Téma: Manžel flirtuje s cizími ženami na sociálních sítích

Marcy, soucítím s Tebou, věřím, že se oprávněně cítíš bolavá a zmatená z manželových reakcí.

Přestože máš snahu za všech okolností zachránit aspoň trosky toho, co bylo manželství, Tvoje usilování o zvrat  k původnímu je pravděpodobně marné.

Myslím, že Tvoje poslední věta odhaluje Tvoje postavení ve vztahu. Jsi na něm tak moc závislá,   až máš pocit, jako kdybys bez manžela ztratila cenu. Možná jen nejsi schopna vidět, jaká je realita, ale možná to vidět ani nechceš. Proto manželovo chování v podstatě omlouváš tak, že tomu dáš nějakou nálepku - "krize, přechod". Jen slovo "nezájem a lhostejnost" nevyslovíš.

Marcy, podle toho, co píšeš, není v krizi jen vaše manželství, ale i vzájemné vztahy - dcera přináší "důkazy otcova úletu". Rozsypaly se hranice, kam kdo může zajít... Točíte se v kruhu. K výčitkám i k pláči je muž zamrzlý, Ty se ponižuješ dotazováním na lásku, intimně nežijete. Zatímco se viditelně trápíš, on do poradny nepůjde, protože nemá důvod.

Jestli budeš přes svoji citovou krizi schopna rozumět tomu, co píšu, pochopíš, že musíš začít jednat sama za sebe. Druhého člověka nezměníš. Nemůžeš donutit dospělého (byť doteď nejbližšího člověka), aby se začal chovat jinak, aby ukončil, co rozehrál v reálu nebo ve virtualitě, aby se vrátil do zaběhaných kolejí, do klidného domova. On je někde jinde. Ve svém světě, o kterém vlastně nic moc nevíš. Patrně velmi dobře ví, proč tak jedná. Někdo není natolik charakterní, aby dokázal říct končím... chci změnit svůj život... někoho mám nebo chci mít...   Naopak - začne se chovat tak, aby vyprovokoval druhou stranu k akci, aby sama rozchod navrhla. Pro toho, kdo "rozbíjí" rodinu je někdy nepříjemné vyložit karty na stůl, proto jedná oklikou.

Moc by Ti pomohlo, kdybys co nejdřív navštívila maželskou poradnu. Klidně sama. Protože Tebe drtí vzniklá situace, Ty máš zájem na nějakém řešení. Udělej ten první krok a najdeš znovu sebeúctu.   Potřebuješ s někým v reálu probrat všechno, co Tě trápí, rozmotat klubko vaší  manželské krize. Žádné chlácholení ve virtualitě Ti nepomůže tak, jako dobrý psycholog v reálu. Kdybys zatím nenašla odvahu k návštěvě, zkus se aspoň začíst do knihy od Petra Šmolky: Nevěra pro podváděné i podvádějící. Přeji Ti hodně sil.

Nechtěla jsem na tohle téma reagovat, neboť je to téma mně velmi blízké a pořád moc citlivé. Nedá mi to však. Popisuješ příběh, který jsem sama zažila po 25 letém manželství.

 Tohle mužské chování prý opravdu je jakýsi  mužský přechod. Já říkám mužšká ješitnost, kdy chlap zjistí, že ženský ještě o něj zájem mají a tudíž si chtějí dokázat, že na to mají. ( Zkrátka, dole se jim postaví, ale mozek se jim zastaví. Pánové, omlouvám se, ne všem!! )

 Dělala jsem vše možné i nemožné, abych manžela udržela doma, ale vše marně. Pláč, ani prosby na něj neplatily. Nechala jsem tomu skoro rok volný průběh a doufala jsem, že ho to přejde. Nepřešlo. Po více jak roce, se ze mě stala vobrečená, nešťastná ženská, se sebevědomím na 0.

 Dala jsem tedy manželovi na výběr. Vybral si, né nás rodinu, ale 30 letou ženu.

 Omlouvám se, ale rozepsala jsem se proto, abys věděla, že je nás se zlomeným srdcem víc. Špatná útěcha, vím.

Radu Tě však nedám. Těžko se radí. Čekat, jestli ho to přejde, možná ano, možná né. Přeju Tě ze srdce, abys tenhle problém vyřešila co nejlépe a nejrychleji.   Dana

 Sama nevím, jestli jsem se rozhodla dobře. Snad ano.

 Neomlouvej se, takhle to má 100% chlapů...

Jj keď kokot stojí, rozum v rici.

No postupně docházím k názoru, že nás nezničí globální oteplování, ale internet a sociální sítě.

Milá Marci

Vy ho milujete, ale on si Vás váží asi tak jako domácího spotřebiče... Má uklizeno, vypráno, nachystané papání.... On se peleší jinde, patrně s nějakou, co má IQ gibona obecného, Vy mu ještě děláte služku a on si ani nevšimne, že Vám velice ubližuje. Nestojíte mu ani za to, aby si s Vámi  promluvil na rovinu. Tvrdé? Ne, tohle je Vaše realita, jak jste ji nyní popsala. Láska bohužel bolí a většinou vyhrává ten, kdo má rád míň. Váš manžel je bytost nízká, povrchní, ostatně, co čekat od stvoření, které má mozek v kalhotách... Pokud víte, kde jeho milenka bydlí, sbalte mu kufry, nezapoměňte přibalit špinavé prádlo a jí to hezky všechno naservírujte do obýváku. Nechte okamžitě vyměnit zámek od vašeho bytu, podejte žádost o rozvod, oberte ho o všechno /Vy budete u soudu ve výhodě, protože on podváděl/, ať skončí s holou prdelkou na dlažbě!

Ať se s ním otravuje jiná. Nebojte, za chvíli ho začne zlobit prostata,   ta druhá bude chtít sex a prachy, jenže on nebude mít ani jedno ani druhé )

Tvrdé a že to nezvládnete? Ale zvládnete. Nějakou dobu to asi bude bolet, ale věřím a moc Vám přeji, aby Vám zkřížil cestu nějaký normální muž, který to má v hlavě srovnané. A bude Vás mít rád a vážit si Vás, za to, jak jste báječná... Tím, že se snažíte  /bohužel jen Vy/ vše urovnat Vám akorát bere energii a navíc pro někoho, kdo Vám už za to nestojí... Nebo chcete opravdu každý večer čekat ponížená, se slzami v očích, až se Vám vrátí od milenky? Nebo až se milostivě rozhodne, jestli Vás vymění, nebo si Vás nechá? Marci, je mi líto, že píši takto tvrdě, ale tohle je realita...

Tak hodně síly a hrdosti 

Vyměnit zámek od bytu před rozvodem a majetkovým vypořádáním? To by si tazatelka opravdu nepomohla. Naopak. Takhle zákonná realita nefunguje, byť bylo někomu ublíženo.  

Marcy, podle toho co píšeš bych řekla, že už jsi pro záchranu manželství vyzkoušela hodně. Souhlasím s aptt, ještě bych sama zkusila tu manželskou poradnu, aby jsi mohla úplně probrat všechno kolem manželství, tady přeci jen není takový, spíše dostatečný prostor. Ale také se obávám, že zachránit něco, co chce pouze jeden, je marné. Všechno je o komunikaci, problémy se dají řešit, ale musí být na to dva.  Manžel byl dokonce na pár dní pryč, aby si uvědomil co chce, snášel to dobře... když ho vezmeš za ruku, je chladný, když s ním mluvíš, nedívá se Ti do očí... poslouchá, nic neříká... Připadá mi to z jeho strany jako neupřímnost, citové odcizení a zbabělé čekání až to za oba rozhodneš Ty. Navíc je do toho "zapojená" i dcera. Takže i s ohledem na ní, byť je plnoletá, řešení a rozhodnutí je na Tobě. Trvá to již dva roky, nic nepomohlo a žádný posun k lepšímu není. Bohužel se toto stává, ale jak píše Tepu, nejsi v tom sama. Časem poznáš, že než tohle, může být a bude líp.

V pětačtyřiceti letech je chlap ještě plný síly. Je mladý, a i Ty jsi mladá, ve svých čtyřiceti třech letech. Myslím, že jsi zklamaná. Chtěla jsem napsat "jenom", ale nehodí se to, protože jak je vidět, tak trpíš a já se Tě nechci dotknout v bolestivém místě. Jen bych Ti chtěla říci, že ani Ty už k němu necítíš to, co si myslíš. Jenom Tě zaskočilo to, že on se začal ubírat směrem, který jsi nepředvídala a který by Tebe ani nenapadl. Rada je v tomto případě skoro nemožná. Jsi v tom sama, ale nemysli si, že život bez něj není možný. Je. Věř mi. Nyní máš pocit, že ho miluješ a že je pro Tebe nepředstavitelné žít bez něho. Ale to není proto, že bys ho milovala. Po dvaceti letech už to není ta "láska", ale porozumění a zvyk. No, a on se jak je vidno snaží odebrat jiným směrem a Ty máš strach, že přijdeš o něco, na co sis za tu dobu zvykla a co bylo pro Tebe samozřejmostí. Jenomže ono se to někdy zvrtne. Ne vždy, naštěstí, ale stává se to. Asi Ti nikdo neporadí. Bude to chtít čas. Ale nezoufej a snaž se nebrečet, nestojí to zato. Uvidíš. Fakt, věř mi to.

milá marcy,

já myslím, že se to ještě dá záchranit, ale taky si myslím, že by to stálo stejně sil, jako byste začala znovu sama bez manžela, prostě sama  za sebe, dceru už máte velkou, je to pro vás výzva a stojíte na rozcestí. Třeba ještě zažijete spoustu krásných zážítků zvlášť, bez manžela. Držím Vám palce.

Já řeším zrovna teď taky flirtování po sociální síti s partnerem. Přítel je o 12let starší. Jsme spolu už skoro 3 roky a všechno je v pořádku, nemám ani jediný důvod si myslet, že by mě podvedl nebo dokonce chtěl. Ale asi před rokem sem poprvé viděla jeho konverzace na facebooku s "kamarádkami" byla sem naštvaná a sklamaná, od něj bych to nikdy nečekala, skončilo to obrovskou hádkou a skoro rozchodem ale on se mě snažil přesvědčit, že se jedná jen o zábavu o nic víc, věřila sem mu. Před týdnem sem objevila další konverzace stejného typu. Když sem na něj vyjela co to má znamenat jediná jeho obrana bylo že to přeháním že o nic nejde a on se takhle baví s každým, že je to jeho styl komunikace a je na něj zvyklý. Nevím co s tím. Rozchod nechci, až na tohle si naprosto pasujeme, ale na druhou stranu vím, že na tohlu jeho "zábavu" si nikdy nezvyknu.. nějaká rada?  

Verčo, NIKDY není normální něco, co jeden druhému dělá i v případě, že to tomu druhému dost vadí, uráží ho to a ponižuje. Nepřestat s tím je minim. neúcta k druhému a neochota mu vyhovět-natož v tak banálním"požadavku", jako je tohle, což neznevažuju jako banalitu vzhledem k Vám a Vašim pocitům, ale jako že s tímto(! )přestat je opravdu maličkost. A za ty 3 roky se snad znáte natolik, že pochybyju o tom, že by jste věděla něco o tom, že  je na tohleto chování opravdu "zvyklý".