Téma: Viděli jsme se poprvé naživo s virtuálním nejlepším kamarádem - mám k němu ještě blíž než předtím

Ahoj, popravdě jsem čekala nějaké drama - ať zamilovanost, nebo naopak zklamání a rozpaky. A ono nic!

Myslím, že prožíváš prostý údiv, překvapení z toho, že ten, s kterým si léta píšeš po netu a neznáš jej, je skutečný a že se spolu dokážete bavit tak, jako ťukáním do klávesnice. Pokud si budete nadále tak rozumět, tak je to moc fajn přeci

Navíc jste si prostě asi sedli a jste si sympatičtí… pokud bys měla něco jooo pocítit, tak by se to projevilo asi až po dalších eventuálních setkáních.

Užívej si to!  

Ahoj,  

děkuji za trochu jiný pohled na věc no právě bych byla nerada, kdyby ten můj "údiv" něco změnil nebo pokazil, možná proto o tom tak přemýšlím.  

Tomu rozumím, takhle je to taková hezká výjimka a kdybyste v tom setrvali, bylo by to pro oba jedině dobře

Na durhou stranu nelze ovlivnit, ani předpovídat, v co (pokud vůbec) se vaše city změní.

Pokud se budete scházet pravidelněji, třeba to pouze přátelsky prohloubí váš vztah, možná bude jeden pro druhého přitažlivý, stejně tak je možné, že to půjde spíš opačným směrem. Zkus nad tím nedumat a počkat, co ukáže čas Snad budeš jen mile překvapena.

To určitě bylo, myslím, že to si taky přeejme oba no tak snad nezmění, fakt by mě to strašně mrzelo : / 

Bohužel jsem docela přemýšlivý typ a je pro mě těžké něco nechat jen tak být, takže v tomhle směru asi vyhořím ale děkuji

A není to euforie z toho, že máš teď pocit, že ses ani naživo nezklamala, že působí dál sympaticky a že je úžesné mít někoho, kdo nám rozumí a kdo o nás ví téměř vše?  

Je to možné, vážně ten pocit neumím vůbec popsat je to jako směsice náklonnosti, ochranitelskosti (asi to není ani slovo, pardon ) a možná zvědavosti, pořád jsem ho sledovala jak ostříž…

Jako že ty tu ochranitelnost čítíš vůči němu nebo naopak cítíš, že on jakoby ochraňoval tebe?

Když to tak čtu, mám dojem, jako by ses do něj opravdu začala zamilovávat, jen si to nechceš přiznat a bráníš se tomu, proto tomu nerozumíš. Rozum ti říká né, nechci se do něj zamilovat, vždyť mám tak úžasného přítele, nechci nic měnit. A emoce a takový ten vnitřní úžas nad tím, že máš někoho, kdo ti rozumí a nezklamal tě, ti zase našeptávají něco jiného. Proto máš takovou touhu mu něco říct, říct mu, co se v tobě odehrává. Kdyby zvítězil rozum a né ty emoce, neměla bys potřebu mu to říkat.

On mě, i když naopak asi částečně taky.

Tak to si právě nemyslím, přeci jen bych to cítila jinak, nebo ne?  

Možná mu to chci říct proto, že za tu dlouhou dobu mezi sebou nemáme nic nedořešeného nebo "tajného", takže je to pro mě zvlástní.

Rozumím opojení z toho, že si tak skvěle rozumíte, ale na živo, skutečně - jste se viděli jen jednou, proto bych radši nespěchala s takovými věcmi, byť to k tomu svádí . Takhle naživo je to zásadnější a časem se ty pocity možná vyjasní - dělej, jak myslíš a cítíš, ale buď opatrná a neunáhli se. I přes pozitivní rozmluvy nemůžeš tušit, zda by ho to nějak nezaskočilo a tak . A vlastně to sama ještě přesně nevíš, co "to něco" je.

asi si to prostě potřebuju nějak promyslet a urovnat…  
To je pravda no, tak myslím, že nezaskočilo, ale třeba si žádné změny nevšiml a jen bych to pokazila Nevím nevím, tak snad na to přijdu

A jak bys to cítila jinak? Jakou máš konkrétní představu, že bys to cítila jinak?

A víš co, už jsem to tady někdy někde psala, ale je docela blbý, že ti vůbec dával tu pusu, byť na tvář. Neměl ti ji vůbec dávat, pokud s tebou nechce nějak manipulovat a být jen kamarádem a ochraňovat tě, měl tě ochránit  i před tady tímto a nenarušovat tvůj intimní prostor. Protože tou pusou ho už narušil, né že né. Dostal se do tvého myšlení a dostal se i intimně k tobě tělesně, byť tedy "jen" na tvář.

A další věc, tobě by se líbilo, kdyby tvůj přítel měl takovou kamarádku, co by ji vše říkal a ona naopak jemu a setkali by se a on by ji dal pusu na tvář? Ber to i z tady tohoto úhlu pohledu, jak bys to brala v tomto případě?

Asi že bych si víc uvědomovala ty pocity a mohla tak nějaké city rozeznat, tak tomu tedy alespoň doteď bylo.  

To je možné, ale už se to stalo, tak to nijak nevrátím. Možná i to na to má vliv, ale přiznám se, že jsem takhle uvažovala už před tou pusou, takže to maximálně jen posílilo.

Možná to bude znít divně, ale nevadilo. Já mu vážně věřím, je to i potřeba, protože na škole, kde je, jsou převážně slečny.  

Ber ještě v potaz, že rozum se tomu brání, proto ty pocity jdou hůř rozeznávat. Skutečně si ani na chvilku nepřipustíš, že se do něj třeba začínáš zamilovávat?  

Nepřijde mi to tak… Nicméně je to možné, podvědomě 

A máš už vymyšlenou stratégii co dělat, pokud se do něj opravdu zamiluješ? Jak si vlastně často píšete?

Ještě k tomu, že u přítele by ti to nevadilo, že mu věříš. No tady jde ještě o to, jestli by ti nevadilo, že s někým jiným rozebírá své niterno a třeba mu i vypráví o vašich intimitách, že ti jakoby duševně zahýbá. Nevím tedy zda o to stojíš, abyste byli jen vy dva, jen vy dva spolu měli to intimno, to splynutí duší. Ono to možná vypadá, že si protiřečím a závidím takového kamaráda. Ano, někoho blízkého, kdo nám rozumí si přeje snad každý, o tom žádná. Ale já už vím, že na niterno buď manžel nebo kamadádky stejného pohlaví. Kamarád opačného  pohlaví na niterno s pusami není to pravé ořechové.

No to by bylo dost špatné… Ale musela bych se ho nějak vzdát a přestat komunikovat, i když by to bylo těžké…

O našich intimitách s ním nemluvím, to je zas věc, co je vyloženě jen mezi mnou a přítelem. Ale jinak… Nevím, nikdy mi to nepřišlo jako niterní zahýbání, nikdy mě to popravdě ani nenapadlo. Já jsem samozřejmě velmi otevřená a sdílná i k příteli.  

Ne ne, dává to smysl, jen to nevidím úplně stejně a myslím si, že je možné mít kamarády na stejné úrovni jako dobré kamarádky, jen to chce ustát a rozumět si asi

A pardon - píšeme si asi tak obden, docela často

A to jako bydlite ve stejnem meste? Nebo jste se dohodli, ze se na nejakem konkretnim miste potkate? Iniciace setkani vysla z nej nebo z tebe?

Pisete si tri roky. proc jste si zacali psat? Pri jake prilezitosti jste, se virtualne poprve setkali?

Na jake skole je, ze jsou tam same holky? (Pardon… tady mam zmatek, zda na one skole je ten virtualninebo ten tvuj skutecny pritel)

A nikdy te nenapadlo, ze si pise s vice holkama? Kolik mu vubec je let?

Ne, asi půl hodiny cesty. Jojo dohodli, normálně se zeptal, jestli bych se nechtěla vidět poprvé. Řešili jsme to už kdysi, ale většinou to nedopadlo.

Byla to dost náhoda, měla jsem účet na stránce pro hledání penpals a nějak mi omylem napsal a začali jsme si psát častěji, měli jsme podobné zájmy apod.  

Můj přítel je na škole sociálních studií a vážně je tam převaha holek a žádný virtuální přítel ten kamarád fakt není.

To asi nepíše, většinou lidem moc nevěří, aby se jim tak svěřoval, ale i kdyby, tak by mi to nevadilo, přeci na tom nic není je starší o 3 roky.

Tak teď už jsem se v tom přestala orientovat úplně : "a žádný virtuální přítel ten kamarád fakt není."

Jinak ten "internetový" lidem moc nevěří… ale setkání navrhl on a pusu ti dal taky on…

Tak teď nevím, jak to lépe objasnit můj přítel studuje školu sociálních studií, jsme spolu bezmála dva roky.

Mému kamarádovi je o 3 roky více, známy se 3 roky, bydlí asi půl hodiny cesty ode mě, seznámili jsme se náhodou (viz výše).

To sice jo, ale taky po 3 letech, to tu situaci trochu mění ani já bych nikdy nikomu nevěřila nebo se nesetkala po krátké době, ale za tu dobu prostě vím, že si můžeme věřit.

No, ty se možná obáváš s někým sejít i po třech letech… ale je dost možné, že on to má jinak.

Netuším, nevím, neznám jej… ani tebe

Před těmi třemi lety jsi s ním pomyslela na vztah, nebo až po onom osobním setkání?

Jak jsem psala - nemyslím si to, ale nic by to podle mě neměnilo.

Já jsem nikdy nepsala, že s ním pomýšlím na vztah, to tedy rozhodně nepomýšlím (viz nahoře:  rozhodně bych nechtěla žádné změny ve vztahu nebo aby to tak vyznělo (možná to tak vyznělo i z toho mého psaní)

No, na mne to právě působí tak, že v tom moc jasno nemáš…

Možná nemám zcela jasno v tom, co mám dělat, ale určitě vím, že vztah nijak měnit nechci  

Takže si shrneme fakta. Ty ho chceš jako kamaráda. On navrh setkání. Už ho navrhoval dřív, ale ty jsi zpočátku nechtěla, chceš mu "důvěřovat". To dávám schválně do uvozovek, vysvětlím později. A při setkání ti on dal pusu. Tak a teď ti tady hodím jedno téma od Veltiho jak to vidí chlap. Řekla bych, že rozdíl mezi Veltiem a tvým kamarádem je ten, že tvůj kamarád dokázal dýl čekat. Ale už toho - dle mého- začíná mít dost a chce to samé co Veltie. Proto jsem to slovo "důvěřovat" dala do uvozovek.

Takže tady je jedno z jeho témat.

http://www.mojestarosti.cz/poradna/vztahy-manzelstvi-rodina/novy-vztah/kamaradka-se-ozyva-se-zpozdenim-a-nejevi-moc-zajem-posunout-vztah-dal-mam-sanci.html#post176973

Důležité je si přečíst i jeho další dvě. Když klikneš na jeho přezdívku, objeví se ti tam kolik dalších témat založil. Přečti si je a uvidíš.

A zaměř se hlavně na jeho pocity, ne to okolo kolik toho té dívce koupil, že večeři atd. Zaměř se na to, jak je naštvaný, že té dívce věnoval svůj čas při rozebírání jejich věcí a pak si přijde jiný a dostane ji "čistou".

A že si myslí, že na třetí schůzce už by měla být ta nějaká pusa a že to chce posouvat dál. Bez posouvání dál to pro něj nemá smysl. A tvůj "kamarád" ti sám dal pusu už na první schůzce. Sice na tvář, ale to víš, že i on to bude chtít posouvat dál. Zatím to byla jen zkouška, jak na to budeš reagovat.

A ještě, kolik let je tomuto kamarádovi?  

Ahoj, díky moc za názor, jen bych trochu poupravila pár věcí setkání jsme navrhovali oba, ale předtím to nikdy nevyšlo (minuli jsme se, nebyl čas apod.), ale ano, teď naposledy to navrhnul on.

Další, podle mě dost zásadní věc, oba dva jsme zadaní, nečekáme od toho nějaké "povyražení", já jsem teď v druhém vztahu (zatím 2 roky), on ve třetím, ale všechny byly dlouhodobé (v řádech let) a za celou dobu ani jeden z nás nepřestal být věrný  

Tu pusu si tedy vysvětluju prostě jen jako náhlou radost, že se fakt vidíme po 3 letech, neřekla bych, že tím něco testoval.

Všechny 3 příspěvky jsem si přečetla a vidím v tom dost rozdílů, zaprvé tedy ten vztah hledá, zadruhé mi přijde, že je jakoby nedočkavý a jde mu prostě jen o to s někým být no a poté, když už tu slečnu měl, jí vadilo, že si s někým píše (podotýkám tedy, že s polonahou slečnou o sexu, což bych pochopila, kdyby někomu vadilo), ale i že si občas na něco stěžuje apod. , což se mnou souvisí maximálně tak, že mám taky přítele a píšu si s tím mým kamarádem (ne o sexu, ne polonaze, normálně), o čemž ale můj přítel ví a nevadí mu to, to bych chtěla zdůraznit

Jak jsem psala, kamarád je o 3 roky starší než já.

Tak jo, jak myslíš.  

A jestli budeš mít chuť, zkus napsat za nějakou dobu, třeba za 3 mesíce, půl roku, rok, jak se to vyvíjí a jak to pokračuje dál 

Díky, jojo pokud to půjde

Tak vývoj je zatím takový, že s přítelem nově bydlíme spolu, s kamarádem se pořád bavíme ale trochu méně než dřív 

Pokud rozhodně nechceš žádné změny ve vztahu, tak nedělej nic a rozhodně tomu nejlepšímu kamarádovi nic neříkej, jinak se pokazí úplně všechno a to na všech stranách. Kamarádství mezi mužem a ženou je možné pouze za předpokladu, že jej obě strany dokáží udržet na stejné úrovni = na úrovni kamarádství, ale minimálně Tobě (nevím, co cítí po tom setkání on a co měla od něj znamenat ta pusa, byť na tvář) se to začlo vymykat, a ne že ne 

Děkuji, to je asi nejlepší řešení… Budu tedy pracovat na tom, aby se to přátelství udrželo no a kdybych neuspěla, tak to musím skončit, svého přítele mám ráda nadevše  

Můj názor je, že tak to bude nejrozumnější 

P. S. Kdysi dávno jsem byla také moc přemýšlivá, všechno jsem si v hlavě probírala ze všech stran, opakovaně, několik dní, snažila se pochopit to a to, nebo proč, co a jak… no a s přibývajícím věkem jsem přišla na to, že tudy cesta nevede, jen si tím ubírám čas, zbytečně se tím moc zaobírám, ve výsledku to stejně bylo spíše horší než lepší, člověk se pak do té hory myšlenek spíše zamotával místo aby je rozmotával, tak už to tak nedělám. Potřebuju-li něco nového vyřešit nebo zpracovat, vyspím se na to, nestačí-li to, tak i druhou, případně třetí noc, no a pak se v klidu dostaví řešení či myšlenka, co s tím, nebo jak tu kterou situaci vyřešit. Stojí mě to méně času a trápení, a v mém věku mi to takto ubírá i méně zdraví. Zkrátka k tomu co potřebuji, dojdu méně zatěžující cestou, a funguje to

Díky za tip, třeba se k tomu taky někdy dopracuju

Jo, jo to mi také něco připominá… . Asi tak před třemi lety jsem si začal soukromě dopisovat s jednou uživatelkou z Mojestarosti, nebudu uvádět konkrétně o koho jde, vyměnili jsme si asi 500mailů a psali jsme si i takové věci, kterému bychom neřekli nikomu na světě, dokonce jsme si smluvili i místo na setkání a to přestože jsme od sebe 600kilometrů. Asi to byla taková ta zvědavost jak ten druhý vypadá na živo. Setkání proběhlo loni (2015) tuhle dobou, všechno dopadlo výborně, koupil jsem ji na památku rifle a plavky a od té doby jsme se neviděli. Ale píšeme si furt, ona má podobné názory na život i na stalé uživatele Mojestarosti, ale to zde nebudu moc rozšiřovat, lidé jsou různí, je lepší se mít před nima na pozoru a takdále… … Asponˇtak mně ona varovala… . Hlavně je třeba mít se na pozoru před. No, to už je jedno. Dobrý večer všem.

Oline a mohu se tě zeptat co z toho máš, baví tě to?  

Oline, a proč jsi tu tedy znovu, když je lepší se mít před námi na pozoru, hlavně před některými z nás, a Ty máš podobné názory na stálé uživatele MS, jako ona "dáma", která Tě tak hezky varovala???

Drtivá většina uživatelů je bezproblémová. Pokud se nějaké problémy vyskytli, vždy se jednalo o trapný omyl.

Je to moc hodná a milá kamarádka, takže mě to baví s ní dopisovat.

Takže z ní čerpáš tu hodnost a milost (od slova milá) a to tě naplňuje?  

Samozřejmě!  

Zrovna tedˇjsme se v mailech bavili o agresivitě, teda hlavně to, co živí agresi. Podle mého skromného názoru agresivitu živí hlavně flustrace, tedy neschopnost dosáhnout cíle. Ale to by bylo moc zjednodušujicí… . Lze agresivitu přemoci ještě větší agresivitou, přestože by to bylo vlastně přijetí pravidel, které určil agresor? Ale jak jinak se bránit?

Aha, takže vy si píšete takovéto úvahy.  Nejste oba INTP?  

Trochu mi to připomíná  Carie ze seriálu Sex ve městě. Ta v každém díle kladla několik otázek. Na jednu otázku navazovala další a pak zase další a další.

Pokud by to měla takto stejně zakladatelka, tak tedy trochu měním názor.  Tam právě také chyběly ty základní údaje O ČEM VŠEM si píši.  Ale tedy byla tam divná ta pusa. Hele nemusíš odpovídat pokud nebudeš chtít, ale měl jsi také chuť dát té své dopisové kamarádce pusu? A co si o tom myslíš ty jako chlap?

Jednak nevím co je to INTP, jednak jsem se nedíval na seriál Sex ve městě. A ona je bezdotyková a tak to i zůstane. Zůstaneme pouze bezpolibkový kamarádi. Mě to samozřejmě nevádí, nejde o pusu, ale o celkové duchovní souznění.

To je jeden z výsledků tady tohoto testu :  http://testosobnosti.zarohem.cz/test.asp

nevertoolate - přečetla jsem si Tvoje téma a taky reakce diskutujících. Myslím si, že některé odpovědi diskutujících jsou dost užitečné, ale taky bych tu ještě zmínila jiný pohled na Tvoji situaci.

A narážím na čistý kamarádsky vztah a nebo, jakoby sourozenecký vztah. Tím chci říct, že  takové čisté kamarádství mezi mužem a ženou možné je a nemusí se hned jednat o nějaký sexuální cíl, nebo nějaké sobectví a tak podobně. Je to ale možné, když dva kamarádí jsou tak řečeno  jakoby stejné *krevní skupiny*, což znamená, že mají podobné zájmy, cíl a tak podobně.
Takové kamarádství se nejčastěji vyskytuje v křesťanství, kde kamarádi jsou společně zaměření k vyššímu dokonalejšímu = duchovnímu cílí a sobecké sklony, city, nebo sexuální touhy v tomhle případě mají víc tak řečeno pod kontrolou, nebo je mají tak řečeno umrtvené.

Podle toho co píšeš o svém kamarádovi, tak na mně to trochu působí - nebo můj názor na to je, že Tě bere asi jako sestru - (skutečně, nemusí se tu hned jednat o nějaký sobecký cíl …). Asi je to pro Tebe něco nové teprve to poznáváš…, proto máš tak divný pocit.
Ale jak píšeš, že Ti v radosti dal na tvář pusu, no - je to už i na mně tak řečeno dost *silné kafe* ta pusa na tvář, ale neznám ho tak dobře jak Ty, takže těžko tu říct nějaký 100% závěr.

Když jsem si přečetla Tvoje téma, tak jsem se nad některými záležitostmi docela zamyslela, protože jsem praktikující křesťanka a v křesťanství jsou čisté kamarádské vztahy běžnější.
Chci říct, co se týče takového čistého kamarádství (mezi mužem a ženou) - že hlavně my ženy když jsme v návale radosti, tak jsme někdy ve svých projevech nedůsledné a děláme chyby. Např. když  kamarádovi dáme najevo nějakým milým gestem, že ho máme rádi, nebo ho např. v něčem silně pochválíme a tak podobně.
Uvědomuji si z křesťanského - (duchovního) hlediska, jak je to závažná chyba, protože jak ten kamarád musí byt po vnitřní stránce silný  a povznesený nad sebe, aby mu to (po duchovní stránce) nějak neublížilo a nebo, aby ho to nějak vnitřně  neznepokojilo. Celkem jsem se nad tím zamyslela, protože v závěru svého tématu píšeš, že Tě ta Tvoje situace trochu trápí a nevíš co dělat….
Ale to už zacházím do křesťanských - duchovních záležitosti, které tady teď nebudu nějak rozebírat.  

Každopádně Ti  přeji, aby Ti to kamarádství dobře dopadlo

Ahoj,

děkuji za názory  

Taky si myslím, že takové přátelství možné je, ale pravděpodobně si na sebe ještě musíme zvyknout i naživo. S tou pusou - fakt si nemyslím, že by tím chtěl něco získat nebo podobně.  

Z křesťanského hlediska to moc soudit nemůžu, protože věřící nejsem, nicméně ta myšlenka je zajímavá, díky