Téma: Manžel si píše i 63 SMS denně s kolegyní z práce

vysvětlní ti poskytl, že není zcela pravdivé tušíš ty i  zřejmě my ostatní. On chce mít klid, nechce víc vysvětlovat… takže co dál? Třeba bych měla zájem se s tou slečnou seznámit… když je kamarádka, mohla by s vámi jezdit sem tam někam na výlet, není třeba jí před tebou schovávat…  uvidíš, kdo ti konkuruje (pokud jí tedy někdy uvidíš   ) a buď to přestane bavit jeho a bude klid, nebo jí a ude klidd a nebo tebe a uděláš to, čím vyhrožuje on tobě. kdyby se chtěl rozvádět, nebude důvodem kamarádka a dotaz… takže se nejspíš rozvádět nechce, jen chce volný prostor pro zábavu… nakolik vám může ublížit a nakolik je to jen skutečně zábava pána kolem 40 neví asi zatím nikdo. Pokud tobě samotné nic nechybí, možná bude lépe to nehrotit, přijmout vysvětlení, že je to kamarádka a že on prostě potřebuje nějaké nové podněty a užívat si jeho pozornosti a pohody a nekazit si jí podezíráním, které samo o sobě je pro vztahy likvidační - pokud to dokážeš. POkud ne, tak se rozhodni, cco cchceš ve výsledku dosáhnout a zvaž, jaké cesty k tomu vedou. Někdy to přejde samo… někdy ne. zvaž, jestli se vlastně opravdu chceš dozědět vechno a jak s tou znalostí můžeš a chceš naložit…

Souhlasím s Megerou až na jednu vyjímku …nechtěla bych jí potkat.  

Ale ženský instinkt se nemýlí, to nebudou pouze kamarádské sms. Vyhrožování rozvodem znamená, že jsi kopla do vosího hnízda.  

Můj muž s mobilem spal, nedal ho z ruky a hádej proč .  

Tady ti přeji pevné nervy, a doporučuji několikrát si přečíst poslední větu od Meg…je v tom velká moudrost.  

jo, vim určitě, že to kamarádka neni, jen nevím až do jaké hloubky a dálky došli. Mate pravdu, že snad ani nechci vedět, ale ta nejistota!!! ' Když si vzpomenu na věci, které nepotřeboval a najednou ma, tetovani, parfem do prace, ale když se člověk zepta, hnedle jsem byla divná. Manžel je ve znameni lva a presně odpovida co se pise v horoskopech, hlavně být viděn a slyšen. Nějak po těch letech mi to uz dejde se smat jeho vytahování  a předvádění, když potřebuje na sebe stale upozornovat. Jemu to děla dobře. A to mu určitě slečna nevyčitala. S ní nemusi nic, jen se vytahovat, byt skvěli a užasný. On sam o sebě řiká, že každá druhá by ho chtěla. Nějak mi to leze na nervy. Budu muset se dat hlavně nejak dokupy kvuli dětem. Ale nejde mi to.

Je to prča se koukat, jak se chlapi najednou začínají starat o zdravou životosprávu, hladké oholení a vhodný deodorant .

Tady je to kdo z koho. Tohle je flirt, který JE. Musíš zvážit, co získáš a co ztratíš. Mrtvého brouka nedělej, ale začni dělat totéž. Chlapi nesnáší, když jim někdo leze do zelí.  

Takže o sebe pečuj, začni dělat něco, co jsi nedělala, třeba cvič, změn účes, já nevím co. Hlavně bojuj.  

Nevyčítej, ale ať si myslí, že není jediný kačírek, třeba to zabere.  

Jéé, jak já si vzpomenu, jak to mého muže žralo, když ztratil jistotu.  

Ale nepátrej víc než musíš, šeredně to bolí.  

Může-li, znáš-li ho, ber to jako jeho hru na chlapa, hele, někdo hraje pinčes, někdo honí vodu. na druhou stranu lev je ve skutečnosti konzerva, co nerad mění své jistoty, pokud ti opravdu nechybí nic, jen vrtá červ, kašli na červa užívej si života… a jestli mohu radu ke lvu, tak si taky kup nějaký parfém (i za cenu týdne s večeřemi typu chleba s máslem nebo jogurt a rohlík) začni se vonět novou vůní. sklenička hezky schovaná… trochu víc si hlídej mobil- ne moc okatě, ale maličko… a možná by sis cvičně mohla v rámci hry a blížícího se jara koupit nějakou kytičku… stačí jeden tulipán a´t si nezruinuješ rozpočet… o tom, že sis ho koupila sama bych informovala až na dotaz a bez dalšího vysvětlování.   však o nic nejde… červíka za červíka. ( a hlavně se netrap přes míru, protože trápením na tom nic nezměníš…) naopak bych řekla, že jestli s tím můžeš pohnout, tak pohodou, úsměvem, občas si můžeš zpívat u mytí nádobí, )

Mate pravdu, začal běhat, cvičit, hlídal si co a v kolik večeří. On jezdí s klukama na motorkách a já nesmim moc nikam, protože mǎe deti

No a i když máš děti, vždy si můžeš najít chvilku. Nastav mu zrcadlo a dělej to samé, co on.  

Nedostaneš se ven? Cvič doma.  

Ztiš si telefon na vibrace. Buď tajemná. Na tohle muži nemají žaludek, oni mohou, my ne.  

Bude se užírat žárlivostí, veř mi. Jen si musíš udělat plán a držet se toho.  

Jeho vynech. Nevyčítej, neptej se, užívej si života.  

Nepátrej. Věř mi, nechceš to vědět.  

Jestli máš kamarádku, dobrou kamarádku, tak ať tě prozvoní, když bude doma a ty to típneš. Před ním. Jakože to byl NIKDO.  

Opravdu to funguje daleko více než výčitky a slzy.  

To asi  bude tak lepší dělat, že mi někdo píše, zkoušela jsem to už hned včera psala jsem si jen s vami a už byl nervozní! A dnes byla i snídaně I s obědem pomahal, jen nevím jak mu to dlouho vydrží. Chtěl i sex, ale to mu nedovolím.

Sex bych neodmítala, naopak. Protože odmítáním nic nevyřešíš, jen to můžeš zhoršit.  

Jen v tom pokračuj, uvidíš, že to bude dobrý.  

A věř mi, že mu to vydrží tak dlouho, jak dlouho to vydržíš ty. Pamatuji se na jeden příběh, česká inscenace, kdy žena přišla manželovi na nevěru. Místo výčitek udělala přesně to, co máš dělat ty, ale dotáhla to tak daleko, že když jí telefonoval, tak zrovna na zemi cvičila jakési sedy lehy, byla udýchaná v telefonu a…pointa? Manžel jí začal nosit kytky, být s ní častěji doma, prostě si ji hlídal a na milenku nezbyl čas.  

Pato, já vím, o čem mluvím. Chlapi chtějí vlastnit a nic jim nesníží sebevědomí jako to, že by se měli dělit. Tak pokračuj a na večer se klidně navoněj  

Jo a doporučuji ti vyzkoušet s manželem nějakou novinku v ložnici. Třeba polohu, kterou jste nikdy nedělali nebo kup hračku. Uvidíš, jak mu to začne v hlavě šrotovat, odkud to máš.  

a hlavně při zlepení situce nepřiznávát se, nevysvětlovat.

Mě by zajímalo, jak jste na to došla, že si píše s nějakou kamarádkou a kolik sms komu posílá.

Pokud jste mu vlezla do mobilu, je to jako otevřít adresný dopis. Vůbec mě Vás není líto. Patrně na tom všem nesete taky svůj díl viny. V životě bych ženě a ona mě, nevlezl do mobilu a četl její soukromé zpávy. Je to hulváctví 1. stupně. Zamindrákovaná, ke všemu žárlivá. Doporučuji navštívit poradnu.

U nás jsou vždy na vině dva!! Moje žena a moje tchýně

Mirku, kdyby manželce pořád pípal telefon, tobě by to nebylo divné? Kdyby měla ruku omrvere nalepenou na mobilu?  

To se přece dá snadno spočítat, okud máš alespoň pět tříd.  

Možná chtěla vědět, kdo mu píše a jednoduše se zeptala, uhodila na něj. A s kámošem by nevypisoval, ne? Neznám chlapa, který by to dělal.  

Takže než hodíš jedovou slinu, zeptej se.

Neseděla jen a nepočítala sms. Prostě mu vlezla do mobilu. Kdyby ženě pípaly smsky, rozhodně se nesnížím, jí kontrolovat mobil

Něco jiného je tady planě tlachat a něco jiného realita.

Tlachání? Asi i u tebe je normální, vlést druhému do mobilu. Neoddiskutovatelné hulváctví, číst druhému adresné sms, nebo dopisy.  

Nevím, jestli je to u mě normální, zatím jsem to neudělala, ale nejsem si jista, že bych to v takovém případě neudělala. A můžeš tomu říkat jak chceš.   A chtěla bych vidět Tebe, kdybys měl pocit, že nosíš parohy, jak bys tomu říkal. Nechci se dohadovat, ale neuč orla lítat. Děkuji.

A ono podvádět manželku hulváctví není?  

Ta tvoje roba se má .

Nevím jestli se moje má to by ses musela zeptat jí, ale za 38 let spolu, jsme nic podobného řešit nemuseli. Napsal jsem jen svůj názor. Možná takový, co se nelíbí, ale bude to tím, že tyto stavy zoufalství jsme nikdy neměli. To netvrdím, že nebyly bouřky. Ale že by to přešlo až do takových ekstrémů… snad se toho už nedožiju a s babkou dožiju v klidu

Nevím kolik ti je, ale tvé příspěvky jsou téměř na úrovni Horákyně. Všechno zná, všechno ví. Kdo napíše svůj a hlavně jiný názor, hned útočíš. Jen aby to nebylo obráceně. Ty neuč lítat mě. Nemám 20 let a za své léta se na rozdíl od tebe nestydím. Jinak by jsi je měla uvedené veřejně, když všude děláš soudce.

Je obecně známo, že když některým docházejí argumenty, přicházejí urážky. A s těmi ve své blízkosti dokáží některé žít v míru i 38 let, raději. Možná už ten devětatřicátý přinese vysvobození. I s takovými nadějemi dokáží některé ženy žít.

Já někde psal nějaké invektivy?? Nemám chuť ani náladu číst ty tvé urážky. Budu rád, když povedeš mé názory v ignoraci. Nejsem na ně zvědavý. Nikdo nežije v naději s očekáváním 39. roku s myšlenkou vysvobození. To může napsát jen člověk, který závidí, přitom svůj život má nesrovnaný. Tím jsem skončil. Můj názor na tebe jsi potvrdila, tímto příspěvkem Jsi charakterově velmi špatně vybavený člověk. Ale věříš tomu, že mi je to jedno?? !! Ende

V poho, co slovo, to perla. Není o co stát.

Mirku i tací jako ty se mohou mýlit a mýlí se. vzít si někoho ve 20 přináší obrovskou výhodu, dotyčná mladice je nezkušená, cyhbí jí většinou srovnání i poznání a zvyk se kouzelník. takže věřím i tobě, že tvá paní je v manželství 38 let v pohodě, nebude to žádná furie, prostě to je smírný typ  ženy… to neznamená, že některých věcí nemá plné zuby…  Na druhou stranu stejně jako BArča vím  (já z osobní zkušenosti) že můžeš být skutečně velmi nespokojen a v podstatě nešťastný, ale okolnosti a možná nedostatek odvahy tě drží tam, kde jsi a ve jménu přežití je stav klidu jaksi žádoucí…   Mě trvalo 10 let, než jsem našla odvahu řešit to, co jsem měla řešit už dávno dávníčko a dnes jsem moc ráda, že jsem se k tomu kroku odhodlala…  Vůbec nesoudím tvůj stav doma, to mi nejen nepřísluší, navíc o něm nic nevím, ale hlavně není pro zadavatele tématu podstatný…

Já si třeba s kámošem píšu - zvlášť teď když je play off hokeje. A je pravda, že to musím říct, protože je to divné, ale už je to v pohodě (čímž se mi otevírají možnosti pro milenku psát si s ní, když je fotbal, hokej apod.  TO JE VTIP ).

A vlézt do telefonu? To bych nikdy neudělal, to si radši počkám někde a zkouknu vše na vlastní oči, ale do osobních věcí zásadně nelezu. Ne že by mě to nenapadlo, to jistě každého, ale neudělal bych to.  

Vím z vlastní zkušenosti, že ženské to spíše dělají, i když říkají, že by to neudělaly. Měl jsem jednu takovou.

no, já codím do práce, starám se o naše děti a ještě o fakturya další věci, které s tím souvisí. můj manžel má 2 práce, 1 z nich je podnikání, já se snažím co to jde, mám dceru, která má potíže se zády a tak ji vozím od doktora k doktoru, máme korzet. no, a začala jsem si všímat, že se manžel právě moc věnuje telefonu a sám sobě, pak přišla sms skryté číslo a upozornění! do telefonu nemám přístup, protože ho nedá z ruky a má všude hesla. Ty, které potřebuji k práci mi dá a jinak mám utrum! jen si neuvědomil, že misim kontrolovat i vypisy z telefonu, kde mě upoutalo jedno číslo, které se stále opakuje. a vlastně by mě to ani nenapadlo, ale manžel chtěl hned vidět vypis, když jsem se zeptala jestli se něco neděje a, že mi někdo psal. je třeba týden pryč a pak na tři dny zmizí s klukama a pak jede zase makat. Přiznám se, že někdy nervy rupnou. KOMU NE!

Ahoj Pato, tak já Ti teda něco upřímně povím. Tady je názor chlapa (myšleno mě), který prošel zřejmě úplně tím samým, čím teď prochází Tvůj manžel. Není to samozřejmě z jeho strany žádné kamarádství, je to zalíbenost a zamilovanot do svého nového protějšku. Láska samozřejmě ne, ta přichází až mnohem mnohem později, když člověku spadnou ty pvěstné růžové brýle. . Úvodem jen prosím případné moralistky / moralisty, aby si ušetřili své případné výlevy na moji adresu, jim se může něco podobného stát někdy taky. Děkuji. Jako tehdy 13 let ženatý otec dvou malých dětí jsem se zamiloval do druhé ženy. Ano, možná mě odsoudíte, ale stát se to v životě může každému - jak ženě, tak muži, to uznáte jistě sami. Taky byla vdaná, zhruba v mém věku a věku manželky (byl tam pus minus jeden rok věkový rozdíl), takže žádné mládě (ani bych taky mladou žádnou žabu nechtěl). Nááádherný růžový zamilovaný románek, co Ti budu povídat. Zamilovali jsme se do sebe, scházeli jsme se, něžnosti, sex, krásná slůvka…no prostě vše, co k takovému vztahu patří. Trvalo to zhruba rok a dělal jsem úplně to samé, co asi dělají všichni ostatní chlapi - mobil pořád u sebe, neustálé vysedávání na záchodě a různě v ústraní a psaní sms - manžel je ještě s těmi 63 denně proti mně ještě břídil,  já jich psal svého času své milence i přes 3000 měsíčně, tedy zhruba 100 denně (opravdu si nevymýšlím, teď už mi to přijde taky úplně neskutečné). Psal jsem je pořád - doma, na ulici, při cestě do práce, v práci, v ložnici pod peřinou vedle manželky (hrozný, dnes se za to stydím), prostě furt (snad kromě řízení auta,  tam mi přece jen zůstal apoň trochu jasný, endorfiny nezasažený mozek, abych neublížil někomu nevinnému ještě na silnici).   Byl jsem tou zamilovaností, tím přívalem nových krásných emocí totálně zaslepený, nedalo se tomu v té době snad ani odolat. Prostě úplně zaslepený vůůůl. (teď už to vidím s pětiletým odstupem, takže s notným nadhledem, jak jsem byl blbý). Té změny mého chování si samo nešlo nepovšimnout,  to by muselo být nápadný snad i slepýmu. Jenže manželka, jak mi později řekla, sice měla podezření už dávno, ale neřekla mi to - myslela si, že to skončí sama. A to byla chyba. Nenech se Pato mýlit - samo, když budeš hrát mrtvýho brouka, to určitě neskončí, milenecký vztah pofrčí dál, klidně i roky, dokud by to dobrovolně některý z aktérů neukončil. A to pochybuju. Ale zpět ke mně.  Zhruba po roce jednoho krásného letního večera došla manželce "milá" sms od nějakýho anonyma, který už se na to asi nemohl dívat (dřív jsem ho za to ze srdce nenáviděl, teď už mu za to v duchu děkuju), že se stýkám s jednou vdanou paní. Události následně samozřejmě dostaly velice rychlý spád, já se pod tíhou důkazů nakonec manželce přiznal (manželce totiž ještě následně přišla anonymní MMS, asi od pisatele té anonymní esemesky,  na které jsem byl na fotce v objetí se svojí mileneckou polovičkou), nemělo smysl zapírat. Manželka mi dala na vybranou - buď já nebo milenka. Měl jsem naštěstí při té slepé zamilovanosti natolik soudnosti, že jsem manželce řekl, že chci zůstat s ní a s dětmi (vím, že bych nikdy své děti neopustil, jsou to prostě moje milovaná zlatíčka). Tady bych chtěl podotknout, že právě děti jsou myslím takovou dost pádnou a mocnou zbraní v rukou manželky proti milence. Jen málokterý chlap, který je i ve stavu té nejvyšší naprosto slepé bláznivé zamilovanosti, jako jsem byl i já,  by myslím opustil své děti, pokud je má aspoň trošku rád. Pokud je doma chlap aspoň trošku spokojený a manželství mu jakž takž funguje, tak to prostě neudělá a v životě nerozbije rodinu, to mi věř! No, nebudu to dál natahovat - s milenkou jsem ze dne na den seknul - takzvaný rychlý řez (i když jsem to potají v ústraní hodně oželel a oplakal, měl jsem ji fakt hodně rád, trvalo mi snad rok, než jsem se z toho mileneckého rozchodu dostal, byly to fakt krušný chvilky, nikomu bych to nepřál, brrr), zůstal nakonec s dětma a manželkou, a i když mě teda někdy vytáčí k až nepříčetnosti (jako často asi i já ji) - tak to bude po dlouholetém vztahu po opadnutí prvotní zamilovanosti ale asi všude A jsme spolu od toho mileneckého rozchodu už dalších pět let. Prostě vím, že své děti bych v životě neopustil. Manželka mi odpustila (jsem jí za to moc vděčný), ale přirozeně nezapomněla. Ale uvědomil jsem si, že ji mám moc rád a ona mě určitě taky, když mi dokázala takto odpustit. Takže takový happy end. dnes si říkám: naštěstí!! . Zase na druhou stranu - kdyby se takto zamilovala manželka, dokázal bych to pochopit, i když bych samozřejmě taky neskákal nadšením.  Protože bych se dokázal naprosto přesně vcítit do toho, čím by právě ve stavu své zamilovanosti procházela. A vím dopředu už dnes, že bych jí taky odpustil (minimálně "na oplátku"). Takže už teď má ode mně takový trošku generální pardon předem zamilovat se do někoho jiného  (trochu teď samozřejmě přeháním. ), ale nee, že jí to řeknete. . Pato, kdybys ses chtěla na cokoli zeptat, napiš mi sem, pokud budu vědět, odpovím… Jo, to je holt život, někdy se to jaksi zamotá…:-/ Pěkný den všem…A věnujte se rodině a buďte šťastní se svými dětmi.

GIORGO-můžu se zeptat, co mám dělat, když jsem teď v opačné roli co ty? Jsem ta podváděná a můj manžel se chová úplně stejně, jak jsi popsal sám tebe. Zkoušela jsem se chovat chladně, aby měl pocit, že o mě může přijít, zkoušela jsem být na něj milá, protože jsem si myslela, že když budeme doma v pohodě, nebude ho to k ní tak táhnout a nic nefunguje. On pořád zapírá, že se vídají, že si píšou, nepřiznal se mi. Ale já prostě vím, jak to je. Už si nevím rady, nechci o něj přijít, ale chci, aby se s ní přestad vídat. Když jsem mu to řekla, odpověděl mi, že odejde. Že s ní nic nemá, nemá co ukončovat. nakonec zůstal, ale vídají se dál a píšou si, což mi on nepřizná. Tvrdí, že je problém ve mě a takový kecy. Prostě vím, jak to je, píšou si, vídají se… potřebuji poradit, jestli když chce důkaz, protože mi tvrdí, že se nevídají, jestli je mám opravdu načapat a děj se vůle boží nebo dělat, že nic nevím. Několikrát jsme se o tom bavili a nemá to cenu, on zapírá a pořád v tom pokračují. Nemyslím si, že s polu spí, vídají se tak 1hod a mizí mu peníze, myslím si, že chodí někam s polu na kávu, pokecat si… poradíš mi? co si myslíš, že měla tvoje žena udělat jinak, aby jsi s tím přestal? jinak s polu spíme a děti miluje

ahoj, děkuji, že se někdo našel kdo alespon trochu ví, jak se cítím, já jsem mu do telefonu nevlezla, nemůžu a ani nechci, nevím jak a co si psali, jen vím, že to bolía nevím, jak to vyřešit, zapomenout, odpustit. SNAŽÍM SE nepřipomínat, chovat se klidně hlavně před dětmi, težce nesou naše hádky, které proběhli, když on tvrdil, že má nárok na odpočinek, protože nás musí živit a já nemusím nic dělat. POPROSILA jsem ho, že by jsme navštívili nějakou poradnu a on  souhlasil, slíbil, že i její číslo vymaže, že to skončí, ale ta nejistota! Chci mu věřit, ale nevím co dál. To, že nic nedělám není pravda, vždyt máme 2 děti, které nás potřebují a do práce také chodím, jen nevydělám nikdy tolik jako on. To jestli se scházeli ani nechci vědět, nechce se už o tom bavit, prý to už nechce slyšet. potřebuji, ale nějakou jistotu od něj, aby si alespon se mnou povídal o něčem jiném a né, že sedí na gauči a mlčí, to ticho je strašné!

Hochu měl jste z pekla štěstí, že ta Vaše milá byla vdaná, pokud by nebyla, nemohu uvěřit, že by Vám rodinu nerozvrátila.. Měla jsem manžela, který rovněž miloval (a doufám, že stále tomutak je, i když je dnes vše jinak) a miluje své (naše) tři děti, přeto se našla svého času "jedna" nezadaná, které byl fakt, že se jedná o ženatého muže a otce rodiny, úplně šumák. Zpočátku se chovala jako milenka, pak si začala nárokovat partnerství, společné dovolené atd…, tolerance, velkorysost a všechny možné a dostupné (a velmi pozitivní) praktiky zákonité manželky nebyly nic platny. Dva roky jsem "bojovala", dnes jsme tři roky rozvedeni, On spokojený není, "Tamta" zřejmě ano, když dosáhla svého. Exmanžel totiž dělal vše jak si přála, aby to oznámil dětem, (já to poznala hned-mělklasickou krizi stř. věku), aby to oznámil rodičům…

Máme nadále dobré vztahy, hlavně kvůli dětem, ale nejde to zpět….