Téma: Přítel škarohlíd všechno kritizuje, nejvíce mě - jsem prý sobec a měla bych odejít
Uživatel: Terezie
Věk: 27
Město: Praha
Ahoj,
ráda bych vám popsala chod dnešního dne a ráda bych se od vás dozvěděla, co si o tom myslíte, jak se zachovat lépe a vlastně cokoliv, co vás k tomu napadne.
Mám malého psa a bydlíme společně s přítelem v jeho bytě. Několikátý týden spí přítel v obýváku u televize, já se psem v ložnici. Je to tak prý z toho důvodu, že chce usínat u televize, neusne bez ní. Já si ale myslím, že je to i tím, že se hodně hádáme v poslední době.
Ráno jsem vstala a jako každý den šla hned se psem ven. Vrátila se a přítel stále spal, nechtěla jsem štrachat v kuchyni, tak jsem šla do ložnice k počítači a pustila si dokument o psech. Začala jsem dělat projekt do školy, jako podkres si pustila hudbu. Přítel vstal a říkal, že nemá cigarety, tak jsem se ho ptala, jestli si je půjde koupit, že by mi mohl rovnou koupit vlnu, co potřebuji. Navrhl, že můžeme jít spolu, tak jsem souhlasila, jen že mi to nenapadlo. Začal, že je přesně vidět, že nemyslím jako pár, ale jen sobecky na sebe. Nijak jsem to nekomentovala, i když mi tyhle jeho poznámky vadí, má je pořád.
Šla jsem se upravit do koupelny a pak se podívat na internet, jestli je ten krám dnes vůbec otevřený. Na klávesnici se špatně píše, některá písmenka vynechávají, tak jsem jen konstatovala, že je ta klávesnice hrozná, že si musím koupit jinou. Řekl, že tak je to se vším, co je společného s ním, že mi všechno vadí a všechno bych chtěla vyměnit. Nereagovala jsem, chtěla jsem předejít hádce, ke kterým vždy docházelo, když jsem se mu snažila říct, že tak to není na jeho poznámky.
Hrála písnička a on ji začal komentovat, že ten zpěvák je debil, že by to každej nalitej rádoby umělec dokázal líp než on, že on všechny jen podplatil a zpívá o penězích a přitom o tom nic neví, tak jsem řekla, že já jsem z toho nepochopila, že by si ztěžoval na peníze, že jde o lásku dvou lidí. Říkal, že ho můžou poslouchat jen naivní holky, který si na koncertu sundají podprsenku a pošlou mu hlas, že i když neposlouchal slova písničky, ví, co tím chtěl říct, že jsou to nesmyslný věty a ví, co je ten člověk zač.
Nechtěla jsem se hádat, ani se rozčilovat, ikdyž nemám ráda, jak věci a lidi hodnotí, aniž by o tom něco věděl, tak jsem mu poděkovala za názor, řekla jsem jen: dobře děkuji.
Pak začal o mém psovi, že není vychovaný a neumí poslouchat, že je to hrozný pes, přitom je to 7 měsíční štěně a mě poslechne na slovo, chodíme spolu na cvičák, čtu si knížky o psech a dívám se na poučné filmy. Tak jsem mu řekla, že mě poslouchá a že si myslím, že jeho ne, protože používá špatnou intonaci hlasu. Vyjel na mě, že ho nemám poučovat. Snažila jsem se mu vysvětlit, že jsem myslela, že chce pomoct, aby i jeho poslouchala. (Není to můj první pes a moje sestra má cvičák, takže o psech něco vím). Řekl, že nic nechce, že když bude muset, vezme ji na vodítko a klidně ji bude táhnout za sebou, že je mu to jedno.
Mlčela jsem a přemýšlela jsem nad tím, zároveň mě to vnitřně hodně naštvalo a mrzelo mě to, protože jsem to myslela dobře. Necítila jsem se dobře, tak jsem mu řekla, že s ním nepojedu, že jsem si to rozmyslela, že potřebuji dělat na tom projektu, že jsem si uvědomila, že je to pro mě teď důležitější, než doplést šálu.
Začal říkat, že to jsem celá já, že mě nemůže pochopit, když sama nevím, co chci, znovu jsem mu jen řekla, že jsem si to prostě rozmyslela, že ušetřím čas a budu se věnovat škole. Začal do mě znovu rýt, že sedím jen u pc a psovi se nevěnuju, že ona je chudák, že on musí všechno dělat a já si jen čtu stupidní články na internetu, že na sobě vůbec nepracuju, jak jsem mu slíbila a že věřím internetu a blábolům od stupidních lidí.
Snažila jsem se být naprosto v klidu, mluvit s ním v klidu, i když ve mně to vřelo a bolelo mě to, protože na sobě pracuju, medituju každý den, chodím do práce a zároveň ještě studuji a myslím si, že to zvládám dobře.
Řekla jsem mu znovu jen: Dobře, děkuji za názor. Přemýšlela jsem na tím a snažila se vnitřně uklidnit.
Ptal se, jestli budu celý den jentak sedět a tvářit se ublíženě. Nechtěla jsem brečet, tak jsem odešla do koupelny, kde jsem si říkala, ať jsem silná. Šel hned za mnou a zeptal se znovu, jestli budu celý den jentak stát a nic nedělat. Řekla jsem mu, že chci přemýšlet. Zeptal se mě, co si myslím, co znamená někoho milovat, nechtěla jsem s ním mluvit, ani se na něj podívat, vřelo to ve mně a měla jsem na krajíčku s brekem. Tak jsem mu řekla, že neznám definici, že to prostě člověk musí cítit. A on, až si teda prý laskavě najdu čas, ať mu to napíšu ve zprávě, že to je to co mě baví, dopisovat si s lidma. Nekomentovala jsem to.
Šel kouřit a přišel, že ho stále jen poučuju a jaká jsem slabá troska, že nedokážu přijmout ani jeho názor. Řekla jsem mu klidně, protože jsem si na tom dala hodně záležet, že mu znovu za jeho názory děkuju, že nad ním budu přemýšlet. Řekl, že to nemyslím upřímně a ať už nic neřikám, že nevím co chci a nesnažím se vůbec v ničem.
Šla jsem se oblíct, že odejdu a vezmu psa ven, abych se i uklidnila a nechtěla jsem s ním trávit čas. Začal mě hodnotit, že jsem jen slabá holka, co nezvládne něčí názor, že bych se měla dát do pořádku, protože on nechce, abych se složila a aby se o mě musel starat. Brala jsem psa ven, ale zamotala se mi hlava (mám nízký tlak), tak jsem si raději sedla na chvíli na zem a hrála si s ní.
On přišel a řekl mi, že možná až budu starší a dospěju, že mi dojde, že sedět na zemi je nesmysl a že on to pochopil už dávno, že by mi to mělo taky dojít. Znovu jsem mu jen poděkovala. Pořád hlásil z kuchyně podobný moudra a hodnocení mě. Nevydržela jsem to a rozbrečela se. Pak to přešlo v hádku, řekla jsem mu, ať mě nechá na pokoji, on stále, že se vůbec nesnažím v našem vztahu, v ničem, že vše co dělám, dělám špatně.
Oblékl se a řekl mi, že je silnější než já, tak raději odejde, ať mi teda nekazí život a že bych měla od něj odejít, když ho stejně nemiluju. Odcházel a ve dveřích řekl, abych se šla podívat, jak máme neuklizeno a že se diví, že mě to nevadí, že jindy jo a teď najednou ne, že holt je všechno jenom jak se mi to hodí…
Štve mě, že mě tak rozhodí, že brečim, že jeho řeči neumím vhodně obrátit ve svůj prospěch… Jsem já divná, jsem magor a přecitlivělá, že mi vadí to, jak mluví a jak (nejen se mnou) jedná a jak vše hodnotí a kritizuje?
Snažím se hledat chybu v sobě a věřím, že nám lidi nastavujou zrcadlo našich chyb, ale tohle už mi přijde přes čáru. Necítím se s ním v pohodě, ale nechci mu křivdit. Co si o tom myslíte?
Já jsem myslela, že jsem silná osobnost, v práci i ve škole vycházím i s obtížnými lidmi dobře, mám nadhled a ostatní o mě tvrdí, že jsem fajn, jsem v kolektivu oblíbená a lidi se na mě obrací s obtížemi a chtějí znát můj názor a hodně lidí mi řeklo, že umím lidem pomáhat.
Vůbec nevím, jak se k tomu postavit, jeslti se sebrat a odejít, nebo se snažit naučit být klidná, naučit se brát jeho názory a nenechat se vyvést z míry a vlastně mu děkovat za to, že mě tuhle dovednost naučí? Děkuji za přečtení a názory.
(0 lidí)
(0 lidí)
Stránka otevřena 3186x Předchozí téma | Další téma
Reakce čtenářů
Myslím si, že kromě bydlení nemáte společného vůbec nic. Máš zapotřebí žít s někým takovým? S někým, kdo si na Tobě cosi dokazuje? S někým, komu na Tobě vadí tolik věcí? Zvládáš práci … školu … a on? Uspokojí ho Tě rozbrečet, pak se cítí silným. Ubožák.
Souhlasím s Barčou. Podle toho, co píšeš, radím jediné - jdi od něj. Hraničí to až s psychickým týráním, co dělá. A ty věci, co Ti řekl jen během toho jednoho dne… Hrůza. Působí na mě nevyrovnaně, divně. Rozejdi se s ním a určitě potkáš někoho lepšího.
Věk: 56
Myslím že ho prudí jak jste dokonalá. Jste citlivá, o věcech hodně přemýšlíte, máte toho hodně načteno, teorii ovládáte výborně, proto dobře umíte poradit ostatním. Přemýšlím v čem vám nastavuje to zrcadlo, na čem zapracovat. Tohle- Řekl, že to nemyslím upřímně a ať už nic neřikám, že nevím co chci a nesnažím se vůbec v ničem. To, jak mu odpovídáte, když po hádce mu řeknete- děkuji ti za názor-to je vyčtené to nezní od srdce, to je naučené, to má pravdu, to přece nejste vy. Proč se před ním ovládáte a skrýváte emoce? Tak to pust´te ven a uvidíte co se stane. Myslím že Vás proto provokuje, že chce abyste se chovala k němu a k sobě upřímně jak cítíte, upřímě mluvila jak cítíte a vnímáte. Tak to zkuste změnit. Ale také je možné že je to debil, který si vás nezaslouží.
Věk: 27
Město:Praha
Ahoj. Dekuju vsem za nazory. Inko, tohle chovani jsem zkusila, protoze jindy drive jsem se mu snazila svoje nazory a pocity rici, ale na nej to pak pry pusobilo tak, ze me jeho nazory nezajimaji, ze nepremyslim nad tim, co mi rika, ze mu vnucuju svuj nazor a delam z nej debila a vzdy se pohadame. Myslela jsem, ze kdyz mu dam najevo, ze jeho nazor akceptuju, bude to v poradku. Nikdy jsem nezazila nikoho, kdo musi stale neco a nekoho komentovat, hodnotit a urazet ho, ikdyz ho vlastne ani nezna. Je to tak bezne? Pripadam si hrozne, nev
Věk: 30
Já bohužel podobný typy zažila a nic jiného než od nich utéct nepomáhá. Je to podle mě labilní, hluboce zakomplexovanej člověk, kterýho štve, že jste schopnější/vyrovnanější/chytřejší atd. Proto si snaží dokázat převahu na Vámi neustálým kritizováním a schazováním. I když se postavíte na hlavu, nic mu nebude dost dobrý, jen z vás postupně bude víc a víc ždímat energii a zadupávat vám sebevědomí do země. Sám se pak bude cítit líp. To ale není rovnocenný vztah, a už vůbec to nemá nic společnýho s láskou. Člověk, který by vás skutečně miloval, by vás takovýmto způsobem netýral.
Tyhle typy jsou v podstatě nemocný, přečtěte si něco o hysterické poruše u chlapa. S každým Vaším ústupkem nebo pláčem posilujete jeho patologické chování a on Vás nenápadně manipuluje tam, kam chce. Do závislosti na něm.
Zdravím, něco podobneho jsem zažila a už bych znovu nechtěla. Hodně mi pomohlo, když jsem odjela s rodičema na 14 dní na dovču. Najednou jsem si uvědomila, jaký mi spadl kamen ze srdcem že se můžu nadechnout, byt zase v klidu a nemuset se stresovat, čím ho zas nastvu, co mi zas bude vyčítat, jak jsem nevyspela, neschopná, jak me on jenom táhne za sebou a musí se o me starat. Najednou jsem asi všimla, jaký je bez něj klid, a bylo vymalováno. Po navrátu jsem si sbalila věci, doma si týden pobrečela a jsem si jista, ze to bylo to nejlepší, co jsem pro sebe udělala.
Základem je dostat se na delší dobu z jeho dosahu, aby sis mohla uvědomit, že je ti bez něj líp.
Držím palce, ať to netrvá dlouho, čím dyl s nim budeš zůstávat, tím budeš vycerpanejsi.
Věk: 56
Tak ho pusťte k vodě a buďte ráda, že jste na to příšla včas. Pokračovat v takovém soužití nemá smysl, asi byste se utrápila.
Věk: 27
Je mezi námi spoustu problémů, tohle byla jen "ukázka" jednoho dne. Vím, že vysvětlit úplně náš vztah nepůjde takhle přes písmenka, já jsem jediná, kdo s ním žije a vím, z mého úhlu pohledu, jak to je. Ale jak už jsem psala, chci být spravedlivá a vědět, že jsem pro to udělala vše. Proto jsem chtěla vědět, zda znáte někoho takového, kdo pořád takhle mluví a všechno komentuje? Jestli je to jakože "normální" a já to vidím jn špatně a křivdím mu a jsem třeba moc náročná… ? Jak vy (kdokoliv) to máte doma s normálníma hovorama, například ohledně hudby, nebo venčení psa, nebo chodu domácnosti? Já jsem hodně komunikativní, mám ráda lidi, ale o některých věcech mi přijde zbytečné mluvit, vnucovat někomu, jakej je ten a ten zpěvák debil a tak. Samozřejmě, že řeknu svůj názor, bavím se se svými rodiči o škole, v práci rozebíráme naše zdravotnictví a tak a jelikož se zajímám o aternativní medicínu, mám možná rozličné názory od většíny, ale všichni se vzájemně poslechneme a uděláme si tom svůj obrázek, takže se domnívám, že umím příjmout cizí názor, ikdyž s ním nemusím souhlasit… Už jsem také přemýšlela nad poradnou, né tak kvůli němu, ale kvůli mě, abych byla klidná, vyrovnaná a spokojená…
Je to pravděpodobně manipulátor, alespoň to tak velmi silně vypadá. (ačkoliv jde o to, zdali se tak projevoval víceméně vždy (i když třeba slaběji-nebo je to jen výsledek nějaké patologické mocenské hry, co momentálně hraje. Mocenská hra by byla lepší, ale jen o fous, manipulace je to furt)
Mám osobní i profesní zkušenost, mimochodem najdi si podle Nazare -Aga- 30 znaků manipulátora, a ověř si to.
Manipulátoři se nemění, je to porucha osobnosti spadající do období mezi paranoidním ovlivněním a narcismem. a většinou pocházejí z takto strukturovaných rodin, projeví se ve vztahu až za určitou dobu. snaží se druhého člověka v podstatě ovládnout a tím, že ho " udělají horším", se pak sami cítí líp.
Ale možná jen blábolím, možná si jen potřebuje na někom cosi ulevit, nicméně i tak. tohle ne. Je li to manipulátor, radím okamžitě odejít, na to aby ses učila kontramanipulace, když můžeš od toho člověka dál, jsi moc mladá. a pak bys měla zapátrat ve svém okolí, rodině atd, zda li jsi nebyla v dětství něčím podobným ovlivněná, tedy někým, kdo ti neveřil, srážel tě, znevažoval- třeba i v dobrém. Jinak by sis tohoto typa nevybrala, blikla by ti kontrolka, že tohle je divné. Pokud ti neblikla, a on je manipulátor, chtělo by to pak řešit i tebe. Ale to už spekuluju.
Jinak reaguješ dokonala, poděkování za názor je jedna z klasických kontramanipulací, nenechat se vtáhnout do špíny- zdvořilé- mysli si co chceš.
Věk: 56
Věk: 27
Inko, asi přemýšlíme stejně 
Nevím, jestli se z toho dá usuzovat, že je to správné, ale asi to budu muset udělat, abych měla jasno. Jen jsem chtěla v klidu dodělat školu a zvládat při tom práci, ale takhle v klidu rozhodně nejsem…
Terezie, takhle preci laska nevypada!! Netrap se a odejdi od nej!
Věk: 27
Město:Praha
Já vím, že takhle láska nevypadá, ale to je až teď, poslední dobou, jsme spolu dva a půl roku a bývalo to hezké. I přesto, jak se ke mě chová a jaké máme probémy, ho mám ráda. Nevím si rady… Logicky vím, co mám dělat a jak se chovat, ale emočně se v tom utápim… Bývala jsem tak hrozně pozitivní člověk, v práci se mi to ještě daří, ale doma jsem chcíplá, unavená a mám pořád strach.
Ty máš ráda jeho, on má rád … sebe. Je to důvod být dál pozitivní? Až budeš mít taky ráda sebe, zase budeš taková, jaká jsi bývala. Záleží na tom, co chceš. Snadná volba, horší její realizace. Ale stačí udělat první krok a pak už to půjde samo. Tohle byl krok vedle. Přiznej si to. Ze vzpomínek se žít nedá a on je takový, jaký je, ne jaký byl, když jste byli ve fázi zamilovanosti.
Věk: 27
Město:Praha
Navzdory tomu, jak se chová, si myslím, že mě rád má, citím energie lidí a i díky tomu tak usuzuju. Ale vím, že ikdyž mě může mít rád, nechci aby (se mnou) takhle jednal. Děkuju za reakci.)
"Nechtěla jsem se hádat, ani se rozčilovat … tak jsem mu poděkovala za názor."
Stejně, jako teď mně za reakci? V tom případě Ti není pomoci. Ne, proto, že odmítáš diskutovat na téma - má Tě rád - nemá Tě rád, ale proto, že o radu ani pomoc ve skutečnosti nestojíš. Postěžuješ si a život jde dál … Přeju hodně štěstí.
Myslím že udělala to nejlepší, co mohla. Poděkovat štváči za reakci je jediný možný způsob, jak si nenechat dělat na hlavu, ale tenhel pán je asi neodbytný.
Terezko, probud se!! On te ma rad a vyhazuje te z bytu? !! Navic je vseobecne znamo, ze vlastnosti se vekem nasobi. Dovedes si predstavit souziti s takovym muzem treba za 20 let? Co ti bude vsechno vycitat, jak s tebou bude jednat? Vis, co z tebe zbyde? Uplna ruina.
Na vasem vztahu by mel pracovat on, ty uz jsi toho dobreho udelala dost. Jenze jak vidis, on te vyhazuje. Tak proste odejdi se vzprimenou hlavou!!
Věk: 27
Město:Praha
Lištičko, děkuji za oslovení a reakci. Říká mi, že to všechno způsobuju já, že on se snaží a já nedělám nic a že jsem hysterka a tak… Já už nevím, kde je pravda, jsem z toho magor… On dříve i kouřil trávu, nevím jeslti i teď, pokud ano tak tajně, ale přijde mi, že to ho taky dost poznamenalo. Hlavu vztyčenou už nemám… jen chci být prostě spravedlivá a mít pro sebe jistotu, že jsem udělala vše, co jsem mohla. Ale asi už neznám míru a nevidím všechno z nadhledu. Ostatním dokážu poradit, ale se sebou si nevím rady. To že mě vyhazuje je prý jen tím, že je naštvaný, řekl to už několikrát. Ale já vím, měla jsem mu to tedy "dopřát" a opravdu to už udělat.
Děkuju ještě jednou všem za reakce, názory a postřehy, jste hodní, vážím si vaší pomoci.
Milá Terezie, můj názor je, že bys měla od přítele odejít. Tvůj přítel má problémy, neumí zvládat svoje emoce, ventiluje vůči tobě svůj vztek prakticky bezdůvodně. Ty si nemáš co vyčítat, jsi úplně normální, dospělá, zodpovědná a silná, ale ten tlak, který on na tebe vyvíjí by neustál skoro nikdo. To si na tebe vůbec nemá dovolit takové řeči, neumí zachovat vůči tobě úctu. Měla bys sebrat sílu a odvahu a jednou provždy to ukončit. Myslím si, že máš nejvyšší čas. Práce, škola a hádky s přítelem tě psychicky i fyzicky dlouhodobě vyčerpávají. Říkáš, že ti občas není dobře, motá se ti hlava, to bys neměla podceňovat. Pokud od přítele odejdeš, uleví se ti. Venku v práci jsi v pohodě, protože v tobě ten problém není. Ty problémy vyvolává on, ať už je to kvůli drogám nebo má prostě mindráky, že není tak úspěšný jako ty. Nemá absolutně žádné právo říkat ti, jaká máš být, co máš podle něj dělat. Protože vztah má být založený na rovnocennosti obou patrnerů, vzájemné úctě a lásce. Držím ti moc palce.
Terezko, musím se do toho zase vložit. Máš nejspíš pravdu, má tě rád. Ale stačí to? A hlavně, změní se? Začne se k tobě chovat líp? Ne. Bude to čím dál horší. A to proto, že on tu chybu nevidí. Ty o krok ustoupíš, aby se on cítil líp nebo aby byl klid, on to pochopí jako projev slabosti, udělá krok vpřed a zaútočí znovu. Chceš žít věčně ve vztahu, kde te někdo ponižuje, kde se bojíš něco říct, aby to zas nebylo špatně, kde tvoji snahu nikdy nikdo neocení a kde cokoliv řekneš, se otočí proti tobě? Fakt chceš vztah, kde je ten druhý ochotný te ponížit jen proto, aby si svoje nízké ego o kousek zvednul? Chceš se pořád za všechno ospravedlňovat?
Já na tvým místě byla, zkusila jsem se hádat, křičet, brečet… Potom být klidná a mluvit racionálně… Potom mu projevovat co nejvíc lásky a snažit se mu být tou dokonalou partnerkou… Taky ho nachat byt stredem pozornosti a podporovat ho ve všem, co dělal… Nakonec jsem mu udělala koláž z našich fotek, ke 30. narozeninam, byla to knížka, napsala jsem mu, kdy jsem byla šťastna, co me těšilo, co me naopak mrzelo, proč potřebují trochu uznaní, aby me měl šanci pochopit, . Nepomohlo nic… Tak jsem to skončila… rvalo mi srdce, když jsem viděla, jak ho to mrzí a nedokáže to vyjádřit přes svoji hrdost a pýchu…
Dneska ma manželku a dvě děti a asi před rokem se ozval… Řekl mi, že se omlouvá, že jsem měla ve všem pravdu a že mi dekuje, že jsem se tak snažila. Že nebýt toho rozchodu, tak by si to nikdy neuvědomil.
Věk: 27
Město:Praha
Barčo, ne, všem jak vám tady děkuji, je upřímné a rozhodně mi nejde o to, jen si poztěžovat. Nemyslím si, že je důvod tu nějak obhajovat svoje postoje a bojovat. Přišla jsem se svěřit a vyslechnout si rady a zkušennosti ostatních, tak jsem ráda za jakokoliv reakci, protože se mi snažíte pomoct a je pro mě žádoucí číst i kritiku, abych si třeba některé věci uvědomila. To, že příteli tak odpovídám, je z toho důvodu, že jsem se nechtěla hádat, protože to bylo o ničem, zároveň jsem cítila tlak, že se mě snaží někam vmanipulovat. A přestože mě rozčílilo, že soudí lidi, o kterých nic neví a nezná je, chtěla jsem to ustát a dát mu najevo, že jsem ochotna přijmout jeho názor, ikdyž s ním nesouhlasím a ikdyž mi vadíi, že je negativista, o čemž ví… Ale to je jedno, každá to asi bereme jinak a je to tak v pořádku.
Věk: 27
Ještě jednou všem (upřímně ) děkuji, jste tady fajn parta lidí a jsem ráda, že tahle stránka funguje.
Proč mu děkuješ za názory, které pomalu hraničí s urážkou? Není na tom nic k poděkování. Mám z Tvého psaní trochu dojem, že pořád čekáš, že se zamyslí, pochopí, prozře, polepší, … ale ne každý je tak přemýšlivý.
Ty se chceš svou vyhýbavou odpovědí "Děkuji za názor" jen vyhnout hádce, ale přítel si to možná spíš vykládá tak, že si jeho narážky necháváš líbit a zkouší, co ještě může. Až Tě rozbrečí, "vyhrál". 
Možná, kdybys sbalila psa a řekla něco ve stylu: "Hele, nevím, kdo Ti co udělal, ale od rána jsi urýpaný a odnáším to akorát tak já. Já se nebudu hádat kvůli maličkostem, jdu se psem ven.", vyšlo by to daleko líp. Když na 3 hodiny někam zmizíš, mohlo by to být dost času na to, aby vychladnul a uvědomil si, že čím častěji bude rýpat, tím delší bude Tvoje nepřítomnost. 
Věk: 27
Město:Praha
Elmma, ano, čekám, že se zamyslí, pochopí a třeba i polepší, protože ho mám ráda… A to že jsem mu poděkovala bylo, jak jsem psala výše, že si dřív ztěžoval, že jeho názory nepřijímám, neposlouchám ho, že si jich nevážím a tak, tak jsem chtěla udělat vstřícnej krok a dát mu najevo, že ať už je jeho názor jakýkoliv, dokážu si ho poslechnout a přemýšlet nad tím. Ale bylo to jen horší.
Vzít psa a být s ním venku jsem zkoušela několikrát, on za tu dobu sice vychladne, ale je pak uraženej, že jsem odešla, takže pak byla třeba týden tichá domácnost, o což taky nestojím, je to o ničem.
Prostě jak už jsem psala, mám pocit, že už jsem vyzkoušela všechno, tak bude asi jediné řešení odejít a nechat ho v tom…
Věk: 22
Částečně v tom poznávám jednoho z rodičů. Taky neustále všechno a všechny kritizuje a má nepěkné poznámky k okolí. Moji kamarádi byli označováni nepěknými slovy dřív, než je vůbec viděl. Kolikrát jsem řekla: "Vždyť toho člověka neznáš a nic ti neudělal! " Ale když mu dáte najevo nesouhlas s jeho chováním, tak se maximálně urazí, ale stejně se tak chová dál. Já myslím, že si to ani neuvědomuje, že to lidem kolem něj ubližuje. Pokud má někdo jiný názor než on, tak je to blbec. Myslím, že on je důvod, proč mám problém říct lidem svůj názor, protože u nás měl vždy ve všem pravdu on, i kdyby říkal naprosté nesmysly.
Věk: 38
Město:Trutnov
Ahojda … po precteni tveho clanku si nemyslim ze by si byla nejaka hloupa troska … seber silu rekni mu jakej to je ubohej idiot a odejdi … samotne s psem nebo s novím pritelem ti bude jiste lip … kdysi jsem mel pocit taky sam ze vsechno je moje vina a aja sem ten blbej … nebylo to tak. je to psychyckej tlak z druhe strany kteremu nesmís podlehnout … hodně stestí at ti to vse klape lip pokud chces napsat nedravecz@gmail.com
Věk: 33
Ahoj, i když už je to možná mimo mísu (víc než půl roku od dotazu), napíšu co mě napadalo při čtení. Hned na začátek, nejsi magor a tvá reakce je ještě obdivuhodně klidná. Očividně se chtěl hádat, něco ventilovat a to tak mocně, že tě prostě nehodlal nechat jen tak odejít. Při popisu toho co říkal atd… jsem úplně vyděla jeho jako malýho kluka - přišlo mi to jakoby ho někdo takhle masíroval když byl dítě a zůstalo to v něm zasekaný. Sám si to nemusí pamatovat. Lidi se chovají hnusně, když je něco bolí. Přijde mi jakoby se mstil za nedostatek lásky od tebe, ale ve skutečnosti to bude nějaký zranění dávno zapomenutý a čím víc kope kolem sebe, tím víc touží po tom aby mu někdo pomoh, jenže to nejde. Je to stejný jako když se zasekne dítě, strašně moc chce obejmout, ale nikoho k sobě nepustí a nenechá na sebe sáhnout. Je jen na tobě jestli se rozhodneš projít si s ním tím peklem, je to hodně těžký s nejistým výsledkem. Určitě by pomohla terapie, někdy to potřebujeme slyšet od někoho cizího, už jen to pomáhá, navíc se často stává, že dva lidé tím samým mají na mysli rozdílné věci a terapeut (podle mých zkušeností) to umí vysvětli s ohledem na to komu to říká, tak aby to správně pochopil. Podle mě se chová jako malej kluk a kope do těch kteří jsou podle něj slabší (nedají mu na budku). Není to lehký, ale zase to ukazuje na větší blízkost, čím jste si blíž tím víc toho odhalujete, bohužel i toho ošklivýho. Podle mě to není osobní, mířeno přímo na tebe. Ignorovat to ale nepomáhá, budeš muset bojovat stejně tvrdě jako on. Hájit si svoje hranice a pokaždý mu hned dát najevo, že si to líbit nenecháš. Pomáhá i vyhrotit to víc než čekal. Udělat co chce a hodně to přehnat. Přeju hodně sil a pevný nervy
Vanilopko, mozna mas pravdu, ze ten jeji pritel ma nejake trauma z detstvi. Jenomze pokud se nebude snazit na sobe neco zmenit, je marna snaha Terezie, aby ho zmenila ona.
Jedna moje znama mela nekolik let partnera, ktery ji miloval nade vse, ale nechtel s ni nikam chodit, nechtel, aby se bavila, aby byla vesela. Ona ma sama dost velke trauma ze smrti sveho syna a uz nekolik let se leci. Ona je vesela, rada hraje divadlo, zpiva atd. Nakonec se zjistilo, ze nejvetsim jejim problemem pro ni je prave partner. On byl coby trilete dite tyran otcem (otec ho posadil na horka kamna zato, ze moc dovadel). V tom cloveku to zustalo po cely zivot - bal se lidi, neumel se smat, byl nenapravitelny skarohlid a pesimista. Sve partnerce na jednu stranu daval svoji lasku ale na druhou stranu ji taky nesmirne ublizoval svym negativnim postojem. Zajimave je, ze terapii vyhledavala ona ale on nikdy. Nedavno tezce onemocnel a ona mu nabidla peci. Namisto aby byl rad, ze se o nej nekdo postara, jeste ji urazel a nadaval a vycital ji vsechno mozne.
Samozrejme to s pribehem Terezie nema co spolecneho, jen mne tak napada, ze ty negtivni vlastnosti mohou mit skutecne puvod v detstvi a pokud se s nimi nic nebude delat, nenajde se pricina, budou se stupnovat. Samozrejme k horsimu.
Nadeje na uspech v takovem vztahu je temer nulova. Vzdycky v nem bude jeden trpet.
10 nejnovějších témat v kategorii:
|
Téma |
Odpovědí | Otevřeno |
Datum přidání (Autor) |
|---|---|---|---|
| nerozumím rozchodu | 2 | 924x |
03.12.2023 09:24:22 (njn) |
| Přítel ke me není upřímný. | 8 | 3143x |
31.12.2020 15:28:45 (Mona_) |
| Objektivni nazor na uprimnost | 8 | 2836x |
13.11.2020 10:34:10 (Lepsi zitrek) |
| Moje partnerka začala bydlet se svým dosud ženatým expřítelem | 12 | 3268x |
02.10.2020 18:46:52 (njn) |
| Partnerské krize, odstěhování | 5 | 1949x |
11.03.2020 17:04:44 (123) |
| Moje matka mi kecá do života!!!!! | 6 | 1374x |
02.02.2020 18:48:36 (Iceman) |
| Proč se mnou je, když se mu nelíbím? | 9 | 2005x |
26.01.2020 16:01:05 (mini) |
| Partnerova obezita - jak mu říct, že přibral | 5 | 2061x |
22.01.2020 16:02:48 (mafianka) |
| Jak byste se zachovali??? | 4 | 1399x |
05.10.2019 13:30:13 (Iceman) |
| Manžel se cítí na vedlejší koleji, jsme jako dva spolubydlící | 3 | 2178x |
04.09.2019 12:25:25 (Maky1357) |
