Téma: Partner je líný sobec, nezáleží mu na mě - co s tím?

Děvče, vezmi nohy na ramena, on to partner není ani teď. Je to parazit, se kterým ještě navíc spíš. Promiň.

Proč s ním ještě jsi? Ten vztah(jestli se tomu vůbec dá říct vztah) bych ukončila, dokud je čas, aby jsi pak nelitovala ztracenýho času s někým, s kým je to marný, on se nezmění a časem to bude horší.  

Najdi si opravdového chlapa a partnera pro život, protože tohle není partner.  

Ani jednou jsi nezmínila, že by jsi ho milovala, či ho měla ráda. To už je samo ukazatel směru, že bude lepší jít dál bez něj.

Je to přísavka, který je načase utnout příjem.

Ukonči to - ztráta času. Předpokládám, že je mu přibližně jako Tobě = jeho návyky se nezmění - není to malé dítě, aby jsi ho teprve vychovávala, naopak bude horší a pohodlnější. Partner to není a spolubydlící taky ne, když to pořád ze 3/4 financuješ Ty. Rok není tak dlouhá doba - lepší ukončit to teď, bez závazků a větších ztrát.

Díky holky…Máte pravdu, na druhou stranu co slyším kolem sebe, přijde mi, že v každém vztahu je něco. A mnohdy jsou to situace ještě horší, takže pak si člověk říká, jestli by třeba další partner nebyl to samé a říká si, že to ještě nějak zkusí…Je to zvláštní. Kdyby mi někdo tohle říkal před rokem, taky bych radila utéct a teď mi to tak jednoznačné nepřijde. Možná bych neměla být na něj tak "hodná", snad by si mě pak víc vážil…Ona ta knížka "proč muži milují potvory" je dost pravdivá…

Musel by se sám chtít změnit, ale teď naprosto nemá proč. A ty ho nebudeš přece vychovávat, tohle není role partnerského vztahu. Jak jsem začala číst tvůj příspěvek, hned mi na mysli vytanulo: Malý, nevychovaný děcko. A kolegyně z práce, která popisuje podobné historky, ale se svou dcerou.

Rozhodně s ním nezůstávej jen proto, že máš pocit, že bys nenašla nikoho lepšího, to je fakt hloupost. Štve tě to po roce, bude tě to po 5ti, 10ti nebo 15ti letech štvát míň? Jak píše Dany, teď je to bez závazků a větších ztrát - zatím. Navíc to znáš od otce, chceš se nechat zničit jako tvoje máma?

Pokud chceš ještě udělat poslední krok, tak mu řekni, že toho máš dost a nehodláš se starat o všechno, zatímco on si sedí u počítače. Jestli hledá nějakou pečovatelku, která se o něj bude nepřetržitě strata, tak ať si ji najde, ale že ty to nejsi. Uděláš tak to nejlepší pro sebe i pro něj.

Jo a měla by sis nastavit nějké čidlo, které detekuje neschopáčky a povaleče a vyhýbat se jim obrovským obloukem.

Hm…a bude hůř!

Tím chci říct, že přeci ten první rok bývá takový, kdy se člověk i snaží kvůli tomu druhému změnit, být lepším než je nebo alespoň jako lepší vypadat, kdy ještě nehrozí stereotyp, ponorka - ty horší vlastnosti se trváním vztahu umocňují. Takže když už teď se chová takhle, tak jak to bude vypadat třeba za pět let???? Brrrrr

Popravdě to co popisuješ mi přijde, že si nanašel partnerku, ale příjemnější verzi svojí matky. Tahle máma se postará, nakoupí, navaří, vypere, uklidí, ale tahle máma nemá právo mu něco rozkazovat.  

Podle mě jediná možnost je si sednout a dát natvrdo nějaký pravidla pro vás oba. Pokud je přijme a bude se alespoň snažit je nějak dodržovat, tak můžeš ještě doufat, že se změní, ale podle mě se ti na ně vykašle - no a pak už je jen jediné řešení - a to už víš jaké.

Psal jsem tu asi 100x, že se lidé nemění. Budeš naivně čekat, že se něco změní a že Tě má přeci rád, takže pro Tebe časem udělá kde co, ale opak je pravdou. Znovu - už po stoporvé na tomto webu říkám - lidé se nemění, partner bude stejný a spíš se to bude horšit.  

Pokud se s ním necítíš být šťastná, je sobec a nezáleží mu na Tobě, jsi mladá, řeš to a vztah ukonči.  

Život je moc krátký na to, abychom ho prožili s někým, s kým se necítíme dobře.  

Uteč! Je to jako když bych to psala já před 10 lety. Naprosto stejný, jako přes kopírák. Já zůstala a potvrzuju - život je opravdu moc krátký na to, abychom ho prožili s někým s kým se necítíme dobře. Přišly děti, na všechno jsem zůstala sama, nešťastná, vyčerpaná, s pocitem, že jsem všechno udělala špatně. Jsme spolu pořád, asi kvůli dětem. Najdi si hodného chlapa, s kterým si budeš rozumět, bude s tebou všechno sdílet a který dovede myslet i na druhé. Hodně štěstí.

Vážně si myslíš, že je dobré spolu zůstávat jen kvůli dětem = sama, nešťastná, vyčerpaná, s pocitem, že jsi všechno udělala špatně… ? Že v takovém vztahu budou šťastné i děti? Nebyly by naopak šťastné, kdyby měly šťastnou i maminku, třeba v jiném vztahu? Navíc, když sama potvrzuješ, že život je opravdu moc krátký na to, abychom ho prožili s někým s kým se necítíme dobře?