Téma: Obavy ze smrti

Text uživatele: 

Tak pokud tomu nevěří,že po smrti život existuje ,tak ať ted dělá něco ,co ho učiní nesmrtelným.Ať se tedy snaží zanechat stopu.Aby věděl ,že až jednou zmizí tělo ze světa ,tak že přece jen po něm cosíi zůstalo.Pravda ,asi to nebude Mucha nebo Čapek,tak nikdy nezmizí definitivně.Prostě aby měl pocit ,že tady nebyl zbytečný.

Text uživatele: Díky strachu ze smrti "zapomene" žít. Takových už bylo víc
Ten strach ze smrti je v podstatě přirozený, jde spíš o to, jak moc ovlivňuje jeho život. Pokud ho to vyloženě ničí a ubírá mu to na energii, pak by možná nebylo od věci navštívit odbornou pomoc.
To, co píše sorbonos je také dobré řešení, ale z dějin jsou známé případy, kdy slavní lidé, kteří přestože dosáhli něčeho významného před tímto strachem stejně neunikli a tento strach je pronásledoval až do konce života. Na druhou stranu, možná že právě tento strach ho časem "donutí" podívat se na život trošku jinak, tedy že tento strach je jakýmsi podhoubím pro jeho další duchovní růst.
Nenapsala jsi, zda-li Ty osobně věříš na posmrtný život, pokud ano, možná bys mu mohla pomalu odkrývat i jiné pohledy na život a na smrt.

Text uživatele: Přiklonila bych se k odborné pomoci. Jak se zkracují dny, hodně lidí propadá depresím a není radno to podceňovat i když jde o mladého člověka. Nemoc si nevybírá.

Text uživatele: 

Jenže když se tak bojí smrti ,asi by ji nešel naproti.Já se nebojím smrti,ale umírání.Z toho mám obavu já.Ale smrti ne ,věřím,že ten kolotoč nekončí,že se na něm ještě svezu několikrát.

Text uživatele: To jsme na tom stejně...ale taky se mi nechce se o tom přesvědčit..

Text uživatele:  To myslíš reinkarnaci?  Já se smrti nebojím, spíš nemoci a postižení.

Text uživatele: Tak toho se snad bojí každý, že bude umírat v bolestech a odkázaný na cizí pomoc... ale i tohle všechno patří k životu, možná je to jedna z dalších zkoušek, kterými musíme projít, né všichni samozřejmě.

Text uživatele: 

I tak se to dá říci.Přečetla jsem dost knih ,výborná je  od Dr.Moodyho,ale myslím tím i to ,že jen schránka zmizí,ne energie.Věřím,že smrtí nic nekončí ,ale začíná.Někde jsem četla:Co když život je umírání a smrt je životem.A pokud si o tom něco přečteš ,zjistíš ,že to vůbec není hloupost.

Text uživatele: Přečetla jsem kolem toho hodně a od Moodyho taky. Zajímají mě zkušenosti lidí z klinické smrti atd...

Text uživatele: Taky je zajímavé,že když někdo blízký umře ,přijde se rozloučit.Nebo takové deja -vu.Taky věc mezi nebem a zemí.

Text uživatele: Pokud se přijde rozloučit, je to v pohodě, horší je, když nás pak furt chodí strašit
Deja-vu? A Ty už jsi něco takového zažila, sorbonosi?

Text uživatele: Totéž platí i o snech, jak víme kdy skutečně žijem a kdy jen sníme, co je realita a co je jen sen?? Možná, že celý náš život je jen jeden velký sen, ze kterého se POTOM probudíme.... a řeknem si: To byl ale zvláštní sen

Text uživatele: Ty jsi nikdy nezažil Déjá Vu, eskymo..? Ten pocit, že jsi nějakou chvilku již prožil, okamžik, kdy víš, co bude následovat, co nějaký člověk řekne..? Já takové pocity mívám celkem často již od dětství...

Text uživatele: Já myslím,že to zažil každý.A někdo dokonce věci ze záhrobí posunul úplně do jiné roviny.. ale to už je jiný příběh,že ESKYMO?

Text uživatele: Nevím, tohle jsem asi fakt nikdy nezažil. Co se mi ale občas stává, že se mi něco zdá a pak se to i stane. Už z toho začínám mít i noční můru, protože né vždy jsou ty sny příjemné

Text uživatele: Sorbonosi, ještě Ty mě straš se záhrobím Nicméně, máš pravdu, sorbonosi, to už je jiný příběh, ale takových příběhů jsou stovky a tisíce...
Ale pokud Ti přece jen stále leží v hlavě TEN příběh, když budeš trpělivá, časem pochopíš, že všechno mělo a má svůj smysl To, co se dnes jeví jako balvan se může časem ukázat jako balón, který Ti pomohl vzlétnout

Text uživatele: Hodně složité téma. Mám osobní zážitek, jen nerada o něm mluvím. Tenkrát na mě koukali jako na blázna, když jsem o tom mluvila.

Četla jsem si v posteli, poté jsem zhasla a než jsem usnula, přišel do postele tehdejší"přítel".Koukala jsem na něj, oči už přivykly tmě a najednou když zabočil ke své půlce, za jeho zády jsem uviděla bílou postavu. Jen jsem stihla říct - bože, co to je?...a bylo to pryč, normálně se to rozplynulo jakoby odspoda.Nemělo to tvář, jen bílá postava.Dodnes si myslím, že to bylo něco, co jsem neměla vidět...že jsem to viděla jen tím, že on zabočil...nevím co to znamenalo, nevím co si myslet, ale co jsem viděla, to jsem viděla a vím, že je tu existence něčeho....čeho?

Text uživatele: Z toho si nic nedělej. Myslím, že takových lidí je víc, co viděli něco, co neměli a druzí je pak považovali za blázny. Člověk se tomu většinou směje jen do doby, dokud něco takového sám nezažije

Text uživatele: Nedělám, je to už dávno. Ale taky se sama doma bojím a to jsem většinou. Zamčená, okna a všecko zavřený přes noc i v létě. Jen v ložnici ventilačka. Je mi jasný, že proti "něčemu" to nechrání, ale aspoň trošku lepší pocit. Já jsem vůbec taková posera. Ani na houby nejdu sama, to se zas bojím, že potkám nějakou utečenou šelmu....

Text uživatele: Každý má něco... a Ty se prostě ráda bojíš

http://www.youtube.com/watch?v=M2CeYkHn_oY&feature=related