Téma: Po svatbě a narození dítěte se manžel strašně změnil - ignoruje mě a nechce abych se kamarádila, chce mít tichou domácí puťku

Milá "lenulko", prostě se váš vztah posunuje, již to není o tom, že jste jen vy dva, najednou jste tři a oba si na novou skutečnost musíte zvykat za pochodu a být v prvé řadě rodiči. Nyní je dítě malinké a potřebuje hlavně matku a Vy se musíte malé věnovat. Až bude větší kolem tří let, bude se jí manžel jistě více věnovat. Víte za dalších 5, 6 let to bude opět změna, malá půjde do školy a za 15 let tu bude její puberta a možná již budete mít děti dvě a vztah se bude stále posunovat a budete se muset učit oba, takový je život. Stále vás bude něco překvapovat, nikdo nejsme připraveni na život, ale žijeme, tak je dobré využít samé pěkné věci. V životě je to, jako v přírodě, střídá se jaro, léto, podzim, zima. někdy je dřív léto, pak zima a zase jaro a různě a člověk v tom běhu času ani nepostřehne, že přišlo stáří. prostě koloběh života. Nehledejte problémy, kde nejsou, jen s láskou, trpělivostí a pěkným slovem se snažte spolu žít a z každé životní zkoušky musíte vytěžit zkušenost a poučení.

To vám radí babička, máma, manželka, 47 roků vdaná.  

Pavlo, jak moc Tě mám ráda, tak v tomhle s Tebou nemůžu souhlasit, vždyť se k ní chová  jako k inventáři, který už má jistý.

K tazatelce. Je to celkem jednoduché. Neumím samozřejmě posoudit, jak moc mezi vámi funguje komunikace, jestli i přes tohle dokážeš být nad věcí, jestli i po porodu o sebe dbáš, hezky se oblékáš atd.

Nicméně to proč nemůžeš nikam jít, je kvůli tomu, že to zrušíš a manžel ví, že to tak i bude, však on nemá čas. Máma od malého dítěte by sice neměla pořád někde courat, ale aby nesměla jít nikdy nikam to je hnus.

Na Tvém místě bych si naplánovala den/večer podle svého, s manželem se domluvila, samozřejmě tak, aby to jemu nekolidovalo s plány a pro případ, že by si zase něco vymyslel bych se prostě pojistila domluvením hlídání u babičky nebo u kamarádky. Pokud manžel zase změní plány s vidinou toho, že budeš zase doma, Ty je měnit nemusíš, jen místo toho, aby nechala VAŠE dítě jemu doma ho vezmeš na domluvené hlídání. Tečka

Pokud nechce s vámi chodit ven, resp. drží se od vás na procházce, tak ho k tomu přestaň nutit, prostě jdi sama nebo opět domluv se s kamarádkou a jděte společně.

Mimo to, udělali jste si třeba den/pár hodin jen pro sebe? Domluv hlídání a udělejte si ho. Samozřejmě pokud by to manžel zrušil, jeho problém, další pokus už bych nedělala.

Jsi žena, ne přívažek, tak mu taky ukaž, že se umíš jako žena chovat.

Ahoj Veselko, to máš, tak, já popisuju věci víc obecně a neradím konkrétně, jen zmiňuji, že v manželství se také střídá roční období, i když na přeskáčku. Žádný vztah není, jako v pohádce, snad se najdou výjimky, ale vždy se musí řešit nějaké situace a to si řeší ti dva, protože jsme každý jiný. Radím, jak radím, zřejmě, že jsem zase o nějakou generaci jinde a radím z životních zkušeností, samozřejmě mých a každý máme jiné. Myslím si, že se "linulka", momentálně potřebovala vypsat z emocí a že kaše se nejí nikdy tak horká, jako se uvaří. Psala jsem víc z nadhledu a s odstupem, možná zbytečně. Pavla 

Lenulo:

- jak jsi na tom se zevnějškem? Nepřibrala jsi, nepečuješ  o sebe díky děťátku méně?

Ať už tě to mateřsví trochu "zhuntovalo" nebo jsi ta šťastlivkyně, která vypadá stále stejně dobře nebo dokonce i lépe, nikdy nezaškodí si ten zevnějšek ještě vylepšit. Nebo třeba i změnit - účes, barvu vlasů a tak.

- o čem a jakým tónem hlavně máš tendenci s manželem komunikovat?  

Jde mi o to, jestli on od tebe neslyší od rána do večera jen co se musí udělat a zařídit a případně co on dělá špatně. Jak často mu říkáš něco pěkného, pozitivního? Nemáš častěji podrážděný nebo vyčítavý tón hlasu než neutrální, pozitivní, veselý? Muži se vedle mimina někdy cítí odstrčení, jen jako zásobovači, stroje na peníze či poskoci, reagují na to různě, někdy i podrážděností nebo odcizováním.

- nakolik jsi schopná zorganizovat a užít si nějakou aktivitu aniž by s ní bylo zarnuté mimčo?

Problém je někdy v tom, že s miminkem se ženská promění ve stoprocentní chůvu a hospodyni a diví se, že muž se k ní jako k chůvě a hospodyni tedy začne chovat. A někteří muži to s miminy moc neumí, dítě jim začne být blízké až když začne víc komunikovat. Zkus občas vymyslet nebo zorganizovat nějakou aktivitu, abyste v ní byli zase jen vy dva. Nebo co třeba sehnat hlídání a vyjet za manželem na koncert, zorganizovat večírek pro vaše přátele a pod.

- nejsi od rána do večera jen unavená, vystresovaná, nejsi ohledně domácnosti a péče o mimčo přílišná perfekcionalistka? Nebo naopak - nemáš problém si práce zorganizovat, abys to stíhala a byla při tom v pohodě?

Některé ženy se snaží být perfektní a vlastně kolem sebe jen vytvářejí napětí, protože se starají jen o to, aby bylo vše v lajně, naklizeno, navařeno, dítě mělo vše co potřebuje - a stane se z toho drill jak na cvičáku - chlapa to pak nebaví. A kdyby ženská jednou neumyla okna, a raději si dala nohy na stůl, přečetla časopis a byla pak veselá a odpočatá, tak by s ní hned bylo příjemnější komunikovat než když je vycukaná z toho, že ty okna sice stihla, ale ještě musí stihnout dalších milion věcí, aby byla domácnost dokonalá.

Nebo naopak, někdy ženská skáče od jední práce ke druhé, neumí si to rozvrhnout, určit priority, na konci dne je uštvaná jak lasice a nic není hotovo, chap přijde domů a tam najde hromádku nervů a požadavků - a sám má hned po náladě.

Třeba ani jedno z toho není tvá situace, ale i tak zapřemýšlej, jestli by nešlo domácí rozvrh prací nějak vylepšit, abys měla víc času pro sebe a byla odpočatější a veselejší.

Nechci strašit, ale musím říct, že podle toho, co popisuješ bych se nedivila, kdyby měl někde nějakou jinou. Ani s tím ale nejde bojovat hlídáním, podezíráním, výčitkami - ale mnohem úpčinější je zapracovat na vlastní fyzické přitažlivosti a domácí pohodě.

Nemáš to snadné, na tvém místě bych asi uvažovala o nějaké manželské poradně. V tom co popisuješ se dlouho žít nedá a není to dobré ani pro to malé.

Svatba ve 23 letech a k tomu mimčo?

To samozřejmě nemůže dopadnout dobře.  

Takhle mladý muž na rodinu ještě není zralý. Stydí se, protože si uvědomuje, že na toto je moc mladý.  

O 10 - 20 let to bude jiné. Teď ale ne.  

Hm, co on by se snažil, že ano. Pokud má domácí servis, ženu ohlídá křikem a zákazy, tak to má hodně jednoduché. Zákazy nebrat vážhě, jsi dospělá svéprávná osoba, zapojit ho do domácího cvrkotu a víc se starat sama o sebe. Jeho pištění o podezřívání, přestože to vypadá zcela opačně, ignorovat, pokud by se chtěl stát násilným, oznámit všem okolo.  Vypadá hoch hodně manipulativně, rád by si dělal co se mu zachce a okolí měl hezky pod palcem. Taky poradna by pomohla.  

Vždy je mně smutno z takovýchto příspěvků. Je jich bohužel neuvěřitelně mnoho.

Když někdo chce řídit auto, musí si zaplatit poměrně drahý kurz a pak složit zkoušku teoretickou i praktickou.

Do manželství jde většina párů bez tušení, o co v manželství jde a jen s myšlenkou, že ten druhý, když ho budu mít, tak mě učiní šťastným.

Jenže pokud člověk neumí být šťastný sám se sebou, nedokáže být šťastný vůbec s nikým.

Lidé se vstupem do manželství nikdy nezmění, zůstanou stejní, jen přestanou předstírat a jsou zklamáni ne z druhého, ale ze ztráty svých iluzí. Pokud to člověk neví v čem je smysl života a manželství a neumí to poznat před vstupem do manželství, je to tak správné, že jsou konflikty, protože ten druhý nás musí naučit, co děláme špatně a v čem myslíme nesprávně a v čem chybujeme. Pokud nepochopíme a nezačneme hledat smysl života, budeme odsouzení k putování z jednoho špatného vztahu do druhého ještě horšího.

Není to smůla, ale naše hloupost.

Sovičko, přesně tak jsem to myslela a napsala svými slovy.