Téma: Nedokážu se srovnat s rozchodem, nepomáhá sport ani kamarádi

taky jsem jsem naposled zažíval to samé jako ty. přítelkyně se se mnou rozešla po dvou letech kvůli někomu jinému. trvalo mi to rok než jsem se z toho dostal, ale i po více než roce si na ní občas vzpomenu co asi dělá ikdyž mně vlastně podrazila. dneska už je to v pohodě, ale první dva měsíce byly nejhorší. taky jsem zhubnul sedm kilo a pořád na ní myslel a toho hajzla s kterým mně podrazila sem přemýšlel co bych mu udělal není na to lék, opravdu až čas to částečně zahojí, jak říkám mě to trvalo rok u všech vztahů. nic mi nepomohlo, žádná práce, kamarádi nic, pořád jsem naní myslel.... chápu tě jak se cítíš taky sem to prožíval a už nikdy nechci... snad

Něco podobnýho jsem si už prožil taky, ale teď jsem byl 100% přesvedčený, že je to ten pravý vztah, kde bude manželství, rodina....

Když jsem se teď na všechno vykašlal, tak se do toho budu zahrabávat ještě víc, jenže já na to nemám sílu už.  Příchází na mě tlak od rodiny (kvůli škole), to tomu taky dvakrát nepomůže. Všechno to padá na jednu hromadu. Nedivím se tomu, že lidi spáchaj sebevraždu.  

Může prosím napsat někdo nějaký názor? Děkuji.

Názor na co? Připadá mi že ses chtěl jen vypovídat... Rozchody bolí, tak už to prostě je. Ale jak se říká - sejde z očí, sejde z mysli... zkrátka tomu musíš dát čas. Na školu a sport nekašli, naopak, nalož si toho mnohem víc než normálně. Když nebudeš mít čas na ni myslet, přejde tě to rychleji. Žádný rychlejší způsob neexistuje...

Přemýšlel jsem, že bych jel pomáhat lidem, nebo třeba být jako dozor na táboře. Tam bych přišel na lepší myšlenky a bylo by to k dobru.  

Asi každej si tím prošel i já byl z mého rozchodu hodně a dlouho špatný. Jako určitě se z toho vyhrabeš, otázkou však je za jak dlouho. U někoho to trvá dýl u někoho mín protože jen čas vyléčí tu bolest-to je můj názor.

 Tak ten důvod proč se s Tebou rozešla říct měla, pokud jsi někde udělal chybu mohla říct kde a v čem. Zapomenout pomůže jen čas, podle mého tomu moc podléháš, musíš chtít a ono to půjde.

No, mám pocit že ona to řekla, jenže eno tomu nechce věřit, případně se za to stydí, tak to tady ani nenapsal... ("před několika týdny mi přítelkyně řekla, že mě už nemiluje(2 roky vztahu). Přesný důvod mi neřekla, ale bylo z nějaké části kvůli žárlivosti (z mé strany ). Podle mého v tom mohlo být i něco jiného. Řešit proč už asi není tolik důležité. ")

Věřte mi, že je to opravdu bezvýznamný proč se to stalo( nechci s ní pitvat co, jak, proč.. je to její věc, že nedokáže říct přesně co se kde pokazilo). Uvědomuju si, že už spolu nikdy nebudeme. Ona byla jen takový typ povahy, že se nikdy přesně nevyjádřila.

 Prvně jsem ji chtěl zpět, ale já nemůžu být s někým kdo mi dokáže takhle ublížit. Chci už jen zapomenout.  

Já si to prožívám ted po 2letech společneho žity, a je to opravdu strašný pocit nevím co mám dělat taky pro mě vše skončilo nic mi nepomaha pořád mam v sobě myšlenku že už to NIKDY nebude že už on nikdy nebude muj a to co jsme si planovaly tak už já snim neprožiju. Sním sem měla všechno a ted najednou jako když nemám nic nemám na nic náladu nic me nebaví jen chci bejt snim nic víc nevim si taky rady(( je to strašný pocit uzkosti osamělosti

Čau 

dopadl jsem naprosto stejně. S tím rozdílem, že jsem se s ni rozešel sám. Ale poslední měsíc to nebylo chození, ale trápení. Ona mělo všechno, co jsem ji jen mohl dát a čím dál více mi dávala najevo, že si toho ani neváží, už mi ani za spousty věcí nedokázala poděkovat a brala to jako samozřejmost. Ja viděl, že už to není co dřív a neustále jsem se ptal, co se děje a pořád jen nějaké výmulvy. Až jsem se s ní rozešel, Jsem z toho hodně v hájí, ale trápit se každý den s holkou, která na mě háže kyselé xichty a neustále říká, že na mě nemá náladu a úplně mě ignoruje, tak raději se budu trápit bez ní. To časem přejde. Ani se rozejít nechtěla, ono o takovýho vola jako já, který pro ní dělá i úkoly do školy, aby se slečna mohla jít bavit, vaří, nakupuje a atd.. tak o takovýho by nikdo nechtěl přijiít, Ale já nejsem žádný hadrový panák. Takže když si tě slečna neváží a řekne ti, že už tě nemiluje, to zžejmně proto, protože si ji přestal bavit a chce něco víc, Člověk který má zdravý rozum tak ví, že jestliže vedle sebe nemá nějakýho pablba, tak se ho má držet jako klíště, protože příště už takovýho nemusí najít, může to být totální blb. Bohužel ženský mozek je nevyzpytatlný a holka nikdy neví co chce a téměř každá se opít čímkoliv a ve zlomku pár dnů se ji to v palici přesype natolik, že se na tebe s klidným svědomím vykašle. Ber to takhle, když si tě nedokázala vážit, tak si tě nezaslouší. A věř mi, že v mnoha případech budeš ty ten, kdo z toho odejde jako vítěz. Ona se jí to časem v hlavě rozleží a řekne si, že byla kráva a začne ti podlejzat. Už se mi to stalo dvakrát, ale jsem jen obyčejný kluk a ne šašek, co si s ním muže ženská dělat, co chce, takže jsem obě pak poslal někam, tak jako ony mě kdysi.

No teď mě je sice nanic z mého rozchodu, jelikož lepší holku jsem nikdy neměl. Možná časem doleze zpět, možná ne. Každopádně je nejlepší se s ní nebavit,, nepsat, tak nejlíp zapomeneš. A když doleze, tak už je to jen na tobě, každopádně počítej s tím, že když jednou tě odkopla, tak je toho schopna udělat znova a to pak bolí ještě víc.

Hlavu vzhůru a kašli na ní. Věř mi, že najdeš lepší!

Dobrý den,  

po pár měsících jsem se rozhodl podívat jak vypadá můj příspěvek, abych to nějak zhodnotil a možná i pomohl ostatním.

Ještě bych rád reagoval na příspěvky, které jsem od té doby nečetl.

lolek: Mám skoro stejné myšlení jako ty a přeju ti hodně štěstí.. každý z nás bude šťastný  a ty  s takovým přístupem určitě budeš.  

viki: tobě možná pomůže moje shrnutí  po té události.  Nevzdávej to, když padneš tak vstaň a jdi dál.

 Shrnutí mého problému :

V momentě, když jsem se dostal do problému, tak jsem využil tuto stránku pro radu a taky jako filtraci emocí v touze dostat nějakou pomoc.  Je tu spousty rozumných názoru. Uvědomil jsem si, že nebude stačit čakat na nějaký zázrak. Nepomáhalo mi chodit ven a ani sport, ale když mi to nepomáhalo, stejnak jsem dělal něco jiného než na to myslet. To bych určitě doporučil všem.  Abych se lépe vyrovnal s rozchodem, tak jsem si sednul nad prazdným papírem a začel psat co bych chtěl mít za věci, nějaké sny a touhy. Snažte se uvažovat racionálně a myslet na to, že to zvádlo spousty lidí před Vámi. Chápu, je to těžké, ale dá se to zvládnout! To mi velmi pomohlo.  

Rád bych předal své myšlenkové pochody po rozchodu a také jak jsem to řešil.

Už nikdy nenajdu někoho jako je ona.    

=>  Našel jsem si novou přítelkyní, která je mnohem lepší ve všech směrech. Jsem za ní moc rád a poučil jsem se svých chyb, takže rozchod měl nejaký vyšší princip a dal mi více než mi vzal.

Citím se tak prázdný.

=> To tak býva, protože jsem byl nějaký čas s ní,  ale sejde z očí sejde z mysli, takže jsem se od ní uplně odříznul a vše co mi ji přípomínalo dal pryč. Pomáha taky hodně o tom mluvit nebo psát (otravujte s tím své kamárady a řekněte vše co máte na srdcI, ale pozor je potřeba taky vstát na nohy a začít žít)

Nemám pro co žít.

=> Jak už jsem psal, sedl jsem si nad papírem a psal své sny a čeho chci dosáhnout (  hrát na nějaký hudební nástroj, běhat, vzdělávat se, pomáhat lidem)

NIkdy nechci mít vztah.

=> Každý může mít vztah, ale doma ho asi nenajdete. Je potřeba nějaká akce. Kontaktujte své známé a ptejte se třeba kdo je nezadaný a navazujte nové přátelství. Já si takhle našel stávajcí přítelkyni.

Proč mi to udělala?

=> Chyba nikdy není jen na jedné straně. Napsal jsem si tedy negativní vlasnosti co se mi na vztahu nelíbilo atd. a řekl jsem si, že člověk, který je schopen způsobit takovou bolest, tak není hoden mít můj zájem.

Dal jsem jí všechno, ale proč už mě nemiluje?

=> Asi jsem něco udělal špatně nebo ona? Je dobré na to příjít, kde asi nastala chyba a ponaučit se do dalšího vztahu, takže rozchod je pro moje dobro. Tohle mi moc pomohlo.

Udělal jsem něco špatně?

=> Ano udělal a přiznal jsem sám sobě chybu. Díky rozchodu mohu jít dál jako lepší člověk.

Citím vztek a nenávidím ji!

=> Nekdě jsem si přečetl, že vztek je stejně silný cit jako někoho milovat/mít rád a proto nenávidět někoho na koho chci zapomenout není dobré. Zbavil jsem se toho tím, že  ji neobviňuju z ničeho a je pro mě jen minulost.  

.. a mohl bych pokračovat, ale jde mi spíš o princip (nedávat vinu jenom sobě)

S ex-přítelkyní jsem se nekontaktoval a ani jsem ji od té doby neviděl. Smazal jsem si ji s fb, mobilu atd. později jsem přišel na to, že už mi  nechybí a žiju si lepší život. O prázdniny jsem měl dobrou práci a teď  studuji. Moje přítelkyně je úžasná a jsem spolu skoro 4 měsíce. Splnil jsem si některé cíle co jsem si napsal na papír a dál v nich pokračuji.

Na závěr: Jsem šťastný a spokojený. Žiju lépe než předtím, ale musel jsme pro to něco udělat. Spadl jsem dolu, ale vstal a jdu dál.  Teď jsem rád za to co se stalo.

Nechci aby to vypadalo, že jsem nějaký rádce atd. , ale myslím si, že když jsem měl možnost se tu zeptat a přečíst příbehy, když jsem byl na dně, tak bych měl napsat jak jsem dopadl a přežil špatné období. Doufám, že to někomu pomůže, byl bych velmi rád.

„Zatímco ztrácíme svůj čas váháním a odkládáním, život utíká. “

... nesmutnit, nelitovat se, ale žít a užívat si života ..

AHoj, zní to moc pěkně, jelikož sem teď 2 měsíe po rozchodu a přesně to cos popsal, cítím a myslíím si to... že už nemůže být nikdo jinej, že nikdo už se mi v životě nebude líbit atd. atd. Tak snad se to spraví, taky se snažím chodit do společnosti, i když mám pocit, že to nepomáhá a myslím jen něj...  
Díky za příspěvěk... už jen nechci se každé ráno budit s myšlenkou na něj atd.  

Znám to také, ráno se člověk probudí a první na co si vzpomene, co asi dělá ten druhý a že spolu nejsme

Zažila jsem tento stav několikrát teď jsem šťastná a doufám, že tu situaci už nikdy nezažiju...

Drž se. -)

Tak si zkus zavést ráno nějaký nový rituál (hned vstaneš.. neválíš se v posteli a jdeš si vyčistit zuby a tak.. a pak v klidu posnídat) takhle jsem to řešil já. Nové věci nahradí ty staré a použij to třeba i v jiné situaci.  Věřím, že to zvládneš. Nesmíš se tím nechat pohltit nebo to bude horší.  

Začít žít podle sebe, to je přeci výzva ne?

Ahoj,

asi jako by si mi psal z duše. Už je to týden co jsme se rozešli a udělal jsem přesně to stejné co ty. Odstranil jsem ze svého dohledu všechno, co mi ji připomínalo. Nemá smysl myslet na to, jak bylo krásně, ale musí si člověk v hlavě přebrat i to škaredé a že určitě někdy něco bylo a pak zjistí, že by mohlo být s jinou podstatně lépe. Smazal jsem její číslo, icq, skype na FB ji ještě mám, ale dal jsem ji do invisible listu, takže ji nikdy neviím online ani ona mě a nebo dlouho trvat a smažu ji i z FB... den odedne se cítím lépe a konečně to začínám zvládat a zase pro něco žít. Sice mi nedávno napsala jak mi je, ale strikně jsem ji napsal ať mi dá pokoj, že mi tím leda ubližuje a už nenapsala.

Každopádně bych ti chtěl poděkovat za to, co si tady napsal a i za tvoji odpoveď, protože nic člověka nenakopne do života víc, jak když to může někomu říct a přečíst problemý ostatních lidí

Život jde dál a jak jsem řekl, i já jednou budu vítěz až zjistí, že udělala blbost, když se na mě vykašlala. To už bude pro ni příliš pozdě. Rozhodně nemám vysoke sebevědomí, že něco takového dokážu napsat, ale vím jaký jsem a člově který by pro svoji polovičku i umřel, tak si zasloužím z její strany lásku a porozumění a ne ignoraci.

Hodně zdaru všem čerstvě single, držte se a uvidíte, že ta pravá na vás někde čeká

Ano, to co píšeš, jsem udělala podobně, bohužel pro mě, mi trvalo asi měsíc přijít na to, že snaha, mít ho aspoň jako kamaráda, je naprostá blbost... o to víc se to  trápení prodloužilo. Možná by to bylo tak doteď, kdyby si dotyčný ani ne za 14 po rozchodu neobstaral náhradu. Teď je už i v ignor listu na FB (bohužel a to mě mrzí, i jeho přátelé, kteří byli mými, ale nemůžu vidět na jejich profilech, že se chystá nějaká akce, na které já logicky nebudu, jelikož tam bude on s NÍ, i když vím, že přátele to taky mrzí, prootže mě měli radši) Prostě jakákoliv informace o něm (jako že těď nosí koženou budu, a opět mě je jasné, KDOmu ji vybíral), mě naprosto rozrušují, radši nic nevědět, a je člověku opravdu "líp". Prostě vymazat a zapomenout. I když je to strašně moc těžké.  
A s tím "vítězem" o co přišel, jak píšeš ty, na to máme stejnej názor, ( a říkají to i jeho přátelé, že bude jednou litovat), ale vybral si...  člověk, který vám dokáže takhle ublížit, i přesto všechno co bylo... si to trápení nezaslouží, člověk, se pro něj trápí a on si šťastně žije dál a ani si nevzpomene... nejlepší je mu ukázat, jací jste silní a kam ste to narozdíl od něj dotáhli atd. to je můj cíl... (který se snad co nevidět změní v cíl udělat to pro sebe... ), ale na tohle myšlení je má  bolest ještě velká a čerstvá...

Snad někde žije ten pravý...  

Ahoj,

já si tu teď hraju na hrdiny, ale pořád to bolí a vážně hodně. Vím že ona by mě chtěla za kamaráda, ale to by mě pouze jen ublížilo. bohužel pro mě, ona nikdy nezažilo to, že ji někdo přestal milovat a vykašlal se na ní, takže vůbec nemá ponětí jak se teď cítím. Proto mi po týdnu napsala jestli mi už je lépe, ale tothle není otázka týdnu, to je podstatně na delší dobu, ale říkej ji to, když ona nikdy nic takového nezažila. Hele ještě ji mám FB, ale musím ji také smazat, jak říkáš je lepší nevědět, protože to pak člověka položi jěště víc, Samořjemě i mě to ničí, že vím, že jde někam kam já ne a už nkdy tam nebudu, ale proste smazat a nic nevědět. Smutné je, když jsem si hnedka po rozchou psali a já ji napsal docela dlouhou zprávu, kde jsem se i zmínil o tom, že nevím co mám dělat a že si ji možná vymažu i z přátel, tak se se pak cítíla uraženě, prostě nikdy tohle nepochopí, dokuď sama nezažije.

Jo máš pravdu i ta moje se třeba monetálně teď skvěle baví v jendom klubíku a užívá si studentského života a já tu sedím jak dřevo a nemám na nic náladu a jen se mi honí hlavou co asi teď dělá, co když tam leze po někom jiným atd... a čím víc co tohle všechno připouštím, tak o to je mi hůře. Je to zkrátka hnus, jeden truhlí a druhý je happy... bohužel mě už se tohle stalo po 3. co já truchlil a ona byla happy.

Ten pravý určitě nkěde žije, jako ta pravá, ale dnešní doba je prostě úplně jiná. Dříve už ve 20 letech měli téměř všichni rodiny a kdo ne, tak byl divnej. Dneska nato každý kašle a raději se chodí bavit a čím víc slečny poletují ve společnosti, tak tím více je možností poznat někoho jiného a pak to tak končí, že se vybodnou na chlapa kvůli nějakýmu blbovi, který je okouzlí nagelovanýma vlasama a bavorákem v garáží. Nakonec si uvědomí, že je to jen vůl, který je využívá, ale pak už bývá příliš pozdě něco vracet nazpět.

Většina dnešních žen, hledá krasavce, který je zábavný, je zajištěný, můžou s tím jezdit kamkoliv, ale takový obyčejný kluk z vesnice, co mu na zahradě běhají slépky a na louce pobíhají krávy je vešinou spíš ten, který když si do hlavy vezme holku, tak by ji nikdy neudělal nic takovýho jako tobě. Ale při pohledu na takového chlapa si téměř každá řekne, že by si o něj ani neopřela kolo, přitom by stačilo mu dát jen šanci on by sám ukázal, že zato stojí. To není z mojí zkušenosti krávy nemám, ale je to tak.