Téma: První vztah - bojím se, že to nemyslí se mnou vážně

Ahoj, mám takový problém…

Je mi 17 a právě jsem navázala svůj první vztah. Viděli jsme se zatím pětkrát a já jsem si všechna ta setkání úžasně užila. Už napoprvé jsme k sobě cítili jistý zájem a myslím, že on si užívá mou přítomnost stejně, jako já tu jeho. Na čtvrtém setkání jsme se políbili a od té doby se chováme jako partneři - vodíme se za ruce, objímáme se, atd. Když spolu nejsme, píšeme si, jak se nám navzájem stýská a jak se těšíme, až se zase uvidíme. Z mé strany je to upřímné a zdá se mi, že on je na tom stejně. Než se s ním mám sejít, bývám nervózní, mám bolestivě stažený žaludek, ale hrozně se těším.

Všechno tohle zní super, ale já už odmalička trpím nízkým sebevědomým, ačkoli to na sobě nedávám moc znát (což docela to podpořila skutečnost, že jsem si doteď nemohla najít kluka), a mám problém uvěřit tomu, že bych se mu mohla líbit. Pořád mi vrtá v hlavě taková ta myšlenka "Co když pro něj nejsem dost dobrá? "

Dneska mi napsal, že mě miluje. Strašně mě to potěšilo, srdce se mi rozpumpovalo jako zvon, ale bojím se toho, že to nemyslí vážně, a že budu hrozně zklamaná a zlomená, jestli se ukáže, že tahle předtucha byla pravdivá. Není pět schůzek trochu brzo, aby se mohl skutečně zamilovat? Nejsem si ani jistá, jestli já miluju jeho, vím jen, že se mi moc líbí, a že si neskutečně užívám čas strávený s ním a jeho doteky jsou mi příjemné. Ale nestačila jsem ho poznat do hloubky a on mě taky poznat nemohl. Měla bych si s tím dělat starosti? A jsou tyhle moje pochybnosti normální? Už několikrát jsem doplatila na to, že jsem podlehla iluzím… Zvlášť, když se náš vztah zatím odvíjí až moc podle mých snů.