Téma: Přítomnost muže u porodu - ano nebo ne

Já u porodu manžela chtěla a měla. A jsem za to ráda. Fakt je, že u samotného porodu, tedy doby vypuzovací, mi bylo jedno, kdo tam byl  , ale u toho čekání bylo fajn mít muže.  

Pravda je, že vždy v tu nejnevhodnější dobu kladl hloupé otázky, ta doba byla když jsem s kapačkou lítala po chodbě a v době kontrakce, když jsem se potřebovala o něho opřít, tak se mě ptal na nesmysly.  

Ale těch 13 hodin, co se mnou byl než došlo vše k zdárnému konci, ty bych neměnila.

Kdybych měla rodit znovu, znovu bych chtěla otce u porodu. Alespoň u druhé fáze porodní. U třetí je mi to fuk.  

??? 13 hodin??? No a tím to asi taky bude... s první dcerou jsem tam byla skoro dvě hodiny a přišlo mi to docela dlouho.  

Jo jo, 13 hodin čekání na to jestli se uráčí ukázat světu. V 11 hodin, když napíchli plodovou vodu mi lékař řekl, že by to tedy už mohlo být brzy, v 19 hodin mě dovezli na porodní sál, že tedy snad už... no a s velkou slávou se nám ve 23.50 narodila dcera. Ale fakt je, že na to, že jsem tam přijela s bolestmi  v neděli dopoledne, tak uterý v noci byl úspěch.  

Asi tak... neumím si to ani představit.

První dceru mám skoro dvě hodiny po tom co mi začalo vůbec něco být a usoudila jsem, že se asi narodí. Druhou dceru... no jsem ráda, že se nenarodila doma. Nic moc mi nebylo, ale poučená z prvního porodu jsem jela do FNHK a za dvacet minut se narodila. A byla skoro slon, měla 4 kila

A vím jistě, že když mi doktor šil dva stehy na oušku bolelo to daleko vííííc

Ahoj.

V době kdy jsem rodila byla přítomnost manžela u porodu ještě nepřípustná. A musím říct, že mě to mrzlo. Nevím proč, ale mám dojem, že když muž vidí, jak se ten i jeho mrňousek dere na svět a vidí ho hned, tak je to pro něj úplně jiný zážitek  než když mu ho přinesou už umytého a zabaleného. Prostě si myslím, že v tu chvíli u nich propukne ochranitelský pud v tak veliké míře, že si ho budou pamatovat napořád. A pak si také myslím, že si váží ženy, když vidí, že ta hláška, že "kdyby měli rodit chlapi, tak vymřeme" není tak úplně nesmyslná.

A to, že u porodu mají občas nesmyslné otázky pramení z jejich nevědomosti a mám dojem i ze strachu. Ale ručím za to, že jim to navždy zůstane v mysli.

Takže ano, jsem pro přítomnost tatínků u porodu.

Niky, věř mi, že ne pro každého muže znamená porod památku napořád, ani to, že by měli potřebu stát se oravdovým "tátou". Ale ženě to může cosi přinést.  

Vždy jsem chtěl, i moje žena chtěla a já nebyl proti. Nikdy jsem nepřemýšlel proč, prostě jsem chtěl sám od sebe. I žena byla ráda, že sjem tam byl, prý to byla pro ní psychická opora.

No já ten první nestihnul, mladý to vzal hopem a stejně šel v poslední chvíli císařem, protože se vrtil a zamotal do šňůry.

Ten druhý jsem si už vychutnal, ikdyž si tam člověk připadá jako trotl, protože neví kam se má postavit a rád by ženě pomohl, ikdyž ví že nemůže. A šel bych zase, podle mě to k tomu patří.

No, tohle je napriklad jedna z veci ktera je plne v rukou zen. Mam tim na mysli ze pokud tam zena muze nechce, tak ma muz zahodit svou jesitnost a jit si domu kousat prsty. No a pokud ho tam chce tak ma sklapnout paty, neprotestovat a byt tam s ni kdyz si ho tam preje.

Strejda byl u porodu mého prvního bratránka, ale vzhledem k tomu, že porod trval něco kolem 19 hodin a oba s tetou už toho měli plné kecky (strejda je technik a všechny ty vody, krev apod mu nedělalo dobře... ).

  Nakonec seděl v rohu, kde ho křísily sestry a teta na něj jen párkrát mezi stahy zakřičela ať aspoň tak blbě nečumí... No dnes už se tomu všichni smějeme, ale pro ně to v tu chvíli asi byla zkouška manželství.

   Je teda fakt, že když už si tatínek užil začátek měl by si i "užít" konec, ale jinak nevím. Nějak mě neláká představa, že k tomu všemu tam ještě bude postávat můj muž a dívat se, zatímco já budu potit krev. Jako opora před a po určitě, ale jak zkušené rodičky a matky výše píší, při porodu jako takovém, jim to bylo jedno kdo kde je a není...

    A když už jsem u toho, současný partner několik porodů viděl na praxích a pokud vím, moc ho to neoslovilo (třeba i proto je na patologii ). Pravdou je, že musí být pyšný na toho malého tvorečka, když se dere ven-přecejen je to jeho dílo

    Já byla u porodů krav a prasnic a jsem toho názoru, že není úplně o co stát. Úplně první, co jsem viděla byla kráva s dvojčatama, kdy jedno bylo zaklíněné v porodních cestách a veterinář (nazvala bych ho debilem, ale mám úctu ke starším) ho rval ještě se dvěma dalšími chlapy ven. Kráva byla roztrhaná až běda a teleti zlomili nohu. Druhé se celou dobu v matce dusilo, ale to spravilo pár kopanců (jsou i jemnější způsoby, jak oživit tele). Kráva po porodu ulehla a za dva dny pošla na poporodní eklampsii protože ji nikdo nebyl s to píchnout dávku hořčíku... Byly jsme tam tři a myslím, že nám ani jedné nebylo zrovna příjemné nečinně přihlížet utrpení naší "družky".

  A ještě jsem vlastně viděla rodit jednu mou myšku, ale pro ně je to hračka. Sází to jak Baťa cvičky jedno za druhým - to bylo takový roztomilý, vždycky mládě hned chytla packama, omyla a šup s ním pod bříško

   Naštěstí mám na tohle ještě čas. Ale vaše názory a zkušenosti jsou fakt zajímavé Tak za pár let se sem taky třeba vyjádřím a budu pro tatínky u porodu

Lucy, přesně jak píšeš... porod trval 19 hodin. A o tom to je. Je dobře, když těch 19 hodin bolestí na to ta žena není sama. Já byla ráda, když mi můj manžel říkal " připrav se, jde to nahoru "  a já se mohla zarýt prsty do matrace a vydržet další stah.  

A chlapi alespoň mají tu představu o tom, jak protlačit slona klíčovou dírkou.  

Byl jsem u porodu a šel bych zase. Proč by v tom měla být žena sama když nemusí? Proč by kolem měla vidět jenom cizí lidi?