Téma: Rozchod s přítelem - chce se přestěhovat za bohatstvím a štěstím do zahraničí, na můj názor se neptal

Partnery, kterým není nic dost dobré a neváží si toho co mají je možná lepší poslat k vodě, protože by jsi se pořád jen trápila ve snaze udělat mu co by jsi na očích viděla - a pořád by to bylo málo. Tento typ lidí znám a je mi jich líto, protože ač se mají fajn a mají vedle sebe někoho, kdo při nich stojí a snesl by jim modré z nebe, tak je to pořád málo. Teď to vidíš možná jako katastrofu, ale na 90% jsem si jistý, že budeš časem ráda, že už s ním nejsi.  

Z poloviny jako katastrofu a z poloviny ho nechápu. Ještě má tendence svalovat na mě neustále vinu… že nemám koule někam odjet, neposlouchá že na to ani nemám nic je totálně zaslepený vlastní představou že tam bude mít ráj na zemi… přitom mu žádná práce není dost dobrá…

Ahoj, myslím, že sis odpověděla sama: Prostě mu nebylo nic dost dobré, rozešel se se mnou třikrát a naplánoval zahraničí beze mne.

Tak hlavu vzhůru, takovejch už bylo… Věř a bude líp

tak pokud by jste byli partneri tak takovou vec jako odjezd do zahranici by jste planovali spolecne a museli by jste chtit oba, takovy mamlas o jakem pises je ho*no partner 

Myslím, že to pro tebe samotnou bylo nakonec to nejlepší; co s nespokojeným nerváčkem, který tě svým způsobem (asi) shazoval. Teď tě to asi moc  mrzí, ale věřím, že s odstupem času to budeš hodnotit pozitivně.  

Ahoj. Já už  za sebou podobnou zkušenost mám taky, a ve zkratce ti můžu říct: muž, který si dokáže vážit jen toho co nemá - je na nic. Je do života nepoužitelný. Ty si hledej muže, který si váží toho, co má   hraje si s tvými city. Jednou se bude bít třeba do hlavy, a ty už v tuto dobu můžeš mít někoho lepšího

Myslím si, že určité máte pravdu… ! Stylem buď semnou pojedeš a když ne pojedu stejně se věci řešit nemají… aspoň si to fakt myslím . pokládá to že já chci zůstat v ČR za stejné vydírání jako zahraničí přes půl světa… když mu řeknu že já jsem s tím nápadem nepřišla, že selých pár let ví co chci a věděl to tak jakto že může tak měnit názor… on poví že násory se mění (ano to chápu ale podle toho jak radikálně) že přemýšlim jako by mi bylo o 20 let víc. že se náš život dá posunout o pár let.

Podle mě se nedá žít na nečisto

Omlouvám se za chyby. píšu to rozrušeně…

Možná se pletu, ale připadá mi, jako by se s tebou rozejít chtěl, a tohle je pro něho dobrá záminka. Nemyslím si, že by tohle udělal, kdyby tě měl opravdu rád…

Říkala jsi, že jsi pro něho udělala všechno co jsi mu na očích viděla, a on toho asi využíval. Možná s tebou byl, protože mu to dávalo jisté výhody. Je to jen můj odhad, protože já až do takové hloubky vašeho vztahu nevidím.

Asi máš pravdu. jo výhody měl. i ze strany mé rodiny. ze strany té jeho. to bylo tak že naprostý nezájem ignorace… v dětství měl naastolenou diktatůru,, povinné chození do kostela. a další věci… myslím si že si tu zlost nějak přenášel spíš na mě než na ně

Tak ho raději nech, at si jde svou cestou. Ty si zasloužíš někoho, kdo nebude jenom brát, ale i dávat.

Podle toho všeho, co píšeš, si myslím, že prostě jste každý jiný. On žije ještě více v oblacích, chce žít, užívat si, zkoušet něco nového a nového, ať už v ČR nebo teď v zahraničí, Ty jsi více při zemi a ráda by jsi, aby se vztah postupně vyvíjel ke společné budoucnosti, nějakému zázemí tady doma a tak. Čili jste se nesešli oba naladěni na stejnou strunu, proto se nakonec Vaše cesty rozešli, a kdyby ne teď, tak by k tomu dříve či později v tomto případě stejně došlo, neboť, pokud měl doma: "naprostý nezájem ignorace… v dětství měl naastolenou diktatůru,, povinné chození do kostela. a další věci…", jak píšeš, tak se na jednu stranu nedivím, že je takový rozevlátější, a do nějakého usazení se nespěchá, vnitřně se bojí, že by byl opět něčím svázán a nemohl se svobodně rozlétnout = neomlouvám ho, jen se snažím vysvětlit, proč si myslím, že se tak chová. Na druhou stranu chápu ale i Tebe, Ty jsi zažila s rodiči něco jiného, takže jsi očekávala od vztahu takový ten postupný a přirozený vývoj směrem ke společné budoucnosti. Třeba v těch lepších chvílích mezi Vámi také plánoval společnou budoucnost s Tebou, ale nejspíše o tom není přeci jen až tak vnitřně přesvědčen. Souhlasím ale s tím, že o svých pocitech a plánech měl s Tebou komunikovat narovinu. Jenže co s tím teď už naděláš, bohužel nic. Možná si spíš z toho vzít poučení, až budeš hledat někoho dalšího = někoho, kdo bude co nejvíce vidět společnou budoucnost jako Ty, a k tomu Ti přeji hodně 

Moc děkuju za rady mopohli jste mi určitě kamarádi mi to taky říkají