Téma: Manžel cholerik se odstěhoval od rodiny na chalupu

Asi Ti moc dobře neporadím, nevím... nešlo by nechat tohle manželství dále tzv. víkendovým? Myslím si totiž, že manžel se nebude ovládat a vztahy utrpí ještě víc. Těžko očekávat, že přijde nějaká změna a pokud ano, tak k horšímu. Za čas, až bude syn trošku starší, by se to snad dalo zvládnout, ale v situaci, jak ji popisuješ bych hodně váhala. Já to totiž vidím hodně z druhé strany. Přes pořádek a ničení věcí jsem na tom podobně jako Tvůj muž a tak si dovedu představit co nastane.

Souhlasím s Barčou a vzhledem k manželově důslednosti a Tvé nedůslednosti považuji vaše trvalé soužití za nereálné a zvlášť, když jste zvyklí každý na to své.

... a ještě Tě pomalu i on-jako spousta jiných, dostává do stavu, že si myslíš, že za to můžeš/ete. Na to nepřistupuj a hlavně tomu sama NEVĚŘ! NENÍ TO TAKDěláš, co můžeš a nejde být "jeho neposlušná dcerka", co ničí věci(? ). ! Mám obavu, že se to bude stupňovat. Asi bych taky zůstala u vík. manželství, i když je zvláštní, že jste se nejdřív vzali, ale sestěhování řešíte až teď...

Navíc si myslím, že i dceři prospěje, pokud prozatím věci zůstanou, jak jsou. Jestli teď "zapomene zavřít kotec králíkům", pak těžko bude do léta dospělejší na samostatný život. Syn je ještě malý, 8 let a hyperaktivita. Takže si myslím, že hlavně v zájmu obou dětí by soužití měla ještě odložit. Sama píše, jak málo se její muž ovládá a použil i výrazivo, přes "které vlak nejede".... ne, to by nemohlo dobře dopadnout.

Máte hezký vztah, ale chováte se jako děti. To neumíte ustupovat? Ty slev napůl, já slevím napůl a máte kompromis. Synek by potřeboval lepší drezůru, jenom by mu to prospělo. V dospělosti na jeho hyperaktivitu nikdo ohled brát nebude. A chlap může mít vymazlenou chalupu jak chce, do hrobu si ji stejně nevezme a domov je pouze tam, kde je rodina komplet. Sorry, ale za ten nesoulad můžete vy oba a  rovným dílem.

Manžel se se svými dětmi nestýká, tam jsou vztahy komplikované = tady vidím, že něco není v pořádku. Co může být tak velkou překážkou, aby otec nemohl projevovat zájem o své vlastní děti a stýkal se s nimi? Manžel žije na chalupě, Ty se svými dětmi v Praze, máte oddělené finance = nejste zvyklí spolu žít, nefungujete jako rodina. Dcera bude plnoletá, plánuješ se přestěhovat pouze se synem = plnoletá neznamená samostatná a zodpovědná. Syn je hyperaktivní s poruchami pozornosti = konfliktní prostředí je nevhodné, vyžaduje speciální přístup nejen ve škole, ale i v rodině, současně jednotný výchovný, ale vhodný přístup všech dospělých. Existuje literatura i pro rodiče. Např. (obě autorky znám osobně, pořádají semináře i pro rodiče): http://www.dh.wz.cz/autorky.html  Hyperaktivní dítě vyžaduje důslednou výchovu,  pravidelnost a režim dne, to ano, ale je schopno "plnit" jen spíše kratší "úkoly", po té potřebuje mozek odpočinek = střídání činností, jinak pak takové dítě "zlobí" - píšu v uvozovkách proto, že ADHD (poruchy pozornosti s hyperaktivitou), dříve nazýváno LMD (lehká mozková dysfunkce) je porucha s odchylkami ve vývoji CNS (centrální nervové soustavy). Pokud si dítě s ADHD osvojí nevhodné a nesprávné návyky, špatně se je odnaučuje. Jakákoliv změna - v rodině (nový partner), prostředí, kamarádů, spolužáků je pro ně obtížná atd. , atd... Pokud je manžel trochu cholerik, řeší vše křikem, vadí mu každý drobek... ublíží to vzhledem k ADHD hlavně Tvému synovi, až bude v pubertě, začne odporovat a může si najít únik v nějaké "dobré" partě, samozřejmě to neprospívá ani dceři - může mít později problémy v partnerském životě. Stejně tak, pokud Ty nejsi důsledná, radši to potichu uklidíš sama, ať je klid, tím také synovi nepomáháš. I kdyby jste se s manželem nyní zvládli domluvit na jednotné a důsledné výchově, nemůžete očekávat, že jí Tvoje děti ze dne na den zvládnou, syn už vůbec ne - bude mít v hlavě zmatek, za který nemůže. Museli by jste mu také dopřát hodně trpělivosti, motivace, pochvaly a povzbuzení = pak by to šlo. Můj názor ale je, podle toho co píšeš, že to fungovat nebude a spíše to všem ublíží, než pomůže.

Ahojky Ppeettrraa,

Z tvého muže nemám dobrý pocit. Jakékoliv fanatické upnutí na cokoliv myslím není úplně v pořádku. Většinou si tak lidé kompenzují svoje vlastní nedostatky a vnitřní slabosti. A to co popisuješ ohledně pořádnosti, pedantstí a pečlivosti manžela je asi na pokraji přípustnosti. Teď peskuje hlavně tvoje děti a ty je bráníš i přes to, že cítíš, že má třeba někdy pravdu(zamysli se nad tím proč je bráníš, co tě k tomu vede), ale co se stane až všechny vaše děti vyletí z hnízda????? Kdo se stane jeho obětí????? Už nyní na tobě zkouší svojí sílu a nadvládu. Co snažšího je pro slabocha, než že si podřídí své blízké a stanou se znich jeho oběti. Jeho bývalá rodina s ním nechce nic mít, dokonce i děti se od něj odtáhly. Proč????? Nechtějí se nechat jím manipulovat???? Vysávat????? Život s takovým člověkem ti jistě ubírá spoustu sil.

Myslím, že celé vaše soužití není úplně v pořádku-oddělené domovy, peníze.... co se týče dětí, tak jsou z jeho pohledu zřejmě jen a jen tvoje a tím, že hledá jejich chyby snižuje hlavně tvoje sebevědomí.

Ty jsi určitě dobrá máma a taky dobrá manželka a chceš pro všechny jen to nejlepší..... z ničeho se neobviňuj a nepochybuj o sobě. Ale měla bys začít myslet taky trošku sama na sebe. Co je nejlepší pro tebe?????

Já jsem vedle podobného člověka vyrůstala... je to můj otčím a moje maminka se vždy snažila a stále se snaží předcházet spoustě věcí jen aby byl klid, ale šťastnou jsem ji neviděla mnoho let a moje dětství taky nebylo úplně šťastné. A dneska říká, že už je pozdě a hledá alespoň nějaké uspokojivé důvody proč s ním zůstávat. Mě je jí často mooooc líto, ale nemůžu jí nijak pomoct a ona sama se po těch letech už nedokáže z jeho vlivu vymanit. Ale je to tak v pořádku????? Nemá snad každý z nás právo na štěstí a svobodnou vůli???? Vždyť každý jsme vyjímečnou osobností, tak proč bychom nesměli být sami sebou. Svůj život máš ve svých rukou, děti odejdou a zůstaneš pak jen sama se sebou a se svým stínem, svým mužem. A přitom máš nejspíš šanci zažít něco lepšího, hlubšího a radostnějšího a s tebou také tvoje děti.

Snad jsem se příliš nedotkla tvých citů. Přeji ti hodně štěstí.