Téma: Osamělé Vánoce - nemám partnera, rodinu ani děti

Text uživatele: Ahoj,troufám si tvrdit že někteří lidé jsou na tom ještě hůř.Mám na mysli staré lidi,kteří jsou nemocní a zůstali sami,nebo lidé co měli děti a oni už nemají zájem o své rodiče.Jseš relativně mladá a tak nemusíš být taková pesimistka.Umím se vžít do Tvý situace.Zkus si nahrubo načrtnout nějaký obrys příštího roku,ve kterém možná najdeš partnera nebo přítele.Co ty víš - třeba za rok touto dobou už nebudeš sama a bude lépe.Držím ti palečky! 

Text uživatele:   A co si zaletět někam do tepla?  V cestovce Ti určitě pomohou vybrat.  Já bych to tak řešila.  A nebo tady u nás, lázně. Hlavně se netrap.

Text uživatele: hey, vanoce jsou az za mesic, ne? treba nebudes sama. nikdy prece nevis co bude za 5 minut.

Text uživatele: Tyto stránky jsem našla náhodou, a zaujal mě příspěvek o samotě o Vánocích. Předpokládá se, že nejvíce osamělí jsou senioři. Prostě děti mají svůj život, už nemají partnera apod. Ale snad samota bolí ještě více, když člověk zažívá osámělé Vánoce velkou část života, a to už od mládí, jako já. Hezké Vánoce jsem snad zažila jen v dětství. Už od 19 let jsem o Vánocích sama. Navíc  právě tehdy jsem se od lékařů dozvěděla, že moje mamka, která byla v nemocnici, umírá na rakovinu. Otec zemřel o rok dříve.
Život se vyvíjel tak ,že jsem zůstala sama, nezaložila rodinu, neměla partnera. A každé Vánoce jsou těžší a těžší. Dříve jsem se snažila něco uvařit, upéct, ale nyní už se tvářím, že ani žádné svátky nejsou. A jen s křečovitým úsměvem přijímám přání od nětkerých lidí k Vánocům. Navíc bydlím (přespávám)  provizorně v nebytovém prostoru. A já nemám kam jít. Takže to vše je ještě zesílené tím že se necítím nikde ani doma.
Uvažovala jsem samozřejmě o nějaké dovolené, vánočním pobytu. Ale opět další problém. Ani finančně na tom nejsem dobře a nemohu si dovolit nikam jet. Ač cítím, že změna prostředí by mi prospěla. Takže letos mi nezbývá než oěpt tento čas, pro někoho hezký, radostný, jen brát jako delší čas volna. Nechci, aby to vyznělo jako nářek, spíše je to reakce na to ,že osamělých je nás víc. A nezbývá než s tím nějak zápasit, překonat to, ač je to těžké. Přeji všem, kdo mají to štěstí a mohou trávit svátky s rodinou, blízkými, nebo prostě nejsou sami, aby si je nenechali ničím zkazit a prožili je skutečně v radosti.

Text uživatele: 

Dobrý den. Vím přesně jaké to je trávit vánoce o samotě kdy to na člověka dolehne s největší vahou protože Váš životní příběh je v podstatě totožný s tím mým. Jsem radši když svátky skončí a jdu do práce a nemusím o životě tolik přemýšlet. Přeji vám atˇ se na vás usměje štěstí a na vánoce se budete těšit.

Text uživatele: 

Nejste sama. Já dětí mám, ale přes to jsem sama. Marie

Text uživatele: 

 Julisku, zkus upéct třeba jen trochu cukroví, koupit pár nějakých levných hraček, nebo něco levného vyrobit doma a zajdi s tím do dětského domova, nebo potěšit staré lidi, kteří nikoho nemají... Jejich radost a vděk na Tebe jistě přenese pocit, že Tě má někdo rád. Uvidíš. Přeji Ti krásné vánoce. ♥
                                   
                                

Text uživatele: 

Ahoj, nejsi sama,  jsme všichni s Tebou :) A ten dětský domov není vůbec špatný nápad :) Luky

Text uživatele: 

Tohle téma se mě také týká. Nepatřím mezi lidi, kteří  svá trápení a problémy ventilují veřejně. Co čtu tyhle stránky MS a v posledních dnech jsem tu opravdu často, nabývám přesvědčení, že je dobré svěřit se a vyslechnout názor, nebo radu druhých.

 Děkuju autorům těchto stránek a všem, co dokážou povzbudit, poradit a někdy i rozesmát svýma příspěvkama.

Ale  k tématu. Letos poprvé budu o vánocích sama. Vůbec si to nedovedu představit. Myslela jsem, že vánoce budu brát jako normální všední den. Ale copak to jde? Obchody plné vánočního zboží, všude vyhrávají koledy, ulice vyzdobené. Bloudím mezi lidma a je mi do pláče. Představa. že u štědrovečerní večeře  budu sama, nikdo mi nepopřeje " hezké svátky ", děsí mě to, mám strach, že to nezvládnu. Vím, nejsem sama.......

Text uživatele: 

   Neboj to dáš, je to jenom jeden den. Nakonec nemusíš ani vylízat z postele a k obědu si dát gumové medvídky. Pouštěj si jen DVD a nebo to proseď u počítače. Prostě to ignoruj, hlavně nebreč a nelituj se, páč to pak nejde zastavit.

Text uživatele: 

Neboj Tepu, nejsi v tom sama. Když Ti bude smutno, přijď na MS....uvidíš...

Text uživatele: 

Pamatuj...nikdy nejsi sama...Také se mi podařilo být jeden rok na Vánoce opravdu sama a měla jsem pocit o kterém píšeš i ty...zavolala jsem přítelkyni a začala asi dost smutně... hmmm její reakce byla, doslova...jsi normální? Je to den jako každý jiný a zítra je nový den o co vlastně jde? Jednoduše mě doslova sprdla...a udělala dobře, je to tak, je to sice tradice, ale jinak, den, jako každý jiný. Chce to najít motivaci a třeba pomáhat někomu, kdo je na tom podobně a že je takových osudů, víc než dost.Nesmutni, pokus se o to, zabav se u PC, dělej cokoliv, jen se nelituj, je to to nejhorší co tě může napadnout.Zvládneš to, uvidíš.

Text uživatele: 

Tak tak, my tady už jsme rodina a i když na vánoce každý jinde, tady máme svůj stromeček, stůl a kapra, tak přijď. Baruš má pravdu.  

Text uživatele: 

   Děkuju za pozvání, moc si toho vážím.

Text uživatele: 

Četly jste to holky?

Text uživatele: 

   Já četla, té zubaté potvoře se tak špatně konkuruje......    A mám pocit, že to před vánocema dělá úmyslně. Na novinkách je denně o jejím řádění...

Text uživatele: 

Četla jsem to až teď, je to smutné. Sice je to nevyhnutelné, ale měl  ještě 20 let před sebou. Odešel brzy.  

Text uživatele: 

Četla jsem kdysi, že nechtěla děti....a hned mě napadlo, jestli právě teď nezalituje.

Text uživatele: 

Já si to nedokáži představit, že bych na stáří neměla kolem sebe děti a vnoučata. I když, kdo ví, jak každý může dopadnout.

Text uživatele: 

Někdo mít třeba ani nemůže....to je pak o jiném, že. Ale pamatuju, že jsem nad ní tenkrát přemýšlela, že žije v luxusu a nechce a jiní  takříkajíc z ruky do huby a mají dětí jako smetí. Ale to je už dávno....dnes už taky přemýšlím jinak.

Text uživatele: 

Je to nanic. Před dvěma měsíci jsem přišel o práci. Před měsícem se mi po 19-ti letech rozpadl vztah a za 4 dny se musím vystěhovat i z bytu takže ze mně bude bezdomovec.Jediné co mám je roční pejsek, hlava smutně složená v dlaních a krosna s věcma.

Text uživatele: 

      

            www.praha.charita.cz/sluzby/svterezie/  

  Pokud nemáš kam jít, dočasně by mohl pomoci azylový dům. Nevěš hlavu, věř ve zlepšení.

Text uživatele: 

Děkuju za podporu a radu, ale špatné je, že tam nemůžu se psem. Je jediná, která zůstala se mnou a snaží se mně nějak povzbudit.Nedokážu jí ublížit tím, že jí opustím.Steskem by to nevydržela a já taky ne. Vím, že se to zlepší, jsem bojovník, ale je těžké se vyrovnat s tím, že zrovna před Vánoci člověk ztratí skoro ze dne na den vše.

Text uživatele: 

Přiblížíš nám trochu svůj osud? Tohle přece nemůže být ze dne na den....

Text uživatele: 

Vidíš a můj býv. přítel si toho všeho nevážil a raděj volil život  bezdomovce, protože doufal, že ho veme k sobě nová pžítelkyně, ale ta jak zjistila, že ode mne odchází, tak se na něj vykašlala. Přeji moc štěstí. Tak jsem na vánoce a už přes rok zůstala sama, sice mám dospělé děti a pejska zlatíčko, ale nemohu pochopit co jsem udělala špatně. Jajka

Text uživatele: 

Je doce těžké někde začít, ale asi vše začalo tím, že se syn(16 let) dostal do fotbalové reprezentace ČR (před 2 lety) a začal hodně jezdit na zápasy po celé Evropě. Abychom byli schopni toto ufinancovat, tak jsem si musel najít druhé zaměstnání, protože výdělky jsme zas tak dobré neměli, jak už to na severní moravě je.Byl jsem vlastně skoro pořád v práci a vlastně mi už nezbýval skoro žádný čas na rodinný život.No a před dvěma měsíci, jak už jsem psal, to začalo vše jít hodně z kopce. Až moc rychle. A to ze dne na den jsem myslel jen obrazně. Ale i tak během 2 měsíců přijít o 19 let budování a snažení  je kruté. Pracuju od 17-ti let a vždy jsem si přál žít v klidu.Tak  budu muset  opět začít od piky.Jen je škoda, že to takhle dopadlo před Svátky "klidu"

Text uživatele: 

Když nechceš říct víc....popřeju Ti aspoň hodně štěstí a věřím, že nám přijdeš říct, jak se Tvůj život ubírá dál. Jak jsi se s tím porval...co pejsek...

Text uživatele: 

Děkuju za přání i já Vám Všem přeji hodně štěstí a pohody a pokud to bude možné, určitě dám vědět

Text uživatele: 

člověk by neměl nikdy připustit  slovo samota.Svět je plný lidí jako my a je na každém jak si svuj ranec ponese.Nemáme všichni stejnou šnci, ale  čím je ranec těžší tím máme větší šanci přežít a
vše to nás posílí. a posune dál.Když něco chci tak na tom musím zapracovat a tak je to i stou samotou.Tak vstat nebrečet akráčet dál.Hodně štěstí a  píle

Text uživatele: 

Jsem od 2006 úplně sama. Mám 2 dospělé dcery které mně nechtějí, nejsem pro ně dost dobrá- matka. Dávala jsem jim co jsem mohla, kupovala když na něco neměly, dávala dárky a když už nebylo z čeho a dál chtěly víc a víc a já se vzepřela odvrátily se ode mne, zavrhly mne a starší mi navíc zakázala vídat dvě vnučky, odstřihla mi je ze života taky. Onemocněla jsem z těch stresů, mám rakovinou prsu, léčím se a snažím se přežít. Nemám naprosto nikoho kdo by o mne stál, jsou dny kdy uvažuji jestli takový život vůbec má smysl. Kladu si už 8 let otázku na kterou nemám odpověď -  " za co"? mne tak osud potrestal- co tak špatného jsem udělala, že mi vzal ze života všchno pro co mělo smysl žít, pro co jsem žila. Odpověď ale nemám. Dospěla jsem k tomu, že asi nejsem bytost hodna úcty lásky a obdivu a tak přežívám v opovržení, zavržená rodinou - v osamění. Vloni na Štědrý večer, abych nebyla opět sama jsem si objednala štědrovečerní večeři v restauraci v jednom velkém hotelu u nás, myslela jsem- že aspoń tam budu mezi lidma aspoň tam si s někým popřeju spokojené Vánoce a prohodím pár slov. Usadili mne ke stolku pro dva lidi, byla jsem na něj sama. Kolem seděli lidé u dalších stolků pro dva lidé, někde i celé rodiny - byli spokojeni, šťastni. Nikdo si mne nevšímal. Jenom číšník, který mi donesl jídlo, kleničku šampusu na přípitek - kterým jsem si neměla s kým připít a tak jsem jej vypila sama s pocitem nemírné hořkosti v srdci. Cítila jsem se uprostřed těch šťastných lidí kolem- pro které jsem byla " vzduch" ještě více osamělejší - než kdybych zůstala zavřená doma sama… Po večeři jsem poseděla ještě tak půl hodiny, dívala jsem se zahambena " pocitem viny- za něco co nejde definovat"…pak objednala taxík abych nešla veče sama práznými ulicem a někdo mne nepřepadl…zaplatila za štědrovečerní menu 1100, - Kč (přípitek, malý předkrm, polévka, hlavní chod, miska s pár hrozny, pár plátky ovoce a pár kousků vánočního pečiva)    a odjela domů. - taxi si účtoval dvojnásobné jízné že jsou svátky a jezdí za tuhle taxu. Štědrý večer mne vyšel na 1500, - Kč. Dala bych i 5000, - Kč, kdyby o mne někdo projevil aspoň trochu - lidsky zájem. Takhle jsem se cítila ještě více osamělejší - izolována uprostřed š´tastných lidí - kteří měli to štěstí, že jim osud do života dal rodinu a děti - které tam kde mám já srdce - mají moje dcery pouze černou díru.

 

Text uživatele: 

Ahoj Lucilko,

vítám Tě u nás na webu a budeme všichni rádi, když zavítáš častěji. Ve svých letech máš kromě trápení určitě i mnoho zkušeností, které jsou často k pomoci druhým potřeba.

 

K Tvému smutnému psaní bych Ti ráda poradila, jak překonat osamělost a zase mít důvod k usměvavým ďolíčkům na tváři. Našla jsem místa, kde hledat buď jen přátelství s podobnými osudy ZDE nebo možná najít i rodinky, kterým chybí babička  - http://www.seniorum.cz/inzerce/seznameni/2-kamaradstvi-a-pratelstvi

 

Doufám Lucilko, že ty další vánoce budou už veselejší a nejen vánoce … i všední dny a třeba i tady s námi

Text uživatele: 

Lucilko, to ty peníze = za ty si lásku a úctu nekoupíš…

Vlastně sis odpověděla sama - na začátku píšeš: " Dávala jsem jim co jsem mohla, kupovala když na něco neměly, dávala dárky a když už nebylo z čeho a dál chtěly víc a víc…" A na konci píšeš: " Dala bych i 5000, - Kč, kdyby o mne někdo projevil aspoň trochu - lidsky zájem…"

Jestli Ti to zdraví dovoluje a můžeš někam v okolí docházet, obrať se k potřebným lidem, dětem nebo zvířatům - dej jim svou lásku  = budou Ti vděčni a už nebudeš sama a třeba se pak i dcery chytnou za nos.

Text uživatele: 

Dobrý den, paní Lucilko, to je moc bolestivé, zjistit, že člověka nikdo nechce, obzvláště od svých dětí. Jak máte stará vnoučátka? Bydlí ve Vašem městě, nebo blízko? Kdyby za Vámi přišly, jistě by Vás to těšilo a život by byl pro vás hned jiný. Zavolejte jim na mobil, pokud to jde a pozvěte je k sobě třeba o víkendu na jedno odpoledne a zajděte si někam do cukrárny, povídejte si s nimi a řekněte, že je máte ráda, že oni nemůžou za to nedorozumění s jejich rodiči. Mohli byste si vždy naplánovat společné chvilky a potěšit se. Já naše vnoučátka taky miluju a když je přes víkend nevidím, už se mi stýská, proto Vás chápu. Nebo třeba jestli máte kamarádku, nebo nějakou spolupacientku, že byste si byly podporou. Jinak je dobře, že jste se vypsala ze svého trápení, tady nebudete sama. Pavla 

Text uživatele: 

Máme víc než společné. napíšem si??? R.

Text uživatele: 

Máme víc než společné. napíšem si??? R.