Téma: Nenávidí mě dítě o které se starám jako aupair

Jo dát mu na prdel, ale to asi neprojde

No... mám sto chutí  Jenže to se tu nesmí. Což je v některých případech asi škoda...

Jo, taky jsem hodně slyšela, že se v Anglii děti takto chovají, respekt. rodiče je takto "vedou". Nebo co se stalo na té dovolené?

rodice je takto vedou a pak jsou velice prekvapeni ze jejich 15 lety smradecek nebo teda synacek vystrili pulku tridy, nekteri lide by vubec decka nemeli mit

  Musíš zaujmout jeho pozornost, mít nápady a pořád něco dělat. Anglická děcka jsou po většinou rozmazlení spratci. Na každého zabírá něco jiného, začni palačinkama pokud zachutnají (zatím vždycky zachutnaly) pokračuj deskové hry, sbírání čehokoliv, lepení čehokoliv, ale chce to čas a hodně trpělivosti.

A víš jistě, že nejde o některou z poruch chování? A co rodiče dítěte, jak na jeho chování reagují? Nebo se tak děje stranou?

Jsou mu 3 roky a 8 měsíců. Jak říkám... před dovolenou všechno v pohodě. Bylo to milé, veselé dítě. Nechtěl mě nechat jít spát. Pořád si chtěl hrát. A teď? Jen mě vidí, křičí na mě: Běž pryč, nemám tě rád. Rodiče ho omlouvají, že je to jen dítě a že to tak nemyslel. Když na mě takle křičí, nedá mi ani šanci ho nějak zabavit. Prostě spustí hysterický záchvat. A běží za některým z rodičů nebo starším bráchou. Rodiče se snaží zjistit, co za to může. Ale zatím na nic nepřišli. Já mu nic neudělala.

Palačinky asi fungovat nebudou. To dítě nechce vůbec jíst. Má nějakou poruchu příjmu potravy. Málo jí a celkem často zvrací. Začínám být zoufalá. Je to strašný psychický teror, i když se snažím nebrat si to moc k srdci.

 Tak to je docela prcek a co nějaký maňásek, jak u chocholouška? . A co jej baví, staví stavebnice? Lego a spol? Nebo kreslí?   Možná i nevšímavostí bys zaujala.... Tady to vyjednávání s pidilidima mě s@re.

To je to... Jedine, co ho baví je hrát playstation. Nevšímavost už jsem zkoušela. Ta moc nefungovala. No snad se to zlepší.  

Kolik času tráví u playstationu? Není důvodem nervozity znemožnění hry? Sice se mi zdá, že na nějaké závislosti ještě nemá věk, ale kdo ví... Jeho zažívací problémy řeší rodiče jak? I tam musí být nějaký důvod.

Rodiče mu teď na nějakou dobu playstation zatrhnuli. To by teda mohl být ten důvod jeho podrážděnosti. Denně hraje tak asi 3 hodiny. Pokaždé když do něj potřebuju dostat nějaké jídlo. Nikdy nejí sám. Nechává se krmit... A jeho časté zvracení rodiče nijak neřeší. Tvrdí, že je to normální. Že je poněkud senzitivní... stačí aby zakašlal, ucítil smrad nebo se hýbal víc než je po jídle zdrávo a všechno jde ven...  Podle mě to normalní není. Téměř 4 leté dítě a vzrůstem vypada asi jako 2 leté...

Normální to rozhodně není, řekla bych, že je zase důvod v psychice. Nechce se věřit, ale bude tu souvislost s tím zákazem. To dítě je opravdu závislé. Nedovedu si představit, že bych tak malé dítě nechala trávit takovou dobu u hry. Takže pokud mu hru zatrhli, chvíli potrvá, ale malý se zas dostane do normálu. Budeš to muset vydržet. Agresi si prostě vylívá na Tobě a tělo reaguje zase po svém.

Hlavní zálibou ani ne čtyřletého dítěte je hraní na playstationu a tráví tím tři hodiny denně?  Panebože... tak to se nedivím, že se chová, tak jak se chová, když mu to teď zatrhli, což byla od rodičů první rozumná věc. Vždyť dítě v tomhle věku by snad mělo mít úplně jiné záliby - kreslit, plácat na písku bábovičky, drandit po bytě s autíčkama, matlat plastelínu všude kolem... a ne sedět u playstationu. Rodiče by ho měli začít vést k nějakým smysluplným dětským zálibám a taky řešit ty zažívací potíže. Stejně jako Barče ani mně to normální rozhodně nepřijde. Ale ty s tím z pozice au-pair asi moc nezmůžeš, co poradit nevím.

Milá Au-pair, vím co asi prožíváš. Před 4 lety jsem pracovala v Rakousku taky jako au-pair. Měla jsem na starosti děti tři ve věku 1,5 ; 2,5 a 4 roky. Dělala jsem tam v podstatě všechno, dá se říct, že jsem byla jejich druhá matka Od přebalování až po vaření, nákupy a vycházky na hřiště. No bylo to dost hrozný. Celá ta familie byla hrozná banda lenochů. Jediný, kdo byl celkem normální byl otec. Když děcka zlobily a matka byla doma, tak vždycky pozorovala, co udělám a ani je neokřikla, když se vztekaly. Co mi přijde dost zvláštní je, že si dětí skoro nevšímala, seděla pořád u počítače a děti jako by ji obtěžovaly. Když nebyl nikdo doma, občas jsem jim pleskla přes zadek, když už se to nedalo a opravdu to zabralo, ale většinou mě poslouchaly. Ale jak byla matka doma, to byl konec, jak utržený z řetězu. Vydržela jsem to rok a pak jsem odjela. Ale zde byl spíš problém matka dětí než děti samotné.

A jsou rodiče doma nebo s ním býváš sama doma? Je to totiž velký rozdíl. Děti se chovají jinak v přítomnosti rodičů. Že bys na něj zkusila zapůsobit, když nebude nikdo doma, ale nebude to hned. Nebo si třeba zkusit promluvit s rodiči, aby s ním zašli do poradny. No uvidíš sama. Držím Ti palce!