Téma: Přítel mi řekl, že se neumím oblékat, že o sebe nepečuji a že nejsem schopna dát najevo své city - přesto ho miluji

Ahoj, nechceš ho ztratit úplně? To jako fakt? Od takovýho člověka honem pryč, přerušit kontakty, nevídat se. Když chodíš za psychiatrem, asi máš sama problémy, nač se dál zbytečně zatěžovat? Myslíš, že se změní? Těžko…

Kdyžtak to taky probírej se svým psychiatrem a ty sama se věnuj sobě, tomu, co máš ráda, koníčkům, kamarádům atp. Nech ho sejít z očí, sejde ti i z mysli.

Nevěřím, že je úplně tak zkažený. Ale asi doufám marně.

To je od tebe hezký a ano, každý má v sobě špetičku něčeho dobrého. Ale tohle je opravdu mega magor, jak tohle může dělat doktora : /. Má v sobě zlost, projevuje ti nenávist, psychicky tě týrá. Ano, asi skutečně doufáš marně, spíše si na tebe bude víc a víc dovolovat, vycítil, že se necháš a že jsi "slabší", víc nepotřebuje. Naštěstí sama víš, že to tak nejde a chceš na něj zapomenout. Zatím jsi na začátku, ve fázi, kdy se to v tobě ještě bije a hodně to řešíš. Časem tohle přejde, stane se z něj mlha a tobě dojde v plné síle to, jak je zrůdný a jak je fajn, že už nejsi v jeho blízkosti. Tohle je typ člověka, který by někoho dovedl klidně přivést k šílenství, bacha na to.  

Na druhou stranu, bílý pláště jsou fakt rajcovní, jeden z nejerotičtějších zážitků mám z nečekaného prohmatávání "inguinální oblastí" (miluju doktorštinu ) Čili ochmátávání třísel . Vždy doufám v opáčko, ale už dva roky nic .

Ještě jednou dodávám: věnuj se sobě, svým zájmům, kamarádům a tak. Máš nějaké? A co ráda děláš? Dnes (08.10.2016) jsem četla, že policajtům volal týpek, který tvrdil, že má doma mumii,  kterou mu přinesla opilá kamarádka, co pracuje u kouzelníka . Zkus si najít něco srandovního a vykouzli si úsměv a jiný myšlenky  

V jeho blízkosti zůstanu i nadále, pracujeme ve stejném špitále. Ale o rajcovnosti bílých plášťů mohu jen souhlasně přikývnout, i když jsem dlouho odolávala, ale tenhle mě uchvátil, ale evidentně ten největší cvok z celého špitálu (i když na psychiatrii nepracuje). Do teď taky nechápu, jak někdo s hraniční poruchou osobností může vykonávat takovéto zaměstnání, ale evidentně může. on být praktickým lékařem, tak každého posílá na psychiatrii a nebo jim píše placebo. což je docela smutné. jednou k němu přišla pacientka, že má 10 různých alergií a on z ní hned udělal hypochondra, že tolik alergií mít prostě nemůže, že si jen vymýšlí, aby byla zajímavá. co na to prostě říct… . Mám ho íc než ráda, ale musí mi prostě dojít, že není dobrý člověk a většina lékařů ho rádo nemá… a pomalu mi dochází proč… Jsem moc ráda, že si s Vámi o tom mohu popovídat, trochu mě uklidňuje, že ten magor nejsem já, ale on. i když já jsem taky, že ho furt miluju.

Obavam se, ze vse je v tve hlave… tot vse

Nedávno tu byl podobný příběh.

On ten špatný psychopat, ona ta úžasná.  

Ale nakonec se ten příběh rozvinul jinak.

Podle mě nejsi kvalifikovaná soudit ani jeho práci ani jeho. Není ani rozumné vycházet z drbů.  

Pokud je člověk ve svém oboru špičkový odborník, trochu arogance a učitelkého chování si dovolit může.

A pokud náhodou Tvůj psychiatr vynesl soudy na základě drbů, bez toho aby člověka viděl, je to známka toho, že není kvalitní.  

Pokud jsi ve vztahu, kde láska není opětována, pak pro Tebe platí 2 věci:

- očerňováním objektu zájmu ničeho nedosáhneš, spíš si pomluvami poškodíš pověst u seriózních lidí

- pokud ti vztah nevyhovuje, pak na něm nelpi a najdi si někoho jiného.

Ani v nejmenším nejsem já ta úžasná a ani jedinečná. A ani vztah s ním nechci. Je to v mé hlavě a za těch pár okamžiků, kdy nám bylo spolu fajn bych dala cokoliv. Snažím se hledat schůdná řešení, jak s ním vycházet, ale je to těžké, když pokaždé tvrdì něco jiného. Jeho práci nepomlouvám a ani to nejsou žádné drby. Je to vše vypuštěno z jeho úst, kolik lékařů ho nemá rádo a on je. Vím, jaký je v soukromí i vím, jaký je v práci. Jeho profesionalitu jsem mu nikdy nebrala, ovšem jestliže přijde do místnosti, kde jsou dvě ženy, které jsou postavením na stejné úrovni jako on a ony ho jako první pozdraví, on se na ně podívá, otočí se a jde pryč. to už o něčem svědčí. A to je jeden z mála příkladů. Nejsem proti němu zaujatá a ani ho neočerňuji. vidím na něm právě i to, co se snaží tak dobře skrývat. Kvůli tomu jsem se do něj zamilovala i když vím, že ty záporné vlastnosti převažují… Jeho do ničeho netlačím, naopak ustupuji a nezatěžuji ho tím co cítím, jelikož on citu evidentně není schopen. Jen potřebuji se odmilovat, aniž bych ho ztratila jako přítele.  

Tobe je 35?

A smarja

On zřejmě má pádné důvody, proč Tě někdy napomene.

Tvrdíš, "jelikož on citu evidentně není schopen".  

Takovéto postoje a postoje na podobné bázi si totiž napomenutí zaslouží, protože jsou pomýlené a vykonstruované a často způsobí následnou destrukci nebo nespravedlnost.  

Já osobně bych na tazatelku v tomto případě nebyla až tak přísná.  

Myslím si, že pokud se někomu od druhého něco nelíbí, tak vyříkat si to je na místě, to ano. Ale nemyslím si, že jsou na místě urážky typu např. :

1) "… začne urážet, že jsem patologický pacient, že trpím autismem a nebo že mám v hlavě nasráno."

2) "… kdy mi několikrát denně napíše, ať jdu do prdele… "

Na druhou stranu si myslím, že nebylo úplně šťastné řešení tazatelkou to, že konzultovala onoho lékaře s psychiatrem pouze po mailu (dle prvotních info od tazatelky jsem se nejen já domnívala, že k němu dochází). Nebo takhle, dejme tomu, že se tedy zeptala po mailu, tyto služby existují, ale myslím si, že ten psychiatr pouze nazančil či vyslovil pouze předpokládanou teorii, avšak tazatelka se jí chytila jako hotové věci a diagnozy. V tom si myslím, že bude ten háček.

Prostě bych řekla a myslím si, že nějaká/é chyba/y bude/boudou na obou stranách, a přiznám se, že moc nechápu, proč tazatelka má tak velkou potřebu řešit onoho lékaře. Přeci jen už mu je nějaký rok, soudě dle věku tazatelky, a jen na základě jakéhosi sblížení se by neměla tazatelka rozhodovat o tom, nebo se snažit řešit to, co je nebo není pro něj dobré.  

Souhlasím.

Chce to pevnou vůli.  

Mam znamou, ktera byla neklik let s psychopatem a nakonec skoncila u  psychiatra ona sama. Tak jestli nechces dopadnout jako ona, utikej od nej. Ty ho nevylecis, on sam se lecit nepujde a odneses to jenom ty.

ahoj, na jednu stranu Tě chápu, Znáš to: Když ptáčka lapají, vesele mu zpívají. Já cca 9 let přechovávam neopětovanou lásku k muži, který o mě má zájem jen to v tom případě, že jemu se to hodí a je pod vlivem..

Faktem je, že to se musí zažít. Do hlavy nikdo a nikomu nevidí. Asi přemýšlíš srdcem i rozumem. Zkus si sednout napsat jméno nebo problém, do levého sloupce napiš pro a do druhého proti. Pak si uvař kafe, zamysli  se a piš si to. Klidně to při příští návštěvě ukaž psychiatrovi a od toho se to může odvíjet dál.

Taky si zkus třeba i zpětne za třeba poslední měsíc uvědomit, jestli převažovalo milé chování, nebo teror. Držím palce!!! , Pokus se o zpětnou vazbu. Docela mě zajímá Tůj názor na moji reakci.

"Umí být hodně zlý (slovně) a není den, kdy by si svou depresi nevybíjel na mě."

Pří této intenzitě, kdy jasně a denně převažují negativa, je dle mého názoru zbytečné si psát nějaká pro a proti = výsledek je předem znám, stejně tak názor odborníka (psychiatra) na onoho muže.

Vše jsem dávno udělala a nenašla jsem jedinou kladnou vlastnost. Když je opilý chová se mile a pozorně, ale když se nad tím tak zamyslím, jedná se o přetvářku… Jsem obrovský introvert a když už jsem se odhodlala mu říct, že ho mám ráda, tak mě "sestřelil", že je mu to nepříjemné a že mu to už říkat nemám. upustila jsem od toho a pár měsíců mi napsal, že jsem neupřímná v tom co cítím. Že říkám něco jiného, než co cítím. Když jsem mu odepsala, že ho nechci zatěžovat tím co cítím, když on to evidentně necítí, tak si mlel dál to svoje a že se nechám od něj urážet. jenže s ním je to těžké, jakmile se s ním pustím do hádky, začne urážet, že jsem patologický pacient, že trpím autismem a nebo že mám v hlavě nasráno. takhle bych mohla pokračovat. snažím se to pak vše uklidnit, aby to bylo schůdné pro nás oba a jeho štve, že ho prostě nepošlu kamsi. ale já se nechci snížit na jeho úroveň, kdy mi několikrát denně napíše, ať jdu do prdele a má z toho děsnou radost… chci se od něj odmilovat, protože vím že je to člověk, pro kterého nebude nikdy nic dobrého. jen netuším jak.

"já se nechci snížit na jeho úroveň"

No tak právě proto ho pošli definitivně do háje, všude si ho smaž a zablokuj a je to. Je to jednoduché, nebo viz. moje rada níže.

Nejde to tak jednoduše. Bolí to. Ale zkusím vyhledat odbornou pomoc. Když i ta řekne, že to mám ukončit, tak mi asi nic jiného ani nezbyde. Opravdu se jen trápím. Moc Vám všem děkuji. Moc mi pomáháte. Je to pro mě těžké.

Ty sis začala se svým doktorem?

Začít si je silné slovo. ale sblížili jsme se. (není psychiatr ani psycholog, je z jiného odvětví).

Vše jsem dávno udělala a nenašla jsem jedinou kladnou vlastnost. Když je opilý chová se mile a pozorně, ale když se nad tím tak zamyslím, jedná se o přetvářku… Jsem obrovský introvert a když už jsem se odhodlala mu říct, že ho mám ráda, tak mě "sestřelil", že je mu to nepříjemné a že mu to už říkat nemám. upustila jsem od toho a pár měsíců mi napsal, že jsem neupřímná v tom co cítím. Že říkám něco jiného, než co cítím. Když jsem mu odepsala, že ho nechci zatěžovat tím co cítím, když on to evidentně necítí, tak si mlel dál to svoje a že se nechám od něj urážet. jenže s ním je to těžké, jakmile se s ním pustím do hádky, začne urážet, že jsem patologický pacient, že trpím autismem a nebo že mám v hlavě nasráno. takhle bych mohla pokračovat. snažím se to pak vše uklidnit, aby to bylo schůdné pro nás oba a jeho štve, že ho prostě nepošlu kamsi. ale já se nechci snížit na jeho úroveň, kdy mi několikrát denně napíše, ať jdu do prdele a má z toho děsnou radost… chci se od něj odmilovat, protože vím že je to člověk, pro kterého nebude nikdy nic dobrého. jen netuším jak.

Alexandro, pokud sama chodíš k psychiatrovi, a ten sám Ti jakožto odborník poradil, že je lepší se od takového člověka držet co nejdál, a Tobě to přesto nestačí, respektive nebereš v úvahu doporučení svého odborného lékaře, tak je někde chyba…

Zdravý člověk mající rád sám sebe a zdravé a dostatečné sebevědomí, nebojíc se žíti i sám a říci jasné NE pokud mu někdo ustavičně ubližuje, nadává, ponižuje atd. , si poradí svými rozlišovacími a dalšími schopnostmi sám a prostě veškeré kontakty s takovým člověkem navždy utne a takového člověka navždy vymaže ze svého života chápajíc, že nemá zapotřebí ztrácet čas s takovým člověkem.

Vzhledem k tomu, že u Tebe uvedené nefunguje, velmi Ti doporučuji ještě dalšího odborníka = psychologa či psychoterapeuta, který by Ti pomohl s tím, co jsem psala výše tak, aby jsi se neupínala na nesprávné lidi, v tomto případě onoho muže, který v Tvém životě není pro Tebe žádným přínosem ani jako známý či kamarád, ba naopak…

Nechodím k psychiatrovi, jen jsem jednoho písemně kontaktovala a vedli jsme dlouhý dialog co a jak se děje, jak se chová a poukázala jsem na bipolární poruchu. Dotyčný psychiatr mě spíše navedl na hraniční poruchu osobnosti, která na něj naprosto sedí. Ale jelikož je sám lékař, tak všichni kolem něho jsou idioti, kteří ví kulový a pouze on je někdo. Léčit se přeci nemá s čím, když je lékař.

No, zajdi si k psychiatrovi sama. chceš se odmilovat? potřebuješ tedy pomoct… my ti tady nepomůžem… takže potřebuješ pomoc od odborníka

Alex, a proč vlastně máš potřebu onoho lékaře tak řešit? Jeho případné diagnozy, jak se chová atd. ? Vy dva jste se dle Tvých slov pouze sblížili, nejste partneři, tak proč ho tak detailně řešíš?  

Píšeš, že:

"Ale zkusím vyhledat odbornou pomoc. Když i ta řekne, že to mám ukončit, " Ale co chceš ukončovat, když nic nezačalo? Nějaké sblížení se přeci není vztah. Trochu nerozumím tomu, proč jsi se tak na něj upnula a snažíš se ho po mailu řešit s odborníkem. Já se po Tvé prvotní info domnívala, že tam sama docházíš.  

"… snažím se to pak vše uklidnit, aby to bylo schůdné pro nás oba… " A proč? On o to stojí? Ne. Tak proč to děláš?

Navštívím psychologa. Nevím si rady a sama na to nestačím. Jde mi jen o to na něj nebýt tak upnutá, když vím jaký je. Omezím s ním kontakt i se s ním přestanu vídat. Chvilku mi potrvá ho pustit z hlavy, ale nakonec to dokážu. Holt jsem naivní blbka.

Správné rozhodnutí! Budem držet palce .

A každý má občas slabší či horší chvilky, kdy hrotí i méně podstatné věci, nebo se ho zbytečně dotýkají, ač je to objektivně nesmysl atp. Až se budeš komplet cítit líp, budeš intenzivně vnímat zase úplně jiný věci. Tak snad se zadaří, good luck!  

Alex, nejspíše to vyznělo jinak, než jak jsem to myslela. Já se ptala na ty otázky proto, že jsem se snažila si představit Tvoji situaci a snažím se pochopit, co a proč vede 35 letou ženu k tomu, co dělá - myslím tím to vše, co jsi tu popsala.  

Já nevím, možná se cítíš sama, moc by sis někoho přála atd. , tak jsi se "zakousla" do tohoto ne úplně šťastného sblížení se trochu více, než bylo a je třeba? Jen uvažuji. Nemusíš o tom mluvit, pokud nechceš.  

Ten odborník bude na místě. Myslím si, že Ti pomůže i s jinými starostmi či potížemi, které tam nějaké v pozadí cítím a vidím tak, aby jsi měla s navázáním dalšího vztahu lepší start a úspěch 

Mě je 35 a on je o 3 roky starší. chodili jsme spolu ven, na večeře, do kina, bowling apod. bylo to fajn. sem tam mě chytil za ruku, občas dal pusu, nedávno to bylo líbání (francouzáky) a asi proto jsem si myslela, že by v tom mohlo být víc a proto jsem se nejspíš i zamilovala. Jenže jakmile jsme se pár dní neviděli a já s ním nikam nešla, když napsal, začal s rýpáním a postupem času přitvrzoval. snažila jsem se, abych se mu přizpůsobila, aby nebyl tak rejpavý a aby přestal používat vulgarismy, ale když jsem mu řekla, že tohle a tohle mi vadí, tím víc to začal používat… jsem hodně uzavřený člověk a nedávám najevo emoce a ani defakto ve společnosti se skoro neprojevuji. Avšak jsem tak paličatá, že když mi někdo říká, ať něco nedělám, tak na just to udělám. Asi si potřebuji jen uvědomit, že to byla jen hra, jen zábava a velice příjemně se tím bavil.

Pro nevhodnost (vulgarita, napadání apod.) byl příspěvek smazán správcem webu.  

Pro nevhodnost (vulgarita, napadání apod.) byl příspěvek smazán správcem webu.  

,,  Ustavičné rýpání, urážení a nadávání.  "

To je dôvod, prečo by si sa s ním mala rozísť.

To, že ste sa bozkali a randili, to bol prejav sympatii a zvedavosť, čo sa z toho vyvynie, ak vôbec.

Ďalej píšeš, že bol vulgárny, že ťa kritizuje… nejak skoro nemyslíš? Dovolím si povedať, že z úcty k tebe, by sa mal vedieť ovládať aj po rokoch vzťahu, keď už zaľúbenosť pominie, ale ostane to podstatné, čo sa medzi vami ani nikdy nevytvorí.

Maj sa rada a už sa s ním nekontaktuj!  

Nabídnu ještě jinou verzi.

on mi pak nakonec napíše, že se neoblíkám jako žena, že se o sebe nestarám a že nejsem schopna dát najevo své city…

a oblékáš se jako žena? Pokud ne, mohlo to z jeho strany být jen sdělení, kterým třeba chtěl dát najevo, že by ti slušelo nosit šaty a boty na podpadku, chodit nalíčená a ke kadeřníkovi - protože by ti to zvedlo sebevědomí - protože toho evidentně moc nemáš. A co se týče těch citů - sama o sobě píšeš, že jsi introvert a nedáváš emoce najevo.

Neměl tedy on v tomto sdělení nakonec pravdu?  

Pokud to pravda je, tak proč to bereš jako urážku?

Třeba jen chtěl říct, že by si přál, aby ses kvůli němu víc vyparádila a byla vřelejší.

• Já s nim defakto ani víc nechci

Promiň, ale co s ním tedy chceš? Chodit na procházky a posedávat na lavičce a držet se za ruku? 35letá ženská s 38letým chlapem? Promiň, ale nepřijde mi to úplně normální.

•  když už jsem se odhodlala mu říct, že ho mám ráda, tak mě "sestřelil", že je mu to nepříjemné a že mu to už říkat nemám.  

A zamyslela jsi se alespoň na okamžik, že mohou být normální důvody, proč je mu to nepříjemné? Třeba špatné zkušenosti s lidmi, co mu to říkají? Že jsi třeba zvolila nevhodný okamžik, žekla mu to, když už bylo pozdě a když už na to nebyl zvědavý - a pod. ?

• a pár měsíců mi napsal, že jsem neupřímná v tom co cítím. Že říkám něco jiného, než co cítím.

Vždyť ho popisuješ jako největší hovado. Nekomu, kdo mi tvrdí, jak mě miluje a zároveň mě pokládá za zlého člověka, bych taky nevěřila. Nebo sázíš na to, že neví, jak špatné o něm máš mínění? Pokud neví, tak to ale přeci potvrzuje, že se přetvařuješ. A to člověk někdy vycítí, aniž by znal přesnou povahu té přetvářky.

•  jakmile se s ním pustím do hádky, začne urážet, že jsem patologický pacient

nenapadlo tě někdy na okamžik, že to, čemu říkáš "láska", má mnohem blíž k patologické závislosti?

• a jeho štve, že ho prostě nepošlu kamsi. ale já se nechci snížit na jeho úroveň, kdy mi několikrát denně napíše, ať jdu do prdele

evidentně tě chce od sebe odehnat, asi by to nedělal, kdyby k tomu neměl důvod.

•  Avšak jsem tak paličatá, že když mi někdo říká, ať něco nedělám, tak na just to udělám.

Nedal ti náhodou už X-krát najevo, že o další pokračování vztahu nestojí, ale jelikož jsi "paličatá" a hodláš s ním nějaký typ vztahu udržet děj se co děj, asi mu nezbývá než přitvrzovat, aby se tě zbavil… ?

Umím si představit i ten scénář, že si jeden doktor, mezi jehož vlastnosti nepatří ani trpělivost, ani empatie, zato by se mezi nimi dala najít značná arogance - ale který jinak je psychicky naprosto normální - začne se sestřičkou, která už nějaký čas sní o tom, nějakého doktora ulovit. Doktor pořádně neví, co chce, ale ona taky ne. Když proto to randění tak nějak nikam nevede, rozhodne se to ukončit, ale sestřička to nechce akceptovat a on tedy přitvrzuje v tom, jak se jí zbavit. Bohužel marně, protože ona je typ, co se jen tak nevzdá a i když ji oknem vyhodí, zase ji najde postávat za dveřmi. Ani vulgární urážky, které jinou ženu by přiměly ho leda tak upřímně nenávidět, ji nepřimějí, aby přestala pomýšlet na "vztah" s ním. Jakýkoliv - hlavně nějaký. A všem ve špitále leda tak pro smích, díky čemuž mu nervy tečou čím dál víc.

Možná se pletu, ale ledacos z toho vyprávění by tomu nasvědčovalo.

Můj závěr?  

Radím neodkládat  toho psychologa.

Díky za pohled i z jiné strany. Něco by tam opravdu sedělo ovšem spousty věcí třeba ne. Nedoprošuji se u něho, abychom spolu někam šli a přesto napíše, ať jdu. když odmítnu, je uražený. Nikdy mu nepíšu první a přesto vždycky napíše… . Když on pískne a já "neletím", tak se buď urazí nebo začne rejpat a urážet…

Ale psychologa navštívím. třetí zkušená strana se vždy hodí.

Alexandro, že nepíšeš první jaksi nestačí. V pořádku by bylo jeho číslo vymazat a zablokovat.

Že se nedoprošuješ, abyste někam šli a hned neletíš je prd platné, když zjevně nakonec stejně vždycky jdeš.

On dělá jen to, co mu dovolíš - a proč mu to dovoluješ ti snad pomůže zodpovědět ten psycholog.

Chce to čas, ale určitě přeřušit všechny kontakty. Dokud si budete nějak na blízku, nebude to ono. Časem největší bolest přejde a určitě i někdo nový, kdo bude stát za to

Tady je jediná rada. Prostě si poručit a vydržet. Vztah s "psychopatem" (zjednodušuji na tuhle nálepku, samozřejmě to mám nastudováno ve snaze pochopit, co byl zač - okouzlujícím a zároveň velmi zraňujícím - mám za sebou. Bude Vás stále okouzlovat a přitahovat, ale Vy se musíte dostat do stavu, kdy budete vědět, že být blíž k jeho světě je pro Vás ve finále horší než si s ním užít byť jen na chvíli jedinou kávu. A nejlepší reakce na cokoliv z jeho strany? Nula. Prostě neodpovědět, nereagovat.  

Jasně, možná má v sobě i něco dobrého, ale proč byste zrovna Vy to měla spasitelsky hledat?

Btw. jestli je Vám 35, zkuste možná víc hledat sama sebe. Jde o to, že takovému člověku člověk často podléhá ve chvíli, kdy sám nemá o sobě jasno.  

Jinak, když si touhle cestou projdete, zjistíte po pár letech (fakt až letech), že byste s ním už dokázala normálně mluvit a nenechat se vtáhnout zpět. Ale taky zjistíte, že už o to vůbec nestojíte.

Držím palce!