Téma: Jak zapadnout do kolektivu - rady

Jestli to trvá od 5. třídy, tak s tím teď už nic neuděláš. Jedinou možností je "restart". Tj. jít na jinou školu. Buď to ještě rok (9. třída) vydržíš, pak půjdeš na střední školu, nebo se zkus dohodnout s rodiči, že bys chtěla devítku na jiné škole.

Mně se něco takového stalo při změně zaměstnání. Vždycky jsem si myslel, že "s každým se dá dohodnout", že "s každým se dá vyjít". Nevěřil jsem lidem, kteří tvrdili, že v současné práci je to k nevydržení. Jak jsem říká "karma je zdarma", tak jsem dostal naložen plný kotel. Vydržel jsem to tam pět měsíců, pak jsem šel jinam a říkal jsme si, že jsem byl hloupý, že jsem to vydržel tak (zbytečně) dlouho.

Ahojky. Mě to vyznívá jako psychická šikana - vyloučení z kolektivu, uráždy, nadávky. Nedivím se ti, že tě to trápí. To by mrzelo každého. Problém je v tom, že jen vlastními silami s tím neuděláš nic.  

V případě takové šikany bych se svěřila nejprve rodičům a zašla za třídním učitelem, nebo učitelkou. Ti jsou povinní takové případy řešit. Pokud nebude mít zájem to řešit, zašla bych za výchovným poradcem - určitě tam ve škole nějaký je. Pokud  bude mít také tendenci tvůj problém zamést pod koberec, zašla bych za ředitelem školy a pokud tě odpálkuje také, tak bych s pomocí rodičů podala stížnot na zřizovatele nebo českou školní inspekci.  

Tvý spolužáci nemají žádné právo ti jakkoliv nadávat, urážet, nebo ponižovat. Aby si to uvědimili, je třeba do toho zapojit dospělé - rodiče a pak školu. Věř, že pokud škola bude postupovat správně, tak z toho tvý spolužáci budou mít ostudu. Moje segra si prožila něco podobného a ta to se školou řešila - přímo s ředitelem školy. Ty holky potom měli sniženou známku z chování a důtku. A to jí ty holky jenom nadávaly.   Sice jí potom říkaly, že je žalovníček, ale je to pořád lepší, než aby jí pořád urážely a daly jí aspon už pokoj.     

Nevidím důvod, proč by ses měla nechat urážet. Tak do toho a držím palce  

Dárečku, tady si dovolím nesouhlasit. Tohle může fungovat, pokud několik málo dětí někoho šikanuje. U Nikki spíše vidím problém, že nemá ve třídě žádné kamarády a to si stížnostmi všude možně nevydobude. Pokud je proti Nikki celá třída, tak změnu školy vidím jako mnohem lepší nápad.

Souhlasim s Patrikem. Kdyz si pujde stezovat, bude to jeste horsi!!!

Jenom doplním - stížnost má smysl, ale jen někdy. Pokud si stěžuji na jednotlivce nebo malou skupinu ("ideálně" když nějak obtěžuje víc lidí), může stížnost představovat řešení.

Je-li opravdu proti Nikki celá třída, může se to obrátit proti ní. Nikki bude v důkazní nouzi a pokud "všichni" budou naopak tvrdit, že si vše vymyslela a že naopak ona obtěžuje je (celkem přirozená reakce na obvinění systémem "nejlepší obrana je útok"), s výchovným opatřením může naopak skončit ona, což přestup na jinou školu může jen zkomplikovat.

Hlavně je potřeba vědět, že stížností to nekončí. Že je to výzva k boji.

Já byl na ZŠ kdysi dávno také šikanován. Moje řešení bylo vykašlat se na třídu a kamarádit s kluky z jiné třídy. Jinak řečeno, vyprdnout se na vlastní třídu.

Člověk tohoto věku, tím spíše dívka, potřebuje mít hlavně kamarády - vrstevníky. Když je vlastní třída plná blbců, může si je člověk najít jinde a jinak. Člověk je pak svůj, jistý v kramflecích, a úplně jinak vnímá těch pár kolem, co mu dělá peklo. Pak je ignorujete.

Odejít/přejít je také dobrá cesta, a může/nemusí se povést.

Tehdy jsem zažila podobnou situaci, ovšem na střední. Tam to bylo jiné, domluvila jsem si pak že budu docházet jen na zkoušky a dokončila ročník, nedalo se to snášet. Neměla jsem sebevědomí, skoro s nikým se nebavila. A myslím si bohužel, že se asi kolektivu již zavděčit nemůžeš, pokud to trvá tak dlouho a stále tě urážejí. Já sama byla tak trochu oběť šikany. Pomohl až přechod na jinou školu, nový lepší kolektiv. Být tebou, promluvila bych si o tom všem s rodiči a pokud jsou rozumní, měli by pomoct. Kdysi dávno na ZŠ jsem taky šikanovala, bohužel jsem byla hodně mladá a neměla z toho ještě rozum, to až později, dodnes toho lituji, ač nešlo o nic extrémního. Ale v tomto věku si myslím že si to člověk nedokáže uvědomit jak moc tímhle chováním ubližuje druhymu a o to horsi, když se jedná o celé"stádo". Zkus přestoupit na jinou školu, tak zní má rada. Protože pokud tě kolektiv nebere takovou dobu, nemyslím si že by začal. Držím palce

Ostatní mají asi pravdu v tom, že poud je to celá třída, tak je to prolém a asi by bylo lepší jít do nějkého lepšího kolektivu. Pokud bych přecházela na jinou školu, tak bych jim min, aspon nějaké problémy z toho udělala, jak ty děcka mají potom vědět, že to co dělají, je špatně?

Nikki, zamyslela ses nekdy nad tim, proc se k tobe tak chovaji? Proc ti nadavaji? Je to opravdu bezduvodne?

mám nějak za to, že i kdyby k tomu důvod měli, tak by to i přes to neměli dělat. Nikdo nemá právo tě jakkoliv urážet, nebo ponižovat, at k tomu důvod má nebo ne. Ten kdo to dělá, má problémy sám se sebou, sám se cítí být méněccenný a snaží se to přenést na jinou osobu. Takový lidé to většinou nemají v pořádku ani doma. Pokud se přidají ostatní, tak už je to nějaká psychoza, je to onemocnění celé skupiny.  

Samozrejme pravo na to nemaji ale sikana se deje. Nejen u Nikki ve skole ale skoro vsude ve skolach,   na ucnaku, na intru, na koleji - proste v kolektivu.
Deti dokazi byt mezi sebou kruti a sikana se tezce resi. Duvodu muze byt tisic, staci to, ze se nekdo trochu lisi. Je to tyden, co mi rikala maminka 14leteho kluka, ktery se zastal ve tride spoluzacky, a dostal tak nabancino, ze skoncil v nemocnici s nalomenymi zebry a nekolika monokly pod ocima. Jenom proto, ze se zachoval jako gentleman. Reditelka ma svazane ruce, protoze agresor tridu opakuje a skolu musi dokoncit, takze vyloucit ho nemuze.  
Takze teorie je neco jineho nez praxe. Ono by se to dit nemelo, ale deje se to.

Dárečku, přijde mi, že ty na to jdeš moc konfrontačně. Lištička otevřela správnou otázku. Vždy je nějaká posloupnost příčiny a následku. Nikki už nyní situaci asi nezachrání, ale pokud půjde do devítky na jinou školu, nebo za další rok na střední, není úplně od věci snažit si uvědomit, co mohlo být příčinou vydělení z kolektivu. Protože tím může snižít pravděpodobnost, že se to na nové škole bude opakovat A v tom případě je úplně jedno, jak moc chování zbytku kolektivu odsoudíme, pro Nikki je důležité, aby se takto k ní nový kolektiv nechoval, ne se utěšovat tím, že oni jsou špatní, že se tak chovají.

Tak v tom s tebou nesouhlasím. K šikaně může dojít bez zjevné příčiny. Stačí, když jsi úzkostlivý typ, což je povahový rys, který nezměníš a agresor vycítí, že jsi slabší. Agresor bývá obvykle ten, který to neměl nebo nemá v pořádku ani doma. V rodině jsou zřejmě  zvyklý získat to co chtějí tím, že druhého budou slovně, nebo fyzicky napadat. Většinou tím chce zíkat moc, pozornost od ostatních nebo postavení tím, že druhého bude shazovat. Když agresoři chtějí šikanovat, tak důvod se pak najde vždy. Ne nadarmo se říká - když někdo chce psa zbít, tak si ho vždy najde.   Tím že se přidají ostatní považuji už jajkousi za psychozu.  

Určitě máš pravdu, ale lze předejít (nebo maximálně snížit pravděpodobnost), že si z 20 lidí vybere zrovna tebe. Proto je dobré se snažit zjistit, proč k šikaně došlo.

Každopádně pokud u Nikki je účastna celá třída, tak to nějaký počáteční důvod má, byť i třeba malicherný.

V tom s tebou nesouhlasím. Býběr obětí šikany považuji spíše za náhodný.  Obětí šikany se může stát kdokoliv, protože každý se něčím lišíme. Agresor si cokoliv najde jako důvod k šikaně. Obětí šikany bývají často úzkostlivý lidé s nízkým sebevědomím, protože u nich mají agresoři pocit, že jim to projde.  

Když by ses zúčastnila nějakého kurzu sebeobrany, tak v jedné z prvních lekcí (většinou hned v první lekci) se dozvíš, jak nebýt "typická oběť". Násilníci si totiž své oběti nevybírají (zcela) náhodně a v těchto kurzech se (mimo jiné) učí, jak snížit pravděpodobnost, že ze skupiny lidí (na ulici, v dopravním prostředku, na diskotéce) si nevyberou zrovna tebe (nebo alespoň tu pravděpodobnost snížit).

I to by mohlo být pro Nikki řešením, moha by odhalit negativní stránky svého chování (každý nějaké má) a zároveń posílit sebe na těle i na duchu. Když by zjistila co je (nebo na začátku bylo) důvodem šikany, má mnohem větší šanci se z ní vymanit (nebo alespoň snížit v nové škole pravděpodobnost, že do toho spadne znovu)

Kurz sebeobrany mám za sebou a kurzem sebeobrany tohle nemůžeš srovnávat. Každý má na sobě něco, co by se dalo použít k šikaně. Agresor si pouze vyhledá oběd, u které má pocit že mu to projde.   Nic víc.  

. a ty můžeš ovlivnit, jestli tou obětí budeě ty a nebo někdo jiný.  

To podle mě ne : )   aspoň u šikany.   Agresor bývá většinou jenom jeden, ostatní se k němu přidají jenom proto, že se ho bojí. (Proto se do toho zapojila celá trida)    Agresor to zkouší podle mě na více lidech a zůstane jen u té oběti, která se necha a neumí se prosadit. S touhle stránkou povahy se nedá dělat nic, je to dáno vlivem výchovy. Proti je třeba do toho zapojit i dospělé.  

Vůbec není pravda, že agresor bývá většinou jen jeden atd. a už vůbec není pravda, že u oběti jde o povahu, se kterou se nedá nic dělat. Oběti/dítěti může pomoci okolí (dospělí), ale nejvíce si musí pomoci oběť sama (např. za pomoci rad a pod vedením odborníka, absolvováním kurzu sebeobrany atd.) a to, jak píše Patrik výše,  posílením sebe sama na těle i na duchu, protože doba taková je, těžká, a jen utíkat se celý život nedá… vše velmi zjednodušeně řečeno.

Mě se nechce věřit tomu, že by v jednom časovém úseku, několik lidí zrovna napadla stejná věc, že budou zrovna tuto určitou osobu všichni šikanovat. Na takovou náhodu zrovna moc nevěřím.   Většinou tím začne  jen jeden a ostatní se jen přidají, protože se ho sami bojí.

V tom, že to není náhoda se oba shodneme. Jen se neshodneme v příčině. Ty se domníváš, že Nikki si někdo vybral náhodou a že tu náhodu nemá šanci nějak přiklonit na svoji stranu. Já se domnívám, že nějaká prvotní příčina tam byla a že je dobré zjistit tu přičinu a v další škole se pokusit ji vyvarovat. Je to snazší a spolehlivější, než se snažit řešit následky.

Tak já ti povím jednu zkušenost ze základní školy. Ve třídě jsme měli jednu holku, která byla hloupá. Hloupější holku jsem fakt neviděla. Až do teď si to o ní nemyslím jenom já, ale terčem šikany se nikdy nestala. Pak tam byla jiná holka, která byla sice chytřejší, ale nebyla  moc hezká a kvůli tomu ji šikanovali. Ta holka při tom nemohla za to, jak vypadá. Shodou okolností ji taky říkali krysa. Byl tam jeden hlavní, který ji šikanoval a ostatní se přidali. Jednou jí ten pohár trpělivosti asi přetekl a agresora zbila. Od té doby ji dali pokoj i příznivci agresora, protože ho zbila před nimi. Možná, kdyby se začala taky bránit, tak by to mohlo taky pomoct, těžko říct…

Takže jsi si vysnila lež, že lidé jsou šikanováni za hloupost či podobně. A na tom postavíš celou svou uhozenou teorii - chybnou - proč jsou lidé šikanováni.

Nikki, ja bych ti doporucila, abys udelala jeden pokus: zmen svoji image. Zmen uces nebo barvu vlasu, zacni se jinak (klidne i vystredne) oblekat, neboj se experimentovat, ale hlavne: chovej se sebevedome!
Tim by jsi mohla dosahnout toho, ze sve spoluzacky uvedes do nejistoty. Predpokladam, ze teď jsi v te nejistote spise ty.
Bohuzel jsi nenapsala, proc si myslis, ze se k tobe spoluzaci tak chovaji. Nekdy je to davova psychoza ale i ta se da snadno zvrtnout. Za pokus to stoji, ne? Hlavne nesmis nikomu ukazat, ze se jich bojis.

Nikki, bylo by dobré, kdyby jsi konkrétně a podrobně popsala, proč ti ve třídě všichni říkají, že jsi třídní krysa která nemá kamarády.

To je dle mého stěžejní, od čeho se reakce okolí na tebe odvíjí. Zejména to, proč jsi pro ně třídní krysa?

Kdyby dokázala ve 14 dokonale analyzovat psychologické a kolektivní situace, tak je geniální.

Já byl na 2. stupni ZŠ také šikanován, a dodnes nevím proč. Po krátké době jsem si ovšem podal nejsilnějšího kluka ze třídy, když mi došla trpělivost - a bylo po šikaně.

Znovu říkám, že nevím, ani po mnoha letech, proč mě začali šikanovat. Zřejmě prostě někdo hledal oběť, a tipl si mě.

Dodnes vždycky různí žebrači, bezdomovci, ale i prodejci neomylně zamíří za mnou - a vidí mě jako slabou kořist. Já je ale s klidem posílám kamsi. Což je udiví, a ten údiv je jim vidět v tvářích. Udělal jsem jedinou výjimku - dostal jsem z ulice bezdomovce, který měl nohu zralou na amputaci, a prohnal jsem ho protialkoholní léčebnou.

Odpověd je až pitomně jednoduchá. Nezapadej si unikát a ne ovce. Stejně jsem já nikam nepasoval a stejně mě to štvalo. Do cesty se postavil metal a v tu ránu jsem věděl… jsem doma. Najdi si koníček, odreagování a nechtěj být tam kde tě beztak nechtěj. Svět je malej a zároven velkej.

https://www.youtube.com/watch?v=5lZGhh41W9k