Téma: Oženit se i když miluji někoho jiného?

Přesně v této situaci jsem se vyskytla já, bohužel jako Martina. Potkala jsem kluka, se kterým jsem si výborně rozuměla, humor jsme měli báječný, pořád jsme se smáli. Hodně cestoval a tak jsme se neviděli vůbec často, ale v kontaktu telefonicky jsme byli neustále. Stýkali jsme se, jednou na půl cesty, po druhé v jeho rodném městě a po třetí v Praze, tenkrát mi oznámil, že má přítelkyni. Já vědla o jedné, ta s ním zamávala v mládí a dostával se z toho dlouho, úplně stejný případ, jak u Davida. Tenkrát mě to nalomilo a to hodně, už jsem v něm neměla takovou důvěru, další rok jsme si psali čím dál méně a neviděli se, cítila jsem, že tam někdo je a pro mě bylo důležitý, at je hlavně šťastný on! Minulý rok se mi ozval, ptal se jak se mám a já se zeptala, jak on, řekl mi, že má dva roky přítelkyni a bude se ženit, zase mi padla čelist dolů, ale nějak jsem se přes to přenesla, jelikož jsem byla na toto zvyklá, kdyby to tenkrát nechal být, udělal by nejlépe pro sebe a i pro mne. Na Vánoce mi dal vědět, že mne miluje a jak se jeho svatba blížila, tak mi říkal, že asi dělá chybu a neví, co dělat. Ozval se mi znova a já mu zase jak najivní husa uvěřila. Dopadlo to tak, že se jednoho krásnýho teplýho dne oženil a to bylo potřetí a naposled, kdy jsem si řekla, že se začnu, ale i musím poohlédnout sama jinde. Láďa mi do teď píše, zval mě několikrát k sobě, prostě chtěl manželku podvést. Já mu odepsala, ale na žádný společný sraz nejela. Naopak jsem se seznámila o dost mladším partnerem, který byl také v zahraničí, ale dal mi jako důkaz lásky, že se chce vátit do Česka a chce se mnou žít. Na Ládovi mi vždy záleželo a záležet bude, vždy o něj budu mít starost. Teď jsem sama zvědavá, jestli je pravda, že po nešťastné lásce pozná člověk něco lepšího