Téma: Nevlastní otec - postavit se mu a riskovat násilí nebo se zbaběle odstěhovat?

06.07.2019 18:17
Uživatel: orest
Věk:  22
Odpovědí na téma: 4
Text: 

Zdravím, už hodně dlouho mě trápí vztah s "přítelem" mé matky žíjícím ve společné domácnosti. Věc se má tak že už několik let je těžké se s ním domluvit - je to jednoduchý člověk který, pokud chci projevit vlastní názor tak je zle. Nepamatuju si třeba že by uznal chybu (upřímně se omluvil) když třeba něco špatně koupil či danou věc nedonesl (častá věc).

Těžko se to vysvětluje a chápu že můžete být k tomuto kritičtí když neznáte názor druhé strany. Tak dám pár příkladů jeho chování: velice často když dám najevo svůj názor ohledně něčeho co se mi nelíbí tak  argumentuje nesmyslně tím že "mám tolik a tolik roků", "já byl dva roky na vojně" a "protože vás živím", dost možná jsem něco zapomněl.

Taky když jsem začal mít od základky hodně veliké problémy se sebevědomím a vztahy s vrstevníky obecně a před pár lety bylo období kdy o mně přede mnou říkal na mou adresu "mamuša papuša" (bylo mi 19). I kdybych byl stokrát maminčin mazánek tak nechápu proč daného člověka ještě shazovat než mu pomoct či ideálně říct matce že se ke mně chová způsobem který mi škodí (je hodně úzkostlivá a upjatá nezdravě na mě). To ne to spíš řekl přede mnou v mých cca 15ti letech  "co si z něho udělala - bačkoru". Když jsem začal mít později světlé chvilky a byl sebevědomnější a asertivnější (ale problémy se vztahy pořád) tak zase říkal "no jo hospodář" atd.

Nebo si pamatuju jak mi kdysi řekl něco že "šestníctiletej smrad" - už nevím co to bylo za spor ale nemyslím že by se takto měl titulovat člověk v takovém věku nehledě na důvod sporu.

Není to tak že bych byl jak od nějakého fritzla držen ve sklepě, občas mi třeba i radil ohledně spolužáků něco ve smyslu "ti tví spolužáci v té třídě jsou obyčejní vesničtí kluci ne žádni machírci s těma bych se klidně bavil" není to takto černobílé, nedávno mi třeba říkal jak nás když poznal matku za nás platil inkaso když na něj matka neměla nebo nás vzal párkrát na dolovenou v době kdy to nebylo ještě tak špatné atd. ale cítím že utlačuje moje sebeprosazení (já ho asi nikdy vulgárně neurazil či zesměšnil), a když začnu být sebevědomější a mít vlastní názor a já to projevím tak mě srazí. Hodněkrát jsem měl sto chutí mu silně vrazit pěstí nebo ho přetáhnout železnou tyčí.

Prakticky snad denně či obden jsou u nás spory s ním a mou matkou a já hlavně v minulosti jsem se je snažil vě většině případů krotit aby se konflikt nezhoršil. Víkendy kdy jsou oba doma celý den jsou téměř stoprocentní jistotou konfliktu. Bylo období kdy jsem měl strach že se to zvrtne v násilí a já měl vedle postele nachystán teleskopický obušek kdyby něco.

 

Bohužel je možnost toho že by jsme se já, matka a má sestra (ta s ním má též problémy ale asi nejmenší z nás tří a  myslím že jemu zdaleka nevadí její sebeprosazení tak jako mé) a on rozdělili tím, že bysme prodali dům ve kterém žijeme a část peněz které do toho vložil on by dostal a šel svou cestou dost nerálná. Hodněkrát jsem jim oběma říkal že bych ten dům prodal a peníze rozdělil na jeho a naše bydlení ale maximálně souhlasili s tím že to zase rychle vyšumělo a jelo se ve straých kolejích. Myslím že ani jeden to moc řešit nechce a spíš strkají hlavu do písku i když jim oběma současná situace nevyhovuje. Já je nepřesvědčím. Ani mou matku což se divím - když ví že nejen jí to vadí. Podle mě je mnohem lepší žít v chudobě ale s lidmi se kterými se dá vyjít. Situace by podle mě hnula jen kdyby se stalo něo vážného.

 

Já bych nikdy neměl problém s tím že by mě vychovával cizí člověk, nevadila by mi přísnost pokud by byla spravedlivá, nikdy jsem nebyl žádný rebel či frajírek. Nechci někomu ubližovat ale komunikace s ním ve mně vyvolává agresivitu protože ta domluva je opravdu těžká jelikož je to jednoduchý člověk který se podle mě ani domluvit nechce a nechce uznat chybu. Myslím že spousta lidí by se mu po krátkém soužití postavila.  

 

Nevím co mám dělat. Jde o to že jsem co si pamatuju jako malý šel vždy cestou nejměnšího odporu a řídil se heslem "kdo nic nedělá, nic nezkazí" a "mouchy snězte si mně" a nechal se sebou ostatními zametat. To bylo příčinou prakticky úplného odlouční od vrstevníků a nízkého sebevědomí. Teď jsem na tom se sebevědomím asi normálně, nemám problém bavit se i s cizími lidmi, i když žádné vztahy nemám. Takže můžu žít jinak než posledních několik let. Cítím se jako nepopsaný list. Nejraděj bych byl odvážný.

A právě nevím jestli je můj problém s "nevlastním otcem" za hranicí toho být rozumně odvážný,  jestli člověk musí sám sebe hájit za každou cenu vždy.  Mám strach že kdybych někdy neustoupil a ve sporu dál říkal co si opravdu myslím a co cítím že to nedopadne dobře - že to skončí bitkou kdy jeden z nás skončí v němocnici či s trvalými následky či hůř a druhý ve vězení. Váží aspoň dvojnásobek toho co já takže bych právě asi musel udeřit první a být dost brutální abych nedopadl zle já. Nepamatuju si kdy jsem se naposledy pral. Podle matky jsem se prý po radách mého dědy postavil šikanátorům někdy v první třídě a jednoho z nich si podal i když jsem prohrál proti následné přesile, prý mě pak nechali. Já si nic takového nepamatuju. Od té doby každopádně nic jako postavení se na odpor.  

 

 

Nebo se můžu já odstěhovat. Myslím že po nějaké době v lepším prostředí by se mé sebeprosazení samo zvýšilo na zdravou míru a žil bych jinak než dřív, trénoval bych postupně odvahu jako sval a rozvíjel jiné vlastnosti které jsem neměl (disciplína, vytrvalost atd.) a stal se jiným člověkem, vím že je mozek plastický.  Akorát bych cítil hanbu že jsem tuto cestu nastoupil zase útěkem.

 

Co myslíte? Má odvaha nějakou hranici za kterou je nevhodná nebo je takovéto uvažování úkázkou zbabělosti?

Váš e-mail: 

Reakce čtenářů

 
07.07.2019 06:51 Uživatel: Petrolina
Věk:  30
Téma: Nevlastní otec - postavit se mu a riskovat násilí nebo se zbaběle odstěhovat?
Text uživatele: 

Ahoj. Já to měla doma podobné, akorát od vlastního otce. Mně říkal tedy jen dvě věty pravidelně, ale byly celkem horší, zvlášť pro ženu " že by mě poslal dělat ke kravám, do hoven" a " nedám ti ani korunu na oblečení, choď si v teplákách". Mámu bil a mě psychicky týral, i když jsem jako malá taky musela hodiny klečet. U mě se to vyřešilo, že se rodiče rozvedli a odešla jsem s mámou pryč.  

Tobě bych radila, aby sis zkusil promluvit s mámou a jak se říká otevřít ji oči, co ti dělá, jak se cítíš a pohroz ji, že pokud se on nezmění nebo se to s ním nevyřeší, odejdeš z domu. Já to tenkrát taky řekla, když se rodiče hádali, mlátili a až potom máma začala situaci řešit. Pokud je, ale třeba máma na otčímovi finančně závislá, tak to bude problém. Muselo by se vymyslet, jak ty peníze od něj nahradit. Nejideálnější by bylo, kdyby se s ním rozešla. Můžeš být rád, že nejsou svoji, protože to by ji asi odradilo. Zkusit třeba pokud máš známé, příbuzné na víkendy nebo pár dní odejít k nim, aby otčím viděl, že to myslíš vážně. Máma pokud je na tebe citově zavislá, tak dá přednost tobě před ním. Bít se s ním by bylo asi fakt na dlouhé lokty. Zkusila bych mámu přesvědčit, aby mu domluvila nebo se s ním rozešla a spíš bych volila odchod z domu. Pokud mu máma dá přednost před synem, ať si tam s ním pak žije.  

 
07.07.2019 11:37 Uživatel: Listicka
1553340406_liska_s_kytickou.jpg
2000-3000
Téma: Nevlastní otec - postavit se mu a riskovat násilí nebo se zbaběle odstěhovat?
Text uživatele: 

Zadny rozchod rodicu detem sebevedomi neposili, prave naopak. Tvoje maminka se asi bala zustat sama, tak se dala dohromady s clovekem, ktery si mysli, ze je pan tvorstva! Je to omezeny despota a nikdy se jinak chovat nebude, protoze to ani neumi.
Na tvem miste bych si promluvila s maminkou, jestli je ji jasne, co ji s nim jeste vsechno ceka a jestli vidi, co pusobi svym detem. Kdyz to nepomuze, uvazuj o odchodu. Kolik je ti? 22? Nevim, jestli mas nejake pribuzne, kde bys mohl bydlet, nez se osamostatnis? Ty jeste studujes nebo pracujes? Zvadl bys zit sam? Urcite ti bude lip samotnemu nez v tomhle prostredi. Kolik je tvoji sestre? Nemohli by jste odejit spolu? Jestli na vas tata plati, dostavali by jste prispevky na deti vy. Ale napred se na vsechno podrobne informuj, nedelej zadne neuvazene kroky. Mozna ze te posili uz jenom to vedomi, ze mas silu odejit!! ?
V zadnem pripade odchod z domova v tvem pripade neni zbabelost. A kdyz to nekdo rika, mel by si to nejdriv prozit sam.
Preji ti hodne odvahy a sily, abys to zvladnul.

 
08.07.2019 11:51 Uživatel: orest
Věk:  22
Téma: Nevlastní otec - postavit se mu a riskovat násilí nebo se zbaběle odstěhovat?
Text uživatele: 

Děkuju za odpovědi. Myslím že u mě to sebevědomí kleslo spíš díky mému nastavení mysli jak sem psal ale rozvod asi nepomohl to jo. Příbuzné mám tam by to myslím šlo.

 

Momentálně jsem nezaměstnaný a bohužel je to tak že mě tento rodinný problém zrovna teď zajímá víc než cokoli jiného, jak jsem psal - po nějaké době vás ustupování a cesta nejmenšího odporu (obeecně, ne jen s tímto člověkem) přestane bavit, především když víte že už máte na to fungovat jinak, proto je mi nepříjemná představa že bych měl tuto změnu odstartovat právě ústupem.  

 

 

Sám bych asi zvládl být i když by mi to jako každému začalo po nějaké době vadit ale asi furt lepší než to prostředí kde je to opravdu tak, že kdybych byl v hlavě nastavený jinak (pro někoho odvážný jako "správný chlap", pro někoho nerozumný) a říkal vždy to co si myslím tak se to brzo zvrhne.

Každému asi vadí když v nějaké výměně názorů vidí že ten druhý člověk prostě nemá pravdu a argumentuje nesmyslně a není schopný svůj názor ani pozměnit podle faktů a spíš se urazí a začne se hájit tím že on je starší a "má už něco odžité" narozdíl od vás místo, toho aby se snažil dát logický věcný argument proč to tak je či není.

 

Sestra je o něco starší a bude se v týdnech až měsících stěhovat do bydlení s přítelem. Což pro mě znamená že dřív nebo později též odejdu - matka, na které leží možnost prodeje domu situaci řešit nebude, hodněkrát jsem se s ní o tom bavil, v "chronickém" stadiu problému před vážnými tématy strká hlavu do písku s tím že to není tak jednoduché prodat barák atd. a jen po silnější hádce řekne že to bude řešit ale rychle na to zapomene když se stav vrátí do "chronického".

Podobně to má otčím, ani nevím kolikrát jsem za dobu našeho společného soužití po hádce od něj slyšel slova "nemá to smysl, prodáme barák, odstěhuju se".   Matka by to řešila podle mě asi jedině kdyby se hádka zvrhla v násilí. Zajímavé je že tvrdí že je v životě šťastná a jak si vystačí obecně s málem atd. a zase si občas stěžuje že ji nikdo nemá rád nejčastěj v situaci kdy jí rázněj vyčítám že se ke mně chová jako k malému dítěti a že se má smířit s tím že už dítě nejsem a že si má spíš pořídit zvířátko a mě či nás (někdy jí i sestra ke které se chová  podobně vyčítá) má nechat být a vyjádřit svou mateřskou lásku tím že poslechne naše prosby aby se tak k nám nechovala pokud nás má tak ráda.  

 

Navíc ani s jedním z nich se nedá moc o čem bavit, otčím je na nějaké debaty jednoduchý a matka i když je rozumově asi v normálu tak zase krom toho co jsem psal vidí věci často černobíle a má též problémy argumenovat, také se uráží a mám pocit že neumí nebo spíš nechce? moc myslet logicky - je takovou lepší verzí otčíma. Jedniný se kterým se bavit dá je právě sestra která odejde.

 

Takže to vidím tak že nejspíš sdělím matce že odcházím pryč s tím že je to kvůli otčímovi a jejímu laxnímu přístupu k problému a že to není tak kvůli ní a že pokud dům prodá a rozejdou se a ona si najde jiné bydlení tak je možnost mého návratu k ní. Ta mi vyčte že ji nemám rád a ani nikdo jiný. Já pak odejdu a až poté se ona možná rozhodně dům prodat a rozejít se sním.

 

 

 

 
09.07.2019 14:35 Uživatel: Kateřinaa
Věk:  50
Téma: Nevlastní otec - postavit se mu a riskovat násilí nebo se zbaběle odstěhovat?
Text uživatele: 

Tvůj otčím je jen zástupný problém. Odvahu a zbabělství hledáš na nesprávných místech.

Najdi si práci, postav se na vlastní nohy, zkus si najít nějaké děvče, zapřemýšlej o své budoucnosti, kam bys to chtěl jednou dotáhnout. To jsou věci, kterými by ses měl zabývat. A které vyžadují odvahu.

Až budeš soběstačný a s vlastním životem, budeš i na rozbroje s otčímem možná pohížet jen jako na ztrátu času.

Vaše odpověď

 
Reagujete na téma: Nevlastní otec - postavit se mu a riskovat násilí nebo se zbaběle odstěhovat?
Jméno: Věk:  Pohlaví: 
Datum přidání:
V rámci uchování anonymity prosím neuvádějte skutečné jméno, napište přezdívku.
Bydlím ve městě (nepovinný údaj)
Prosím používejte háčky a čárky nad písmeny. Ostatním se bude Váš text lépe číst. Děkujeme :-)
Kliknutím na imgmanager.gif vložíte obrázek  Kliknutím na link.gif vložíte odkaz na web
Ochrana proti spamu

10 nejnovějších témat v kategorii:

Hlavní nabídka

Jsme na Facebooku

MUDr. Zbyněk Mlčoch Alkoholik.cz Kuřákova plíce.cz Bezplatná právní poradna.cz Psychotesty on-line.cz Příznaky a projevy nemocí Rady a návody Bylinky pro všechny