Téma: Panický strach ze smrti u sebe a své rodiny - jsem v úzkosti a nevím co s tím

Ahoj, myslím, že by bylo na místě, aby ses objednala k psychologovi (případně k psychiatrovi). Nedořešila jsi v sobě to trauma z minulého období. A bylo by dobré na tom znovu zapracovat.
Nebude to hned, ale za pokoj v duši to stojí.

Myslím si, že astma máš právě z toho přehnaného strachu o své blízké. Zkus se stále něčím zaměstnávat abys neměla čas na takové myšlenky. Možná by ti mohlo pomoct se zamilovat, tím by jsi taky přišla na jiné myšlenky. K tomu psychiatrovi si určitě zajdi. Tvůj zdravotní problém s tím určitě souvisí.

Souhlasím s Mášou. Je ke zvážení další péče ambulantního psychologa s pečlivě vedenou psychoterapií.  

Mohu-li doporučit, podívej se na Internetu na články na téma TANATOFOBIE.  

Vypadá to na nějakou úzkostnou poruchu, je jich celá řada, pravděpodobně jsou tam i hormonální posuny.  

Je možné, že spouštěčem byl pobyt v nemocnici, ale taky tam mohou být další vlivy, například klima v rodině, spíše úzkostnější protektivní rodiče, atd.

Pokud by byly stavy nezvládnutelné, je třeba nechat si předepsat nějaká farmaka, ale to je na zvážení odborníkem, jaká. Moje výborná pracovní zkušenost je s antidepresivem Cipralex, ale ošetřující lékař, nebo psychiatr může mít jiný názor.

Až se situace trochu zklidní, doporučuju obrátit se na specializovaného psychologa, spíše hlubinně zaměřeného.

I kdyz fobie ze smrti by jako fobie mohla být upravována i kognitivně behaviorální terapií, jak je v současnosti populární, lépe by bylo objevit příčiny. Ona samotná KBT spíš jen učí, jak se stavy zacházet, jak je zvládat, oslabovat a potlačovat, ale symptomy se pak rády vracejí v podobě jiných dalších fobií a omezení. Je to na zvážení, ale nejlepší by asi bylo zjistit, kde a co je problém a až pak ho řešit.

Myslím si, že podobné myšlenky má občas každý. Je dobré navštívit psychologa a rozebrat své panické stavy. Jedno je ale fakt, že člověk není naplánovaný tak, aby počítal s koncem života. V člověku je touha po životě bez konce a stále hledá elixír nesmrtelnosti. Já to řeším modlitbou, vírou a čtením Bible.  

Já jsem popravdě měla podobné problémy. když jsem byla v jejím věku, Každý večer jsem brečela ze strachu, že by se mým rodičům něco mohlo stát. Myslela jsem na to celé dny. Měla jsem problémy s astmatem a používala jsem ventolin. Pak jsem se zamilovala a moje myšlenky se obrátili jinam. Pak zmizelo dokonce i astma. Slečně jsem radila na základě svých zkušenosti.

Připravili jsme na dnešení den článek o tanatofobii:  

• Tanatofobie (strach ze smrti) - příznaky, projevy, symptomy

Ahoj. Mam to same. Je to silene. S tim se neda nic udelat, vse muzes zmenit, krome toho. Rada bych Ti pomohla, ale sama potrebuji pomoc . Miluju svou rodinu, a chci byt s nima navzdy. Pro nekoho detinske, pro me ne. A i kdyby existovali minule a dalsi zivoty, ja chci byt jen s tema lidma, s nema jsem stastna. Kdyby slo jen o me, je to jednodussi. Je to k zesileni holka. promin, ale tim js Ti nepomohla, vim. Ale nejsi sama, a ja take ne v tomhle.

ani nevím, že tu takové téma bylo, ale já měla od mala strach ze smrti mých blízkých. To jsem si šla hezky ze školy a vduchu  si říkala, jak dlouho by tu asi mohla být moje babička a myslela jsem na to, že bych klidně já mohla jít první, nebo abysme umřely spolu a tak. Když měla nějaké problémy, křeče, bolesti a já se o ní bála, tak jsem doma hladila nohy plyšáka, co mám od ní a přála si, aby byla v pohodě. Pak jsem se bála o druhou babičku, když reálně umírala, já jí navštěvovala ve špitálu a doma jsem se po svém "modlila". K ničemu. Navíc jsem myslela, že jsem to přivolala, páč jsem si kreslila hroby s křížema a epitafama. Od té doby je nekreslím.

Dnes se můžu bát už jen o mámu a taky bojím. Hlavně, když někam jede, hrůza. Nevím, co bych si počala. Ale už to postupem času, zaplatpánbu, nemá takové grády, jako dřív. Asi jsem z toho vyspěla.

Občas mě to ale přepadá i u lidí, kteří mi sice nejsou blízký tolik, ale nějak mi na nich záleží a bolí mě u srdce představa, co bude za 10, 20 let. Lidi, co znám, budou stárnout a zemřou

Takže dámy, radu taky nemám, jen se asi zaměstnávat a věřit, že čas to zmírní

A dodnes,  kdyby byla ta možnost, bych klidně "šla" místo někoho, koho zde ostatní potřebují, kdo má život rád a zaslouží si to. Ale to, bohužel či bohudík, nejde.

Achjo a navíc zemřel Schimanski, legenda nejen mýho dětství : ´ (

No. Rypousice, ty jsi stejne tak potrebna jako kdokoli jiny na tomto svete…