Téma: Vztah učitel-žáci minulost a přítomnost - jaké to bylo v době vašich studií?

A ptal ses třeba svých rodičů, nebo prarodičů? Určitě by rádi zavzpomínali a potěšil by je tvůj zájem.

Koukni na film Občanský průkaz. Je sice o starších než jsi asi ty, ale dobu to reflektuje docela trefně.

Do školy jsem chodila v dobách normalizace, která se vyznačovala tím, že buď budeš mít vlastní názor a budeš ho dávat najevo, pak budeš více či méně perzekuován a společností držen na co nejnižší sociální úrovni - nebo budeš držet ústa a krok - a pak máš šanci v rámci možností mít život alespoň trochu jaký chceš, třeba studovat a pracovat v oboru, který tě alespoň trochu baví. A tohle rozdělení fungovalo už od základky a komu to rodiče neříkali natvrdo, tomu se to dostávalo do žil tak nějak podvědomě.  

Doba byla na všech úrovních o tom, že se má především POSLOUCHAT - pro dospělé i děti.

Což mělo za následek, že za mých mladých let byla škola a učitelé obávanější, protože krom známek existovaly ještě různé kádrové posudky, co s tebou šly celoživotně. A škola a učitelé byli trochu představitelé režimu, protože jejich úkol byl vychovávat socialistickou ovci. Kázeňský problém na základce mohl mít zásadní vliv jestli půjdeš na střední nebo ne a to pak na celý tvůj další život, který nabízel mnohem méně možností, než má člověk dnes (12.02.2017).

Dál:

V mém dětství byly ještě běžné fyzické tresty. Tedy hlavně na prvním stupni, u starších dětí jen sem tam někomu přiletěl pohlavek. Nikdo z toho nedělal vědu.  

Běžné tresty ve škole byly: poznámka, úkol navíc, být po škole, třídní a ředitelská důtka - které měly větší váhu než dnes (12.02.2017), protože mohly mít zásadní vliv na přijetí na další školu. Různé stání na hanbě a posílání za dveře taky nebyly nic neobvyklého. Stejně tak zabavování předmětů, co do výuky nepatří - do konce hodiny nebo i do konce školního roku.  

Celkově byli učitelé a škola obávanější, ale mělo to návaznost na politiku. Otec, který byl nějaký funkcionář KSČ, si mohl vůči škole určitě dovolit víc než někdo, kdo ani nebyl ve straně. Na učitelku, která byla známá tím, že je ve straně a umí dělat lidem zle, si rodiče nestraníci taky netroufli tolik, jako na učitele nestraníka. A tak.

Myslím, že jsme byli mnohem méně drzí než jste dnes (12.02.2017) vy - z prostého důvodu, který jsem zmínila na začátku - výrazný kázeňský problém mohl člověku opravdu poznamenat celou budoucnost. Což nám rodiče rádi připomínali.

Celospolečenský postoj k dětem a výchově byl úplně jiný. Škola hrou bylo jen prázdné heslo, nějaké montessori nikdo neznal, o dysfunkci jsem za školních let nic neslyšela a podle mě kdo by ji měl a věděl to by to raději tajil, a smířil se s horším prospěchem, aby ho nešoupli do "zvláštní školy", což bylo odkladiště pro romy a retardované (alespoň u nás).

Na střední pak samozřejmě byl největší strašák, že tě z ní mohli vyhodit, což za totáče představovalo hodně malou pravděpodobnost, že tě vezmou na jinou SŠ, spíš člověk mohl počítat s učňákem. Opačný protipól byl samozřejmě zajistit si postup na vysokou, což za totáče, jak už jsem psala, nebylo jen o známkách. Soukromé školy ani jiné soukromé vzdělání neexistovalo, takže když se režim rozhodl, že pro tebe bude nejlepší, když půjdeš k lopatě, tak jsi prostě měl šanci jen na tu lopatu, přičemž pracovat bylo ze zákona povinné a podnikat byl problém. Ten příkop a lopatu ti režim už našel.

Dnes (12.02.2017) si vy i vaši rodiče můžete mnohem víc vybírat kde jak a co studovat a víc toho, co na základce i střední nestihnete, zanedbáte, podceníte a pod. jde dohnat nebo napravit. I bez oficiálních státních škol má dnes (12.02.2017) člověk možnost dostat se k informacím, co ho zajímají a žít zajímavý život a mít zajímavou práci.

Což se podepisuje na tom, že jste vůči učitelům mnohem suverénnější než jsme byli my.

V něčem je to dobře - ale jako u všeho platí, že když je něčeho moc, je toho příliš.

Ja to vnímala trochu jinak. Já začala chodit do školy kolem roku 1988 + -.  Mi jsme se při vyučovacích hodinach chovali podle toho, co nám dovolil učitel. U jedné učitelky si někteří dávali i nohy na lavici, a dělali si co chtěli, u jiného učitelé jsme byli potichu, jak pipinky. Pristup učitelů byl nejednotny. Fyzické tresty byli taky běžné. Párkrát jsem dostala pravítkem po prstech, nekdy ukazovátkem, jiní byli vyhození za dveře, nebo byli po škole, nebo dostali domácí ukol navic. Podle mě jsou děti pořád stejné. Napr. mi spolužáci v základní škole ukradli motorku, která stála před školou. Pak nám chodila po škole policie. Na záchodech se občas sexovalo, hodně se šikanovalo. Hodně z toho se ucitele nikdy nedozvěděli. Pár děti muselo do výchovného ústavu.