Téma: Pití tekutin před jídlem, při jídle nebo po jídle?

Každý má jinou teorii tady mají taky názor.

Já piju hodně…přesněji: prý chlastám jak nemocnej vosel.

Piju i u jídla, když se mi chce a po jídle většinou vypiju nějaký hrnek (0,5l) vody bo čaje.  

Já piju v průběhu jídla, dokonce i u polévky.  

Když jsem byla malá, nemohla jsem jíst, pokud jsem k tomu nedostala vodu, jako by mi to jídlo neklouzalo do krku.  

A to mi vydrželo dodnes.  

Já jsem také zvyklá pít "kdy se mi zachce". Moc teda nepiju, jsem lajdák, ale u jídla si většinou vzpomenu, že bych měla i pít. U kamarádky třeba nebylo pití dokud se nedojedlo-vždycky mi to přišlo divný.

    Některé rodiny na tom asi trvají proto, že když člověk pije během jídla nebo po něm, rychleji se nasytí a pak nedojídá.

   V žaludku jsou slizniční řasy které, když do něj přichází tekutina, vytvoří žlábek vedoucí přímo do střeva. Takže se tekutina v žaludku nezdržuje, ale pokračuje do střeva, aby se mohla rychle vstřebat. Jenže když se žaludek plní pevnou stravou, už tuto schopnost nemá, takže ho voda naplňuje. Otázka je jaký vliv to má na trávení - hrnek vody asi žádný, ale půl kýble už by mohlo zhoršit prosycení tráveniny trávicími šťávami a prodloužit dobu zpracovávání v žaludku a způsobit pocity těžkosti atd.

   Nevím, u nás se vždycky dobře vařilo, takže jsem od stolu beztak odcházela jak balon a babička vždycky trvala na tom, abychom dopíjeli. Dojídat jsme nemuseli, ale vypít skleničku vody jo

Já denně tak vypiju 2-3litry vody a klidně před jídlem se napiju, ale během jídla nepiju, ono se to ani nemá a po jídle nepiju, tak 10-15minut.

Někde jsem četla, že by se nemělo 20minut před a po jídle vůbec pít.

Na článek pak rád se zájmem mrknu, na medicíně nás učili, že je lepší pít po jídle - starva je v žaludku měkčí a snadněji se žaludku zpracovává a přebytečná tekutina odteče dále díky anatomicky tvarovaným rýhám na žaludku, které se jmenuí sulcus salivarius. Takže ať je to jak chce, příroda počítá s tím, že po jídle budeme pít a je na to ready.

Hmmm, nám to říkali přesně naopak - že tekutina projde dokud je žaludek prázdný protože pak by s ní "utíkala" i ještě nenatrávená potrava. Safra safra, budu muset zopáknout fyziolu.

    A na to jméno u monogasterů jsem si za boha nemohla vzpomenout - u přežvýkavců je to sulcus reticuloomasicus, ale to se lidí asi netýká…

Článek jsem četl.

Koukám, že o sulcus salivarius ani slovo Je možné, že pán měl pravdu, ale trvám stejně na tom, že ať je to jak chce, evoluce nepočítala s tím, že budeme tak sečtělí a že budeme pít minimálně 30 a více minut před jídlem. Pán má možná pravdu (v tom, že může být ztížené trávení potravy kvůli ředění trávicích šťáv), ale jak jsem psal - příroda s tím počítá a když se napijete 25 minut před jídlem nebo při jídle, asi neumřete

Jak říkal náš pan docent na anatomii, matička příroda nebyla hloupá a ve škole dávala (na rozdíl od nás) pozor

umřít rozhodně neumřeme, ale je fakt, že civilizace se vyvijí i se svými negativními dopady rychleji, než je přírod schopna se přizpůsobit… člověk dělá mnoho věcí se kterými příroda nepočítla… vdehuje kouř z hořících rostlin obalených papírem a to nikoli v množství zanedbaatelném… počítala s tm příroda? pije alkohol v množství většíím než přizozeném a ve škále, kterou příroda ani bez lidského přičinění vyprodukovat neumí - počítala s tm příroda? zachází se svým tělem s takovými nároky  s jakými příroda počítat nemohla ani kdyby opravdu dávala pozor - obrovský přííjem ppotravy neúměrný minimálnímu výdeji energie, nesmyslné pohybové aktivity na které našše tělo nění kontruováno, absurdní denní režim a naprosto nezvládnutelné psychycké zatížení. Zoufalé životní prostředí a návyky, které devastují veškerou snahu přírody o zachování našeho živočišného druhu…  Pitný režim se jeví jako maličkost, ale není i když se na něj asi neumírá (bezprostředně)

Kdybychom nechali všechno na přírodě, jaký čas by nám vyměřila na tomto světě?

příjem tekutin by se měl pohybovat mezi jedním a 2,5 litry - podle teploty, zátěže, věku, pohlaví, váhy… část vody je přijímána v potravě, jako její součást. Proč by se mělo nebo nemělo pít před, při a po jídle nevím, Já piju před a při jídle, na druhou stranu piju i zcela mimo dobu příjmu potravy, piju málo, větší část tekutiny, kterou přijmu tvoří mléko a voda (samostatně   )

minimální část tvoří káva nebo čaj, občas juice… polévky se mě moc netýkají - nejde li o stav nouze a nějakou tu čínskou… nenajedla bych se bez skleničky na stole, chyběla by mi možnost se napít, ostatně mám pocit, že nápoj v rozumném množství před jídlem nastartuje žaludek k činnosti a pití během jídla by naopak mohlo mít negativní vliv na přílišné rozředění a následné nedůkladné zpracování potravy žaludkem. Pití po jídle asi může také bezprostředně urychlit průchod zažíváním, ale to nemluvím o loku ze skleničky, to jsou otázky spíš decilitrů… a tak se prolévá během jídla málokdo…

BArčo, doufám, že dodáš oficiální správnou verzi, abychjom všichni věděli, jak se nám dobře daří i při těch mnoha fatálních chybách, kterých se dopouštíme

To by ses Meg ptala té pravé. Už v tématu jsem psala, že jsem do dnes nevěděla, že by to mohlo mít na něco vliv.

Piju, kdy se mi zachce. Před jídlem, během jídla, po jídle, ráno, v noci, v autě…

Vím dávno, že je vhodné pít hlavně před jídlem minimálně půl hodiny po jídle, ale je vhodné zapíjet například suchou stravu, takže záleží i na tom co se jí.  Nejdůležitější je, nic si nevyčítat a přijímat všechno s chutí.

Takže, když si dám kachnu s červeným zelím, dávám si k tomu dvě deci červeného vína a také vodu. Když máme klasiku, vepřové a zelí, během jídla si dopřeji trochu popovického Kozla. Samozřejmě, pokud nemusím řídit auto.

Hlavně dodržuji pitný režim a vypiji denně nejméně dva a půl litru čisté filtrované vody, z toho asi dvě třetiny dopoledne.

Barčo, tvůj odkaz je velmi správný a upozorňuje na zbytečné ředění trávicích žaludečních kyselin.

Jak já se znám, pojedu postaru. Podle vzoru - starého psa novým kouskům nenaučíš   

Já se napiju vždy, když si vzpomenu.

Našla jsem docela zajímavé informace … To by nemuselo být marné. Jenže, myslet si na to …