Téma: Nedokážu se bavit ve větší společnosti lidí - co s tím dělat?

Ahoj.

Chtěla bych poradit. Zhruba od druhého stupně základní školy trpím takovou "dispozicí", která mi zrovna dvakrát život nezlehčuje. Prostě a zkrátka se neumím bavit s cizími lidmi nebo s více lidmi najednou.

Od malička tím rozhodně netrpím, dříve jsem byla ráda, když mě bylo vidět i slyšet a s větším kolektivem jsem nikdy neměla problém. Do školy jsem se vždy těšila, ráda jsme poznávala nové kamarády a ráda jsme chodila na místa, kde jsem měla možnost se setkat s novými dětmi. Od druhého stupně se něco zvrtlo a začala jsem mít problém s vystupováním na veřejnosti, například školní referáty nebo taneční vystoupení s kroužkem. Referátům nebo ústnímu zkoušení jsem se vyhýbala jak jen to šlo a co se týče kroužku, tak ten jsem nakonec opustila i když mě to vážně bavilo. Ale v tomto období jsem ještě neměla problém se seznamováním. Naopak jsem ráda chodila ven ve velké partě.

Když jsme nastoupila na střední školu, změnilo se to uplně. Do třídního kolektivu jsme absolutně nezapadla, bála jsem se komunikovat s novými spolužáky, vyhýbala jsem se společenským akcím, kde byli lidi, které jsem neznala. Ve třídě jsem měla tak 5-6 kamarádů. se kterými jsem se bavila normálně a to jen díky tomu, že jsem 3 z nich znala z dřívějška. Maturitní ples pro mě byl velmi nepříjemný, zejména ta část, kdy si kráčíte pro šerpu, div jsme se z toho nesložila.

Nyní jsem na VOŠce, což znamená další nový kolektiv. Tato nová třída mi vyhovuje o něco víc, protože se jedná o menší kolektiv, takže mě tak nestresuje do té školy chodit (Na střední nás bylo přes 30, tady je nás 19). S každým zvlášť se dokážu bavit uplně normálně, ale jakmile už se mám bavit třeba s 5 lidmi najednou, začnou se mi potit ruce, jsem ve stresu a absolutně nevím co bych jim měla říct, takže radči jen mlčím a poslouchám je, což samozřejmě nedělá dobrý dojem.

Navíc mám přítele, který je můj pravý opak. Rád se baví, má rád společenské akce a má spoustu přátel. Kdežto já bych radči byla neviditelná, velkým společenským akcím se vyhýbám a přátel mám jen pár, ale za to jsou to dobří přátelé a podotýkám, že s nimi nemám absolutní problém se bavit, vždy vím co mám říct, mužu před nimi cokoliv plácnout aniž bych byla ve stresu. Jenže jakmile jde o lidi které neznám delšídobu, je to prostě problém . Například včera jsme byli s přítelem v kině a potom mu volal jeho kamarád, jestli se za nimi nechceme stavit do restaurace. Tak jsme tedy šli, bylo jich tam 6 a hned naskočil ten muj problém, jen jsem tam seděla jak zařezaná, přítel se mě snažil zapojovat do konverzace, ale bohužel se mu to nepodařilo.

Je to vý´ážně hodně nepříjemný, strašně bych chtěla se umět bavit, dělat si nové přátelé, chodit na grilovačky, plesy nebo discotéky… Hrozně mě mrzí, že jsme si nedokázala užít svuj maturitní ples, že jsem na střední neměla víc přátel atd. mrzí mě to i kvuli přítelovi, který by chtěl abych chodila s ním a s jeho kamarády…   Není tu někdo takový, který si prožívá nebo prožil něco podobného? Prosím o pár užitečných rad, jak se toho zbavit.

Všude píšou, že je nejlepší se těmto situacím nevyhýbat, jenže když se jim nebudu vyhýbat a budu chodit třeba na ty grilovačky, tak to nemění nic na tom, že tam budu sedět a budu uplně zticha