Téma: Existuje pro každého někde jeho spřízněná duše, se kterou bude mít mnoho společného?

Máš hodně otázek. Zkusme je vzít popořadě.  

1.  Jsi ještě velmi mladá. Přátele si můžeš najít v každém věku. Já svoji nejlepší kamarádku potkal teprve před dvěma lety. Za tu dobu jsme spolu prožili a vytvořili víc, než mnoho lidí prožije a vytvoří za celý život.

2. Život není fér. Někoho zabije kulka, někdo se narodí bez mozku a jiný se zase stane miliardářkou proto, že začne do čokolády míchat chilli koření a ono se to náhodou stane prodejním hitem. Takže život není fér. Proto nelze čekat, že každý má spřízněnou duši.

To ale neznamená, že Ty ji nemáš. To neznamená, že ji máš. Prostě Ti to nikdo předem neřekne. Máš jen jedinou možnost. Nevzdávat to a hledat ji dál. Máš na to ještě přinejmenších dalších 70 let. Největší blbost je, vzdát to moc brzo.

3.  Tvůj přítel Tě nemiluje. Jen s Tebou je z pohodlnosti a ze zvyku.

4.  Člověk se může změnit. I Tvůj přítel. Ale na změnu je potřeba šíleně silný důvod. Tak silný, že 97, 5% lidí se změnit nedokážou, protože to nevydrží a brzo to vzdají, nebo je to přestane bavit. Proto spoléhat se na to, že se někdo změní je naivní.

5.  Dávat vztah do kupy musí chtít oba. Tvůj ex-přítel možná chce, ale není ochoten proto nic udělat. My muži jsme líní. Pokud ho ke změně nepřimělo ani to, že mu chybí s Tebou sex (téměř nejsilnější motivace), pak není důvod pro Tebe, abys s ním zůstávala. Byla by to ztráta času a on by se pak stejně vrátil do režimu kde je teď. Váš vztah je už prostě mrtvý.

6.  Nekašle na Tebe proto, že si myslí, že máš jiného. On na Tebe kašle proto, protože nejsi pro něj dost zajímavá. Což nechci, aby vyznělo, že je to Tvá chyba. Říkám to jen proto, že kdybys zajímavá pro něj byla, tak by se zajímal víc o Tebe než o PC a vztah by pěstoval lépe. Já jsem musel o jeden vztah přijít, abych pochopil, jak se k ženám chovat. Byla to dobrá lekce. Dnes jsem za ní vděčný. Proto vím, že každý má potenciál změnit se, ale ne všichni to dokážou. A změna nastává jen po pořádné a dlouhé bolesti. Ty jsi jeho lekcí. K příští ženě se už bude chovat lépe. Ale k Tobě už nejspíš ne, protože potřebuje dozrát a tak dlouho ty čekat nebudeš.

Na druhou stranu:

Odcházete od někoho jen proto, že je o vikendu zabraný do práce asi taky nebylo moc rozumné.  

Taky nemůžeš čekat, źe všechny koníčky budete mít společné. Některé byste měli mít jiné. To, že se mu nechce k moři je taky podle mě fajn. Mít něco společného a něco rozdílného je zdravé.

A taky se ten Tvůj text trochu zamotal a nepochopil jsem zcela, který z těch dvou mužů za co může, …  

Hezky řečeno. Otázka je, proč pro něho přestala být atraktivní? Ve skutečnosti jí měl pravděpodobně rád, jinak by po rozchodu tak nebojoval. Podle mě jí měl spíš moc jistou. Nemá cenu se k němu vracet. Podle mě se lidé tak moc nezmění. On je takový povahově. Podle toho co jsi napsala, on bude mít problém asi s každou, protože nedokáže dělat ústupky. Ty jsi kvůli němu do na hory šla, i když tam chodit moc nemusíš - což je ústupek, ale on to pro tebe na oplátku ústupek neudělal. Měla sis sbalit věci hned. Podle mě to není chlap do života – s žádnou. On možná potřebuje holku, která bude generál.

Ty si jen musíš najít partnera s chybami, které jsi schopná tolerovat. Ne čekat na to, že se partner změní, protože to nejde. Člověk se jen tak rychle a tak zásadním způsobem nezmění. To jsi viděla sama, když se vše po dvou až třech měsících vrátilo do starých kolejích. Každý na začátku vztahu nasadí masku, a pak jak ji odkryje, začínají vznikat problémy, protože se odkryjí partnerovi chyby.  

Asi vám řeknu co nechcete slyšet. Připadáte mi jako malé tříleté dítě v období vzdoru. Dupe a kope kolem sebe a chce aby se mu všechno podřídilo a všichni se chovali podle jeho očekávání. Takhle to v životě nefunguje. Dokonce si myslím, že váš přítel je přesně člověk od kterého se máte co učit. A to je být samostatná, umět se rozhodovat za sebe a ne obviňovat ostatní. Být tolerantní - pokud změnil práci tak je pochopitelné, že se jí bude věnovat zpočátku více aby se dobře v práci zapsal. Ten model být stále spolu, nehnout se jeden od druhého je myslím už překonaný. Co je špatné na tom, že každý tráví dovolenou zvlášť. A že nepromluví - no to je klasický ajťák-vím o čem mluvím. Nemluví ale v hlavě mu to šrotí, vyjadřuje se pragmaticky, až chladně, logicky- to není nic osobního, jak  vy to berete, to je normální, na to si budete muset zvyknout. Ale zase asi dost vydělá. Nechal vám klíč tak toho využijte a přestaňte být uražená. V tom vašem vyznání jsem nenašla na něm nic špatného, myslím že musíte přehodnotit chování vy-neházet vaše nezdary a vaši nepohodu jen na něho.

Rozumně napsáno, ano, i tenhle pohled stojí za zvážení.  

Spíš než rouzmně napsáno, bych řekla rozumově napsáno. Chybí mi tam i srdce, týká-li se vztahů. Podle mě být partneři či manželé neznamená být stále spolu a nehnout se jeden od druhého. To si myslím ani nikdo nežádá, ať už obecně či tazatelka. Ale přeci jen u partnerů či manželů by člověk očekával, že v tom vztahu bude toho společného nějak víc a jinak, než-li u vztahů jiných či ostatních. Alespoň tak to cítím a vidím já. Nebo, jak tazatelka píše: "vlastně jsme spolu poslední dobou netrávili moc volného času… často mi nevěnoval ani jen hodinu času týdně pro mě… " To si myslím už není o vztahu = jedna hodina týdně společně strávená s partnerem či věnovaná svému partnerovi. To už opravdu tazatelka nemá důvod se cítit tak, že má s někým vztah. Na druhou stranu uznávám, že ten víkend, o kterém tazatelka píše jako o osudovém, je poněkud přehnané. Za osudové bych pokládala něco jiného, opravdu a mnohem zásadnějšího.  

Já se nehádám. Já jen připouštím, že tazatelka "Petík" by méla zvážit všechny pohledy zde napsané, neboť ani jeden není všeobsahující a méla by si vzít z každého něco.

A to je být samostatná, umět se rozhodovat za sebe a ne obviňovat ostatní. Být tolerantní - pokud změnil práci tak je pochopitelné, že se jí bude věnovat zpočátku více aby se dobře v práci zapsal.  

S tím nesouhlasím. Jestli má být samostatná a rozhodovat se jen za sebe, tak to může zůstat rovnou sama. Lidé spolu chodí, aby mohli trávit svůj volný čas společně, aby se jeden o druhého mohl opřít. Vztah je hlavně o ústupcích, a ty on nedělal. Proč by si měla zvykat na něco, co se jí příčí a co nemusí absolvovat? Takhle by se ve vztahu zbytečně trápila. Jednoduše si může najít někoho, kdo takový nebude. Bude mít sice zase něco jiného, ale bude to třeba pro ní snesitelnější.

Muj nazor je ten, ze jste oba O. K. akorat se k sobe nehodite. Nedivate se jednim smerem do budoucnosti.
On, jako ajtak, ma jasne prime mysleni, asi tak zrochu nechape tvoje potreby ale jiste je to zodpovedny chlap. Na svatbu se nejspis jeste neciti zraly. Svoji rodinu bude jiste milovat, ale nepotrebuje k tomu svatbu a nebude s ni nikdy travit hodne casu. Pokud ti tohle vadi, mela by sis najit nekoho jineho.
Nevim, jake ty mas povolani ale vim, ze spousta holek v tvem veku si mysli, ze jim ujel vlak a touzise vdavat.  Svatbu  povazuji  za splneni nejvyssiho cile. Co nastane potom, o to se zas tak moc nezajimaji. Nerikam, ze je to tvuj pripad.
Naopak si myslim, ze mas dost casu na to, si najit partnera podle svych predstav. Kompromisy budes muset delat v kazdem vztahu, ale mely by byt prijatelne pro obe strany a hlavne by je meli delat oba dva.

skuste teraz začať uplne odznova, ako keby ste sa iba teraz spoznali - spočiatku to bude ako zaujímavá hra na dvoch cudzích ľudí, ale dá to obom priestor robiť veci inak a zaujímavejšie ako pred tým. Nenasťahuj sa k nemu, ale zostan u rodičov, lebo randenie bude mať pre vás oboch nádych novosti a dáte si v nom druhú šancu… vracanie sa k starým krivdám je v tomto pokuse o revitalizáciu zakázané. Držím palce!