Téma: Sebepoškozování a řezající se lidé - názory, diskuze

Upřímně? Že to není dobrý způsob řešení problémů. Potřebuješ jinou pomoc, spíše odbornou.

sebepoškozování. mi to pomáhá, je mi po tom dobře, ale myslím si že by to lidi dělat neměli. asi jsem na tom závislá. už asi 5let. a prostě se toho nechci vzdát. druzí mě taky odsuzujou. ale já si stejně věci dělám po svém

Ahoj, sebepoškozování je řekněme neefektivní způsob, jak se vyrovnávat se stresem, se starostmi, které člověk zažívá. Neodsuzuji, respektuji to jako způsob, který používáš, avšak s ním nesouhlasím. U sebepoškozování je dobré, pokud si najdeš jiný způsob, jak se zbavovat stresu - popovídat si s někým, vykřičet se, praštit do boxovacího pytle, mít okolo sebe super lidi, naučit se relaxační techniky, apod. Na netu najdeš specializované stránky, které se problematice sebepoškozování věnují a pokud bys chtěla, najdeš tu i návody, jak přestat. Uričtě je fajn si o tom s někým promluvit - např. na lince důvěry, dnes tam můžeš i napsat - chat, nebo mail a oni Ti odpoví. Měj se dobře, Martin

Nemyslím si vůbec nic, protože nechápu.  

Milá holčino jestli mohu, tak Tě prosím, obrať se s tímto problémem na svou dětskou lékařku. Normálně se jí svěř a ona pokud má alespoň špetku rozumu, tak Tě nasměruje co a jak dál. Chápu, že se asi stydíš se svým problémem svěřit se rodičům /a to bys měla nejdříve /. Pokud už jsi jim to řekla a máš pocit, že Tě neberou vážně, tak šup k lékaři. Tenhle problém se Ti totiž snadno může zvrtnout!

Věř mi, vím o čem mluvím. Jsem maminkou syna, který se též sebepoškozoval, mě nic neřekl z důvodu, že si to vyřeší sám a stal se na tom prakticky závislým /dělal to prý asi 2-roky /. Neřešil to hned, protože ten první rok to prý bylo jen občas. Jenomže pak se nešťastně zamiloval, /tozn. přišel velký problém pro něho/ a řezání se mu vymklo z rukou, když to napíšu laicky, prostě se to dostalo do takové roviny, že se toho chtěl všeho zbavit tak, že se zbaví i sebe. A právě v této fázi to oznámil mě. Věř mi hrozně těžko se mi to píše, protože jsem jeho máma a hrozně těžce nesu, že se mi s tím nesvěřil dřív. On ale tvrdí, že si nemyslel, že se mu to může vymknout kontrole. Událost je čerstvá.

Syna jsme museli nechat hospitalizovat pod odborným dohledem, protože si to nechal už moc rozjet, rozumíš mi? V nemocnici si pobyl následně 2 měsíce, nyní už je z nejhoršího venku a je na psychoterapeutickém oddělení, kde se defacto učí, laicky řečeno-co dělat, jako NÁHRADU při pocitech "na řezání". Normálně se sebepoškozování mezi závislosti neřadí, takže i léčba je jiná než u závislostí, ale jisté abstinenční příznaky pociťovat budeš-až Ti bude odebrána žiletka či jiný řezací nástroj, to Tě asi napadne samotnou.

Musíš si uvědomit a Ty jsi chytrá holka, přišla jsi na to sama, že ulevovat si řezáním je špatně!

A tohle je první krok k vyléčení se. A věř mi, sama se tohoto problému NEZBAVÍŠ! Potřebuješ odbornou pomoc. Psychologa, který Ti pomocí terapie poradí, jak zvládat ty pocity při kterých máš chuť se říznout.

Ale Ty musíš především sama zajít za lékařem, PŘIZNAT MU, že máš určitý psychický problém a hlavně CHCEŠ HO ŘEŠIT!! Anebo když s Tebou půjde mamka, bude to lepší.

ALE ČÍM DŘÍV TÍM LÍP!

A neboj nejsi v tom sama. Držím Ti pěsti ať se  z toho dostaneš i Ty…

Já chápu ty, kteří se poškozují, ale nikdy bych se schválně nezvladla říznout. Sebepoškozování se často objeví u těch, u kterých to nečekáš. Já jsem se vždycky chtěla zkusit říznout, ale bála jsem se. Jsem strašpytel, ale možná mám štěstí, že se to neodvazim zkusit. Alespoň na tom nemuzu být závislá. Vy kteří jste to nikdy nezkusili, tak to nedělejte, jinak budete závislí a těžko se toho zbavíte.

Já jsem kvůli sebepoškozování skončila nakonec na psychiatrii. Dokonce dvakrát, poslední pobyt jsem měla akutní, měla jsem na sobě 700 řezů , byla jsem tam i ještě kvůli jiným problémům, ale to sebepoškozování už bylo moc rozjeté. Jsem na to závislá, v říjnu to bylo 5 let od prvního řezu

Se sebeposkozovanim mám také zkušenosti. vždycky jsem to před okolím tajila. nikdo o tom neví. zacalo to když se moje kamarádka pokusila o sebevraždu. tehdy jsem si to davala za vinu a zacla se řezat. chtěla jsem to před okolím ukrýt a tak jsem se rezala do bricha a končetin nebo se palila horkým čajem. tohle me počínání zanechalo mnoho jizev nejen na těle… dnes (21.11.2016) uz  jsem dospělá ale necítím se tak. znovu jsem tomu propadla. moc se za to stydím ale bojím se hledat pomoc u psychologů protože mám stále pocit ze to musím zvládnout sama a popravdě mi to pomaha. budoucnosti se bojím … : '- (

Ahojte, som študentkou psychológie v Olomouci. Oslovujem vás prostredníctvom tohto príspevku z dôvodu, že *hľadám* ľudí pre svoju bakalársku prácu, ktorá je zameraná na zámerné sebapoškodzovanie. Výskum bude prebiehať formou rozhovorov (ak by niekto mal záujem sa zúčastniť, ale nechcel by osobné stretnutie, či rozhovor cez videohovor/hovor, je možná aj emailová komunikácia). Všetko bude kompletne ANONYMNÉ. Hľadám ľudí vo veku od 18 rokov, ktorí sa v minulosti či naďalej v súčasnosti sebapoškodzujú. V prípade akýchkoľvek otázok ma prosím kontaktuje prostredníctvom mailu: vyskumdsh2017@gmail.com. Ďakujem vopred.

Dobrý den. Ráda bych Vám pomohla s bakalářskou prací ohledně sebepoškozování. Asi by pro mě byla nejlepší komunikace přes email. můj email je michellqa.m@seznam.cz