Téma: Zvýšení kvality potravin - postup, návod
Stále na nás čekají zatím neobjevené postupy, přinášející zlepšení toho, či jiného. Často jsou objeveny náhodou. Ono takové: dnes něco převratného vymyslím, neplatí. Na to je třeba pořádná pusa od múzy a řekněte sami, kdy vás naposled zmíněná éterická bytost cicmala. Mezi lidmi, obzvlášť v české kotlině, bývalo dobrých nápadů na lopaty a je mimořádně nelogický postup nechávat si dobré ideje egoisticky pro sebe. Zapadnou, aby se navždy ztratily.
Následující řádky nejsou nápad. Postup vznikl samovolně v domácnosti osoby jménem Medjo. Zmíněná dáma (? ) žije kdesi u pobřeží Indického oceánu a přispěchavši z nákupu, pominula se jí mysl v rovníkovém hicu. Zkrátka jeden balíček s potravinou skončil nějak omylem ve skříni a protože to byla almara málo sofistikovaná a tedy bez chlazení, nastal netušený biologický proces v plném utajení. Moc se nešklebte a o samotě si přiznejte, kdo z vás nechal klíče v lednici, návštěvě vrznul do buchty mořskou sůl a postavil varnou konev na plamen. Já vím, takové úlety se vám nemohou přihodit, ale není všem dnům konec. Třeba se tu ještě dovíme…
Balíček dřepí ve tmě, dávno zapomenut, nikdo se po něm neshání. Mine měsíc všeobecného klidu, když se navečer sejde barák u společného stolu a žvatlajíce po chutné krmi z lupenů kari, najednou bum! Takové divné bum, nepatřičné ve slušné domácnosti, jako když praskne cosi natlakovaného. Balíček se prásknul sám. Pokud čekáte smrad, z něhož se dají vykrajovat tvary exkrementálního charakteru, jste vedle. Jen trochu kysličníku, pardon, aby i mladší rozuměli, oxidu uhličitého. Nebyl jsem u případu, leč vzdálená zapomněnka tvrdila, že obsah sežrali natotata, jak byl dobrý. Po prvním pokusu s ní souhlasím.
Mnohá tvrzení beru s nutnou dávkou rezervovanosti, ale řka si, nejvýš tě vyhodím, podobný balíček jsem zakoupil. Tak tedy, jedná se o zrání polotvrdého sýra ve vhodných podmínkách. Vzal jsem dva balíky, asi po 300 g. Jeden se jmenoval gouda a druhý byl parchant nejasného původu, zato „ementálského typu“. Když je ochutnáte v čerstvém stavu, řeknete dobrý, ale to známe. Nic, o čem bychom dlouho ztráceli slova. Uložil jsem do skříně, kam nemůže světlo a pěkně při pokojové teplotě. Do mobilu jsem naťukal befely po týdnech, kdybych zapomněl. Čtvrtý týden se obsahy balení poněkud rozplizly, nabyly na objemu a oba balíčky připomněly balónovou pneumatiku. Postup skutečně funguje, ale jen, pokud koupíte zatavené balení v pořádné fólii a uvnitř je ochranná atmosféra kyslíku s oxidem. Pak dochází k rychlému zrání, bez vzniku plísní. Sýr změkne, vytvoří se množství nových ok a chuť? Úplně jiná. Docílíte sýr v plné zralosti, který na českém trhu nebývá a když na něj narazíte, odradí vás cena. Francouzi za podobnou pochoutku rádi šmátrají hluboko ve šrajtoflích, česká hygiena by vás nechala zatknout. Nechám na vašem úsudku, kdože sýrům lépe rozumí. Nezkoušejte postup s jakkoli jinak zabaleným sýrem a to se rozumí, neberte blevajzy vyrobené z olejů. Vyhodíte je. Obal nesmí být porušen ani propíchnutím.
Postup sem nedávám, abyste padali na vaše urozené zádě. Když dovolíte, rád bych si prošel obsah vašich tajných šuplíků a případných pamětí v této branži. Berte přání jako bouření mozků, ale s vašimi zkušenostmi
Děkuju
(2 lidí)
(0 lidí)
Stránka otevřena 4061x Předchozí téma | Další téma
Reakce čtenářů
To je, panečku, nápad. Je vidět, že sýry se prodávají nezralé. Je fakt, že takový zrající sýr jen zabírá místo a nic kloudného z něj nekápne. Tak to lifrujou k nám - už všichni vědí, že Češi koupí kdejaké humusy. Ale jak málo stačí a máš kvalitní sýr 
To děkuji za tip. Já tak maximálně nechala ve spíši zrát dva měsíce klobásy, porotože je přítelova mamina zabalila do sáčku od müsli... A my je marně hledali celou dobu 
A o konvici na sporáku a podobných úletech mi nemluv. Na to jsem odborník.
Máte pravdu. ve Francii jsem žila pětadvacet let. Tam se Camembert kupuje tak, že sejmemete víčko a stlačíte prstem obsah. pokud pod prstem povolí, je vhodný ke konzumaci ještě ten samý den. jinak uložíte doma, ne v lednici a čekáte třeba týden, až dozraje. Nevím, jak tomu je dnes, ale drahá záležitost to nebyla. vozila jsem je přátelům a 250gr. vyšlo na našich 25kč. A byl to velice kvalitní sýr. Naposledy jsem tam tam byla před třemi roky. Zkusila jsem ten samý postup s naším sýrem, výsledek byl nulový a nepoživatelný. Teď si ani nevzpomenu jak se jmenuje, protože ho už dlouho nekupuji, ale je to nějaká napodobenina a také se to tady nakládá do oleje. Což je podle mne hrůza.
A kterej to jako je? Já jsem tam koupila a těm z FR se to nemůže rovnat.
Já jsem Barčo kluk z vesnice. Záplatovanej, ale čistej. A nejdál jsem byl v Humpolci na rynku, proto jak je na sejru napsáno France, beru ho. Je v papírovo-dřevěnej krabici s červenou nálepkou, váží 1/4 kila
Díky, ... a nejde o to, kde jsi byl, či nebyl. Tento mi nechutnal ani tam. Myslela jsem, jestli nemyslíš ten trojúhlelník, nevím teď název, ale ten teda nesnese srovnání.
Jasně že to bude šunt, ale na kuchařském serveru si zase povzdechl Francouz, že u nich se nedají žrát uzeniny. Všechno se zhoršuje, jsem kdesi napsal a tak mi napadá, zda devastace kvality potravin nezačala u erotických hraček. Taky náhražka, když se neumí
Napadlo mě, že bych tu napsala o kvašení, ale příklad by si ze mně určitě nikdo nevzal, leda by potřeboval vymalovat. Mám na mysli burčák, zavíčkovaný, zapomenutý ve špajzu 
No to se teda divím. Myslím tím toho Francouze. Fakt řekl, že jsou ve Francii hnusné uzeniny? Vždyť jsou právě svými masnými výrobky proslaveni po celém světě, zrovna tak, jako svými sýry. Ledaže si kupuje podřadné a levné uzeniny v supermarketech. Jenomže on si tam má možnost opravdu vybrat ze stovek masných výrobků. Tak jestli si kupuje šmejd, bude to spíše z ekonomických důvodů. Jinak to nechápu. To je jakoby Čech prohlásil, že v Čechách je hnusné pivo.
Žádný tajný šuplík se nekoná. Ale byla jsem na svatbě, kde se připíjelo na ženicha a nevěstu slivovicí, která byla stejně stará jako ženich (32). A byla vážně dobrá.
To je dobře, že Ti slivovice chutnala, Juli. V lihu vzdělaní Moraváci přiznají, že je méně než jedna z deseti dobrá. Ženy mívají vytříbenou chuť, pokud nechlastají patoky po kýblech a nekouří. Proto jak se v nápoji či pokrmu objeví cosi navíc, jsou obezřetné na další léta a odmítají cokoli. O slivovici se toho hodně nakecá a méně ví. Když je vinopalník (ale i lihovary) krkovička a hlupák, táhne rektifikaci, dokud něco kape, nic dobrého v jeho lahvích nenajdeme. Při destilaci ušlechtilých pálenek má jediné rozhodující slovo neustálá ochutnávka. To není chlastání, jak se shovívavě usmívají debilové, to se nabere pár kapek do pusy, rozředí se slinami, nadýchne se přes tekutinu vzduch a zásadně se vyplivuje. Mezi další ochutnávkou se pusa vyčistí bílým chlebem bez koření a čistou vodou.
Až Ti zase nabídnou slivovici, budou si před Tebou tahat triko a třeba povedou učené řeči, dej si pár kapek na hřbet ruky a druhým hřbetem tři do sucha, tak aby si všimli. Pak přivoň k pleti. Dobrá pálenka voní jen po ovoci, nesmí tam být ani stopa čehosi jiného. To „něco jiného“ jsou vysokovroucí alkoholy. Destilatéři je zvou dokap nebo zadky. Jak se dostanou do pálenky, ani sto let uložení jí nepomůže. Uvidíš, jak budou chlapi čumět, až jen ledabyle procedíš cosi o amylakoholu, izobutylu. Když je pálenka nasládlá, je v ní glycerin, ten taky vzniká kvašením, ale nesmí ho být moc.
Je zvláštní, že lidi povídají výhradně o slivovici. Přitom je daleko více lepších pálenek, jen namátkou řeknu ptačky i pěstěné třešně a višně. Jedna z nejlepších je pálenka z hroznů nebo šlupek (terkelica), přitom na Moravě se vyhazují celé haldy odpadu po lisování vína.
O uložení pálenek se vedou všelijaké řeči a kdekdo přísahá na zakopání a jak se slivka "úplně táhne". Nedokázatelný nesmysl. To má jen příznivý vliv stálé nízké teploty, ale je problém se špuntem, aby neshnil.
Ve skle probíhá rozpad sloučenin daleko pomaleji než v sudu, ale správným a dlouhým uložením (5 a více let) získávají všechny pálenky na jakosti. Kromě esterů vznikají voňavé acetaly, je to zkrátka složitý. Lihovina nemůže dostat ve skle žádné cizí pachy. To už neplatí o nerez oceli. Nestačí jen potravinářský materiál. Ocel nesmí obsahovat uhlík. Ten může zapříčinit vznik uhlovodíků a jsme v palivech pro motory.
Zrání v dubovém sudu je něco zcela jiného. Líh rozpouští flavonoid quercetin, rutin a další třísloviny obsažené v dubu. Zároveň uniká pórovitými stěnami líh i voda. Kyslík v omezeném množství působí příznivě na rozpad nežádoucích sloučenin. Vyluhované látky dodávají charakteristickou chuť i barvu. Vložením dubových hoblin toto dosáhneme v trochu jiné skladbě, ale tudy správná cesta nevede. Zkoušel jsem ji. Do sudu jistě patří pálenka z vína, rozinek a whisky. Odborníci upřednostňují u ovocných pálenek především jemnou chuť, vůni použitého ovoce a naprostou průzračnost, proto ušlechtilé destiláty do sudů nepatří. Stejně tak se nesmí ovoce míchat jako přiblblí Rakušáci se svým Obstlerem.
To je vše, co si pamatuji z praxe a knihy Jan E. Dyr, Výroba slivovice a jiných pálenek
Tak s tím dubovým soudkem máme špatnou zkušenost. Slivovice chytla barvu do žluta a vypadala jak ranní moč. Pokud dáváme archiv, naléváme pouze do čistých čirých litrovek (Božkov-Rum) a vršek zakapáváme pečetním voskem. Sice při tom zažívám adrenalín, páč já držím a otáčím lahví a manžel v těsné blízkosti svíčkou vosk nahřívá a zakapává špunt. Z hroznů raději víno, ale meruňkovice je dobrá....
