Téma: Pokažený vztah s mámou po nevěře a rozvodu s manželem - máma si vybíjí zlost na mých dětech

Text uživatele: 

"Klade si podmínku, že se s nimi setká pouze v jejich rodném domě, kde bydlí jejich otec. I mě řekla, že mě nikdy nenavštíví."

Obávám se, že s takovým přístupem moc šancí na zlepšení není. Chápu, že to mrzí a bolí, ale jak to udělat, když není rozumná vůle i z druhé strany, tedy od mámy? To nevím, už to trvá 3 roky…

Myslím si však, že mně se stát opakovaně od mé mámy to, že: "Pokud je navštívím, otočí se a odpovídá zády ke mně.", nebo: "Dává mi za vinu, že jsem neustála manželovi nevěry a nezachovala se dle příručky občana a ona je teď kvůli mě pomlouvána mezi kamarádkami."nebo: "Klade si podmínku, že se s nimi setká pouze v jejich rodném domě, kde bydlí jejich otec. I mě řekla, že mě nikdy nenavštíví.", tak bych své mámě řekla, že až mě bude chtít brát zase jako svoji dceru, a mé děti jako svá vnoučata, tak ať se ozve, že pak jí ráda navštívím já i mé děti, protože ona úcta k rodčům je hezká věc, ale i ta má své meze = nemůže být očekávána a vyžadována  přes 3 leté ponižování a kladení si nesmyslných a hlavně neoprávněných podmínek, myslím tím i morálně neoprávněných podmínek.  

Text uživatele: 

Já myslím, že s tím neuděláš.

Jestli se to srovná, to si netroufnu odhadovat, ale podle mně by k tomu musela pomoct nějaká událost, která by mámu tak nějak "praštila po hlavě" aby prokoukla a uvědomila si, co dělá a oč připravuje sebe i vás. Což je něco, co asi nezorganizuješ, to by muselo přijít tak trochu "shůry".

Takže podle mně ti nezbývá než tak nějak udržovat kontakt v míře jakou vydržíš a sneseš a "modlit" se, aby se mámě konečně rozsvítilo.

Držím palce.

Text uživatele: 

Jéééé - to bylo adresováno zakladatelce tématu - asi jsem se uklikla, že se to přiřadilo sem.

Text uživatele: 

Výčitky jsou vlastně forma agresivity. Tudíž si srovnat v hlavě, že menusíš chodit za agresorem.  

Text uživatele: 

Holky to napsaly dobře. Klade si podmínky, tak jí dej taky jednu a jednou pro vždy (neber si ze své matky příklad neustále něco opakovat, škoda Tvé energie, budeš ji ještě dlouho potřebovat), jak psala Dany: "tak bych své mámě řekla, že až mě bude chtít brát zase jako svoji dceru, a mé děti jako svá vnoučata, tak ať se ozve, že pak jí ráda navštívím já i mé děti, protože ona úcta k rodčům je hezká věc, ale i ta má své meze = nemůže být očekávána a vyžadována  přes 3 leté ponižování a kladení si nesmyslných a hlavně neoprávněných podmínek, myslím tím i morálně neoprávněných podmínek." 

Úcta k rodičům je hezká, ale mezi rodiči a dětmi by měla být úcta vzájemná, jako by tomu mělo být stejně i v partnerských vztazích, Ty to se svými dětmi zvládáš.  

S takovým člověkem bych se přestala stýkat, dokud nedostane sám rozum, je to už fakt dlouho a Ty z toho budeš unavená, vyčerpaná, vyšťavená a nešťastná, utni to ještě včas. Ty za ní nemusíš pořád "dolézat".

A Tvůj táta může jezdit na  návštěvu k Vám, je to svobodný člověk, ovšem v soužití s mámou teda nevím… záleží na něm, je dospělý.

A úpřimně, já jako vnouče bych teda o návštěvu takové babičky ve svém bytě zrovna dvakrát nestála (protože jako Tvoje dítě bych asi věděla nejlépe, zda rozvod byl správná volba či ne a nepotřebovala bych na to příručku občana), navíc bych měla svůj život a neměla čas řešit rozvernosti mé švihlé babičky, se kterou není normální řeč a domluva a čerpat svou energii na to, kdy teda se s ní budu moct sejít podle ní (která je v důchodu a má čas k tomu lékaři dojet, tak si může najít čas i odpoledne, ale ona o to vážně nestojí)  když podle mé práce to většinou často nejde.

Taky je dost možné, že Tvoje mamka prostě blbne, nevím kolik jí je, ale může být i nemocná a neví o tom (hlavně jí teď posímtě nelituj, nevidím do toho a plácám co mě napadá), jenže to se asi nejlíp zjistí, když jí řekneš to, co napsala Dany. buď sebere rozum a bude Vás chtít vidět, nebo se zatvrdí a bude Vás dál drbat mezi "druhou rodinou". Tak jak ona by řekla "To jsem se dočkala dcery". tak Ty jsi se teda dočkala povedené matičky. To chce jako spasit rozvedené manželství (viz. požaduje styky pouze v domě jejich otce-to je jako co navíc? Touha po majetku? ), dát Vás znova dohromady a vidět Vás dva a tvoje děti zase jako "na oko šťastnou rodinku". No to sorry, trochu zaspala, její vnoučata už jdsou dost dospělá a velká na to, aby se vracela někam do svého rodného hnízda a napravovala si, zřejmě dle podle jejich babičky pošramocenou, psychiku z rozvodu, když můžou být v nejlepším rozjezdu do života.

Ty nemáš problém, problém má Tvoje matka. A že je kvůli Tobě pomlouvána mezi kamarádkami je fantasmagorie, 3 roky v kuse jí určitě nikdo nepomlouvá, lidí mají svých starostí dost nebo dost objektů pro drby nové, tohle je pro ně už stará nezážívná historka, pasé… (pokud ji kdy někdo tedy vůbec pomlouval).

 

Text uživatele: Ano, matka může být nemocná. Moje matka se začala také krátce před 70 psychicky měnit. Vyčítala mi a předhazovala staré, dávno zasunuté situace, byla nepříjemná i k mým dospělým dětem. Pak se to nějak urovnalo, ale skutečně jsem i já velmi omezila styk s matkou. A moje dospělé děti se s ní téměř nestýkají. Však kdo by navštěvoval člověka, který mu cíleně ubližuje? Teď jsme na tom tak, že já navštívím matku 1x za 14 dní a to bydlíme v jednom městě a mohu k ní dojet za 40 minut MHD. Ale prostě k ní častěji nejezdím. Matka při každé návštěvě nadává na sousedy zleva i zprava, na známé v širém okolí. Ale to se naštěstí netýká přímo mé rodiny, takže to nějak strpím, i když jsem v duchu zklamaná z její povahy. Moje rada - omezit styky s matkou, obrnit se proti útokům, nepřipouštět si, že jsi TY VINNA…

Text uživatele: 

Něco podobného zažíváme s pramatkou, po smrti dědy. Řekla jsem si, že dva roky to nějak dáme, přeci jen nemůžu tušit, co se v ní jako ve vdově odehrává, a pak uvidíme, zda se to nějak uklidní. Jen jsem si říkala, že většina ldí, když se jim stane něco takového, bývá spíše hodnější, přehodnotí nějak svůj život… můžu se mýlit, u některých asi tvrá "vztek na život" moc dlouho. Ale návštěvy u ní jsou též psychicky náročné, plné výčitek za nic, na sebe se nepodívá a neuvědomí si, že to, že za ní nikdo nechce jezdit častěji si dělá jen ona sama svým chováním. Zpočátku jsem si řekla, jestli to není ve mě, zamyslela se nad sebou, jestli si už automaticky neřikám, že je taková a maková, no zjistila jsem i s odbornou pomocí, že ne. Až tak náročné bylo jí navštěvovat.

Text uživatele: Snažila jsem se s ní již mnohokrát o rozhovor. Vždy se mi dostane odpovědi " nechci o tom mluvit, zklamalas nás". Mluví za oba, přitom táta je naprosto v pohodě, pokud není v máminým doslechu či dosahu. vím že by rád přijel, zavolal, ale asi se bojí, nebo nevím. Zvládla jsem vychovat 2 děti s min. pomocí manžela, rakovinu svojí i tchyně, rozvést se když děti vylétly z domu, ale tohle už nějak nedávám. Poslední možnost vidím, v rozhovoru s tátou a o samotě, ale moc šancí nevidím.

Text uživatele: 

Zrovna čtu na Novinkách opačný případ - manželka odpustila manželovi nevěru, zůstali spolu a její matka jí nyní za to terorizuje (odmítá k ní jít na návštěvu, že se tam nechce setkat "s lhářem", atd).

Docela zajímavě se tam vyjádřil sexuolog - rodiče do problémů v manželství nikdy nepouštět. Není znám žádný případ problematického manželství, kde by vložení se rodičů skončilo jinak, než rozvodem.

Chápu, že rodiče patří do rodiny, ale pokud jejich interakce narušuje spolužití s partnerem či dětmi, nezbývá nic jiného, než je "odstřihnout"

Text uživatele: 

Snažila jsem se s ní již mnohokrát o rozhovor. Vždy se mi dostane odpovědi " nechci o tom mluvit, zklamalas nás". Mluví za oba, přitom táta je naprosto v pohodě, pokud není v máminým doslechu či dosahu. vím že by rád přijel, zavolal, ale asi se bojí, nebo nevím. Zvládla jsem vychovat 2 děti s min. pomocí manžela, rakovinu svojí i tchyně, rozvést se když děti vylétly z domu, ale tohle už nějak nedávám. Poslední možnost vidím, v rozhovoru s tátou a o samotě, ale moc šancí nevidím.

Text uživatele: 

S tátou si sice promluvit můžeš, ale co on s tím? (pokud je pod pantoflem, tak s tím stejně neudělá nic).

Být to já a moje matka, tak bych jí řekla to, co navrhuje Dany výše a pokud by matka své chování nezměnila, tak bych se k ní už necpala, když nejsem vítána. A děti? Jsou už dospělé, takže si snad rozhodují sami o tom, zda a kde se budou s babičkou stýkat… těm bych do toho taky nemluvila, mají vlastní rozum… předpokládám

Text uživatele: 

A také mě teď napadá (jak jsem se zmínila o svém dědovi Astrid výše) co máma bude dělat nebo jaká bude, když táta náhodou jednoho dne zemře dřív? Koho bude mít (kamarádky? ! )  a jak přehodnotí své chování? Nepřeju nikomu nic zlého, ale mám obavy, že pokud se nezmění, tak tohle může být to "praštění do hlavy shůry" jak psala Kateřinaa. Ale na některé lidi nefunguje ani to a můžu být optimistická jak chci.

Text uživatele: 

Pro tvoji mamu je nejdulezitejsi, co tomu reknou sousede, znami atd. Podle ni se v manzelstvi musi setrvat za kazdou cenu. Jeji mysleni se v tomhle smeru asi nezmeni.
Jsi dospela zena, vis co delas.  Vedes si svuj vlastni zivot a nikomu nejsi povinovana se zodpovidat za sve jednani.  K rodicum mame sice jiste zavazky, ale nemusime si nechat ublizovat. A presne tohle tvoje mama dela. Nema uz tu moc, rozhodovat o tvem zivote, tak se k tomu stavi protestem.
Na tvem miste bych na nejakou dobu prerusila kontakt uplne. Hlavne si nedelej zadne vycity, protoze to neni problem tvuj ale jeji. Takhle bych ji to taky rekla.
Nemysli si, ze jsi sama. Vetsina mych kamaradek ma komplikovane vztahy s matkou. A ve vetsine pripadu jsou neresitelne! Prave proto, ze starsi generaci nepredelas!