Téma: Vše zlé je pro něco dobré - souhlasíte?

Nepřemýšlející Tančící medvěd raději bude mlčet, páč se tě bojí... Děláš na nás hudry hudry...

Propáníčka, já jsem přece jen štíhlá a milá Vyszla a medvědů se bojím, ledaže by netančili.

Podotázka: Napřiklad v mém životě jsem mnohokrá řekl nikdy a potom, co jsem si tím to nechtě né přivolal, už nikdy neříkám nikdy. Ovšem jsem se opět nepoučil a řekl jsem, že nechci kočku do domu, jenom na venek. Takže máme kočky dvě a vůbec se nehnou z domu. Právě běhají okolo počitače. Takových zážitků mám v životě více, asi jako každý.

A co je vklastně hudry hudry?

A víš co je čečina?  

dovolím si odpovědět za medvěda... u nás se říkalo, že hudruje krocan(nevím jak jinak nazvat jeho hlasový projev), jinak "hudrovat" může značit též, vyjadřovat nespokojenost nebo hubovat... např. lidé hudrují na vládu...

A co je čečina?

..  netuším....

Omlouvám se Trinity,  za smutného smajlíka, myš mi klepla, kde jsem nechtěl. Tedy omylem jsem tam klepl.

Čečina je chvojí z jehličnatých stromů.  

Napadá mě jedna jediná věc, ale to tady fakt nenapíšu...

Tak to napiš. Brum. He he 

.... taky bojim, bojim... Pluto na nás moc cení zoubky... na to my u něho nejsme zvyklí...

Bílá lvice se pejsků nebojí. Viz video 

To je hezké. A ty pacičky. Barča je Barča. Sebevědomá dáma. A to se mi líbí. Nežná, ale s drápkama.  někdyTo je prostě lvice.  

Máš nějaký zážitek ze svého života, když si řekla nikdy a pak se ti to vracelo jako bumerang?

Určitě ano, jen teď nějak nevím... spíš jsem si vzpomněla na jednu osobu, o které jsem prohlásila, že s ní už nikdy nepromluvím (z opravdu závažného důvodu)... no... později - vzhledem k tomu, že je to manželova přízeň jsem to porušila a jak to dopadlo? Jak už jsem někde psala v tématu - opět problémy a ty k životu nepotřebuju. Tudíž jsem si řekla, že už opravdu nikdy a budu se toho držet, co živá budu.

  No jéje! Naprosto zřetelně si pamatuji na jednu diskuzi s mamkou. Bylo mi asi devět a máma mi něco zakazovala, nepamatuji si co, ale díky mé svéhlavičce a nechuti pochopit ten zákaz, rozhovor končil matčiným křikem. Asi za týden jsme se k tomu zákazu dostaly znovu a já jsm pronesla něco v tom smyslu, že až já budu maminka, tak NIKDY nebudu na své dítě křičet nebo mu cokoliv zakazovat. No sem si naběhla, dodnes to mám na talíři, jelikož řvu a zákaz střídá zákaz.

 Pouze jedno nikdy mám neodnaučitelné a málo kdo to pochopí z řad kamarádů. Když řešíme nevěru někoho druhého, říkám : „Nikdy bych manžela nepodvedla"  Já to beru jako holý fakt, konstatování a někteří jako výzvu. Nikdo nechce pochopit moji nechuť ublížit, většinou jde o notorické sukničkáře, kteří mi to nevěří...... Ale já jsem fakt za 16 let manželství nepotkala chlapa, co by stál za hřích..... Takže tohle NIKDY je moje. Neublížit!

Pluťásku, stává se mi to. Dostávám lekce a učím se.  

Jako mladá holka jsem prostě byla ve vztazích ne možná to nej.. pro ty hochy. Nedokázala jsem ocenit to, že prostě byli " hodní ". Bylo mi to málo a já chtěla tvrďáka, tak jsem s nimi zametala.  

Jsem strážce krbu, manželství bylo pro mne posvátné, ale hold jsem se musela čemusi přiučit.  

Takže jsem potřebovala dostat lekci.  Poučila jsem se a teď jsem opravdu vděčná za pana domácího.  

Není to žádný trouba, on je u nás doma tím krkem, ale je hodný tím svým způsobem. Je to chlap se vším všudy... pro mne.  

Stalo se mi taky to, že co uděláš druhému se ti vrátí, ať si to zakusíš.  

Já ve své podstatě jsem diplomat, bojím se slov a nerada ubližuji... vědomě. Takže díky te své povaze jsem prostě udělala něco, o čem jsem si myslela, že to bude nejlepší řešení.... byla to ovšem ode mne zbabělost..  

A co čert nechtěl, totéž jsem si prožila já od druhého člověka.  

Dostala jsem to zpět jako bumerang.  

Jo, lidi vydrží víc než si myslíme.  

Poslední dobou se mi mnohem lépe žije, když vím, že vše se děje pro mé dobro a s každou nepříjemnou situací  se snažím sžít a brát ji tak jak přichází. Ale jde mi to pomalounku.  

No jo, někdo už to žije, někdo se to teprve učí.  A ti prostředníci mi stále více lezou do života, což je báječné.  

Ted mne ještě napadlo, jak je vlastně všechno přesně načasované, nestane se nám, že bychom minuli.

Žijeme přesně to, co máme.  

Když se dívám zpětně, je to jako puzzle. Všechno do sebe nádherně zapadá.  

  Pokud potkávám normální lidi, příjemné pro okolí, věřím že tam ten posun „někam" je. Jestliže ale narazím na osobu postiženou rigidní hloupostí, zůstává mi rozum stát a nic mne nezapadá, ani nenapadá..... Jedině snad vzít si z ní odstrašující příklad.

Milá Julie.

Člověk může chybovat a někdy je sám ze sebe překvapen co natropil. Nejlépe je, když si každý z nás veme poučení ze svých hloupostí, nepozastavovat se nad tím, zapomenout a jít dál. Hlavně je dobré poučit se,  ale pokud potkáš někoho hloupého, tak utíkej co ti nohy stačí.

Jan Werich říkával: Kůň je nebezpečný ze zadu, žena ze předu a blbec, ze všech stran.

    Myslíš, že kdo uteče vyhraje? Nejde to vždy.

Bylo to myšleno tak, že s chytrým má smysl debatovat, s hloupým je to ztráta času. Nejde tedy o výhru.

Nevyhraje, ale ušetří si tím pokoj ve své duši. Máš pravdu, nejde to vždy. Jsme  lidé a máme své emoce, které se chtějí projevit a někdy je prostě nejde zastavit. Přesto, si někdy povím, propánička, proč jsem to vlastně řekl, nebo napsal. To je také poučení. Nikdy neříkej nikdy. Nebo nepiš. Ale mnohokrát se z toho poučíš a dospěješ k závěru, že všechno je jinak.

  Já to pochopila. Tvoje muhehe brejle nesdílím.....

Co je muhehe?

  Vysmátý?

Fakt. Já jsem stále vysmátý.  

       Nevěřím!

Je  to za jedny peníze být vysmátý a nebo naštvaný. Jenomže Ti stále naštvaní jsou brzo nemocní.  Někdy mě něco opravdu zamrzí, ale nevidím důvod být naštvaný na celý svět, a když, tak maximálně na pár minut.

   Myslela jsem spíš některé životní situace, kdy se to vysmátí nedaří. Někdo Ti umře, uteče křeček, ukradnou Ti auto. Nikdo nemůže být vysmátý NON-STOP. Taky jsem ráda za dobrou náladu, naštvaná jsem málo-kdy, sprostě nenadávám a zbytečnosti hážu za hlavu. Ale Dan Nekonečný s prskavkama v rozkroku nejsem....

Ano Juli! Máš pravdu. Nejde být pořád usměvavý, neboli vysmátý. Život nám přináší situace, kde každý z nás projeví svoje emoce. Není každý den takový, jako bychom si ho představovali, ale je v naší moci a síle něco s tím dále udělat. Někdy to, ale pochopíme třeba i za pár let, a pak se nad situaci, kterou jsme prožili, jenom pousmějeme.

Když nezažiješ a nepocítíš chlad, pak neoceníš teplo. Podobně, když neprožiješ smutek, nepoznáš chvíle kdy máš radost.

Ahoj Plutíku, jaká já jsem tajuplná, vždyť já už na sebe všechno vyžvanila. Ale potkala jsem tady spoustu lidí, z kterých jsem si vzala něco do života a za to jsem ráda i za tebe Plutíku. Pavla

Děkujeme Pavli, že jsi.

 Já odpovím trošku jinak. Domnívám se, že bychom říkali méně frázi "nikdy" nebudu, neudělám... Kdybychom měli kvalitní a dobré učitele. Tím mohou být naši rodiče (hovořím obecně), profesoři, přátelé, lidé, které běžně potkáváme ve všední den. Ano, ti všichni jsou našimi "učiteli", oni se naučí něco od nás, my si zase vezmeme něco od nich. Tak to v životě funguje. Nyní mám ale na mysli něco jiného- naši rodiče, prarodiče by měli být našimi prvními učiteli, měli by to již být lidé moudří, zkušení a znalí života. Měli by nám vštěpovat základní pravidla, jak vše funguje, v přírodě, ve vztazích mezi muži a ženami atd. Holky by měly vědět, nač si u kluků dávat pozor, jak se k nim chovat, jak kluci vnímají a cítí, kluci samozřejmě v opačném gardu totéž. Tak bychom krásně, jako mladí udělali první vlastní kroky do života jako připravení s pevnými základy. Pochopitelně bychom také nabývali vlastní zkušenosti, jelikož se učíme celý svůj život, nicméně bychom byli na mnoho věcí lépe připraveni, tím pádem bychom měli pevnější půdu pod nohama.

Tak to ale chodí v nemnoho rodinách. Spíše je viditelnější a častější model, kdy si rodiče navzájem nerozumí, žijí spolu víceméně kvůli dětem, nebo manžel svou ženu podvádí, ona tím trpí, ale kvůli dětem to snáší. Tím pádem je atmosféra v rodině disharmonická. Nebo jsou rodiče podnikatelé, kteří sice svým dětem dají finanční zajištění, ale nemají na ně čas, a děti svůj nedostatek, který se jim od rodičů nedostává skrývají za aroganci a značkové oblečení... Nemá jim kdo dát základy... Nebo klid rodinného krbu narušují maminky- tchyně... A spoustu dalších aspektů. A pak je na světě tolik nešťastných lidí, kteří stále něco hledají a nenachází... Jelikož neměli odrazový můstek ve formě kvalitní rodiny...

Jak řekl můj "přítel" Michael J. " všichni jsme produkty svého dětství... "

Myslím, že rozvádět není třeba, pokračování si každý domyslí sám. Naštěstí se objevují moudří lidé, kteří to tady snad pořádně vezmou do ruky..

Posílám všem lidičkám písničku, nevím, jak se bude líbit, ale pro mne je, zvlášť dnes, v neděli takové odpočinkové number one

http://youtu.be/fDpeLCCvptQ

Sol in anima mea.

Krásně jsi to Indiánko napsala  a pravdivě.

Pouze bych asi nesouhlasil úplně s Tvojí druhou půlí, že to tak chodí v nemnoho rodinách. Já si myslím, že ve většině rodin ten základ od starších byl, bude a je. Těch o kterých Ty píšeš není víc, než těch druhých,

což je dobře. Ale i zde platí jak si kdo ustele tak si lehne a na hrubý pytel hrubá záplata. Je pravda, že se toto všechno podepíše na dětech, kteří za to nemohou, ale oni rodiče to někdy pochopí, někdy ne, ale to už je pozdě. Nejde to už vrátit a napravit.

Děkuji za pochvalu. Souhlasit nemusíte, každý máme jiné zkušenosti a pohled na věc. Násilí, agrese, neštěstí přibývá. A děti ze zdravých rodin tohle většinou nedělají. Nemají to totiž zapotřebí.. Takže se spíše přikláním k názoru, že ta větší půlka tu základní průpravu od starších prostě nemá.. Jinak by tolik mužů a žen nepodvádělo své partnery... Přibývá maminek, které se raději rozhodnou žít samy se svým dítětem, než společně s jeho otcem... Muži jsou velmi nezodpovědní, nedospělí, nedozrálí, a nejen mladí.. Vidím to každý den... A některé ženy také. Atd atp.

Ano, každý máme jiný náhled a zkušenost. Možná by byla zajímavá nějaká anketa mezi lidmi, jak to oni vidí.

Výsledek by asi překvapil nás oba.