Téma: Manžel se po svatbě změnil - je výbušný, nevrlý a nemáme si o čem povídat. Co dělám špatně?

Dostal mě na básničky, kde mi vyznával lásku, na to, jak byl milej a podle něj by mi snesl modré z nebe, krásně mluvil o rodině, že je to to nejdůležitější. Já už dlouho takového člověka hledala. Po 14 dnech jsem se k němu nastěhovala s tím, že tohle bude určitě jiné, s vidinou toho pravého, po půl roce hezkého vztahu jsme se vzali a já otěhotněla. Od té doby se změnil, je dost výbušný, kolikrát už jsem i v těhotenství kvůli němu brečela, kdejaká maličkost ho rozčílila. Teď jsme spolu dohromady 2,5 roku (od 05/2012). Já jsem doma na mateřské dovolené a on chodí do práce, na fušky…

Nemáme společné téma. On přijde z práce, mluví jen o práci. Vzdalujeme se čím dál víc. Kolikrát si říkám, co máme vlastně společného. Než jsme se vzali, tak mi to nepřišlo, chodila jsem do práce, on taky a když jsme se doma potkali, tak nám stačilo jen odpočívat.

Jsem pozitivní, jsem ráda ve společnosti, mám ráda kulturu, prostě život. On je úplnej opak, nerad chodí mezi lidi, nevěří jim, nechce si udělat radost nějakým výletem. Zná jen práci, práci a práci. (baví ho)

Říká, že já jsem ta, která ho musí zahrnovat láskou a pochvalami. Já to dělám, ale asi v menším měřítku, než by chtěl. Ale copak můžu? Jsem doma sama vkuse celý den, přijde z práce, nic si neřeknem. Kde mám já brát pozitivní energii, abych ji dávala do našeho vztahu, když on to nedělá vůbec?

Kdybych neměla ročního syna, už bych tu určitě nebyla, ale teď?

Kolikrát jsem se chtěla přinutit, říkala jsem si, tak se sakra snaž, ale vždycky to selhalo. Co dělat jinak? Já taky potřebuju trochu žít, trochu se seberealizovat, normálně konverzovat. A ne jen o práci, jak je skvělej atd… Když jsem mezi lidmi, s někým se setkám, jsem úplně jíná než doma, usměvavá, plná elánu a energie. Nevím jak z toho ven.