Dobrou kombinací proto může být i partner ještě lépe výbušnější než Ty, to se Ti pak téměř všechno zdá malicherné a nepodstatné.

  Tak stejně laděného, nebo horšího bych nemohla, páč by jsme se pozabíjeli. Ale já normálně v běžném provozu problém nemám, lidi mám ráda, nevadí mi jim pomoci. Nějakou záhadou přitahuji hlavě důchodce, čím dementnější tím lepší.  Ale nesnáším, když se někdo snaží ze mě udělat blbce. Hlavně v zaměstnání, když někdo z kolegů na mě přehrává svoji práci atd. Dalo-by se říci, že semetriku používám jako mimikry. A platí to hlavně na kolegy, protože chlap se fůrií bojí.

Julie, já jsem si to také myslela, vždycky jsem byla hodně výbušná a vzteklá. No potkala jsem svého manžela a proti němu jsem byla ještě mírný odvar. Moje maminka mi řekla, že my dva se buď zabijeme nebo se to srovná a pravda byla to druhé.

Začátky byly hodně těžké, protože to skutečně občas vypadalo na zabití, ale časem jsme to překonaly. Nechci, aby to vyznělo jako sebechvála, to ne, ale protože jsem byla já ta "méně" vzteklá, tak jsem dokázala víc vidět, jak je to jeho jednání hloupé a nesmyslné. Vlastně mi to ukázalo můj odraz a postupně jsem začala být víc a víc nad věcí....samozřejmě se tak nestalo jen díky tomu, ale byl to dost podstatný pomocník ve změně psychiky.... no a dnes už i manžel se dokáže lépe ovládat, snad proto, že ho často odzbrojím svým klidem, případně občas používám zrcadlo pro něj.. s úsměvem (samozřejmě ne ironicky) na něj reaguju jak papoušek... a ono ho to za chvilku přejde

mno tak takového mám. a výsledkem je dost náročný vztah :/ ale ze začátku to bylo fajn, být za toho většího klidase. ted ale vim, ze pokud to neustojim ja, a to jsem taky jenom clovek, on udela v reakci na to jeste neco horsiho. je to nefer, ale je to tak- je to na me. tze jit do sebe a ustavat to.

Kásný večír přeji Všem,četl jsem vaše názory či příspěvky a musím kostatovat že jste asi očividně beránci. Nechci se nikoho dotknout ale já si někdy připadám jak atomová bomba či přeplněný tlakový hrnec který je těsně před výbuchem. Také jsem zjistil že nedovedu ovládat své emoce,,,To znamená že jsem asi vážný aspirant na psychiatrii. Také hledám nějakou pomoc ale zatím jsem ji nenašel. Co s tím?Bezplatné pororadny  a nebo placené???? Všude mají jen nataženou dlaň a člověku stejně nepomohou,Nebo máte na to jiný názor????? 

Nu ano, na pojišťovnu to je jasné. Ale stejně to moc nepomůže, obávám se. Co Vás štve? To je důležité a pak taky přeladit se. Život máme jenom jeden. Proč ho ztrácet tím, že budu reagovat na kdejakého blbce. Promiňte, ale je to tak. Někdo si vezme něco do hlavy, s Vámi to nemá nic společného a co je z toho? Provokace. Ano, je to těžké nereagovat na provokatéra, ale když si člověk představí, že spí doma na zemi, na matraci a neví co se životem, najednou je mi spíš takových lidí líto. Nejde o to být na zemí, ale každý se k tomu jinak postaví a podle toho si já lidí vážím. A když někdo provokuje tak si ho prostě už nevážím. Mluvím ze svého života. Nic nevztahujte prosím na sebe. Já si myslím, že k tomu, že máte vztek máte důvod a věřím Vám á priori. Ale stejně se budete muset povznést sám. Nebo nespokojenost se životem. Nu jedině aktivita pomůže. Nedusit to v sobě. Něco udělat, ale tak aby jste nikomu neublížil! Prostě být úspěšný, protože to člověk nevzdá!

Tohle ma co delat s meridiany, tim jak mozek reaguje na urcite podnety... nejde to moc ovlivnit, tak uz se proste rodime. ma to vyhodu, ze my cholerici mame jako bonus vetsinou zaroven schopnost rychleho uvazovani a jednani v krizove situaci - spousta lidi se ve stresu spis vypne a utlumi, nas to zase nakopne a jeste zrychli. rychle mluvime, rychle jedname... pri nejake nehode vime vetsinou presne co delat a jak se zachovat, na druhou stranu obcas proste mluvime a koname rychleji nez by to bylo vhodne, no. kdo na to veri, muze si obcas mnout dolni vnitrni okraj dlane (kdyz si dam pred oblicej dlan vlastni leve ruky, tak vpravo dole, az na te vyvysene casti dlane) - pokud se trefite, mela by masaz toho mista byt pro cholerika prijemna... a jinak kazdopadne sport - nejaky akcni, fyzicky narocny, u ktereho mate moznost se totalne odrovnat - vybehat, vytriskat to ze sebe :)

   Jo tak to jsem já, největší a nejlepší výkon podávám ve stresu. Někdy mám pocit, že to ani jinak nejde. Doteď jsem obviňovala otce, za jeho tvrdou drezůru, ale asi za to chudák nemůže. Je to dané povahou a geny. Díky, teď ještě najít v rodokmenu nějakého pošuka, na kterého to svedu.

Tak teď jsem se fakt zasmála. Julie, přesně taková jako vy jsem i já. A mám s tím potíže. Ale přesně jak píšete, vždycky musím počkat až to přejde, abych neudělala něco, čeho bych pak v zápětí (až vychladnu) litovala. vždycky napíšu nějakou brutální esemesku a radši ji nepošlu a čekám. mezitím se něčím většinou zabavíma za hodinu jsem ráda, že jsem to neposlala a rychle to vymažu...Jinak jsem přátelská a mám hezké vztahy a snažím se pomáhat ostatním, jen nesnesu kritiku nebo povyšování, nebo když ze mě někdo dělá blbce. Když je na mě ale někdo hodnej, snesu mu modrý z nebe:)

Čtu zde příspěvky jedním dechem, dokázali jste si přiznam chybu a to je skvělé. Můj muž to neumí a jeho chování mu připadá scela přirozené.

Můj názor a nikomu ho nevnucuji je tento:

Zapeklitost problému je v tom, že toto chování přirozené je – pro něj, z jeho pohledu. To, jak se chováme, máme dáno geneticky s tím, že okolí a výchova to může do určité míry ovlivnit.  

Takže pro pedofila je přirozené být pedofilem, pro homosexuála je přirozené být homosexuálem. Stejně tak, jako pro Tebe  kkklala , je přirozené, že se Ti líbí muži.  

Jde to dál. Pro rozžhavený kus kovu vytažený z výhně je přirozené, že pálí. Pro vodu je přirozené, že chladí. Problém nastává tehdy, když se tyto dva protiklady setkají a dojde k uvolnění energie. Samozřejmě to zasyčí a dojde ke ztrátám na obou stranách. A ztráty budou o to větší, čím větší rozdíl tam bude.

Největším problémem bývá nepochopení ze strany okolí. Když okolí vidí hlasitější, zdánlivě agresivnější chování, tak si myslí, že to je špatně. Ono ale ve skutečnosti není. Ale! Když okolí špatně vyhodnotí chování, začne se přirozeně bránit a brání se neadekvátně. Je to jako s osou … lidé často začnou osu odhánět, protože se polekají, začnou panikařit a často dojde k bodnutí. Ale ne proto, že by osa byla zlá, ale proto, že se poleká. Takový trochu začarovaný kruh. Akceleruje to a může to bouchnout. Tím, že to akceleruje, tím se agresivita stupňuje.  

Takže je dobré dozvědět se více o tom, co to chování znamená, odkud pramení a uvědomit si, že není nebezpečné ani agresivní ve své podstatě. Že jde pouze o tak vypadající projev. (Cholerik vs. flegmatik)

Nejlepší je to akceptovat, nehádat se, neprovokovat, nezvyšovat hlas, nerejpat - neubližovat, být nad věcí. V klidu komunikovat, případně debatu přerušit a nechat dotyčného vychladnout. Ale pozor! Neodcházet uprostřed výměny názorů – to by mohlo být chápáno jako urážka - dotyčného by to více vyprovokovalo.  

Změna může nastat pouze tehdy, když dotyčný bude vnímat, že to je problém. A řešení které znám není jednoduché (ale netvrdím, že je jediné). Je velice těžké. (Záleží na míře "neovladatelnosti") Jde o tréninky sebekontroly, o pravidelná cvičení. Jde o osvojení si rituálů na každý den a vypěstování si správných zvyků. Ale bojuje se s tím stejně těžce, jako např. se závislostí na cigaretách. Protože, chcete-li se empaticky vcítit do toho, jaké by to bylo, tak to lze přirovnat k potlačování toho, co máte ráda. Zkuste si představit, jaké by to bylo, kdyby jste si už do konce života musela vědomě odpírat čokoládu (nebo něco) jen proto, že ostatním se nelíbí to, že vám chutná a přitom vám tu čokoládu, každý s kým se potkáte, přinese v ruce a nabídne Vám jí.  

(Tím neříkám, že manžela baví se hádat nebo rozčilovat, poukazuji jen na to, že síla sebekontroly a síla nutkání může být ekvivalentní)

Jako nejhorší vnímám, že tihle lidi vnímají strach a někdy i pohrdání druhých jako RESPEKT.

Měl jsem možnost pozorovat určitý lidi s tímto problémem, ale musím říct, že jsem zjistil tuhle iluzi pouze u jednoho člověka. Tím bych jen rád řekl, že to není pravidlem a jistě to neplatí  pro všechny takto projevující se lidi! IMHO jde spíše o výjimku.

Ono ale nesmíme zaměňovat tento způsob projevu za skutečnou zlobu, skutečnou agresivitu!

Klid, QAdame   

?

Vykřičníky za větami. Připomíná mi to lidi, kteří si myslí, že např. psaní capsem udělá z pravdy ještě větší pravdu a zrovna tak v reálu, že křikem udělá ze své pravdy taky ještě větší pravdu. Ale ve Tvém případě jsem si jen dělala legraci... což jsem dala najevo smajlíkem.

To jedna moje kamarádka píše všude vykřičníky místo teček, děsně mě tím s. re!

No do háje. Už asi vím, proč působím jako vůl. Já, špatně používám vykřičník. Teď jsem to nastudoval. Já se tu češtinu asi nikdy pořádně nenaučím.    Vy máte tolik drobných nuancí …. chjo.    

Ale moc děkuji za upozornění! Samozřejmě, že to nebylo myšleno špatně.

Tak jestli tu žiješ dokonce 34 let, nebo jsi se tady i narodil, pak se to už nenaučíš

Bezvadný, tak mé zmatení pokračuje. Ještě mi řekni, že slovo „cizinec“ neznamená člověka, který se tady nenarodil a nežije tu 34 let a fakt to tady zabalím, protože dnes si připadám už opravdu jako imbecil.

Píšeš a projevuješ se česky v té vyšší rovině, proto nelze uvěřit, že jsi cizinec nežijící v Česku od dětství. Nebo alespoň já prostě nevěřím. Nechci tím vyvolat žádnou polemiku, nebo se Tě dotknout, je to můj názor.

Aha, tak proto jste, QAdame, psal "osa" - jste asi původem ze Slovenska. Už chápu, já nejdřív myselal, že Vám vypadlo "v".

Píšeš osa miesto vosa, ty si Slovák?

Mmch. ja som tej naviac choelrický človek na svete a ak sa mám vybiť pohybom, som ešte zúrivejšia. Neznášam pohyb a po návrate z nedobrovoĺnej túry s a radšej dobrovolne pracem preč, pretože by som mohla niekoho pohrýzt. Nechajte ma vybúvať a budem v pohode. Ale ak sa mám prisposobiť somarinám, čo si kadekto povymýšľa, som ako Papinov hrniec.

Jak píše Plaminek, mám to stejně s tím sportem. Ale u mě je to nejspíš dané tím, že mám větší nadváhu, takže pro mě pohyb není tak snadný a osvobozující. Takže problém je zřejmě hodně i v té nadvaze. Což je způsobené absolutním nedostatkem vůle. Jsem schopná byt měsíce o hladu a krom kil dolů si zničit i zdraví, ale dat kila dolů zdravě prostě nejsem schopná. Někdo tu taky psal, nenechat se vytočit každým blbcem, jenže když vas vytácí Vase batole, které ještě nechápe, jak se věci maji a vy navíc nejste ten typ, co vychovava stylem cukr a bic, čili si ani neulevite křikem nebo placnutim po zadku, tak tech cest jak zůstat. klidu moc nezbývá. Navíc ma sobě pozoruju, ze se mi para sem tam upustí v afektu. Někdy je to tak vyhrocené, ze se az bojím, ze skutečně ublizim. Asi to bude chtít toho psychologa. pomáhají mi příběhy lidi, co to zvládají, al nic mi nepomůže v ten moment, kdy jsem pod největší parou a dítě mi nedá klid ani na to uklidnění se.

jsem z brna a potřebovala bych nějaký kontakt na kurz sebeovládání pro kamaráda-prosím, prosím kdo mi poradí?

Dobrý den,

tenhle problém mám taky a je to peklo teda, kór teď když jsem si našla přítele na kterém mi hodně záleží a nerada bych ho ztratila  pro svoji výbušnou hlavu, já mám spíš záchvaty vzteku, něco mě namíchne a začnu třiskat dveřma a mám neuvěřitelnej vztek ale protože se nechci hádat tak mlčím ale o to je to horší protože on se ptá a ptá a pak to lítá…V případě jiných lidí prostě vybouchnu a je zle. Takže prozatím to řeším takto, začla jsem chodit plavat a běhat uplně sama, protože si tím krásně vyčistím hlavu, večer piju bylinkový čaj, koupila jsem si čínské antistresové koule… Od té doby co jsem se k tomu postavila takto už jsem ustála 2 hádky, sice jsem si myslela, že drahé kamarádce jednu plesknu jak se to ve mě vařilo ale nevybouchla jsem což je pro mě velký krok kupředu… Musela jsem si ale uplně na začátku přiznat že je ve mě opravdu problém a ta hlava je nějakým způsobem rozbitá. Držím všem palce

Ahoj lidi, já sem strašně výbušná, nevím jestli přímo výbušná, ani nevím jak to mám vlastně nazvat. Možná to je tím, že stále bydlím s rodiči a neustále se u nás řve. Mám v sobě neustále jakousi hladinu "nasranosti" a pak mě vytočí všechno, například když někdo dělá dlouho stejné pohyby či zvuky:třeba si píská, vrtí nohou, mlaská, pozoruje mě když třbea vařím nebo dělám nějakou činnost a strasně mě vytočí, když někdo něco nechápe nebo neslyší co říkám a musím to opakovat. Je to na zabití, citím se hrozně, vím, že je chyba ve mě a neumím se zkrotit.

Ahoj lidi nevím si rady jsem výbušná vytočí me každá blbost ukládají se mi většinou jen špatné věci do hlavy chcito změnit a nevím jak pouszim si písničky usmivam se a stejně ta výbušnost přijde pripadam si sama sobě divná i v obchodě se mi udělá zle můžete mi prosím poradit jak mám začít ze sebeovladanim děkuji