Téma: Nereagování na pozdrav - je to moderní či co?

Zřejmě jste zdravil své bývalé nespokojené pacienty. Jediné řešení vidím v uvolnění nápětí a rozptýlení ve skleničce nějakého moku.

Ty jsi seriózny muž??? Cha cha cha. Tak já jsem potom dinosaurus.  

Milé Pluto-je třeba mít na zřeteli, že jsem Avatárka neurážel, pouze jsem poukázal na možnost nespokojenosti pacientek podle hesla, že není možné ovděčit se všem. Pak jsem ho nenabádal k alkoholismu-pouze k jedné skleničce.

Štěkající dinosaurus

Seriozní muži, pacienty určitě ne.

Byl jsem ve městě, ve kterém nedělám lékařskou praxi

Avi, náhoda chtěla, že jsi potkal hned dva lidi, kteří jsou zahlceni vlastními myšlenkami a vlastně Tě ani neviděli.

Nebo vlivem pocasi byli zmrzli na kost a nebyli ani schopni mluvit.

No to bude asi wono

Nereagování na pozdrav je prostě neslušnost Avi.

Po světě chodí mnoho blbců a blbek.  , kteří neví, co je slušné správaní a etiketa.  

Nepřikládala bych tomu úmysl. Sama to znám, taky občas nevidím a neslyším.

Já bych to v těchto fakt nepříjemně mrazivých dnech nebrala tak vážně či nepřikádala tomu až takový význam. Myslím, že teď je každý rád, že je rád. Nemyslím si, že to bylo schválně či z neslušnosti atd.

Nepiš o sobě, že si připadneš prašivý. Jsi slušný člověk, pozdravíš. JIstě přidáš i úsměv, mám o také tak, jsem neviditelná 

neřeším pocity jiných lidí, pozdravím, neodpoví. Dnešní splašená doba, nenaučila lidi slušnému chování, etikete by se měla vyučoavt ve škole.  

Mrazy a hlavy ještě na víkendu - to neberu. Jak takový člověk pracuje v práci, když neumí ani pozdravit?

Posílám pozdrav, přeji lepší dny

Děkuji, jsi milá. Vážím si milých lidí na MojeStarosti.cz

To máš dobré skóre, u mě v kšeftu pozdraví tak jeden z desíti. Neumíme se k sobě chovat, je to smutné a tito lidé jsou třeba rodiče a prarodiče, bude hůř, pokud od nich jejich potomci převezmou styl chování…

Mně se to stává pořád, už nezdravím skoro nikoho. Prostě  Tě nechtějí zdravit. Mě jednou pozdraví a podruhé, když věřím, že mě pozdraví zase, se smějí a nic. Pak zase nic, pak pozdraví, smějí se atd. Už to nečekám, ale bolí to. někdy, pak si člověk zvykne

… je to velmi smutné a ponižující, když už lidé nejsou schopni odpovědět člověku na jeho pozdrav, také se mi to stává, bolí to a tu bolest se snažím zahnat tím, že si vždy připomenu, že tento sebestředný člověk zahleděný pouze do sebe mi vlastně ani za tu bolest nestojí, jenom by mě zajímalo, co se odehrává v mysli tohoto člověka při mém pozdravu, kdyby bylo možné nahlédnout do jeho nitra, asi bych tam nenašla nic, co by za to stálo…

Bydlím na tzv malém městě. Taky mě zneklidní a mrzí když někoho pozdravím - ženu a ona se koukne na druhou stranu. Tak tedy příště nezdravím, jen se usmívám a když pozdraví, tak se rozzářím a odpovím pozdravem. Když ne, nemrzí mě to, nebyla jsem angažovaná. No zdravení se zde používá jako statut - rodáci zdraví jen sobě rovné. Brr. Ještě, že jsem naplavenina. Nejraději bych zdravila a zdravila, ale nejde to. Bolí to! Nu o dětech nemluvě. Ty z dobrých rodin zdraví a ty co jsou v pubertě nebo nějak nespokojené, tak zdravením obtěžují. Prostě se setkáte se zlomyslným výrazem a když odpovíte, vzápětí vyprsknou smíchy nebo přistoupí k další provokaci. Tak jestli to není tak, že ti lidé co Vás nepozdravili, prostě chtěli mít svůj klid a pokoj. Je v tom pěkný zmatek. Někdy ve vlaku v kupé pozdravím a nic, jindy nepozdravím, jen se zeptám zda je zde volno, a paní odnaproti odlepí zrak od knihy a vynadá mi, že neumím ani pozdravit a to jí neznám… Pak hned zaryje pohled do knihy a když vystupuje opět nenávistně zařve naschledanou. Odpovím, ale cítím se jako by mi dala facku. Mezitím neodlepila oči, takže jsem se ani nemohla zeptat, zda se známe? Natož abych jí řekla, že jedu k zubaři a bojím se : -) A rozptýlit dusno úsměvem.  

Měl jsem jednoho takového souseda. Nikdy neodpověděl na pozdrav. NIKDY. A to jsme se od vidění tisíckrát znali. Vždy mě přešel jako louku a nevšímal si mě. Tak jsem si z něj začal dělat legraci. Začal jsem ho zdravit velice nahlas a používal jsem hyperkorektní artikulaci. D. O. B. R. Ý - D. E. N. Po čase jsem ale přestal. Napadlo mě totiž že to můžu být já kdo je u toho hlupák a nezná všechna fakta. Kdo ví. Třeba jsem vlastně celou tu dobu šikanoval člověka co trpí silnou sociální úzkostlivostí. Třeba měl srdce až v krku že na něj někdo cizí mluví a já z toho měl ještě srandu. Jeden nikdy neví.   https://www.youtube.com/watch?v=PT0ay9u1gg4

Jedna holka, co prave studuje v USA, poslala domu video z nakupu v americkem supermarketu. Tam ji zdravi a kreni se na ni vsichni. V lete byla doma v CR a ptala se, co komu udelala, ze jsou vsichni takovy zapskly!! ?
Fakt je ten, ze v USA se na vas kreni vsude. Uz na letisti mate ten pocit, ze tam na vas cekaji, protoze se (snad krome celniku) vsichni usmivaji. A v Disney Landu se usmivate taky, protoze vas tou dobrou naladou primo nakazi.
Z Ameriky prejijame tolik veci, od Coca Coly po Hamburgery. Proc neprejmeme taky alespon kousek toho chovani?
Zdravit je totiz slusnost. A ta se, bohuzel, pomalu nekam vytraci.