Téma: Zamilovala jsem se do zadaného muže - mám čekat?

Dobrý den (nebo snad ahoj),

mám takové trápení, které trvá delší dobu. A já vůbec nevím, co dělat, jakou cestou se vydat. Budu ráda za Vaše názory, za zkušenosti nebo jen to, co Vás k tomu napadá. Předem děkuju (minimálně za přečtení ).

Je mi 25 let a zamilovala jsem se (ano, už to tak asi bude) do muže, kterému je 35. Bohužel byl zadaný. Věděla jsem to od začátku, ale nějak se stalo a začali jsme se scházet. Svoji holku nepodvedl, než mezi náma k něčemu došlo, rozešel se s ní. Znali jsme se asi měsíc, co tak udělal. A pak jsme byli spolu a nic nám nebránilo.. Jen jsem viděla, že mu ona chybí, že je z toho smutný. Nikdy jsme se o tom ale nijak víc nebavili, pak mi řekl, že mi s tím nechtěl přidělávat starosti. Jednoho dne se stalo snad to, co se stát mělo.. Řekl mi, že se k ní vrací, že mu je hrozný smutno a chce to zkusit znovu. Podotýkám, že vypadal sice rozhodnutě, ale bylo na něm vidět, jak ho to "trhá". Za tu krátkou chvíli, co jsme byli spolu, se ke mně choval moc dobře, staral se o mě, zajímal se, opakoval, jak jsem krásná a milá, bral mě mezi "svoje" lidi, ukázal mě rodičům.. Ale asi to nestačilo.

Hodně mě to "vzalo". Dál jsme se o tom pak bavili, konktakt jsme nepřerušili. A to je právě to ono. V současné době se scházíme, píšeme si. Intimně (jak se dneska říká) spolu nežijeme. Řekl mi, že se rozhodl zkusit to se svojí slečnou, ale že se pořád rozhoduje. A já jsem šťastná, když jsem s ním, ale smutná, když odjíždí.. a já vůbec nevím, co dělat.. Jestli to skončit a nikdy ho už nevidět (tahle představa mě drtí) nebo se s ním scházet, poznávat se (ale nespat spolu) a nějakým způsobem se snažit vydržet tu nejistotu (může mi jednou říct, že se rozhodl zůstat s ní). Snažím se nezamilovat se, ale citům jsem nikdy poručit neuměla.. Navíc - dalo by se mu vůbec ještě věřit, že se zase nerozmyslí?

Co myslíte, že bych měla udělat? Je mi s ním moc dobře, cítím se tak "úplně", když jsme spolu. On se ke mně taky chová dobře, opakuje mi, jak mu se mnou dobře, dokazuje to i svými činy... Je nevím, co dál... Co byste dělali vy? Nechci o něj přijít jako o člověka (v týhle době mám takovýhle pocit), ale nevím, jestli mám jít dál nebo čekat, jak to dopadne.. Jinak jsem si ale sama pro sebe řekla, že se budu scházet i s jinýma klukama a mít svoje zájmy, což mám a dělám a jsem za to ráda, mám víc času na sebe (když spolu nechodíme jako "každý normální pár"). Je to hodně rozporuplný... Jinak mi říká, že se pořád rozhoduje, ale já mu připomínám, že už se rozhodl - zkusit to teď zase s ní, aby pak nelitoval.. A taky oba víme, že tenhle stav není dlouhodobě udržitelný, že jednou začnu chtít přítele "se vším všudy", který nebude mít i jinou slečnu.

Děkuju za jakékoliv psaní!