Téma: Jsme hvězdy na nebi, snažme se být optimisty

Krásné... , pravda, jedna hvězda nerozzáří nebe, ale přítel i my sami můžeme prozářit a i rozzářit své životy. Na to je zase jeden krásný příběh, určitě ho mnozí z Vás znají, ale nedá mi to na takové krásné téma hned po ránu příběh sem dát.

Přátelé

Jednou, když jsem byl nováčkem na High School, uviděl jsem kluka z naší třídy, který šel ze školy domů. Jmenoval se Kyle..
Vypadalo to, že nese domů všechny své učebnice. Myslel jsem si: "Kdo by odnášel v pátek všechny knížky? Musí to být pěkný trouba*! "
Já měl naplánovaný celý víkend - párty a fotbalový zápas s přáteli na zítřejší odpoledne.... Pokrčil jsem rameny a šel dál. Jak tak jdu, uviděl jsem bandu kluků co utíkali jeho směrem.
Běželi na něj!

Vytrhli mu knížky z rukou, podrazili nohy tak, že přistál v blátě. Jeho brýle odlétly a viděl jsem je dopadnout do trávy asi 10 stop od něj. Podíval se na mě a já uviděl ten strašný smutek v jeho očích.
Rvalo mi to srdce* Přiběhl jsem mu na pomoc a jak se plazil a hledal brýle, uviděl jsem v jeho očích slzy. Podal jsem mu je a řekl: "Tihle kluci jsou hajzlové, neumí se normálně chovat! "
Podíval se na mě, řekl: " Díky! " a na jeho tváři se objevil úsměv. Byl to jeden z těch úsměvů, co projevují skutečnou vděčnost*
Pomohl jsem mu sebrat knížky a zeptal se, kde bydlí. Ukázalo se, že nedaleko mě. Ptal jsem se, proč jsem ho nikdy předtím nepotkal. Prý chodil na soukromou školu. /Nikdy dřív bych se
nedal dohromady s klukem ze soukromé školy.. ! "/ Nesl jsem mu pár knížek a celou cestu jsme si povídali.
Ukázalo se, že je to príma kluk. Ptal jsem se, zda si nechce zítra zahrát fotbal. Prý "jo! " Celý víkend jsme byli spolu venku a já
poznal Kylea víc a oblíbil si ho. I mí přátelé ho vzali...
V pondělí ráno tu byl Kyle s hromadou knížek zpátky. Zastavil jsem ho a se smíchem řekl, že bude mít dobré svaly z těch knížek. Jen se smál a polovinu knížek mi naložil.
Během čtyř let jsme se stali nejlepšími přáteli. Poslední rok jsem se přemýšleli o nějaké střední škole. Kyle se rozhodl pro Georgetown a já půjdu na Duke. Věděl jsem, že vždycky budeme přáteli a ty míle nebudou žádným problémem. On se chtěl stát lékařem a já hodlal využít stipendia na práci kolem fotbalu.
Kyle byl premiantem třídy, tedy si musel připravit proslov na závěrečnou slavnost školy. Zlobil jsem ho, že si zamachruje, ale byl jsem rád, že to nemusím být já tam nahoře a mluvit. Závěrečný den byl tady. Viděl jsem Kylea, vypadal skvěle! Byl jeden z těch kluků, který dospěl a našel se během let na High School. Zesílil a moc mu slušely brýle. Měl víc děvčat než já, všechny ho milovaly, až jsem někdy žárlil...
Dnes byl ten den! Viděl jsem, jak je nervózní z proslovu, tak jsem šel za ním, poplácal ho po zádech a řekl: "Hej, chlape, budeš dobrej! " Podíval se na mě tím vděčným pohledem, usmál se a "Díky! " - řekl. Začátek proslovu měl za sebou, odkašlal si a pokračoval: "Závěr školy je čas, abychom poděkovali všem, co nám pomohli přes tyto těžké roky. Rodičům, učitelům, sourozencům, možná trenérovi, ale hlavně přátelům. Jsem tady, abych vám všem, kteří jste něčí přítel, řekl, že být někomu přítelem, to je ten největší dárek, který můžete někomu dát! Řeknu vám příběh...
Díval jsem se nevěřícně na svého přítele, když začal vyprávět o dni, kdy jsme se poprvé potkali. Plánoval, že se o víkendu zabije. Mluvil o tom, jak si vyklidil školní skříňku, aby jeho máma s tím neměla později starosti a nesl si věci domů. S vážností se na mě podíval a malinko se usmál: "Díky Bohu jsem potkal přítele. Ten mě zachránil od mého nevysloveného rozhodnutí... ! "
Slyšel jsem to zděšení v davu, když ten příjemný a populární kluk nám řekl vše o svém nejslabším životním momentu. Viděl jsem jeho mámu a tátu, jak se na mě dívají s vděčností v očích. Dodnes si neuvědomuji hloubku svého činu...

Nikdy nepodceňujte sílu okamžiku. Jedním jediným gestem můžete změnit život člověka. Někdy k lepšímu a taky občas k horšímu.

Díky Darilo za krásný příběh. Dosud jsem to ještě nikdy nečetl.  

Spolu s Plutovým příspěvkem opět dva luxusní kousky.  

Já bych začala tím, že se naučíme naslouchat. Někdy není třeba velkých gest a natažených rukou, někdy stačí málo... schopnost vyslechnout. A i to dokáže zázraky.  

Děkuji, Pluto, za pěkné nové téma a tobě, Darilo, za nádherný příběh.... , přeji všem přátelům z MS  sluníčkový den a těm, kdo hledají nové přátele, ať je zrovna dnes potkají...

   Já se ve sluneční soustavě moc nevyznám, ale jedno vím jistě. Pozor na staré komety! A černou díru!

A tohle se třeba hodně líbilo mně, proto jsem to sem nakopírovala i přesto, že by mohl stačit uvedený odkaz zdroje.

Jana Stuchlíková: Slova hýbají, příklady táhnou

Slova mohou člověkem pohnout různě. Dobré slovo nás může nastartovat k něčemu, co bychom si bývali nikdy nepomysleli, že dokážeme. Dobré slovo nás může pohladit, potěšit, pochválit, ocenit, rozesmát nebo příjemně rozptýlit.

No, ale nejsou jen dobrá slova. Co ta druhá umí, víme určitě všichni. Někdy dokáží člověka  doslova zadupat do země. A nejen to, mohou dokonce vyprovokovat další nepěkná slova a myšlenky, kterými vracíme úder, a pokud se necháme pohltit, roste to všechno geometrickou řadou. Toto nehezké množení ale umíme zastavit. Myslím, že náš první filtr by měl rozeznat, jestli (i když se nám ta slova zdají jedovatá) to, co slyšíme, není náhodou konstruktivní kritika, kterou můžeme rozvinout, vytěžit z ní něco pro sebe a poučit se z ní. Pokud to tak není, nezabývejme se tím. Nechme je být a nechme ta ošklivá slova odejít, jak přišly. Vraťme je tomu, kdo je vyslal, jen tak, neobohacujme je. Co s nimi, stejně nemají valný význam.

A příklady? To je daleko silnější kalibr, než slova. Ve všech směrech.

Dobrý příklad nás strhne, nadchne, vyvolává v nás pocit, že chceme také dokázat něco podobného, přinejmenším se nad ním zamyslíme a uznáme, že na tom něco je. A pak se někdy v budoucnu může stát, že docela podvědomě uděláme něco podle toho dobrého příkladu a teprve pak si uvědomíme, proč jsme se zachovali tak a ne jinak.

Špatný příklad se mi ani nechce rozvíjet. Ten může mít doslova ničivé následky. A obrana je těžká. Řekla bych, že spočívá v systému hodnot, který máme každý z nás, a co člověk, to jiné uspořádání. Jestliže má někdo na prvním místě JÁ, JÁ, JÁ, a to dokonce za každou cenu, pak na to může doplatit nejen on sám, ale i jiní. Pokud tam ale někdo má třeba starost o sebe sama ve smyslu sebeúcty a péče o vlastního ducha, aby pak měl čím obohatit ty druhé, to je jiná. Tito jsou pak vůči špatným příkladům vesměs imunní. Tak si nakonec myslím, že je způsob, jak si nevzít špatný příklad. A když tohle ukážeme svým dětem, minimálně aritmetická pozitivní řada je tady.

 Děkuji, Barunko za krásný příspěvek. Slovo má skutečně sílu, kterou si lidi mnohokrát vůbec neuvědomují.  

Samé krásné příspěvky, plné myšlenek.

IRSKÁ modlitba:

Nepřeji Ti, abys zůstal ušetřen nějakého utrpení,
protože vím, že stejně nezůstaneš.

Nepřeji Ti, aby Ti po tváři netekly slzy,
protože je stejně nezadržíš a pláčem se Ti uleví.

Nepřeji Ti, abys nezakusil žádnou bolest,
protože už ji stejně dávno znáš.

Víš také, že utrpení zušlechťuje,
že slzy očišťují srdce a bolest že zároveň zraňuje i posiluje.

Něco bych Ti ale přeci jen rád popřál:

Abys byl za všechno vděčný,
i když se Ti to třeba nelíbí.

Abys opatroval vzpomínky na dobré věci, které jsi zažil,
i když jich možná není až zas tolik.

Abys byl statečný,
i když si myslíš, že už to nejde.

Abys svůj kříž zbytečně neodhazoval,
protože kolikrát ho odhodíš, tolikrát se budeš vracet a sbírat ho.

Abys ho mohl donést až na vrchol, na nějž je nutné vystoupit,
i když se zdá nedosažitelný.

Aby dary, které v sobě máš, rostly pomalu,
ale po celý rok aby Ti pomáhaly.

Abys nikdy nevyměnil přítele, který je opravdový,
a když udělá chybu, abys mu odpustil a ne opustil.

Abys mohl dávat radost, sílu a naději těm, s nimiž Tě pojí láska.

Nezapomeň, že každá růže má trny, ale přesto je krásná

JÁ JSEM 

Já jsem Světlo, Láska, Víra,

jsem nadějí, co neumírá,

ostrůvek bezpečí v rozbouřeném moři,

doušek vody, když hrdlo žízní, hoří.

Jsem plamen lásky čisté, co očišťuje srdce,

co pomáhá svým bližním, když natahují ruce

a vím, že moje cesta, vždy bude krásná,

provází mě na ní Hvězda moje šťastná.

Pod ochranou andělů a Bůh, když ke mně promlouvá,

vždycky najdu důvěru a nebudu se vymlouvat,

odstraním tak strachy, co mi stojí v cestě,

aby mohla splynout Duše s nekonečnem.

Jsem to JÁ kdo ví, že všechno má svůj čas,

a Láska nám teď pomáhá odkrýt Světlo v nás.

ONA má svou sílu, léčí naše srdce,

ONA umí spojit, podat si ruce,

abychom pak v míru, v úctě spolu žili,

pomohli jeden druhému, když mu dojdou síly,

otevře nám oči, všechno bude jasné,

a v mém srdci, moji duši, mi bude zase krásně…

A budu zpívat, vyletím tak vysoko,

jak mi křídla dovolí, rozzáří se mé oko,

budu vidět hluboko, až na dno svojí duše

a pochopím, co nemohla jsem přijmout přes své srdce.

Otvírám se léčení a v andělské náruči

je mi moc dobře a cítím se v bezpečí.

Otvírám se Lásce, posílám ji světu,

a jsem šťastná za to, že teď právě JSEM TU.

Když

Když víra má mě opouští,

 když cítím se jak na poušti,

tu náhle cítím tebe,

vně i uvnitř sebe.

 Já jsem to zrnko na poušti

co hladí vítr a objímá jej nebe

 a miliardy dalších má stále vedle sebe.

Hezké Rybko.