Téma: Opustil nás otec a dnes jsem se rozešel s přítlekyní - mám smutné dny

vzdycky se ti darit nemuze

a to ze te holka opustila, v 17 to je vetsinou jeste kazdy pubertak ktery moc nevi co chce

mas kde bydlet, mas praci, mas i rodinu, par opravdovych pratel (coz muze rict malo kdo) tak jako zaklad dobre ne, zbytek se spravi casem

To, ze vas opustil otec, je hodne smutne a asi se s tim budes vyrovnavat jeste nekolik let. Bohuzel proti tomu nemuzes nic delat. Mysli ale na mamu a na sestru, ktrere to prozivaji s tebou. Pokud by ses ted odstehoval, asi by to tezce nesly. Mel bys jim byt oporou, i kdyby to bylo jen tim, ze s nimi jsi. Jelikoz jsi ale sikovny kluk, jiste zastanez muzskou roli i v jinych situacich.
Moje rada: najdi si stejne starou nebo o neco starsi pritelkyni. Ty mlade v tomhle veku nevedi, co chteji, maji na kluky sva vlastni kriteria a hlavne nejsou zrale pro vazny vztah. Neboj, holek je na svete hromada a jiste nezustanes sam. Ale myslim si, ze bys mel zapracovat na svem sebevedomi a osvojit si trochu humoru, to holky laka. Tesim se na tvuj pristi prispevek s nazvem - konecne stastny!!!  

Za každým mrakem vždy vysvitne sluníčko a bude zase líp …. tak to v životě chodí. Držím palce.

Humor mám, sebevědomí taky. Problém je ten, že není kterou bych mohl okouzlit (a momentálně ani nechci, jsem pořád zamilovaný). A zadané jsou pro mě "tabu". Nedělej co nechceš aby bylo činěno tobě. S otcem jsem po té co přestal pomáhat s penězi, vyřešil jako chlap s chlapem. Jsme chudá rodina, díky dluhům otce, takže nemám nic, řidičák, auto, nic. Snažím se být na všechny laskavý, vycházet se všemi, ale už ano to mi moc nejde. Cítím, jak se blížím své hranici. Jako jediný z rodiny se chovám jako chlap, i sestra se na mě upnula jako na náhradu otce. To samé máma, jako jediný kdo přinese peníze do rodiny jsem já, všude se na mně valí nějaká očekávání, až nevím kde dřív skočit, jakmile se mi jediná věc nepovede, tak jsem nula (matka je zvláštní člověk), nebo ve skoro,  to se cítím jako nula, že kazím výkony ostatním. Kdybych měl aspoň někoho, koho můžu obejmout, říct si, že kvůli té jediné má všechno cenu a abych se snažil víc, i to mi bylo odepřeno. Prý se vedle mě cítila jako nicka, že se snažila být tou pro mě. Tohle jsem vůbec nechtěl, aby si myslela. Už nevím co mám víc dělat, abych byl šťastný.  

Navalilo se toho na tebe moc. Namisto, aby sis uzival bezstarostneho mladi, prevzal jsi hromadu zodpovednosti.   Chapu, ze potrebujes nekoho, kdo ti bude dodavat energii, kterou ted tak nutne potrebujes. Mozna jsi byl vedle te 17lete holciny proste moc dospely. Proto ti radim, aby ses radeji poohledl po nejake starsi. Neves hlavu, vsak ona se nejaka najde!!!

Co máš dělat? Začít se víc soustředit na sebe Čtu z toho, že máš velké srdce, jen se až moc rozdáváš druhým. Druzí obecně ocení spíš to, co uděláš pro sebe, než to, co uděláš pro ně, už je to prostě tak. Koupil sis něco drahého pro SEBE? Makáš ve fitku kvůli SVÉMU tělu? Pak jsi bůh Děláš totéž, ale výhradně kvůli druhým? Pak jsi věčná nula, která se těm nevděčníkům prostě nikdy nezavděčí.
A tvoje bejvalka? Narovinu, je to píča s pilinama místo mozku, jakých je většina, naprostá tuctovka. To ona je důvod, proč je nicka. Myslím, že dokud si to nesrovná v makovici, nebude nikdy spokojená.

A tvoje rodina? Je tak snadný všechno házet na někoho jinýho a sám dělat uplný hovno. Podle mě bys všem, včetně sebe, pomohl nejvíc, kdyby ses odstěhoval a stal se vlastním pánem. Jim pak nezbyde nic jinýho, než aby se o sebe postarali sami.
Co se týče malé ségry, pomoz mámě s výdaji na ní. NEDÁVEJ JÍ PENÍZE, ale kup občas plíny, sunary, oblečení.

Nad mým věkem se nepozastavuj Jsem prostě intelektuálka a zajímám se hlavně o vztahy. Původně mě to mělo vymanit z kolotoče nepovedených lásek. Nakonec mi to přineslo mnohem víc a mám i poměrně dost praxe.  

Byla jsem jako ty. Neustále jsem se snažila všem zavděčit. samozřejmě, že mě jen vís schazovali. A jednoho dne mě omrzelo tajně brečet a začala jsem se starat o sebe a všechny ty kryply stírat. Postupně jsem se stala někým, kdo dokáže naprosto všechno o co se snaží, prostě jsem zahodila strašáky a držím. A díky tomu mám teď strašně hodnýho kluka. J me na první pohled takový protiklady. On by se rozdal, zatímco já se pevně držím své sebeúcty a toho, co je PRO MĚ dobrý. Nakonec ale oba máme zdravou porci obojího, spíš se lišíme v tom, čeho si na nás všimneš nejdřív
Tenhle příklad ti neuvádím jentak pro legraci. Když se snažíš všem zavděčit, lepěj se na tebe jenom samý kurvy. Když se hlavně staráš sám o sebe, lepí se na tebe hodné holky
Bejvalky mého kluka jsou stejný píči, jako jsou mí bejvalí čůráci. Jenže já poznala i jeho druhou stránku a to tu, že ikdyž je strašně hodnej, taky ze sebe v žádnym případě nenechá dělat hadr na podlahu!

Hodně štěstí Kdyžtak mi sem dej nějaký kontakt a já ti na něj napíšu, ráda pomůžu

Pro Cash: Nevim, kdo ti nakukal, ze jsi intelektualka, ale podle tveho slovniho projevu a podle nazoru a zkusenosti, ktere sem pises, k intelektualce mas opravdu hoooodne daleko!!

No, slečna se vyjadřuje jak dlaždič, to je fakt, ale když se oprostím od jejího vyjadřování, tak s obsahem/myšlenkou … i když ne tak doslovně. , ale zkrátka musím souhlasit.

Takže když někdo v devatenácti nemá zkušenost s dvacetiletým vztahem, nazývá lidi a věci pravými jmény a je proti, aby se někdo nechal vysávat, prostě nemůže být intelektuál? =D Zajímavá logika :3 

Spíš doufám, že Vy se vysávat nenecháte.

A když použiju vulgarismy, protože někdo už se jinak než vulgárně označit nedá, hned je celý můj projev špatný?? Další zajímavá logika a obě mi přijdou poněkud úsměvné, ale okey. Mě může prasknout hlava, když někdo v jedný větě desetkrát řekne,, vole",,, krávo". Ale pak se najdou píči. Říkám jim píči, protože to prostě JSOU píči, když si neváží hodného kluka. Navíc, když se někdo zachová špatně k hodnému člověku, vůbec si nedělám starosti s nějakýma slzičkama a rovnou se - s prominutím tedy - fakt brutálně naseru. Na vejšce před tabulí, bych takkhle nemluvila, ale tady? Proč ne. MUSELA jsem se pořádně vyjádřit, protože věřím, že mu to pomůže

Víte jak by dopadl s Vaší radou? Jeho máma by se nejspíš mnohem hůř postavila na vlastní nohy, jestli vůbec. On by byl ještě mnohem větší lidskou troskou a možná by se nakonec doopravdy oběsil, nemluvě o tom že horkotěžko můžete někoho podporovat, když sama byste si,, hodila mašli".

,, Nedávej hladovému rybu, uč ho rybařit."

Co máš dělat, abys byl šťastný? Po tom co jsem si teď přečetla, nesouhlasím s Lištičkou a radím Ti, seber se a běž, běž pryč, neohlížej se a nenech se vysávat.

Ahoj,

já ti naprosto rozumím. To že se s tebou rozešla holka není žádná katastrofa. Bude jiná. Lepší. Jestli jsi pohledný, tak se jistě brzy nějaká objeví. Jsi mladý a vše máš před sebou.

S tou rodinou je to horší. Jsi dospělý a jistě máš na věc jiný pohled než např. tvá malá sestřička. Zkus  se nad to povznést. Máš jistě mamku i taťku velmi rád, zkus s nimi lépe vycházet, kvůli malé sestřičce, ale hlavně kvůli sobě. Je naprosto správně, že si hledáš byt, ale ber ohledy na ségru, ta tě asi bude hodně potřebovat.

To, že jsi smutný a skleslý naprosto odpovídá tvé momentální situaci, která není vůbec lehká. Navštiv psychologa. Koukni na http://www.znamylekar.cz/, taky jsem si přes tento web našla psycholožku.

Kdyby jsi měl ještě nějaké dotazy, klidně mi napiš. Mailovku najdeš na mém profilu.

Moc držím palce. Měj se, jak nejlépe to jde a hodně zdaru.

Jestli myslíte, že váš život stojí za prd, tak si představte, že Alza a XXXLutz provedli fůzi a natočili společnou reklamu.

Rozhodně s Vámi ovšem souhlasím v tom, aby se zkusil poohlédnout po nějaké starší. Je tu větší pravděpodobnost, že už bude mít mozek a bude takovou přítelkyní, jakou si Vojta zaslouží )

S Veselkou souhlasím naprosto, jsem za ni ráda a děkuji jí. A jsem i dost hrdá na to, že se mnou souhlasí dospělá žena, maminka nejspíš )

Kazdy mame proste svuj nazor, ale je jenom na Vojtovi, aby si vybral spravnou cestu.
Jeho mama je ted asi taky v dost obtizne situaci a kdyz se ted Vojta odstehuje, jiste ji to neprida.  Ja mam za sebou taky rozvod a priznam se, ze syn mi byl v te situaci velkou oporou. Ale byl jeste maly a nemusel me financne podporovat.
Mne osobne se vulgarismy prici, a za tim si stojim.
Jsem rada, ze jsme se alespon v jednom bodu shodly: aby si nasel zralou pritelkyni.
A Vojtovi preju, aby si nasel tu spravnou cestu.  Jeho momentalni situace opravdu neni ruzova.  

: Ahoj,
http://www.znamylekar.cz/", taky jsem si přes tento web našla psycholožku. Kdyby jsi měl ještě nějaké dotazy, klidně mi napiš. Mailovku najdeš na mém profilu. Moc držím palce. Měj se, jak nejlépe to jde a hodně zdaru.

Díky za různorodé názory. Myslím, že Cash vystihla moji situaci nejlépe. Měl bych se začít starat hlavně o sebe. Upřednostňovat své pocity, názory, činy, a až bych měl sebe vyřešeného, tak být zase ten hodný, kterému není ukradené všechno kolem. Už jsem se opravdu cítil, že dojedu velice brzo. Dneska jsem se sešel s bejvalkou, řekl jí všechno co si myslím, jaké blbosti vyvedla, ale i co jsem udělal já za chyby. A hlavně, řešil jsem!! poprvé!! své pocity. A ty byly, že ji nechci vidět, že nezůstaneme ani kamarády. Minulé vztahy mě naučily, že bez toho useknutí veškeré komunikace jsem neuzavřel celý vztah, ale nikdy jsem jim to neřekl, prostě jsem se jim vyhýbal (ze strachu že se budu trápit dál, kdybychom se vídali, jsem sobec). Souhlasit se mnou nemusíte, můžete i tvrdit, že se chovám jako dítě, že musím dospět. Nebudu to každopádně vyvracet, jsem na "začátku" dlouhé cesty. Na psycholožku bohužel peníze nemám, a co jsem se dočetl, tak ti soukromí mají "konzultační hodiny" za přemrštěné peníze (dle mého názoru). Co se týče rodiny a bytu, v plánu stále mám se odstěhovat. Jakmile budu mít příležitost, balím se. (musí to ovšem být ve vesnici kde jsme, abych byl nablízku matce a sestřičce, abych jim pomohl v nejhorším, kdyby otec vymyslel další lumpárnu. A co se týče celého toho smutného života, to, pro co jsem se rozhodl, mi doufám pomůže postavit se hrdě a ne sedět v rohu, litovat se a vegetit jako doposud. Ta samotná změna, a že jsem začal řešit konečně i sebe, nevím, jestli mě udělalo šťastným, rozhodně ale necítím tolik ten smutek, který mě svíral.