Téma: Příteli zemřel otec, vyčítá si že za ním nebyl v nemocnici - nevím jak přítele podpořit (jsem z daleka)

Nevnucuj se, nemluv o smrti otce, pokud sám nezačne. Každý smrt prožívá jinak. Někdo se potřebuje vybrečet, vypovídat, někdo chce být sám.   Snažila bych se, abych byla na pohřbu, i když podle toho, co píšeš, to bude těžké zařídit.

fifi, vem si, že při autonehodě, když někdo zemře, je to také nečekané a nelze se již s člověkem setkat, jen zařídit pohřeb a takových situací je spousta. Že příteli zemře táta netušil, možná to nečekali ani lékaři, ale někdy nastane komplikace a přijde konec. Ty toho moc nemůžeš udělat, každý se s odchodem blízkého musí srovnat sám. Pokud bude přítel smutný, můžeš mu být oporou, aby věděl, že není na světě sám, že má tebe, že život jde dál. Ostatní ti pěkně napsala "jancaho".  

Souhlasím s jancaho, snažila bych se na tvém místě dorazit na ten pohřeb, abys byla s ním, když to bude potřebovat. Třeba to nakonec v práci nebude problém, nepřipadá pohřeb na sobotu nebo na prvního?

V těhle situacích je to těžké, člověk je v rozpacích právě proto, že neví, co ten druhý v dané chvíli potřebuje, co by mu pomohlo a bojí se, aby nešlápl vedle.

Spíš mě ale překvapuje, že ty si ani tak neděláš starost o to, jak je tvému klukovi, jako spíš, jak k tomu přijdeš ty, resp. váš vztah. Tvému příteli umřel  tatínek, kterého měl rád, a je teď nešťastný a bude v několika následujících měsících, což je naprosto pochopitelné a normální (nenormální by bylo, kdyby dělal, že se nic nestalo). Řekla bych, že jedním z hlavních cílů partnerství je poskytovat si vzájemně oporu právě v těžkých životních situacích jako je smrt někoho z rodiny. Zároveň je to pro vztah vždycky zkouška. Když je váš vztah natolik křehký, že to nevydrží, je dobře, když "o něj přijdeš", protože podobných zkoušek v životě budete muset ustát určitě víc. Tvoje výhoda je, že přítele znáš a víš, že bude asi teď víc výbušný než jindy. Tak se na to připrav a buď prostě tolerantnější. Nechci říct, že má právo vylévat si vztek na tobě, ale určité divné chování je podle mě pochopitelné a ty mu pomůžeš tím, že se ho budeš snažit pochopit.

Já bych na nic nečekala a snažila se najít náhradu za sebe v práci.  Vysvětli, co tě potkalo a jestli máte na pracovišti dobré vztahy,  tak to pochopí. Odjeď co nejdříve přítele podpořit psychicky. Jestli je váš vztah perspektivní, tak ocení tvoji přítomnost.  

Mám dojem, že váš vztah se ani vztahem nazvat nedá, nebo spíš sama nevíš. Není to ani vztah na dálku. Vidím to spíš na virtuální vztah s občasnou schůzkou. A proto taky nevíš, jak se teď zachovat, ale víš, že se nechceš pohřbu zúčastnit, necítíš to tak. Protože normálně to člověk prostě ví a zařizuje se podle toho.

Takhle to na mě prostě působí.