Téma: Rozešel se se mnou přítel - prý na mě nemá čas, důvodem ale je možná nová známost

 Jen mě tak napadlo, jestli nebude problém v tom, že si vybíráš stejné typy mužů???

A resili jste taky, jestli bys byla ochotna se pristehovat za nim?
Neco mi tu nehraje. Jsi si jista, ze jste tu spolecnou budoucnost planovali oba?

Zdravím vás. Děkuji vám za vaše odpovědi. Zrovna on se semnou začal plánovat budoucnost, a já stím jen souhlasila. Mluvil o tom, jak spolu budeme jednou bydlet, až dokončím školu, a že si mě porodí sám - je porodník a gynekolog. Je možné, že si vybírám podobné typy. Ale jak to mám poznat? Každý byl povahově úplně jiný a přes to mi každý vztah dopadl stejně.  

Ještě mě napadlo, že je tady jedna věc, kterou měli všichni mi ex společnou - vysoké sebevědomí. Všichni měli o sobě vysoké mínění. Až samolibý. Myslíte, že by to mohlo být tím?

Ahoj Daro,

nejdřív ti chci napsat, že je mi líto, co se ti děje a že si umím moc dobře představit, jak se cítíš. Taky mě jeden nechal kvůli jiné a taky mám vztah na dálku a mám obrovský strach, že to skončí podobně.

K tématu: Myslím, že máme málo informací, abychom si mohli udělat obrázek o tom, kde je chyba. Osobně si myslím, že u toho posledního vztahu mohla hrát roli ta vzdálenost a nízká frekvence setkání. Sejde z očí, sejde z mysli… toho se bojím já.

Jinak pokud byli všichni samolibí, měli asi sami sebe nezdravě hodně rádi a je otázka, jak moc byli schopní mít rádi druhého člověka, nemluvě o tom, zda byli schopní si druhého vážit. Takže za mě ano, to by také mohl být důvod.

Stejný chlapy si vybíráš proto, že ti mají zrcadlit tvoje nedostatky, které potřebuješ zlepšit. Jestli mají vysoké sebevědomí, asi ti to má ukázat, že ty ho máš zbytečně nízké. Jestli ti nejsou věrní a opouštějí tě, tak to nejspíš znamená, že ty nejsi věrná sama sobě, svému cítění a příliš se přizpůsobuješ. Pak si tě přítel přestává vážit a jde jinam.

Já si myslím, že to funguje jinak.  

Bez rodílu pohlaví se lidem líbí lidi, kteří jsou jim podobní, ne rozdílní. Kontroluje to podvědomí. Pozorovatelným důkazem je to, kdo je nám sympatický a kdo ne. Obchodníci například používají techniku tzv. "zrcadlení", aby měl klient lepší pocit, takže je to věděcky prokázáno.

Podobný ale neznamená stejný. Část vlastností je shodná, část rozdílná (doplňující). Ale neni to tak, že je to pokaždé. Člověk se často nechá ošálit vzhledem ještě před tím, než protějšek zná a do vztahu vstupuje bez rozmyslu a až pak objevuje, resp. zírá překvapením.  

U vás žen spíše platí to, koho si necháte pustit k tělu. Muž ale začíná dobývat na zákaldě vašeho vzhledu, jelikož do Vás nevidí, tj. začíná povrchem a proniká do hloubky, když to umožníte. A hloubka vyžaduje čas a zážitky (události, ve kterých se projeví charakter).

Přehnaně sebevědomí (samolibí) muži zpravidla loví kořist. Z toho moc vztah nekouká. Snadná kořist lovce rychle omrzí. To je fakt.  

Ovšem muži zdravě sebevědomí (zpravidla ti, kteří něco dokázali vybudovat od nuly) jsou jiná kategorie.

Myslím, že naše názory se nevylučují. Každý nás svým způsobem zrcadlí, jsme buňky jednoho organismu, jen každý ušel jiný kousek cesty. Některé vlastnosti, které na sobě nemáme rádi, se nám na druhém nelíbí. Ale je to jako bychom se zlobili na odraz v zrcadle. Jiné stránky nám na druhých zase imponují, protože je nemáme a potřebujeme se je od druhých naučit (v případě paní to je právě to vysoké sebevědomí u jejích protějšků). Hezky je to popsané v knize Zdenky Blechové Osudový partner.

Děkuji za Vaše reakce. Je pravda, že tam mohla  mít úlohu i ta dálka. Autem to měl ke mě skoro hodinu…

Nevěděla jsem, že si člověk vybírá partnery podle vlastnosti, které mu chybí. S mým sebevědomím máte pravdu, opravdu ho nemám moc vysoké.  Ale takhle se mi také zrovna dva krát nezvedne  Asi se z tohohle vztahu budu vzpamatovávat hodně dlouho.  

Nevím zda je hodina v dnešní době nějaká vzdálenost. Asi jak pro koho.

Vlastním auto, jezdím v Praze a hodina cesty odněkud někam je zde docela běžná, takže by mě to jako problém ani nenapadlo.

Problém bude jinde, ale rozhodně se dá řešit. Nevíme jak vypadáš a o čem se s těmi muži bavíš, jak trávite čas. Co je tak rychle omrzí - tam bych začal hledat.

Ve vzhledu bych asi problém neviděl, jelikož jsi měla tolik vztahů. Takže otázkou je, o čem se bavíte, jaký je s Tebou sex, zážitky, prožitky, smích, co Ti vadí, co Tě baví a pod.

Velice důležitá, často podceňovaná otázka: umíš muže chválit? Ne falešně, ale upřímně? A dělaš to častěji a lépe než Tvé konkurentky?

Jedna věc je radit z odstupu, s chladnou hlavou a klidnými emocemi, takto bych Ti nejspíš řekla, ať na něj kašleš, ať už měl důvody jakékoliv.

Když si představím emoce, které jsem někdy v životě prožívala po rozchodu, napadá mě rada především ta, že pokud máš dojem, že by se to ještě mohlo vrátit zpět, rozhodně na něj netlač, nepřesvědčuj… Buď na to přijde sám, dokud budeš volná, nebo ne. Jiná cesta není…

Drž se a držím palce, ať jsi brzy ve šťastném vztahu, kde není pochyb o tom, že je to ONO! ♥

Děkuji za vaše reakce a rady. V případě potřeby si je určitě vemu k srdci.  Už je to víc než půl roku co se semnou přítel rozešel a s rozchodem jsem se už smířila.  Ted ve mně zůstal spíš strach, pouštět se do dalšího vztahu protože všechny dopadli stejně. Ted si jen kladu otázku, jestli má vůbec smysl se pouštět do nového vztahu, když vím jak to dopředu dopadne. Vím že to zní asi pesimisticky, ale v podstatě mě zřejmě přitahují muži, kteří mi tohle klidně udělají. Doslova by se dalo říct, že jsem se začala mužům vyhýbat velkým obloukem.  

Podle statistiky rozvodovosti se rozvádí víc než polovina sňatků a to jsou jen oficiální čísla, z čehož plyne, že rozchodů je mnohem více. Takže tohle se určitě neděje jen Tobě a nehledal bych v tom chybu nebo vinu.

Každým špatným pokusem se stáváš zkušenější a obezřetnější. A to platí i o Tvém protějšku. I muži, které potkáváš se vyvíjí a mění se jim priority. Samozřejmě nikdo neví, přes kolik partnerů musí projít k tomu ideálnímu.

Ale myslím si, že by byla škoda přestat teď na začátku Tvého života, když tady budeš ještě dalších 70 let, což je minimálně 2x tolik, kolik jsi do teď vědomě žila.

Mimochodem, milý týden jsem četl fajn zprávu. Nějaká paní z USA si dokončila maturitu (snad) ve svých 101 letech a teď pomýšlí na univerzitu.

Tomu říkám přístup!