Téma: Vztah s žárlivým přítelem - jak rychle začal, tak rychle skončil

Holka, kolik vám je?

To neber ve zlém, ale chováte jak puberťáci.

Na to, aby vznikl vztah je třeba důvěra, na důvěru zase poznávání se a to se ještě nestalo. Strávili jste spolu nějakou chvilku, ale nic takového, aby mezi vámi vznikl vztah. To chce čas. Někdy více a jindy méně, ale vždy čas.

Neřekla bych, že jste horké hlavy, spíš že jste nevyzrálí jeden jak druhý a to bez ohledu na věk, protože s tím to tak moc nesouvisí.

Děkuji za Váš názor. No přesně jste to vystihla jak pubertaci. Taky se za své chování stydím. Ale mrzelo mně že mně podezrival a zbytečně. No jo ale tak co už teď. Buď omluvu přijme nebo bude naštvaný

Nechápu, proč se mu omlouváš. Já bych se takového chlapa snažila vymazat ze svého života. Pokud mu vadí to, že se vykecáváš s někým po netu, jak by to vypadalo, kdybys šla s kamarádkou na kafe? A vnucovat se mu, když ti napíše, že na tebe s… a ať mu nikdy nepíšeš? To ne.

   Myslím si to stejně. Omlouvat ty jemu? A to jako proč?

Ještě, že Ti dal "možnost" ho tak rychle prohlídnout. Nebylo o co stát, buď ráda, že to skončilo tak rychle, jak to začalo - přesně, jak píšeš v názvu.

A omlouvat se mu?? Za co?? Už se mu hlavně neozývej a bud ráda, že máš  "z krku" zamindrákovaného chlapa  s malým sebevědomím (což žárlivci zpravidla jsou), který si to léčí ještě na ostatních. Spíš to jeho chování mi připadá jako puberťácké.

Příště si nepiš týdny a raději se sejdi co nejdřív, asp. já mám tu zkušenost, že už bych to příště udělala. Člověku se tak může stát, že než se dva sejdou, už se zamiluje (nebo skoro) a ptž "sklo snese všechno", tak psát se dá hezky  a pějkně cokoliv, ale není nad osobní setkání, to napoví nejvíc. A ještě když někdo na druhého hned vybalí, že je žárlivej…? Tak to je u mě výmluva/omluva právě pro to budoucí chování, které on předvedl. Takové nebrat ani náhodou.

No já vím ale s druhé strany byl pozorný. A já tu žárlivost brala. s humorem.

S humorem…?? Tak ten by Tě po nějaké době teda rychle přešel.

Na tohle fakt bacha. To žádná sranda vůbec není.

A to to znám jen  z příběhů a vyprávění, naštěstí (! ) jsem to nikdy nezažila ani z 1 strany. Tohle bych nikdy neakceptovala. Nikdy. Tím ten druhý - mj - říká (ten žárlivý), že  tomu druhému nevěří.

Jistě - všeho s mírou, kdy třeba jen něco napůl ve srandě podotknem, že jako dáváme najevo, že nám ten druhý není jedno, ale nijak ho nestíháme a nekontrolujem - prostě mu věříme (ono taky nic jiného nezbývá, vztah bez vzájemné  důvěry nemůže existovat), tak ten považuju za dravý, ale dál ne.  

My to takto měli s exmanželem a v poho, žádný takový pocit přehnaného žárlení z 1 či druhé strany jsme nezažili. Nejsem na to zvyklá a ani bych to nikdy netolerovala a utla to (dala najevo) hned na začátku, kdybych viděla jakýkoli podobný náznak.