Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl

07.04.2013 17:42
Uživatel: Darila
Věk:  59

Město: Praha

panter.jpg
500-1000
Odpovědí na téma: 65
Text: 

Modrý kámen

Klenotník seděl u svého stolku a roztržitě hleděl na ulici výkladem malého elegantného obchodu, který mu patřil. Před výkladem se zastavila holčička a přitiskla nos na sklo. Oči modré jako nebe se jí rozzářily, když uviděla jeden z vystavených šperků. Rozhodně otevřela dveře a ukázala na nádherný tyrkysový náhrdelník. "Chci ho pro sestru jako dárek. Můžete mi ho pěkně zabalit? " Klenotník se na svou zákaznici nevěřícně zadíval: "Kolik máš peněz? " Děvčátko si bez zaváhání stouplo na špičky a vysypalo na pult plechovou pokladničku. Vypadlo z ní pár drobných bankovek, hrst mincí, několik mušliček a kovových figurek. "Bude to stačit? " zeptala se hrdě. "Chtěla bych koupit dárek starší sestře. Co umřela maminka, se o nás stará ona a nikdy nemá ani chvilku pro sebe. Dneska má narozeniny a z tohohle dárku bude mít jistě velkou radost. Ten kámen má stejnou barvu jako její oči. "
Muž odešel do zadní části obchodu a za chvilku se vrátil s krásným červeně a zlatě zdobeným dárkovým papírem, do kterého pečlivě zabalil krabičku z náhrdelníkem. "Tady ho máš, " řekl holčičce. "A dej na něj pozor. " Děvčátko hrdě vykročilo, jako by si neslo poklad.
Hodinu poté vešla do klenotnictví krásná dívka. Měla nádherné modré oči a vlasy barvy medu. Položila na pult před klenotníka balíček, který on předtím s takovou péčí připravoval. "Ten náhrdelník byl koupený u vás? " "Ano, slečno. " "Kolik stál? " "To je věc dohody mezi zákazníkem a mnou. Tato informace je důvěrná. " "Ale moje sestra měla jen pár drobných! Nikdy by si takový náhrdelník nemohla dovolit koupit! " Klenotník zvedl pouzdro s náhrdelníkem, zavřel ho, znovu pečlivě zabalil a podal dívce. "Vaše sestra ho zaplatila. Dala za něj víc, než by dal kdokoli jiný - dala všechno, co měla. "
Váš e-mail: 

Reakce čtenářů

 
07.04.2013 19:41 Uživatel: Pluto
1482619599_pluto13.gif
7000-8000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

 

Příběhy pro potěchu duše.

 Bruno Ferrero .

Tři mladíci pilně studovali u slavných učitelů. Když studium úspěšně dokončili, slíbili si, že se rozjedou do světa, ale za rok se znovu sejdou a přinesou s sebou to, co najdou nejcennějšího.

První z nich hned věděl, co má hledat - největší a nejvzácnější drahokam. Jezdil světem křížem krážem, překonal moře, pouště i vysoké hory, projel všechna města, dokus nenašel ten nejkrásnější drahý kámen, který kdy spatřil světlo světa. Pak se radostně vrátil na místo, kde se měl setkat s přáteli.

Druhý mladík se vrátil nedlouho poté. Za ruku vedl překrásnou a milou dívku a prohlásil: "Na světě není nic drahocennějšího než dva lidé, kteří se milují. "

A pak všichni společně očekávali třetího přítele.

Uplynulo však mnoho let, než se vrátil. Vydal se totiž hledat Boha. Vyptával se slovutných duchovních učitelů, ale Boha nenašel. Vydal všechno, co měl, ale ani pak Boha nenašel.

Jednoho dne si unavený lehl na trávu u jezera. Jeho pozornost upoutala kachna, která v rákosí namáhavě sháněla dohromady kachňátka, jež se jí tam poztrácela. Mláďat bylo hodně a každé zvědavě plulo někam jinam. Kachně se podařilo všechny je shromáždit teprve tehdy, když zapadalo slunce.

V tu chvíli se mladík usmál a vydal se na zpáteční cestu.

Když se všichni tři přátelé setkali, první ukázal drahokam a druhý dívku, s níž se mezitím oženil. Třetí neměl nic. Zeptali se ho: "Co cenného jsi našel ty? Musí to být obrovský poklad, když ti jeho hledání zabralo tolik let. Vidíme ti to na očích. "

"Já jsem hledal Boha, " odpověděl třetí mladík. "A našel jsi ho? " divili se ti dva.

"Zjistil jsem, že on hledal mě. "

 Nemusíš dělat kdovíco. Stačí, když dovolíš Bohu, aby tě našel. On tě hledá.

 
10.04.2013 23:02 Uživatel: Rybka
539188_316716321756941_829215329_n.jpg
5000-6000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

            Jak jsem opravila světlo myšlenkou

 

Ležela jsem týden v posteli a snažila se přijít na to, proč je mi tak strašně zle.

Nacházela jsem stále více a více souvislostí. Měla jsem radost, ale tentokrát toho bylo fakt dost a já už byla unavená, hoodně unavená.

Jedno dopoledne jdu na záchod, zmáčknu vypínač od světla a … nic. Prostě světlo nesvítí. Začala jsem se vztekat a zlobit. To snad ne! Tady že nebude světlo? Tady, kde si potřebuju číst a koupat se!

A tak při vší únavě vyskočím na vanu a ťukám do světla a zase seskakuji a mačkám pro jistotu i vedlejší vypínač od ventilátoru. A zase od světla, nahoru, dolu, nahoru, dolu. Nic. Kdo mi to ksakru opraví, kdo mi koupí novou žárovku, když já tu ležím jako lazar???

Tak holt nezbývá než se kouknout, proč se mi to světlo rozbilo. A už s pokorou vykonám svoji potřebu a vracím se do postele.

Tak jo. Začala jsem v nemoci komunikovat s andílky. A tak se ptám: „Proč to světlo nefunguje? “ Odpověď: „Chybí Ti světlo. “- „Hm, to vím. “- „Co je světlo? “- Odmlka-“Láska? “-“No jasně. “- „A kde Ti chybí světlo? “- „Tam, kde je největší tma. “- Opakuji: „Takže mi chybí láska, kde je největší tma. “

A to už mi tečou slzy jako hrachy. Už vím, už jsem pochopila. Mám teď v mém okolí pár lidí, kteří jsou nepříjemní a štvou mně (i proti mně), právě oni potřebují nejvíc lásky.

Stejně tak jako já nepotřebuji tlaky a spílání sama sobě, že jsem tak dlouho nemocná, nedokážu se postarat o děti, nevydělávám peníze a jen tu ležím, bla, bla, bla. Právě teď potřebuji hlavně lásku, lásku sama k sobě. Porozumění, laskavost, podporu a péči sama od sebe!

No a za pár hodin, když jsem šla opět na záchod a automaticky sáhla po vypínači- co myslíte?

Světlo svítí a já padám, ohromená a slabá jako moucha, s vděkem na kolena.

Funguje to!

Budiž světlo, budiž láska.

 

- Daniela Tlapáková.

 
14.04.2013 08:01 Uživatel: Pluto
1482619599_pluto13.gif
7000-8000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

alt

 Tři žáby.

Bruno Ferrero

Tři zvědavé žáby se odvážily jednoho dne z rybníka, kde dosud žily, a začaly objevovat svět. V blízkosti rybníka se táhla veliká farma.

Tři žáby ji začaly poznávat od mlatu. Ale zahlédly je dvě husy a zaradovaly se, že si zpestří jídelníček. Běžely k žábám s nataženými zobáky a sliny se jim sbíhaly.

Ale žáby byly odvážné a pohotové. Právě v tom okamžiku totiž správce farmy postavil před dveře chléva nádobu s mlékem. Dvěma ohromnými skoky ty tři žáby skočily do nádoby a hned začaly plavat v mléce. Napřed jim tato nová situace připadala zábavná a veselá. Pak dostaly strach. Měly by se co nejdříve dostat odtud pryč. Rozezlený správce právě zahnal husy.

Zkoušely se dostat ven, ale hrdlo nádoby bylo úzké a ocelové stěny byly hladké a kluzké.

První žába se pomalu poddávala osudu. Nejdřív si něco mumlala a pak řekla: "Odtud se nikdy nedostane­m. To je konec. " Přestala plavat a utopila se.

Druhá žába spoléhala na rozum. Věnovala velkou přípravu svému útěku, propočítávala skok a své fyzické síly. Provedla rychle všechny výpočty, které zahrnovaly výpočet vzdálenosti hrdla nádoby, jeho průměr, nutný odraz, dráhu skoku, váhu, zemskou přitažlivost, zrychle­ní. Nalezla správný postup a velkou silou se odrazila. Ale, zapomněla počítat s uchem nádoby. Praštila se strašně do hlavy, spadla a skončila, chudák, na dně.

Třetí žába nepřestala ani na okamžik plavat a dala do toho všechny své síly. Mléko se utlouklo na máslo, sice kluzké, ale pevné, a žába mohla lehce vyskočit ven.

alt

Jedno africké přísloví praví: "Každé ráno se v Africe probouzí lev. Ví, že musí běžet rychleji než gazela, aby ji chytil, jinak umře hlady. Každé ráno se v Africe také probouzí gazela. Ví, že musí běžet rychleji než lev, jinak přijde o život. Každé ráno, když se probudíš, neptej se, jestli jsi lev, nebo gazela, ale dej se do běhu. "

Nikdy neztrácej naději, ať se děje cokoli.  

 
14.04.2013 23:03 Uživatel: Rybka
539188_316716321756941_829215329_n.jpg
5000-6000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

Je to na ženě, do jaké míry otevře svému muži srdce…

Ano, milé dámy, my tady máme tento velký úkol a dar zároveň. Muži byli od mala učení, že přeci nebrečí, neprojevují navenek své city a nechovají se jako holky… jsou silní a nebojácní…
Ale jejich srdce se tak nemohla dokořán otevřít, jejich přirozenost byla potlačena a utlumena, muži byli nuceni si vše potlačit a schovat dovnitř a jejich srdce se tak určitým způsobem uzavřela před světem a před ženami, aniž by se stihla otevřít a získat důvěru v život a druhé pohlaví…

Věřte, že každý muž je uvnitř takové malé schoulené děťátko, které čeká, až ho někdo obejme a pohladí… Ale ani sám sobě si to muž často nepřizná a neuvědomuje. Proto je to právě na nás, aby my jsme byly svou Láskou a láskyplností muži příkladem a navedly ho postupně na tu cestu do svého nitra. Žena má ten velký dar mateřské lásky, která je zcela bezpodmínečná. Žena snáze projevuje své city, je otevřenější, psychicky odolnější, snadněji odpouští a má také většinou o něco menší egíčko, než muž a jeho pověstná mužská ješitnost alt Záleží to tedy na ženě, do jaké míry má ona zpracované své ego a následně tak ona sama svou osobností a Láskou svému muži srdce otevře…

Výčitkami, křikem, hádkami, scénami, hysterií a trucováním nikam nedojdeme a naopak muž se o to více uvnitř stáhne a od ženy oddálí. Jeho duše je citlivá, stejně jako ta naše. Pouze čistá Láska, láskyplná slova a činy mají tu kouzelnou moc vše vyléčit a otevřít tak muži cestu do jeho vlastního nitra…

A hlavně také odpuštění… neřešit minulost, minulost už byla, teď je teď a tady, a jaký bude zítřek, záleží čistě na obou dvou a dá se říci, že na ženě více…

Moudrá žena muže láskyplně a trpělivě vede. Muž musí jít sám, aby si zachoval svou mužskou energii, ale žena by mu měla věrně kráčet po boku a ukazovat muži cestu a směr cesty svou Láskou a láskyplnou ženskou energií.

 

Ano, je to na jednu stranu hodně těžký úkol, stojí to určitou vnitřní sílu a odříkání, a šmirgluje nám to pěkně egíčko, ale o tom to je… alt a když milé ženy otevřeme své srdce bezpodmínečné Lásce a také sami sobě – přijmeme se, takové, jaké nás pán Bůh stvořil, a necháme onu čistou Lásku ze svého srdce proudit… budeme následně “jen” Milovat, a odpouštět ty občasné mužské neduhy… a naopak budeme našemu muži láskyplným příkladem v dobrém i zlém… tak Ono nás to už pak krásně na společné cestě povede a nemusíme se bát, že zabloudíme alt Pak už jen zbývá říci: „Děj se vůle Boží…”  ♥

Zdroj: ॐ Léčivá síla Lásky

 

 
18.04.2013 19:35 Uživatel: Pluto
1482619599_pluto13.gif
7000-8000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

 

Síla slova.

Jednoho dne, jistý nevidící muž seděl na schodech před budovou s kloboukem u nohou a s cedulí na které byl nápis:

„Jsem slepý! Pomozte mi prosím! “

 Šel kolem básník, přistavil se a viděl, že slepý muž má v klobouku jenom pár mincí. Sehnul se, přiložil pár mincí do klobouku, pak vzal ceduli a na druhou stranu napsal jinou větu. Odpoledne se básník vracel domů, kolem slepého muže a viděl, že jeho klobouk je plný mincí a bankovek. Slepý muž, rozpoznal básníkovy kroky a zeptal se ho, zdali to byl on, kdo mu přepsal ceduli a co tam vlastně napsal. Básník mu odpověděl: „ Jenom jsem dal těm řádkům jinou podobu. “ Nevidomý muž se nikdy nedověděl, že na ceduli bylo napsáno:

 „Je jaro a já ho nemohu vidět! “

 
27.04.2013 22:35 Uživatel: Pluto
1482619599_pluto13.gif
7000-8000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

Volba. (Bruno Ferrero)

Jeden člověk se neustále cítil zavalený životními problémy a postěžoval si na ně jednomu slavnému duchovnímu mistrovi. "Už to nevydržím! Takový život se nedá snést! "

Mistr vzal hrst popela a vhodil ho do sklenice s vodou, která stála na stole.  
"To je tvoje trápení, " a ukázal na sklenici.
 
Všechna voda ve sklenici se popelem zakalila a byla špinavá. Mistr sklenici vylil. Potom znovu nabral hrst popela, ukázal ji muži a vyhodil ji z okna do moře.
 
Popel se v okamžiku rozptýlil a moře bylo stejné jako dřív.

"Vidíš? " řekl mistr.  "Každý den se musíš sám rozhodnout, jestli budeš sklenicí vody nebo mořem. "

alt

 
01.05.2013 20:31 Uživatel: Rybka
539188_316716321756941_829215329_n.jpg
5000-6000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

 

                               

                               KOUZELNÍK


Kouzelník přišel do našich luk a zahrad,
odkud přivandroval nikdo neví, však výborný měl nápad.
Perské koberce rozprostřel do všech stran,
barevné květy položil na každičkou stráň.

To co bylo šedé náhle hraje barvami,
a dívky pyšní se vzdušnými blůzkami.
Smotky paprsků hřejí nás do tváře,
krátké sukně odzbrojí všechny rytíře.

Dlaň dotkne se nesměle dlaně,
a úsměv věnován je krásné ženě.
Ten kouzelník přinesl nám zjevně ráj
Ten kouzelník má jméno MÁJ.
 

 

 
01.05.2013 20:50 Uživatel: Pluto
1482619599_pluto13.gif
7000-8000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

Přeji všem krásný první máj.

Políbili jste se dnes pod kvetoucí třešní?

 
15.05.2013 18:41 Uživatel: Pavla
Věk:  66
pavla.gif
4000-5000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

My s dědečkem ano, pod naší rozkvetlou třešínkou.

 
05.05.2013 07:56 Uživatel: Pluto
1482619599_pluto13.gif
7000-8000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

alt

 

Deštník.

Bruno Ferrero

Pole byla vyprahlá a zem praskala nedostatkem vláhy. Zažloutlé a povadlé listí smutně viselo z větví. Trávu na loukách slunce úplně spálilo. Lidé napjatě a nervózně zkoumali kobaltově modré nebe, zda se na něm neobjeví mráček.

Každým dnem bylo vedro nesnesitelnější. Opravdový déšť spadl před několika měsíci. Farář svolal obyvatele vsi před kostel, aby společně prosili za dar deště. V určenou hodinu bylo náměstíčko plné lidí. V očích měli úzkost, ale také naději, že konečně zaprší. Mnozí si nesli předměty, kterými chtěli projevit svou víru. Farář přejížděl pohledem po shromážděných věřících a obdivně sledoval to množství křížků, biblí a růženců.

Náhle se zastavil. Nemohl odtrhnout zrak od děvčátka, které způsobně sedělo v první řadě.

Na klíně mělo složený červený deštník.

alt

 
06.05.2013 13:55 Uživatel: Pavla
Věk:  66
pavla.gif
4000-5000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

Darilo, to je nádherný příběh. Pavla 

 
12.05.2013 08:48 Uživatel: Pluto
1482619599_pluto13.gif
7000-8000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

alt

Přátelství.

Jistý muž kráčel po cestě se svým koněm a psem. Když procházeli kolem velkého stromu, udeřil do něj blesk a všechny spálil. Muž však nepochopil, že je mrtvý, a tak pokračoval v cestě i se svými zvířaty. Byl to velmi namáhavý pochod, nad nimi se tyčil vrch, slunce pálilo, byli celí zpocení a velmi žízniví. V jedné zatáčce zahlédli nádhernou bránu, celou z mramoru, za ní chodník ze zlata, uprostřed něj byla studna s křišťálovou vodou. Pocestný popošel k strážníkovi u brány.
„Dobrý den. “
„Dobrý den, “ odpověděl strážník.
„Jak se jmenuje toto nádherné místo? “
„Je to ráj. “
„Jak dobře, že jsme přišli do nebe. Máme velkou žízeň. “
„Prosím, vejděte a dosyta se napijte, “ ukázal strážník na studnu.
„Ale i můj pes a kůň mají žízeń. “
„Lituji, ale zvířatům je vstup zakázán, “ řekl strážník. „Zvířata sem nemohou. “
Muže to velmi rozladilo, protože měl velkou žízeň, ale sám pít nechtěl. Poděkoval strážníkovi a pokračoval v cestě. Po dlouhém a namáhavém výstupu do kopce přišli na další místo zcela vyčerpaní. Stála tam stará brána, od ní vedla polní cesta obklopená stromy. Ve stínu jednoho ze stromů ležel jakýsi muž, hlavu měl přikrytou kloboukem, zdálo se, že spí.
„Dobrý den, “ pozdravil pocestný.
Muž kývl hlavou.
„Jsme velmi žízniví, já, můj pes a kůň. “
„Tam mezi skalami je studna, “ ukázal jim muž. „Můžete se napít, kolik jen chcete. “
Muž se psem i koněm poodešli ke studni a uhasili svou žízeň. Pocestný se vrátil k muži, aby mu poděkoval. „Přijďte zas, kdykoliv jen budete chtít, “ odpověděl mu muž.
„Prosím vás, jak se jmenuje toto místo? “
„Ráj. “
„Ráj? Ale vždyť strážník u mramorové brány nám řekl, že tam je ráj. “
„Ne, to bylo peklo. “
Pocestného se zmocnili rozpaky. „Měli byste jim zakázat, aby používali vaše jméno. Tato falešná informace přece může způsobit velký zmatek. “
„V žádném případě, ve skutečnosti nám dělají velkou službu. Neboť tam zůstanou všichni, co z egoismu dokáží opustit i toho nejvěrnějšího přítele. „

 
19.05.2013 20:29 Uživatel: Pluto
1482619599_pluto13.gif
7000-8000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

alt

 Obchod s muži.

V jednom městě vznikl obchod, ve kterém si může každá žena koupit svého muže. Má šest pater a kvalita mužů roste s každým patrem. Je v tom ale jeden háček: jakmile již žena vejde na vyšší patro, nemůže už sejít níž, pouze odejít východem bez možnosti návratu.
A tak vchází první žena s vážným zájmem o koupi muže. V prvním patře vidí ceduli: Tito muži mají práci. „No, to už je něco, můj bývalý ani práci neměl, “ pomyslela si žena. „Ale podívám se, co je výš. “
Ve druhém patře byl nápis: Muži zde mají práci a mají rádi děti. „Pěkné, ale podíváme se, co je výš. “
Ve třetím patře byla tabulka: Muži zde mají práci, mají rádi děti a jsou neskutečně pěkní. „No, čím dál tím lepší, “ pomyslela si. „Ale výš, to už musí být…
Ve čtvrtém patře si mohla přečíst: Muži zde mají práci, mají rádi děti, jsou neskutečně pěkní a pomáhají při domácích pracích. „Sladké, jak sladké… Ale zkusím ještě o patro výš. “
V pátém patře stálo: Muži zde mají práci, mají rádi děti, jsou neskutečně pěkní, pomáhají při domácích pracích a jsou ďábelsky dobří v posteli. „No to je neuvěřitelné, přímo zázrak, “ pomyslela si žena. „Ale když to je tak skvělé tady, co musí být o patro výš? ! “
A v šestém patře si velice překvapená žena přečetla: Na tomto patře již nejsou žádní muži. Patro bylo postaveno jako důkaz toho, že vám ženským prostě nejde vyhovět.  

 
25.05.2013 13:07 Uživatel: Rybka
539188_316716321756941_829215329_n.jpg
5000-6000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

 

      Já mám dnes pro vás pro změnu filmový příběh, tak doufám, že se vám bude líbit tak, jako

      mně. Doporučuji pozorně číst titulky, když tak si je vrátit a připravit si kapesník…


                                        

 
25.05.2013 19:45 Uživatel: Pavla
Věk:  66
pavla.gif
4000-5000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

Rybko, jsem ráda, že jsem si udělala čas na video,  moc působivé a pravdivé. Pavla

 
26.05.2013 21:51 Uživatel: Pluto
1482619599_pluto13.gif
7000-8000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

Já jsem ho ještě neviděl, ale rád se podívám.  

 
02.06.2013 14:05 Uživatel: Pluto
1482619599_pluto13.gif
7000-8000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

Krásný den.

Příběhy pro potěchu duše – Bruno Ferrero

Co slýchávají naše děti:

Nelítej, pohni se, pomalu, pospěš si, nesahej, dávej pozor, dojez to, vyčisti si zuby, neumaž se, zmazal ses, buď zticha, co jsem ti říkal, co jsem ti říkala, omluv se, pozdrav, pojď sem, nemotej se pořád kolem mne, jdi si hrát, neruš, neběhej, ať se nezpotíš, dávej pozor, ať nespadneš, říkala jsem ti, že spadneš, tvoje smůla, ne­dáváš nikdy pozor, to nezvládneš, jsi moc malý, to udě­lám já, na tohle jsi už moc velký, jdi spát, vstávej, uděláš to později, mám moc práce, hraj si sám, přikryj se, nechoď na sluníčko, buď na sluníčku, nemluv s plnou pusou.

Co by naše děti rády slyšely: Mám tě rád, mám tě ráda, jsi krásný, jsem šťastná, že tě mám, pojď si povídat o tobě, najdeme si společně trochu času, jak ti je, jsi smutný, máš strach, proč se nechce, jsi roztomilý, jsi jemný, jsi něžný, vyprávěj mi, co jsi vyzkoušel, jsi šťastný, moc se mi líbí, když se směješ, můžeš plakat, jestli chceš, jsi nespokojený, co tě trápí, co tě rozzlobilo, můžeš říct všechno, co chceš, věřím ti, líbíš se mi, líbím se ti, kdy se ti nelíbím, poslouchám tě, jsi zamilovaný, co si o tom myslíš, je skvělé být s tebou, mám chuť si s tebou povídat, mám chuť tě poslouchat, kdy se cítíš velmi nešťastný, líbíš se mi takový, jaký jsi, je krásné, když jsme spolu, řekni mi, jestli se mýlím.

Kolem tebe je spousta dospělých lidí, kteří ještě čekají na slova, která chtěli slyšet jako malé děti.

 

 
02.06.2013 15:10 Uživatel: Trinity
1429307679_carrie-ann-mos-as-trinity-in-the-matrix-reloaded.jpg
1000-2000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

Moc pěkné a pravdivé, zvláště ta poslední věta Pluto.

 
02.06.2013 16:35 Uživatel: Pavla
Věk:  66
pavla.gif
4000-5000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

Hlbší pohľad na život

Úvahy o živote…

Nekvalita plodenia plodí nekvalitu

Pri akte plodenia ľudia zväčša radi klesajú na úroveň zvierat, pretože sa pri tom nechávajú strhávať čisto zvieracími pudmi. Nedokážu v tejto situácii zotrvať na úrovni hodnej a požadovanej od ľudskej bytosti a klesajú hlboko pod úroveň svojej dôstojnosti. No a tento hlboko devalvovaný prístup k aktu plodenia sa nemôže obísť bez tomu zodpovedajúcich dôsledkov. Dôsledkov, ktoré logicky nemôžu byť iné, ako negatívne.

 

Skúsme si predstaviť, aké oveľa rozdielne by to bolo vtedy, ak by dvojica pristupujúca k telesnému spojeniu vedela o požiadavke zachovávania čistoty a ušľachtilosti, vzťahujúcej sa na každú ľudskú bytosť, ktorá smie žiť vo stvorení a na všetko, čo táto bytosť činí.

 

Ak by teda táto naša dvojica o tom nie len vedela, ale vo svojom cítení a myslení, ako i vo svojej reči a jednaní by sa vždy snažila o dôsledné dodržiavanie čistoty a ušľachtilosti. No a s takýmto vnútorným postojom k absolútne všetkému vo svojom živote by samozrejme pristupovali i k vzájomnému telesnému spojeniu.

 

A teraz, v ostrom kontraste si zase predstavme inú dvojicu, ktorá nikdy nepočula o nijakej požiadavke čistoty a ušľachtilosti, ktorú by mala uplatňovať vo svojom živote. Takáto dvojica necháva preto pri telesnom spojení naplno prepuknúť všetky nízke zvieracie pudy svojej telesnosti.

 

To vonkajšie, čiže samotný akt telesného spojenia je teda u oboch dvojíc približne rovnaký, avšak vnútorný prístup k nemu je diametrálne rozdielny.

 

A teraz otázka: je možné, aby niečo tak zásadným spôsobom vnútorne rozdielneho nemalo nijaký vplyv na kvalitu novo vzniknutého detského telíčka, ktoré bude počaté? Možno predpokladať, že je naozaj úplne jedno ak bude nový život počatý vo vzbĺknutí telesných vášní zvieracej zmyselnosti, alebo v úprimnej snahe o čistotu a ušľachtilosť?

 

Nie, nie je to jedno! Náš vnútorný prístup, kvalita nášho vnútorného prístupu k vonkajším veciam predsa určuje kvalitu týchto vecí! A tak aj vnútorné rozpoloženie ľudí pri akte plodenia určuje a priamo ovplyvňuje kvalitu novo vznikajúceho života, ktorý bude počatý. Nízke, zvieracie pocity pri plodení sú jednou z príčin čoraz väčšieho vnútorného a morálneho úpadku našej civilizácie.

 

A nie len to! Nie len že počatie väčšiny ľudí dneška je poškvrnené nečistou zmyselnosťou, ale vo všeobecnosti sa vôbec nič nevie ani o ďalšom, ešte zásadnejšom zlomovom momente, ku ktorému dochádza v polovici tehotenstva. Je to totiž obdobie, kedy sa do pozemského telíčka vteľuje duša. Nová ľudská duša, ktorá sa s nastávajúcou matkou spája prostredníctvom rovnorodosti jej vnútorného života v polovici tehotenstva.

 

Hneď po počatí sa totiž okolo nastávajúcej matky začnú zhromažďovať ľudské duše, túžiace po hmotnom zrodení v tele na zemi. Ktorá duša z toho množstva to konkrétne bude, o tom rozhoduje matka v polovici tehotenstva prostredníctvom stavu a kvality svojho vnútorného, citového a myšlienkového života. Ním vytvára spojovacie vlákno ku celkom konkrétnej duši, zodpovedajúcej vnútornému stavu matky svojou rovnorodosťou. A tak, na základe veľkého vesmírneho Zákona rovnorodosti vstupuje napokon duša do pozemského telíčka a zaujíma ho pre seba. Fyzicky sa to prejaví prvými pohybmi dieťaťa, ktoré matka práve v tomto období pocíti.

 

Pretože sa o tomto nesmierne dôležitom deji vôbec nič nevie, sú do pozemského vtelenia priťahované veľmi nízke ľudské duše. Duše, spôsobujúce problémy a utrpenie rodičom, sebe ako i úpadok celej spoločnosti. A to všetko len preto, že ľudia nevedia a aj keď sa dozvedia nechcú pripustiť zásadnú skutočnosť vplyvu kvality, alebo nekvality ich skrytého, vnútorného života na reálne, fyzické dianie okolo nás. Nechcú v nijakom prípade pripustiť, že kvalita, alebo nekvalita ich citového a myšlienkového života zásadným spôsobom ovplyvňuje a určuje kvalitu, alebo nekvalitu reálneho života, ktorý musia žiť.

 

Je to však tak a nie inak! Platí to vždy a v každej situácii, dvadsaťštyri hodín denne. To, akými vnútorne sme, čím sa vnútorne zaoberáme utvára, určuje a formuje našu každodennú realitu i náš budúci osud.

 

A práve spomínané obdobie polovičky tehotenstva je toho rukolapným dôkazom. Rukolapným dôkazom s celkom konkrétnymi dôsledkami, kedy vnútorný stav matky určí na základe Zákona rovnorodosti kvalitu, alebo nekvalitu novo prichádzajúcej, ľudskej osobnosti.

 

O tejto zákonitosti nemusíme vedieť, môžeme ju ignorovať, alebo sa z nej vysmiať, ale v nijakom prípad nie je v našich silách vyhnúť sa jej účinkom. Ona pôsobí, či o nej vieme, nevieme, alebo nechceme vedieť. Môžeme ju teda pokojne ignorovať tak, ako sa to deje dnes, ale každá budúca matka na tejto zemi zostane podrobená jej účinkom. Jedine na nej, na stave jej vnútorného života bude vždy záležať, aké dieťa sa jej narodí a aké vlastnosti bude mať. Kvalita jeho osobnosti bude vždy dokonalým odrazom kvality stavu vnútorného života matky v polovici tehotenstva.

 

Kto neverí, môže v tejto veci konať tak, ako doposiaľ. Veď napokon tie najtvrdšie dôsledky dopadnú na neho samotného, pretože podobným nezodpovedným rodičom sa narodia deti, ktoré im neprinesú veľa radosti. Následná výchova, i keby bola nadmieru kvalitná už potom nemôže zásadným spôsobom zmeniť to, čo bolo zameškané, alebo definitívne určené práve v polovici tehotenstva. Dobrá výchova môže dieťa samozrejme istým spôsobom obrúsiť, ale nikdy nemôže zmeniť vlastnú štruktúru jeho osobnosti, ktorá bola nezmeniteľným spôsobom definovaná vnútorným stavom matky v polovici tehotenstva.

 

Avšak múdri dokážu využiť toto poznanie vo svoj prospech. Jedine im je určený tento text. Múdra a zodpovedná matka sa bude snažiť dbať na kvalitu svojho vnútorného života v období polovičky tehotenstva. Bude dávať pozor na to, aby jej cítenie a myslenie bolo len čisté a ušľachtilé. Bude dbať na to, s kým sa v tomto zlomovom období stretne a koho bude trpieť vo svojej prítomnosti, pretože jej duševný stav môžu samozrejme ovplyvniť i ľudia, ktorí sa okolo nej nachádzajú. Múdra nastávajúca matka bude prísne dbať, aby všetko, či už v jej vnútri, alebo v jej okolí bolo dobré, čisté, ušľachtilé a harmonické aby hosť, ktorý ju navštívi, čiže nová ľudská osobnosť, ktorá dostane príležitosť k pozemskému zrodeniu bola dobrá, ušľachtilá a harmonická, prinášajúca šťastie, dobro a pozitivitu matke, sebe a užšiemu ako i širšiemu okoliu.

 

Kto by nechcel takéto dieťa? Kto však chce takéto dieťa, má to možnosť ovplyvniť či dokonca určiť. A práve ženám je vyššie popísaným spôsobom daná možnosť určovať a priamo ovplyvňovať kvalitu novej generácie. Sú to ženy, ktoré určujú, kam sa celá civilizácia bude uberať. Či nadol, alebo nahor.

 

Kam sa uberá dnes je každému, kto nie je celkom slepý až príliš badateľné. Neznalosť a nevedomosť o základných duchovných zákonitostiach totiž nikoho nevyníma spod ich účinkov. Ľudia dneška o nich ale nevedia preto, lebo o nich vedieť nechcú. Lebo všetko iné je pre nich omnoho dôležitejšie a na všetko ostatné si nájdu dostatok času, len paradoxne nikdy nie na to najpodstatnejšie a najdôležitejšie.

 

A pritom je to tak jednoduché! Stačí iba viac dbať na čistou a ušľachtilosť vlastného cítenia a myslenia a všetko, úplne všetko okolo nás sa začne zlepšovať. Čo nám bráni, aby sme to neskúsili?

http://moje.dama.cz/blog.php?blog=25238

Možná zajímavá úvaha. Pavla

 
09.06.2013 08:14 Uživatel: Pluto
1482619599_pluto13.gif
7000-8000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

Poučení od motýla.

Poučení od motýla. Jednoho dne se v zámotku objevil malý otvůrek. Člověk seděl a několik hodin pozoroval motýla, jak se usilovně snaží protlačit tímto malým otvůrkem ven. Člověk se tedy rozhodl motýlovi pomoci, vzal nůžky a zámotek rozstřihl. Motýl se z něj snadno dostal. Měl však scvrklé tělo, byl drobný a měl svraštěná křídla. Člověk pokračoval v pozorování, protože čekal, že se křídla každou chvíli rozevřou, zvětší a rozšíří, aby byla schopná nést tělo motýla a aby byla pevná. Nic z toho se nestalo! Motýl ve skutečnosti strávil zbytek života lezením se scvrknutým tělem a svraštělými křídly. Nikdy nebyl schopen létat. Člověk ve své laskavosti a dobrém úmyslu nepochopil, že omezující zámotek a zápas nutný k tomu, aby se motýl dostal přes drobný otvůrek, je způsob, jakým příroda vytlačuje tekutinu z těla motýla do jeho křídel, aby byl schopný létat, až se jednou ze zámotku osvobodí.

 Někdy jsou zápasy přesně tím, co v životě potřebujeme. Pokud by nám bylo umožněno jít životem bez překážek, tak by nám to mohlo uškodit. Nebyli bychom tak silní, jak bychom mohli být. Nikdy bychom nebyli schopni létat.

 Chtěl jsem sílu a dostal jsem potíže, aby mě posílily.

 Chtěl jsem moudrost a dostal jsem problémy, abych je řešil.

 Chtěl jsem blahobyt a dostal jsem mozek a sílu, abych mohl pracovat.

Chtěl jsem odvahu a dostal jsem překážky, abych je překonával.

Chtěl jsem lásku a dostal jsem ztrápené lidi, abych jim pomáhal.

 Chtěl jsem výhody a dostal jsem příležitosti.

 „Nedostal jsem nic z toho, co jsem chtěl, ale dostal jsem všechno, co jsem, potřeboval. “

 

Žij život beze strachu, postav se všem překážkám a věz, že jsi schopen je překonat.

 

 
11.06.2013 18:47 Uživatel: Rybka
539188_316716321756941_829215329_n.jpg
5000-6000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

 

  Zenový příběh o lásce
  ________________________________________________________________
   
 

Velký zenový mistr Rinzai seděl a rozjímal. Do místnosti se přiřítil muž - musel být velmi rozčílený - a práskl dveřmi. Nebyl vůbec v dobré náladě. Zul si boty a mrštil jimi do kouta. Rinzai řekl: "Stůj. Nechoď dál. Nejdřív se vrať a požádej dveře i boty za odpuštění. "

Muž odpověděl: "Co je to za nesmysl? Už jsem slyšel, že lidi od zenu jsou blázni a až do téhle chvíle jsem si myslel, že jsou to jenom řeči. Proč bych měl žádat dveře za odpuštění? Je to trapné… Vždyť ty boty jsou moje! "

Rinzai odpověděl: "Zmiz odsud a už se nevracej! Když se dokážeš zlobit na vlastní boty, proč je také nedokážeš požádat o odpuštění? Když jsi byl rozčilený, vůbec tě nenapadlo, jak hloupé je vylévat si zlost na botách. Když umíš jednat ve zlosti, proč nemůžeš jednat i s láskou? Vztah jako vztah. Zlost je vztah. Když jsi v hněvu prásknul dveřmi, vyjádřil jsi vůči nim svůj vztah; choval ses nehezky, nemravně. Ty dveře ti přece nic neudělaly. Buď se jim omluvíš, nebo sem nechoď. "

Pod vlivem Rinzaiova klidu, před zraky ostatních lidí, kteří tam seděli, a pod vlivem té zvláštní přítomnosti… Muž jako zábleskem pochopil.
Pochopil celou logiku, bylo to nad slunce jasné.
"Když umíš projevovat zlost, proč bys nemohl projevovat lásku? Běž…" A šel. Možná to bylo poprvé v celém jeho životě. Dotkl se dveří a po tváři mu začaly téct slzy. Nedokázal je zadržet. A když se hluboce poklonil svým botám, odehrála se v jeho nitru veliká proměna. V tom okamžiku se otočil a přišel k Rinzaiovi a Rinzai k němu natáhl ruce a objal ho.

Toto je smíření. Jak se můžete modlit, když nejste smíření? Jak můžete přijít za mistrem, když nejste smířeni s bytím?

Zdroj: Osho

 

 

 

 
21.06.2013 18:16 Uživatel: Rybka
539188_316716321756941_829215329_n.jpg
5000-6000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

 

Konec iluzí jednoho hasiče - podle skutečné události

 

________________________________________________________________

   
 



Šest jedniček znamená poplach.

Složené věci vedle postele aktivního mlaďase se těší na jakýkoliv výjezd.

Požár, nehoda nebo jenom úklid po nějakým troubovi, který má stařičkou škodověnku a teče mu olej, to všechno dokáže mlaďáska vypumpovat k tomu, aby běžel přes celý město v dvacetistupňovém mrazu v trenýrkách a stepoval před hasičárnou polonahý, protože vyletěl z vyhřátý postele.

Tak takový blázen jsem byl taky. Miluju hasičinu, tu možnost pomáhat, být za hrdinu, být někdo. Nejlevnější možnost stát se hrdinou. Ale každý na to nemá náturu.

Nikdy nevíte, co se může stát. Přilby a zásahové oblečení každého hasiče můžou vyprávět. Každý kus vybavení má svůj příběh, každý škrábanec na přilbě je zářez na pažbě.

Ty moje věci už žádný příběh nenapíšou. Jsou úhledně složené ve skříni, jako kdyby čekaly na další výjezd.

Boty nasoukané v nohavicích, překryté otočeným kabátem, opasek se sekerou a krátkým kevlarovým lanem s karabinami pověšenými na háčku dveří skříně, rukavice od posledního výjezdu ještě nevyprané jsou zmuchlané v přílbě, která vévodí vršku skříně. Deset vteřin a jsou připraveny pomáhat a dávat pocit bezpečí svému nositeli i lidem v okolí, kteří potřebují jeho pomoc.

Rychlý ranní běh na zbrojnici, v záplavě světla rodícího se horkého letního dne zrychluje dech a adrenalin stříká z uší. Je všední den, bude nás málo - sakra.

Otevřít vrata, převzít v garáži zprávu o události.

"PPJ 100, zde PPJ 824, podejte zprávu, přepínám. "

"PPJ 824, zde PPJ 100, jedná se o dopravní nehodu osobního automobilu s nákladním, na silnici I16 u obce Seč, na místě jeden těžce raněný a jeden lehce. Na místo události míří vrtulník a jednotka HZS Plzeň Kotěrov, přepínám.

"PPJ 824 rozumí, na místo vyjíždíme s vozidlem Tatra s osádkou 1+1. Konec"

"PPJ 100 zprávě jsme rozuměli. Konec"

To zase bude šichta. Jsme tu jenom dva, snad dorazí zbytek kluků s Mercedesem.

Sedám za volant, vyjíždím z garáže. Josef už je oblečený a zavírá za mnou vrata. Ještě že tu je on. Nejdeme spolu poprvé. On a jeho medvědí síla si ve vyprošťování libují. Já se svýma 70 kilama to skoro neuzvednu. On medvěd a já zdravotník. Musíme to chvíli zvládnout sami, máme to nejblíž a budeme tam dřív než vrtule.

Nissan Micra je krásné mrňavé auto. Ideální dárek pro slečnu, které je přesně osmnáct let, k jejímu jubileu. Červená karoserie lehce prokvetlá puchýři rzi, mrňavý motor a poněkud neosobní interiér.

Jenom, kdyby tahle Micra, nebyla napasovaná v předku Actrosse. Tenhle obrázek vidíme, když se řítíme po státovce k místu nehody. Rychlé pokyny.

Jsme v tom sami.

Dávám hlášení operačnímu o tom co se děje.

Přijíždějí policajti a odhánějí čumily a ostatní řidiče.

Vyndat hasičák, otevřít kapotu, vytahat brašny s lékařským materiálem. Natáhnout chirurgické rukavice pod zásahovky.

Josef zatím startuje centrálu pro nůžky a rozpínák.

Jsme na místě necelou minutu. Policajtka nám hlásí, že řidič náklaďáku má zaklíněné nohy, je v šoku, ale jinak v pořádku.

V něčem, co ještě před patnácti minutami připomínalo auto, je zaklíněná mladá holka.

Nedá se k ní dostat jinak, než zadním oknem.

Rychlá rána sekyrou a lezu dovnitř. Nemůžu k ní.

Z dálky další sirény. Uječená siréna sanitky a z druhé strany, jako by rozvážnější houkání hasičů.

Čtyři minuty jsme v tom byli sami, teď už nejsme. Každý ví, co má dělat, co je jeho práce.

Beru si desku z plastu, co mi podávají zvenku a kryju sebe i ji před sklem a ostrým zkusem nůžek. Pepa začal dělat co má. Řvu na něj, kde má stříhat.

Všude kusy plastu, plechu a roztříštěného skla. Dost blbá rána. Holka vydrž, prosím! Dej nám trochu času sakra! Skoro neznatelný pohyb v autě. Známka života, co hodně rychle prchal. Nemůžu k ní pořádně, abych jí viděl do obličeje, jak je na tom.

"PŘESTAŇ!!! " "HÝBE SE"

Volant vražený do prsou, na klíně motor a předek auta s kapotou namotaný na obrovský masce náklaďáku.

"DOKTORE! POCEM!!! HÝBE SE!!! TEP MÁ, ALE ZTRÁCÍME JI! "

Postava v zelené kombinéze na mně něco křičí, moc ho nevnímám přes rachot druhé vrtule co sedá a přes nastartované centrály.

Pořád k ní nemůžu.

"TADY TO STŘIHNI! BACHA MÁ TAM NOHU! "


"CHLAPI KURVA DĚLEJTE NEBO O NÍ PŘIJDEME! "

Konečně vyrvali dveře. Hrubý a brutální síle papoucha neodolá žádný plech. Ještě ten sloupek…

"Krej se! " Rozepínám kabát a snažím se ho přetáhnout přes hlavu té slečny. Já mám helmu a vydržím to. Rozbruska se zakousla do střechy. Všude vodopády jisker, co mně pálí na odkryté části zad. Divný smrad pálícího se tapecíru střechy.

Rána z pravé strany. Další jednotka se snaží nadzvednout čumák Actrosse, abychom k ní mohli z druhý strany.

"DO PRDELE OPATRNĚ!!! JE TAM NÁŠ KLUK! "

Tenhle hlas je mi známý. Bull! Náš velitel!

Řve na mně přes veškerý rachot nářadí, chce vědět, jak jsem na tom a jak ona.

"JSEM V POHODĚ! ALE JEŠTĚ SE K NÍ POŘÁDNĚ NEDOSTANU! "

Skřípot plechu a příval světla shora. Otevřít auto jako krabičku sardinek je jen otázka času.

Konečně k ní můžeme. Podávají mi krční límec. Něčí ruce jí fixují hlavu, abych jí ho mohl nasadit.

Odhrnuju světlé vlasy slepené krví a potem.

"Má vzadu na hlavě roztrženou kůži! "

To spraví pár stehů…

Obličej plný skla. Drobné rány v kůži, zlomený nos a roztržené čelo.

A KURVA! TOHLE VĚDĚT, TAK SEM NELEZU!

"HEJ CHLAPI!!! POHNĚTE S TÍM!!! JÁ JI ZNÁM! "

To je ten okamžik, kdy se promítne celý život před očima, a kterého se každý v téhle profesi bojí.

Martina, moje první láska. Tak úžasná a krásná. Neviděl jsem ji několik let. Teď je tady…

Na místě, kde si smrt brousí kosu a my se jí snažíme vyrvat ze spárů lidskou bytost. Milovanou lidskou bytost.

V záplavě lidí, světla, s hmatatelnou přítomností smrti, zahalené v pachu krve, benzínu a spálené umělé koženky, ve střepech skla, změti plastů a kovu, s očima plnýma vlastního potu, s ní zápasíme.

Tohle je naše bojiště. Tady bojujeme o životy.

Najednou je celá tahle bitva mimo mně. Svoje jsem splnil. Teď už je to práce pro velké kluky s nůžkama, pro doktory a pro nebeské taxikáře s vrtulí.

Nemůžu jí už pomoct. Bull mně podpírá a pomáhá mi na nohy, jdeme k autu. Sedám si na bobek a pozoruju ten mumraj.

Uteklo patnáct minut od začátku tohohle galapředstavení bolesti, ale jsem groggy. Sundávám kabát. Nevydžím sedět. Vstávám a beru si ze své Tatry pití a cigaretu z krabičky poslední záchrany, co je strčená v kastlíku přesně pro tyhle případy.

Pilot z vrtule mi připaluje.

"Dobrá práce, kámo! "

"Dík…"

"Ty ji znáš? "

Není mi moc do řeči.

"Znám, je to moje bývalka…"

"Sorry kámo, to jsem nevěděl. Ona to zvládne. "

"Musí. "

Z klubka lidí vytahují bezvládné tělo. Pokládají ho na nosítka, jako hadrovou panenku. Červené kombinézy zdravotníků se rojí kolem jejího těla jako vosy kolem bonbonu. Teď je to jejich práce. My udělali, co se dalo.

Z dálky slyším útržky hovoru. " Otevřené zlomeniny nohou. Holeně a stehna jsou nadranc…"

"Zlámaná žebra, krční páteř…"

"Snad to zvládne. "

Z vysílačky slyším pokyny druhé jednotce, když vyprošťují řidiče z kamionu.

Je nesnesitelné horko, točí se mi hlava. Sundávám si přilbu a polévám se vodou.

Zvracím.

Bolí mně hlava a cítím bolest v obličeji. Jak jsem přišel ke zlomenému nosu? A kde to jsem? Ležím v sanitce, která se mnou upaluje k Plzni. Proč jsem v sanitce, když jsem, mám být na křižovatce a pomáhat klukům s úklidem?

"Omdlels"

"Cože? "

"Asi z toho hicu. Vezeme tě pro jistotu do nemocnice, " řekla zdravotnice.

"Jak je na tom Martina? "

"Myslíš tu holku, z toho mrňavého osobáku? "

"Jo! "

"Nezvládla to. Ve vrtuli odešla. Bylo toho na ní moc. "

Ten nenucený tón jejího hlasu mně fakt nasral. Jako, kdyby to nebyla lidská bytost, ale kus masa na pultě.

"Půjčíš mi telefon? Zavolám Bullovi, aby mně vyzvedli v Plzni. "

"Na. "

"Dík"

Prý dobrá práce… Děkuju pěkně…

Den na to jsem skončil. Nešlo to. Pořád jsem si říkal, co jsem měl udělat jinak, nebo rychleji.

Složil jsem věci do skříně.

Medaili za povodně jsem připnul na vycházkovou uniformu a skryl do šatníku.

Chlast nepomáhal, jenom jitřil rány.

Tráva tlumila všechno, jen ne tohle…

Nesnesl jsem ten pocit. Pokusil jsem se o sebevraždu, myslel jsem, že se mi uleví od všech starostí, ale ne.

Proto jsem tady, doktore, pomozte mi přežít.

 

 
23.06.2013 16:22 Uživatel: Pluto
1482619599_pluto13.gif
7000-8000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

Malá můra a hvězda.

Jedna malá můra s něžnou duší se zamilovala do jedné hvězdy. Svěřila se s tím své matce a ta jí radila, aby se raději zamilovala třeba do stínidla. "Hvězdy nejsou stvo­řeny k tomu, aby se k nim dalo letět. Zato k lampám se dá krásně létat. "

"V lampě můžeš alespoň na něčem přistát, " přidal se otec. "Když poletíš ke hvězdě, nepřistaneš na ničem. "

Ale můra nedala na rady jednoho ani druhého. Každý večer, jakmile zapadlo slunce a vyšla ta hvězda, vydala se na cestu za ní. A každé ráno, když svítalo, se vracela, nesmírně vyčerpaná a unavená marnou námahou.

Jednou si ji otec zavolal k sobě a řekl jí: "Za celé dlouhé měsíce nemáš ani kousek křidélka popeleného a bojím se, že se nespálíš nikdy. Všichni tvoji bratři jsou už nádherně ožehnutí, protože denně obletují pouliční lampy. A všechny tvé sestry se už krásně připálily, jak obletují lampy v domě. Dej se do toho, ať už máš taky nějakou krásnou popáleninu. Taková silná pěkná můra jako ty, a nemá znamení dospělosti! "

Můra opustila otcovský dům, ale nedala se ani do obletování pouličních lamp, ani se nepustila za lampička­mi v domě. Pokračovala ve svých pokusech, aby dostihla svou vytouženou hvězdu, která byla vzdálená tisíce svě­telných let. Můra ale přece věřila, že se její hvězda jednou zachytí v nejvyšších větvích starého dubu.

A tak zkoušela znovu a znovu, noc za nocí dosáhnout své hvězdy. Přinášelo jí to radost, a i když své hvězdy nikdy nedosáhla, žila tak až do svého pozdního věku. Rodiče, bratři i sestry byli už dávno mrtví, protože uho­řeli, ještě když byli mladí.

 Hvězda naděje, to je rozpoznávací znamení. Každý den by měl člověk prosit s vírou, aby se odvážil nemožného.  

 Pokud má člověk na nebi nějakou hvězdu svého života, neměl by ztrácet čas tím, že by si pálil křídla u nějaké lampičky.

 
07.07.2013 08:22 Uživatel: Pluto
1482619599_pluto13.gif
7000-8000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

alt

Nejsou na prodej.

Bruno Ferrero

Jedna mladá dvojice vešla do nejkrásnějšího obchodu s hračkami ve městě. Manželé si dlouho prohlíželi ba­revné hračky, které tu byly v policích vyrovnané až do stropu. Hraček a nejrůznějších krabic s nimi tu bylo nepřeberné množství ve veselém nepořádku. Byly tam panenky, které plakaly, elektronické hračky, malinkaté kuchyňky, ve kterých se pekly dorty a pizzy, a další a další hračky.

Manželé se nemohli rozhodnout. Přiblížila se k nim milá prodavačka.

Žena se jí snažila vysvětlit: "Podívejte, my máme malou holčičku, ale jsme celý den pryč a často i večer. "

"A holčička se tak málo směje, " pokračoval muž.

"Chtěli bychom jí koupit něco, co by jí dělalo radost, " řekla zase ta žena. "Když nejsme doma. Něco, co by ji potěšilo, když je sama. "

"Je mi líto, " usmála se mile prodavačka. "Ale my neprodáváme rodiče. "

Rozhodnutí pořídit si děťátko znamená uzavřít s ním smlouvu - tu největší, jakou si člověk může představit. Všichni malí k nám přicházejí, protože jsme je pozvali do života, a ptají se nás: "Zavolali jste mě. Jsem tu. Co pro mě máte? " Tady, začíná naše zodpovědnost za výchovu človíčka.

 
21.07.2013 11:12 Uživatel: Rybka
539188_316716321756941_829215329_n.jpg
5000-6000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

Pěkné  čtení na neděli…


 


Jiří Menzel: Mám manželství z lásky i rozumu

Působí plaše, mluví potichu, tvrdí, že je líný a nevěří si. Přesto jako jeden z mála našich režisérů získal Oscara a světové renomé a každý jeho film skrývá na dně vzácnou perličku. Laskavosti, humoru, moudrosti… V září jde do kin nejnovější s názvem Donšajni.

 

 

 

 

 

 

 



 

 

Pan režisér přišel na minutu přesně a vylákal mě na sluníčko před kavárnu. Rozpovídal se o své dcerce Aničce a ženě Olze, o dětství, úzkostlivé mamince, o (ne)lásce k opeře, psaní memoárů i o tom, čeho v životě nejvíc lituje.

V jakém okamžiku jsem vás zastihla? Jaký je váš dnešní den, týden, měsíc?

Po našem rozhovoru vyzvednu ze školy Andulku, odvezu ji domů a počkám na Olinku. Večer jdeme do divadla Járy Cimrmana, dlouho jsme tam nebyli, tak to doháníme. Dávají Akt. Jinak pozítří odjíždím na filmový festival do Maďarska, kde jsem v porotě, čeká mě retrospektiva filmů ve Varšavě a natáčení dokumentu s indickým režisérem. Pak jedu do Rumunska, pak do Kluže, Šanghaje, Trenčianských Teplic, Oděsy… Poroty, ceny, retrospektivy. V tomhle věku kdo se dožije, s tím musí počítat.

Stihl jste vůbec oslavit polokulatiny? Bylo nějaké překvapení?

Od svého producenta jsem dostal model trabanta. Ale Olinka mi připravila velmi náročný dar: cestu do New Yorku s několika překvapeními. Letěli jsme business třídou, šli do nádherného hotelu – a já myslel, že to už je ten dárek… Všichni Češi se touží setkat s Milošem Formanem, já si netroufal. Olinka zařídila, že pro nás přijela jeho žena Martina a odvezla nás k němu – bydlí hodinu a půl autem od NY. Koukali jsme spolu na rozdávání Oscarů, krásně jsme si notovali a malinko se přiopili. Miloš má krásný a velký barák, že jsme v něm mohli přespat.

Nejnovější film Donšajni bude mít premiéru na konci května. Vedle skutečných operních zpěváků uvidíme řadu známých herců, například Jana Jiráně z Ypsilonky.

Nejnovější film Donšajni bude mít premiéru na konci května. Vedle skutečných operních zpěváků uvidíme řadu známých herců, například Jana Jiráně z Ypsilonky.

 

To vám přeju a trošku i závidím!

To ještě není celé, jen pěna navíc. Olinka taky koupila lístky na představení na Broadway – Kočka na rozpálené střeše, kde hrála moje oblíbená Scarlett Johanssonová. Seděli jsme dokonce v první řadě! Ale nebylo to dobré představení, žena mi řekla, že jsem po dvaceti minutách hrozně chrápal. To hlavní ovšem přišlo v pondělí večer, kdy v restauraci našeho hotelu hrává můj miláček Woody Allen se svou kapelou. Olinka zprostředkovala, že jsme si potřásli rukou a mohli za ním přijít do studia, kde dokončoval film, a taky mi nahrál na video gratulaci k narozeninám. Takovou já mám ženu! Všechno vymyslela, zorganizovala a zaplatila ze svého! Jsem na ni pyšný!

Vy jste si vlastně dal taky jeden dárek – film Donšajni.

Já nejsem ten umělec, který si musí udělat film. Jsem jen rád, když mi někdo nabídne práci. Tady mi ji nabídli – a výsledek by měl být dárkem pro druhé. Aspoň tak k tomu přistupuju.

Zatím jste o něm před novináři mile mlžil. Už víte, zda je to komedie?

To se dočtu, až vyjdou recenze. Byla to těžká práce, museli jsme si prosekávat cestu pralesem. Nápad natočit film odehrávající se kolem opery jsem dostal, když jsem režíroval v Jihočeském divadle Dona Giovanniho. Se scénářem jsme se patlali dva roky, protože je neumím psát. Vznikal postupně, příběh se nejdříve vyvíjel úplně odjinud.

Zaskočilo vás během té cesty pralesem něco příjemně?

Nejsnadnější část je ta, když nastoupí herci a zpěváci a vy vidíte, že je to baví. Nevíte, do čeho lezete, ale máte z toho radost. Báječné bylo, že jsem měl velkou oporu v lidech všech profesí. Všichni na tom filmu dělali rádi. S tím se pojí vždycky moje úzkost – co když se to nepovede, nenaplním jejich očekávání a budou zklamáni?

Jsou s vámi rádi i proto, že vytvoříte vždycky laskavou a příjemnou atmosféru.

Spíš si umím vybrat lidi, kteří to dovedou. Já byl často nerudný, nešťastný, nejistý. Z té hrůzy, že by mohli pokládat čas strávený se mnou za ztracený. To mám celý život. Nejsem tak sebekritický a skromný, jen říkám věci o sobě nahlas dřív, než mi je řekne někdo jiný.

Spisovatel Hrabal byl pro mladého režiséra velkou inspirací i lidským vzorem. Podle jeho povídek natočil také snímky Skřivánci na niti, Postřižiny nebo Slavnosti sněženek…

Spisovatel Hrabal byl pro mladého režiséra velkou inspirací i lidským vzorem. Podle jeho povídek natočil také snímky Skřivánci na niti, Postřižiny nebo Slavnosti sněženek…

 

Jsme zvyklí, že opera je vážný žánr. Lze v ní vůbec najít humor?

Lidi kolem ní jsou srandovní. Samozřejmě nejvíc ti, kteří se berou smrtelně vážně. Tady to bylo jinak. Nešlo o velký operní ansámbl, ale o malý soubor lidí, kteří na sebe nežárlí, nevytahují se. To byl můj záměr – ukázat, že na sebe můžou být příjemní a že je opera baví. To je důležité. Nejhorší je, když se stane místem k soupeření, kdo to líp zazpívá, navzájem do sebe strkají lokty. Ale to jsem nezažil, přestože jsem už pár oper dělal – v Budějovicích, v Itálii i v Bělehradě.

Podtitul filmu zní: Příběh o lásce k opeře a celoživotní vášni pro pěvkyně…

To neberte vážně, to je blbost. Pokud bych dal podtitul, tak: V každém klukovi, chlapovi i dědkovi dříme Don Juan.

Patřila opera vždycky k vašim oblíbeným žánrům?

Kdepak, jako kluk jsem k ní měl dokonce odpor. Maminka chtěla, abych chodil do opery, ale mě nudila. I později mi jako činohernímu režisérovi vadila její strojenost a statičnost. Až jsem přišel na to, že muzika má přednost před čímkoliv, co je na jevišti. A musím říci, že jak jsme se patlali s těmi Donšajny, najednou mě opera opravdu chytla. Jen mi vadí, když se zpěváci snaží interpretovat děj, herci se tváří, že jsou zamilovaní nebo umírají… a to předstírání je odporné, falešné. Pokud zpěvák dobře zpívá a cítí muziku, nemusí se k tomu nijak tvářit. Můj hrdina-režisér ve filmu říká, že nemá odvahu nutit zpěváky, aby děj opery brali vážně.

Vy sám si notujete spíš klasiku, nebo nějaký lehčí žánr?

Kdysi jsem jako pionýr chodil do sboru, byl jsem tam jediný kluk a zpíval soprán. Potom už jsem nezpíval, jen doma v koupelně. Mám rád písničky ze Semaforu, někdy si jen recituju texty, jsou krásné. Taky si pobrukuju písničky Osvobozeného divadla. Současná muzika mě nebere, můj vkus končí Frankem Sinatrou a Jiřím Šlitrem.

V rámci Letních shakespearovských slavností opráší Jiří Menzel v Lokti úspěšnou komedii Veselé paničky windsorské – se Simonou Stašovou a Bolkem Polívkou v hlavních rolích.

V rámci Letních shakespearovských slavností opráší Jiří Menzel v Lokti úspěšnou komedii Veselé paničky windsorské – se Simonou Stašovou a Bolkem Polívkou v hlavních rolích.

 

Myslíte si, že je dnes kolem nás dost důvodů ke zpěvu?

Je. Když v člověku nepřeváží všechno to, s čím není spokojený, měl by si uvědomit, že navzdory prezidentům a ministrům žijeme v báječné době, jakou naši předkové nezažili. A na místě, které je jen zlomkem plochy, kde se ještě dá žít. Stačí koukat na televizi. O tom bychom měli vědět. Navíc, negativní postoj je nezdravý. Jistě je hloupé lhát si do kapsy, ale jsem pro pozitivní pohled. To nás učil Voskovec s Werichem a učí pan Suchý: vidět věci ostře, zblízka, ale ne přes černé brýle.

To je skoro taková móda – ve výtvarném umění, ve filmu…

Byl jsem teď na festivalu v Budapešti, který dělali mladí od Ameriky přes Bělorusko po Izrael. Deset filmů v soutěži, za nás tam byl Můj pes Killer. Ale všechny ty filmy byly o bídě, špinavém světě, o tom, jak je život těžký… a mě to strašně deprimovalo. Ani jeden nebyl k úsměvu. To je vážně blbá móda, ukazovat svět jen ze špatné stránky. A je to špatné i pro diváky. Ti tvůrci jsou zapšklí a mají z toho pak špatné žaludky! Nerozumím tomu.

Jako by se z filmů vytratil humor, že?

Takhle: legračních filmů je hodně, u nás asi víc než kdekoliv na světě. Ale je humor a humor. Jde o to, abych jako divák necítil, že autor mnou pohrdá, že mi dává laciné věci, fekální řachandu a podobně. V tom jsem staromódní.

Ve vašich snímcích naštěstí najdeme vždycky nějakou perličku na dně.

Už od svého prvního filmu – Ostře sledovaných vlaků – říkám, že chci dělat filmy, které budou vracet lidem chuť do života. To je moje motto. Takže jsem kontinuální, furt stejný. Ta perlička na dně je tam taky díky panu Hrabalovi, podle jehož předloh hodně mých filmů vzniklo. On mě učil. Obdivoval jsem jeho laskavý humor a vztah k životu, že je zároveň tragický i komický. I drsné věci uměl podat s jemnou ironií a legrací.

Ostře sledované vlaky. Film, který mladému režisérovi přinesl ještě před třicítkou – roku 1967 – Oscara. Na snímku Václav Neckář s Jitkou Zelenohorskou.

 

Vzpomenete si na první film, který ve vás zanechal hlubší zážitek?

Myslím, že to byl Noční motýl v kině Vesna ve Strašnicích, pak Eva tropí hlouposti… Fričovy komedie, to je vůbec velký dar, až do Pytlákovy schovanky. Když vidíte Hugo Haase pod jiným režisérem, není nikdy tak dobrý. Frič měl velký cit a inteligenci a udržel herce v komické noblese. Na rozdíl od německých a amerických komedií té doby, kde se všechno přehání a dělá legrace, aby byli všichni ještě legračnější. To je právě to neštěstí – dost lidí si myslí, že když se dělá humor, musí vyrobit třeskutou srandu. U Friče herci nikdy nesklouzli k lacinému šaškovství. Byli komičtí, ale měli úroveň. V tom byl geniální. Učil jsem se zkrátka na dobrých komediích, ty mi daly základ poetiky. A snažím se jít v téhle lince dál.

Líbil se vám v poslední době nějaký český film?

Viděl jsem jen toho vítězného Ondříčka – Ve stínu. Dostal jsem taky nějaké věci na DVD, ale nepamatuju si je, nezaujaly mě… Nechci, aby se to bralo, jako že jsem nafoukaný, patřím prostě už k jiné generaci. Mně nejmilejší z mladých je Hřebejk. Taky mám rád Alici Nellis, asi ještě raději ji než její filmy. Milá holka, a taky hezká.

Zapojil jste se do volební kampaně, jako kluk jste ostatně chtěl být prezident. Proč?

Ano, říkal jsem: až jednou budu prezidentem, poručím si každý den španělské ptáčky s rýží. To byla moje představa. Teď si je dávám třikrát do roka, je spousta jiných dobrých jídel. Kdybych se dnes probudil jako prezident, tak první věc, kterou bych udělal, by byla moje rezignace. Na to, aby se v tom úřadu udělalo něco užitečného, znám lepší – třeba Marka Ebena nebo Šimona Pánka. V ty bych měl důvěru.

Nečekaným dárkem k polokulatým narozeninám se stala návštěva u Miloše Formana v USA. Na snímku oscaroví režiséři s manželkami Martinou (vpravo) a Olgou.

Nečekaným dárkem k polokulatým narozeninám se stala návštěva u Miloše Formana v USA. Na snímku oscaroví režiséři s manželkami Martinou (vpravo) a Olgou.

FOTO: archív Olgy Menzelové

Jak na dnešní svět připravujete Aničku? Co by měla vědět, aby obstála?

Z toho mám strach. Je velmi sebevědomá, nerada přijímá jakákoliv poučení a všem poroučí. Ona taky její maminka je na ni strašně mírná a myslím, že i druhý tatínek, ten pravý, je na ni hrozně hodný. Jsem rád, že je obklopená láskou, ale jsem zvědavý, co z toho bude. Hlavně by se měla vystříhat špatných lidí. Kdyby byla po mamince, bude to skvělé. Ta je sportovkyně, a tudíž neumí být falešná, protože ve sportu se nedá podfoukávat. Taky má energii a disciplínu, což já nemám. No uvidíme, zatím je Anička neuvěřitelné číslo, tisíc voltů. Snad se to změní, jsou jí teprve čtyři a půl.

Říká vám stále Jiřinko?

Ano, abychom se rozlišili s tatínkem Jaroslavem Brabcem. Vážím si toho, jak s ní umí jednat. Já se přiznám, že ji rozmazluju nejvíc, neumím totiž klást odpor. Poslouchám ji jako hodiny, v tom jsem největší zbabělec.

Vaše manželství a vztahy jsou trochu netradiční. Jakou váhu přikládáte tomu, kdo je biologický otec?

To je tím, že jsem opravdu zamilovaný, mám manželství z lásky i rozumu, a to je strašně dobrá věc. Díky tomu jsme naši komplikovanou situaci vyřešili celkem v pohodě, a nejdůležitější je, že k té holce máme všichni dobrý vztah. I mezi sebou vycházíme dobře, bráníme se střetům. Tatínků, co nejsou biologickými otci, je přece spousta. Víte, kolik rodin je rozvedených, a děti taky žijí s jinými tatínky. Je to pořád lepší, než když se rodiče o dítě perou. A spousta mužů ani netuší, že dítě jejich ženy není jejich. Já to vím od začátku. Není to jednoduché, člověk je ješitný, ale pokud má rozum, tak ví, že jisté věci mají přednost před vlastní pýchou.

Pouštíte Aničce nějaké filmy?

To je malér. Když ke mně přijde, mám nachystané pohádky. Jenže ona se většinou ráno, ještě než se maminka probudí, kouká na všechny ty animované pitomosti v televizi. Nevím, jak tomu zabránit. Trochu se bojím, co to udělá s její hlavičkou. Když jsem byl malý, neexistovala televize a v pokojíčku nám visely obrázky Trnky a Svolinského, četli jsme klasické pohádky a nikdo nám negumoval mozek stupidními japonskými seriály.

„Nejpřirozenější odpočinek je ležet a nic nedělat, “ tvrdí Jiří Menzel. Přesto občas na přání své ženy nazuje kolečkové brusle.

„Nejpřirozenější odpočinek je ležet a nic nedělat, “ tvrdí Jiří Menzel. Přesto občas na přání své ženy nazuje kolečkové brusle.

 

V čem dalším je její dětství jiné než vaše?

Ve všem. Vyrůstal jsem za protektorátu, kdy se nic nesmělo. Fungovala přísná výchova, pořád jsem byl okřikovaný: v devět jsem musel být v posteli, nesměl jsem křičet, běhat po ulici, maminka měla strach, aby se mi něco nestalo, nedovolila mi ani koloběžku, byla strašně opatrná. Musel jsem být hodný, přičinlivý a hlavně se neušpinit. To bylo nejhorší, maminka prala na valše, v neckách, tudíž každá louže znamenala nebezpečí. Byl jsem zkrátka pořád omezovaný a chápal to jako samozřejmost. Když vidím, jak si Andulka dělá, co chce, klidně se poleje a hází předměty na zem, závidím jí. Důsledkem u mě bylo, že jsem vyrostl v opatrného člověka, který se bojí lidí a nechce obtěžovat. To jsem já, zbabělec. Z Anduly bude ten prezident nebo aspoň šéf generálního štábu. Ta má autority až moc.

Jezdit na kolečkových bruslích jste se naučil kvůli Olince?

Ano. Občas to zkusím, ale vypadám na nich hrozně. To je tím, že jsem nikdy brusle neměl. Ze sportů jsem mohl jen kopat s kluky do mičudy. Ovšem stejně jsem byl nejraději doma, s knížkami. Nebyl jsem dvakrát silný, spíš podvyživený a chudokrevný. Bál jsem se rvaček, nosil brýle a cítil se handicapovaný. Ve třinácti letech jsem se nadchl pro vodáctví, takže jsem jezdil na vodu a chodil plavat. Můj největší sportovní výkon byl, když jsme s kamarádem architektem jeli z Budějovic až do Modřan dva dny a noc bez zastavení v kánoích, protože jsme neměli prachy na jídlo a potřebovali být co nejdřív doma. No záhul.

Kondičku jste měl výbornou, v Penzionu pro svobodné pány jste dokonce metal salta…

Můj učitel tělocviku z toho byl úplně paf. Nevím, kde se to ve mně vzalo. To, že jsem pohybový talent a mám slušnou koordinaci pohybů, jsem totiž dlouho nevěděl. Říkám, že sportu děkuju za své zdraví, protože jsem ho nikdy neprovozoval.

V legendárním představení pražského Činoherního Klubu Penzion pro svobodné pány udivoval jako herec neuvěřitelným pohybovým talentem.

V legendárním představení pražského Činoherního Klubu Penzion pro svobodné pány udivoval jako herec neuvěřitelným pohybovým talentem.

 

O svém Oscarovi jste řekl: „Jako ve všem, i v tom jsem měl kliku. “ Jaké byly ty ostatní?

Těch klik bylo moc. Moje žena je mé štěstí. A pak to, že jsem mohl vždycky pracovat s lidmi, kterých jsem si vážil. Že jsem poznal pány Hrabala, Hrušínského, Suchého… to je jedna klika vedle druhé.

A je něco, čeho litujete, co byste na svém životě změnil?

Kdybych věděl o ženských tolik, co vím dneska… To jsem měl vědět, už když mi bylo osmnáct. Bohužel jsem byl trouba a teď už to nedoženu, a to mě mrzí.

Myslíte, že byste založil dřív rodinu?

Já jsem se chtěl ženit tak do pětadvaceti. Pak jsem ale pochopil, že bych to neuměl. Věděl jsem, že se mi líbí holky a nebyl bych určitě správný otec rodiny, soustředěný na ženu a děti. Na to jsem moc velký sobec. Tak jsem se rozhodl nikdy neoženit. Až s Olinkou jsem přišel na to, že už stejně lepší holku nenajdu. Chodili jsme spolu mnoho let, a když jsme někam přijeli, koukali se na ni jako na můj přívěsek. To bylo pro ni nedůstojné. Tak jsme se vzali, a jsem rád.

Takže i Anička přišla ve správnou chvíli?

Ano. Moje chyba byla, že jsem děti nechtěl – a Olinka si to zařídila po svém. Uznávám, že je rozumnější než já.

Co vám dává profese režiséra, kdy je režisér šťastný?

Dává mi živobytí. A kdy jsem šťastný? Občas někdo řekne, že se těší na můj film. V takovou chvíli uvěřím, že to, co dělám, má smysl. Že to pár lidí potěší. Nebo když vidím, jak se řehtají v divadle, je mi moc dobře a opakuju si, jaký jsem pašák. Kdyby nic jiného, je to dobré pro zdraví. V tomhle jsou geniální Svěrák a Smoljak – inteligentní, překvapiví. Každý vtip, který nečekáte, každé neobvyklé spojení vám rozsvítí něco v hlavě. To je poezie. Dobrý humor je ten, který si musíte v hlavě dopracovat. Když nazvete chudobinec Dědova mísa a hereckou společnost Lipany, tak vám spousta věcí dojde. To spojení je nádherné.

 

Nosíte v hlavě nějaké další téma na film?

Čekám, že zase někdo přijde a něco mi nabídne. A jestli na to budu stačit, tak do toho půjdu. Sám nemám odvahu rozhodnout, co stojí za to nabízet. Film je drahý špás… Ještě zůstalo pár námětů Bohumila Hrabala. Já z něj vyzobal rozinky a představil ho jako něžného barbara, ale toho dalšího by se měl ujmout režisér, který má zase jiné vidění než já.

Jak jste daleko s psaním memoárů?

No, patláme se s tím. Moje asistentka skenuje staré fotky, protože by to měla být knížka s obrázky. Zatím vychází trochu chronologicky a trochu tematicky. Jen nevím, čím mám skončit, protože pozdější život už není tolik zábavný. Tak je to vždycky, když čtu nějaký životopis – skončí, ačkoli vím, že ten člověk žil ještě dál. Což mě naštve. Taky si málo pamatuju nedávné věci, spíš co se událo zamlada… Jestli to dopíšu, přečtete si to. Kdy, nevím. Nerad píšu, musím se do toho nutit. Budou to paměti sklerotika, důstojného kmeta a chlípného starce.

Už se těším. A na co se těšíte vy?

Olinka má v plánu jet s Aničkou do Španělska, tak tam budu chvilku s nimi. Vlastně ani nevím přesně, co bude. Víte, to je krásný vztah. Byli jsme tuhle u jejích rodičů a maminka se ptá: na co máš chuť, Jiříku? A já odpověděl: Zeptej se Olinky. Ona všechno ví líp. A pro mě je to nejpohodlnější. Neublíží mi, nesekýruje. Ale dopředu vím, že kdybych si přál něco jiného, stejně to neobhájím.

 
28.07.2013 08:09 Uživatel: Pluto
1482619599_pluto13.gif
7000-8000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

Dopis z lásky.

Princezna dostala ke svým narozeninám od svého snou­bence balíček. Byl velmi těžký a měl neobvyklý tvar, tvar koule.

Princezna byla velmi zvědavá a netrpělivě balíček otevřela. Našla v něm dělovou kouli. Zklamalo ji to a rozzlobilo, a tak hodila tu černou bronzovou věc na zem.

Jenže pádem na zem se porušil vrchní obal a objevila se o něco menší koule, celá stříbrná. Princezna ji rychle zvedla. Prohlížela si ji ze všech stran a lehce tlačila na její povrch. Vrstva stříbra se najednou otevřela a objevilo se pouzdro zlaté.

 

Teď už princezna otevřela pouzdro velmi lehce. Uvnitř zářil na jemném černém aksamitu nádherný prsten vykládaný lesklými brilianty, které tvořily korunu nad dvěma slovy: MILUJI TĚ.

 
26.08.2013 13:27 Uživatel: Dany
1526489412_mozaika_slunce.jpg
5000-6000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

Štěstí nebo smůla, kdo ví…?  


altJednou z nejjednodušších věcí na světě, kterou rádí děláme, je hodnocení. Hodnocení situací, vynášení soudu nad lidmi, situacemi či stavem věcí. Není pro nás nic jednoduššího než vynést během chvilky soud: To je špatné, to je dobré.  
Ve skutečnosti nic není na první pohled takové, jaké se zdá, měli bychom tedy vždy vážit svá hodnocení. Většinou čas ukáže skutečný význam situace a nic nemusí být ve výsledku takové, jaké se nám prvně zdálo.

Podívejme se na příběh staříka a jeho moudrosti v přístupu k reagování na situace, které mu život přináší. Může vás inspirovat a přinést jiný úhel pohledu do vašeho přístupu.

V jedné vesnici žil kdysi stařík, který měl krásného koně. Každý mu toho koně záviděl a měl mnoho nabídek, aby koně prodal. Nikdy však koně neprodal, protože ho miloval.

Jednou mu kůň přes noc zmizel. Nikdo nevěděl, zda ho někdo ukradl, či utekl sám. Za staříkem přišli jeho sousedi a říkali mu: "Vidíš, jak jsi hloupý? Kdybys koně prodal, mohl jsi mít peníze a teď nemáš ani peníze ani koně". Stařík se jen usmál a odpověděl: "Štěstí nebo smůla, kdo ví? "

Za pár dní se kůň vrátil a přivedl s sebou několik dalších divokých koní. Za staříkem přišli opět jeho sousedé a říkali mu: "Ty máš tedy štěstí, máš najednou tolik krásných nových koní". Stařík se jen usmál a odpověděl: "Štěstí nebo smůla, kdo ví? "

Stařík měl syna, který začal jednoho z divokých koní trénovat. Jeden den z koně spadl a zlomil si obě nohy. Za staříkem přišli opět jeho sousedé a říkali mu: "Ty jsi ale chudák, tvůj jediný syn, který se má o tebe starat, bude možná mrzák a ty budeš na vše sám a nikdo se o tebe nepostará". Stařík se jen usmál a odpověděl: "Štěstí nebo smůla, kdo ví? "

Za pár měsíců vypukla v zemi válka. Všichni chlapci z vesnice byli odvedeni do války až na chromého syna staříka. Za staříkem přišli opět jeho sousedé a říkali mu: "Ty máš ale štěstí, jsi jediný, kdo má syna, ti naši jsou ve válce a už je asi nikdy neuvidíme". Stařík se jen usmál a odpověděl: "Štěstí nebo smůla, kdo ví? "

V konkrétních životních situacích je velmi těžké nereagovat na určité věci, které se nám dějí, vzpomeňte vždy tedy na staříka a jeho "Štěstí nebo smůla, kdo ví? ", dříve než začnete cokoli soudit.

Příběh je volným převyprávěním jednoho příběhu z knihy Tajemství jednoduché cesty (zdroj)

 

 
27.08.2013 04:34 Uživatel: Pluto
1482619599_pluto13.gif
7000-8000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

Podívejme se na příběh staříka a jeho moudrosti v přístupu k reagování na situace, které mu život přináší. Může vás inspirovat a přinést jiný úhel pohledu do vašeho přístupu.

 
27.08.2013 17:20 Uživatel: Rybka
539188_316716321756941_829215329_n.jpg
5000-6000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

 

                                            Můj kůň

 

altJe to již mnoho let. Uprostřed parného července se v mém penzionu ubytovali manželé středního věku s šestnáctiletým synem. Měla jsem zrovna službu na recepci. Takže jsem je na pokoj doprovázela osobně. Byli velice milí, ale šla z nich zima. Všechno jsem jim ukázala, seznámila s personálem a pozvala na slavností večeři. Divného pocitu jsem se však nezbavila ani doma, pořád jsem na ně musela myslet.

 

Druhý den ráno jsem pod pergolou potkala pána. Popíjel ranní kávu a vychutnával si svoji oblíbenou cigaretu. Byl smutný, šedivý v obličeji. Přesto se vlídně usmál a pozval mě na kávu.

 

Pomalu, zvolna mi začal vyprávět šílený příběh.

Před dvěma měsíci se nám zabila dcera. Byla jsem v šoku a nevěděla co na to říci, těžko se hledají slova. Právě promovala na ekonomce a byl před ní celý život. Začínaly se mu lesknout oči. Při návratu z diskotéky, v poslední zatáčce, domů to měla už jen dvěstě metrů, se auto s mladými lidmi zastavilo o strom. Nikomu se nic nestalo, jen naše dcera byla mrtvá. Poznala jsem, že tomu snad ještě pořád nemůže uvěřit.

 

Začal mi vyprávět, jak strašně se bojí o svoji ženu a jak je bezradný, protože nezná způsob, jak ji pomoci. Jeho žena nechce žít. On věřil, že čas snad všechno zahojí, ale co teď. Jak přežít tu strašnou prázdnotu. Poznala jsem na něm, že na tom není o moc lépe, než jeho paní.

Hrozně moc jsem jim chtěla pomoci, ale nevěděla jsem jak.

A dá se vůbec nějak pomoci?

 

Večer jsem si osedlala svého koně Karla a vypravili jsme se na dlouhou vyjížďku. Projeli jsme lesy kolem hory Vladař, cválali podél řeky Střely. Bylo mě krásně, ale stále jsem musela myslet na to obrovské rodinné neštěstí.

A pak mě to napadlo. Najednou jsem věděla, jak mým hostům můžu pomoci.

 

Ve stáji jsem perfektně uklidila Kájův box, nastlala čerstvou slámu, pořádnou vrstvu a přinesla kopici voňavého sena.

 

Hned ráno u snídaně jsem celou nešťastnou rodinu pozvala na výlet. Odvezla jsem je na farmu. Paní byla celou cestu apatická. Bylo jí asi celkem jedno, kam jedeme.

Po vstupu do stáje jsem zjistila, že má panickou hrůzu z koní. Neodradilo mě to. Vzala jsem svého miláčka Karla a zavedla ho do stáje, zavřela do boxu. Ten neváhal a s chutí sobě vlastní se pustil do čerstvého sena.

Po malé chvíli se mi podařilo přemluvit paní, aby do boxu se mnou také vstoupila. Byl to boj a od ní obrovská odvaha. Dotkla se Káji. Pohladila po sametovém nosu, podívala se mu do očí. Kája se choval úžasně. Najednou ho přestalo zajímat chutné seno. Jen stál a nechal se osahávat. Byla jsem v šoku, vždyť on by za kus žvance šel světa kraj, seno bylo vždy to jediné, co ho opravdu zajímalo. A teď tu stojí jako beránek a nechá se hladit třesoucíma rukama úplně cizího člověka.

Měla jsem oči plné slz. Ten kůň to všechno pochopil, určitě věděl, že se stalo něco hrozného. V jeho očích byl nepopsatelný klid a oddanost. Takto jsem ho neznala, vždy byl spíš neposeda a vymýšlel kulišárny. A najednou se stala neuvěřitelná věc. Paní se schoulila v koutě boxu na čerstvou slámu k voňavému senu. My jsme se potichu vytratili.

Po nekonečných čtyřech hodinách vyšla ze stáje. Byla úplně jiná, měla zase barvu ve tváři. I když mlčela, bylo vidět, že se něco změnilo. Šla jsem se podívat do stáje na Káju. Stál u sena a klidně žral.

 

Druhý den jsem se se ženou setkala u snídaně. Dala se do řeči. Moc mi děkovala, že jsem ji donutila k setkání s koněm. Doslova řekla, že ji žádný psychiatr nepomohl tolik, jako Kája. Věřila jsem jí to. Vše bylo vidět v jejích očích, už nebyly nepřítomné.

 

Byla jsem na Káju moc pyšná. Uvědomila jsem si, jak i mě každý den dodává novou sílu. Jak jsem klidná, když na něm jedu, jak mě opouští starosti a problémy, když se o něho starám.

 

Věřte nebo ne, ale něco mystického můžete prožít i vy a nemusí to být zrovna u koní.

Stačí se jen na svět podívat jinýma očima a někoho pohladit.

Chvíli se zastavit a říci si, opravdu chci takto žít?

Není život také trochu o něčem jiném, než o práci a spěchu?

 

Jarka Slepičková

 
28.08.2013 18:11 Uživatel: Rybka
539188_316716321756941_829215329_n.jpg
5000-6000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 
                              DOKONALÉ SRDCE

Jednoho dne se ve městě objevil mladý muž a vyprávěl, že má to nejkrásnější srdce v celé zemi. Shromáždil se kolem něj dav lidí a všichni obdivovali jeho srdce, protože bylo skutečně dokonalé. Bylo bez poskrvrnky a nemělo žádnou vadu. Všichni mu dávali za pravdu, bylo to opravdu to nejkrásnější srdce, jaké kdy viděli. Mladý muž byl na ně velmi pyšný a chlubil se svým srdcem ještě hlasitěji.

Náhle se z davu vynořil starý muž a potichu pronesl: Ano, docela hezké, ale tvé srdce není ani zdaleka tak krásné jako té mé. Dav lidí včetně mladého muže se podívali na srdce starého muže. Silně tlouklo, bylo však plné jizev, mělo místa, kde chyběly celé kusy a byly nahrazeny jinými. Nezapadly tam však dokonale a tvořily tam hrany a švy. Na některých místech byla vytřesená místa-opravdové díry, v nichž chyběly celé kusy tkáně. Lidé zírali na starého muže. Jak jen může tvrdit, že jeho srdce je krásnější, pomysleli si.
Mladý muž pohlédl na srdce starého muže, ohodnotil jeho stav a se smíchem pronesl: Nemůžeš přece vážně srovnávat své srdce s mým. Mé je dokonalé a tvé je zničené a najdeš na něm jen slzy a jizvy.

Ano, odpověděl starý muž, tvé srdce vypadá dokonale, já bych však s tebou nikdy neměnil. Každá jizva mého srdce je za člověka, jemuž jsem věnoval svou lásku. Vytrhnu si kousek svého srdce a dám jim jej a oni někdy zase dají kousek svého srdce, který zaplní prázdné místo v mém srdci. Ale protože ty kousky nejsou přesně stejné, mám tam některé surové hrany, kterých si velmi vážím, protože jsou připomínkou lásky, o kterou jsme se podělili. Někdy jsem dal kousek svého srdce, aniž by mi můj protějšek věnoval kousek svého. To jsou ta prázdná místa.
Dávat lásku to mnohdy znamená riziko. Když jsou tyto díry bolestivé, připomínají mi lásku, kterou jsem vůči tomu člověku pociťoval. A doufám, že se jednoho dne vrátí a zaplní prázdné místo. Chápeš nyní, co je to opravdová krása?

Mladý muž stál úplně tiše a slzy proudily po jeho lících. Přistoupil ke starému muži, sáhl po svém mladém a krásném srdci a vyškubl z něj malý kousek. Nabídl jej starému muži a ruce se mu přitom třásly. Starý muž vzal nabídnutý kousek a vsadil jej do svého srdce. Pak vzal kus svého starého a zjizveného srdce a vyplnil jím jizvu v mladíkově srdci. Nesedělo to dokonale, protože zbyly otřepané hrany. Mladý muž se podíval na své srdce. Sice již nebylo dokonalé ale bylo krásnější než dřív, protože pocítil lásku starého muže, jak proudí do jeho srdce. Objali se a šli dál bok po boku.

Jizvy na těle znamenají, že člověk žil. Jizvy na srdci znamenají, že miloval.

Nina Dul: Aura terapie

 
28.08.2013 18:22 Uživatel: Pluto
1482619599_pluto13.gif
7000-8000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

 
01.09.2013 09:20 Uživatel: Pluto
1482619599_pluto13.gif
7000-8000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

alt

HELENA.    Bruno Frerero.

Sestra Helena, učitelka z Minnesoty, vzpomíná na skutečnou událost:

Osmiletý Marek byl mimořádně živé dítě. Měl černé, kudrnaté vlasy a šibalský pohled. Při vyučo­vání se neustále bavil. Jednou jsem se už neudržela a pohrozila mu:

„Marku, ještě slovo a zalepím ti pusu. "

A brzy na to došlo! O několik minut později jsem opravdu musela vytáhnout ze zásuvky lepicí pásku a zalepit mu zobák. Když jsem se vracela ke stolu, vrhla jsem na Marka letmý, ale zato zuřivý pohled. A Marek? Zamrkal na mne, a to mě úplně odzbroji­lo. Neudržela jsem se, vybuchla jsem smíchy a se mnou celá třída.

O šest let později jsem se stejnou třídou potkala při hodinách matematiky. Z Marka se stal sympatic­ký dospívající mladík, a navíc i velmi snaživý žák. Za každou cenu chtěl být ve třídě nejlepší, ale ta­kových tam bylo víc.

Ve třídě rostlo napětí a řevnivost, vycítila jsem i určitou závist. Chtěla jsem to odstranit, nebo ales­poň zmírnit, a tak jsem jim jednoho dne řekla:

„Vezměte si list papíru a pod sebe napište jména všech vašich kamarádů ve třídě. Potom ke každému tomu jménu připište dobré vlastnosti každého z nich. "

Během víkendu jsem sepsala všechny dobré vlast­nosti, tak jak se objevily u každého jednotlivého žá­ka, a hned v pondělí ráno jsem každému ten jeho seznam dala. Mnohé tváře se rozzářily radostí, v ně­kterých se zračil údiv, ale od toho dne se atmosféra ve třídě od základu změnila!

Několik let nato jsem jela navštívit své rodiče. Otec mi řekl:                                                       

„Dostali jsme zprávy o Markovi. Smutné zprávy. Zemřel ve vietnamské válce. "

A dodal: „Jeho rodiče se chtějí s tebou setkat. "

Zašla jsem za nimi ještě týž večer. Jeho matka mi řekla: „Našli u něho, v jedné z kapes, tenhle starý zmačkaný papír. Zdá se, že ho nosil stále při sobě. "

Rozložila papír a ukázala mi ho. Byl to ten seznam jeho dobrých vlastností.

 

Všechno to dobré, co spolužáci Markovi tenkrát připsali, mu dodávalo po celé roky sílu do života.

 
01.09.2013 12:21 Uživatel: Rybka
539188_316716321756941_829215329_n.jpg
5000-6000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 
DOPIS ABRAHAMA LINCOLNA UČITELI SVÉHO SYNA

Vím, bude se muset učit,
že všichni lidé nejsou spravedliví,
že všichni lidé nejsou upřímní.

Učte ho však také,
že ke každému ničemovi najdeme jednoho hrdinu,
že na každého sobeckého politika
je i jeden oddaný vůdce.

Učte ho, že na každého nepřítele
je i jeden přítel.

Vím, nějaký čas to potrvá,
učte ho však, můžete-li,
že jeden vydělaný dolar
má mnohem větší hodnotu než pět nalezených.

Učte ho umět prohrávat
i těšit se z vítězství.

Veďte ho k tomu, ať nezávidí.
Učte jej tajemství tichého smíchu.

Nechť se brzy naučí,
že nejsnadněji se porážejí tyrani.
Učte jej, můžete-li, kouzlu knih,
dejte mu však i čas
na rozjímání o letu ptáků na obloze,
včelek na slunci
a kvítků na zelené stráni.

Ve škole ho učte,
že neúspěch je mnohem úctyhodnější
než podvod.

Naučte ho věřit svým vlastním nápadům,
byť by mu každý říkal, že se mýlí.
Učte ho být vlídný k vlídným lidem
a přísný k přísným.

Pokuste se dát mému synovi
sílu, aby nešel s davem,
když ostatní chytají jeho vítr.
Učte jej naslouchat každému člověku.
Učte ho však také, aby vše, co slyší,
prosíval sítem Pravdy
a bral si jen to dobré, co jím projde.

Naučte ho smát se, když je smutný,
učte jej, že za slzy se stydět nemusí.
Učte ho, ať z cyniků si tropí žerty
a vyvaruje se přílišné laskavosti.
Učte jej, ať sílu svých svalů i hlavu
prodá těm, co dávají nejvíc,
avšak nikdy ke koupi nenabízí
své srdce či duši.

Naučte ho neposlouchat řvoucí dav
a povstat a jít do boje,
když si myslí, že je v právu.

Buďte k němu vlídný,
ale nehýčkejte ho,
neboť jen ohněm se kalí dobrá ocel.
 
05.09.2013 14:54 Uživatel: Pavla
Věk:  66
pavla.gif
4000-5000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

Vím, není neděle, ale já našla pěkné čtení.

VĚDOMÍ, které vytváří zdání mozku, stejně tak jako těla a všeho co pro nás interpretuje jako fyzické. (Ve vědomí každé bytosti se nejdříve vytváříholografická myšlenka, která reorganizuje shluky éterických energií, vytvářející energetický obraz "hmoty". Pod-vědomá smyslová fixace a očekávání změny vytváří gravitační pole, jež pak způsobuje následné pře-tvoření reality.  Čili; každá změna reality je nejdříve provedena ve vědomí, které moduluje - přetváří "časoprostory")!  

 

. dokonce i ty největší "náhody" vyjadřují nějakou hlubší symetrii. (Energie oživená po-city - emocemi vytváří elektromagnetická - gravitační pole a ty pak do reality přitahují to, čemu Bytost doopravdy - pevně věří).

 

http://andele-a-ja.webnode.cz/news/vesmir-jako-hologram-science-fiction-existuje-objektivni-realita-nebo-je-vesmir-prelud-/

 

 

 
08.09.2013 09:37 Uživatel: Rybka
539188_316716321756941_829215329_n.jpg
5000-6000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 


                              NEDOSTATEK LÁSKY


Nikdy nezapomenu na svou zkušenost při návštěvě jednoho domova, v němž pečovali o staré lidi.
Byli to rodiče dětí, které je sem umístili a zapomněli na ně.
Viděla jsem, že ti lidé mají všechno, co potřebují. Byli obklopeni krásnými věcmi, ale všichni se dívali ke dveřím. Ani u jednoho jsem neviděla na tváři úsměv.
Obrátila jsem se na sestru s otázkou: „Čím to je, že se všichni tito lidé dívají stále ke dveřím a že se neusmívají ačkoliv jim nic nechybí? Jsem zvyklá vidět úsměv na tvářích našich chudých. Dokonce s úsměvem i umírají. "
Odpověděla: "Tak je to skoro pořád, čekají a doufají, že je přijde navštívit syn, nebo dcera.
Trpí, protože na ně zapomněli. Zde je třeba lásky. "
Tento druh chudoby vstupuje i do našich vlastních domovů. I tam může být nedostatek lásky.
Možná, že máme ve vlastní rodině někoho, kdo se cítí být opuštěný, kdo je nemocný, kdo má starosti.
To vše mu ztěžuje život.
Máme na něho čas, jsme ochotni ho vyslechnout?

Matka Tereza

 

 
12.09.2013 22:37 Uživatel: Rybka
539188_316716321756941_829215329_n.jpg
5000-6000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 
                                         Chov brouků ve vlastní hlavě


Putovali spolu dva zenoví mniši Tansan a Ekido a dospěli k brodu.
Na břehu stála překrásná mladá dívka v hedvábném kimonu. Očividně měla strach přejít přes řeku, protože ji vzedmuli silné deště.
Ekido se rychle podíval jinam. Naproti tomu Tansan nezaváhal a beze slova vzal dívku do náruče a přenesl ji přes řeku.
Na druhém břehu ji opatrně postavil a oba mniši pokračovali mlčky v cestě. Uplynula čtvrthodina, půlhodina, celá hodina.
Tu Ekido vyhrkl: "Co to do tebe vjelo Tansane! Porušil si několik mnišských pravidel naráz. Jak sis té hezké dívky vůbec mohl všímat, natož se jí dotknout a přenést jí přes řeku? "
Tansan klidně opáčil: "Já jsem jí nechal u řeky, ty jí ještě neseš? "

Zenové příběhy
 
22.09.2013 09:12 Uživatel: Pluto
1482619599_pluto13.gif
7000-8000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

Omezená platnost žití.  
Bylo půl deváté, pracovní dopoledne už v plném proudu, když dorazil postarší  pán, osmdesátník, k odstranění stehů z prstu.  
Řekl, že spěchá, že má už na devět něco dalšího domluveno. Viděl jsem, jak je nervózní a řekl mu, aby si sedl; věděl jsem, že se na něho sotva kdo podívá dřív než za hodinu. Díval se však pořád na hodinky, a já zrovna neměl pacienta, tak jsem 
se rozhodl se na jeho ránu podívat.   Zjistil jsem, že je dobře zhojena, tak jsem si promluvil s jedním lékařem a  obstaral si vše potřebné k odstranění stehů a převázání rány.  
 Zatím co jsem byl takto zaměstnán, zeptal jsem se jej, spěchá-li snad tolik kvůli  další návštěvě u jiného lékaře. Odvětil, že nikoliv, že potřebuje jít do  sanatoria, aby posnídal se svou ženou. Tak jsem se zeptal na její zdraví. Řekl,  že tam už nějakou dobu je a že má Alzheimera. A jak jsme tak povídali, otázal  jsem se, vyvedlo-li by ji z rovnováhy, kdyby přišel trochu později. Opáčil, že  jeho žena už dlouho neví, kdo je a jeho že už pět let nepoznává. To mne  překvapilo a ptám se: A vy tam přesto docházíte každé ráno, i když ona neví, kdo  jste? Usmál se, poklepal mi na ruku a pravil: Ona mne nepozná, ale já pořád vím,  kdo je ona!  
Musel jsem zadržet slzy, když odcházel. Na ruce jsem měl husí kůži a pomyslel jsem si: „
Tak takovou lásku bych chtěl v životě mít. “

 

Opravdová láska není tělesná  ani romantická. Skutečná láska spočívá v přijímání všeho, co je, bylo, bude a nebude.  
Nejšťastnější lidé nemusí zrovna mít to nejlepší ze všeho, oni si udělají to  nejlepší z toho, co mají.  
V životě nejde o to, jak přežít bouři, nýbrž jak tančit v dešti.  
Všichni stárneme; už zítra může dojít na nás. Užívejme si nyní života naplno.  
Má totiž omezenou dobu platnosti.  

 
22.09.2013 22:00 Uživatel: Rybka
539188_316716321756941_829215329_n.jpg
5000-6000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

                      Láska k mamince

Jednoho krásného slunečného dne ke mně přišla vcelku smutná paní na výklad karet. Přišla o práci a chtěla se zeptat, jak to s ní bude vypadat dále. V práci byla spokojená tak na 40% a tím pádem spálila 60% na to, aby tam vůbec celý den vydržela. Kartičky ukázaly šanci na novou práci. Ale je třeba, aby paní na sobě zapracovala.

Měla kolem sebe a v sobě spousty negativní energie. A to znamená, co vyzařovala, to také přitahovala. Nabídla jsem ji odblokování a vyčištění pomocí metody SRT. Paní Věruška souhlasila a zanedlouho přišla na smluvený termín. Hned po čištění jsem viděla, jak se jí oči rozzářily a ona se také cítila o mnoho lépe. Odcházela s úsměvem na rtech. Chtěla na sobě pracovat dále, tak jsme začaly při dalším sezení čistit její vztah s maminkou. Měla ji navštívit a společně se sourozenci oslavit její narozeniny. Měla z tohoto setkání strach, jelikož vždy tato návštěva skončila hádkou a odjížděla s bolavých srdíčkem.

A hádejte, jak dopadla tato návštěva tentokrát. Maminka byla stále stejná, stěžovala si na tatínka, na to jak klientka měla věci dělat jinak. Ale Věrušku tyto maminčiny výtky již nezraňovaly. Zůstala klidná a nebránila se slovně výčitkám. Nechala slova plynout a v klidu si počínala dle svého. A tím pádem se celá situace zklidnila.

Když přišla na další čištění, zářily jí oči štěstím. S úsměvem na rtech mi sdělila, že se po několika letech s maminkou poprvé nehádala. Uvědomila si to, co jsem se jí snažila vysvětlit již při prvním sezení.

Maminka je jediná na světě, dala ji život a snažila se ji vychovat jak to ona nejlépe uměla. Z jejích případných chyb se Věruška může učit a ty nedělat při výchově svých dětí.

Je krásné svou vlastní maminku moci pohladit po vlasech a říci - Mám Tě ráda maminko.

Zahřeje to i Vás na srdíčku. A jestli to ještě neumíte a chcete se to naučit, tak to můžete udělat již v tomto okamžiku, když si na svou maminku vzpomenete a řeknete ji to jen tak v duchu a potichoučku.

Její srdíčkoto jistě uslyší. Přeji Vám hodně lásky a pohody.

S úctou Ludmila Kartousková - kartářka.

 
06.10.2013 08:48 Uživatel: Rybka
539188_316716321756941_829215329_n.jpg
5000-6000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

22.12.2003 - Modlitba (Saint-Exupéry)

Neprosím o zázraky a vize, Pane, ale o sílu pro všední den.
Uč mne umění malých krůčků.

Učiň mne pohotovým a vynalézavým, abych v každodenních rozmanitostech
a rozličnostech včas použil své zkušenosti a znalosti.

Učiň, abych správně volil časové rozdělení. Daruj mně cit tzv. konečků prstů,
abych rozlišil, co je prvořadé a co druhořadé.

Prosím o sílu pro rozeznání míry, abych se životem jenom neřítil,
abych si den dovedl rozumně rozdělit, abych si všiml světlých okamžiků
a důležitých věcí a abych alespoň občas nalezl čas pro kulturní zážitek.

Dej mi poznat, že sny mi nepomohou, ať se týkají minulosti nebo i budoucnosti.
Pomoz mi, abych to příští učinil co nejlépe a
právě tuto hodinu považoval za tu nejdůležitější.

Ochraň mne před naivní vírou, že v životě jde všechno hladce.
Daruj mi střízlivé poznání, že těžkosti, porážky, neúspěchy a zpětné údery
jsou samozřejmými částmi života, jimiž rosteme a zrajeme.

Upozorni mne na to, že se srdce často staví proti rozumu.
Pošli mi v pravý okamžik někoho, kdo má odvahu s láskou mně říci pravdu.

Chtěl bych Tebe i druhé nechat vymluvit, poněvadž pravdu si sobě neříkáme,
ale pravda je nám řečena.

Vím, že se mnohé problémy řeší tím, že nic neděláme.
Dej, abych mohl čekat.

Ty víš, jak moc potřebujeme přátelství. Dej, abych tomuto krásnému,
nejtěžšímu, nejriskantnějšímu a nejněžnějšímu fenoménu života dorostl.

Propůjč mi dostatek fantazie, abych v pravý okamžik balíček dobra,
se slovy nebo bez nich, odevzdal na to pravé místo.

Udělej ze mne člověka, který se podobá lodi s hlubokým ponorem,
abych mohl dosáhnout na ty, kteří jsou "dole".

Ochraň mne od strachu, že bych mohl promarnit život.
Nedávej mi to, co bych si přál, ale to, co potřebuji.

Uč mne umění malých krůčků.

 
14.10.2013 17:11 Uživatel: Rybka
539188_316716321756941_829215329_n.jpg
5000-6000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

 

  Jak přimět kočku, aby spolkla veterinářovu pilulku
  ________________________________________________________________
   
 

1. Vezměte kočku do náruče tak, jako byste chovali malé dítě. Ukazováčkem a palcem levé ruky jemně přitlačíte na její tváře kolem tlamičky, zatímco držíte připravenou pilulku v pravé ruce. Jakmile donutíte kočku otevřít tlamičku, vhodíte do ní pilulku a počkáte až kočka tlamičku zavře a pilulku spolkne.


2. Seberete pilulku z podlahy a vyndáte kočku zpoza kanape. Vezmete ji do náruče a opakujete celý proces.


3. Chytnete kočku v ložnici, kam utekla, a zahodíte zvlhlou pilulku.


4. Vezmete novou pilulku, sevřete kočku do náruče pevněji a levou rukou stisknete pevně k sobě její přední tlapky. Pravou rukou jí násilím otevřete tlamičku a ukazováčkem jí nacpete pilulku až do krku. Podržíte jí zavřenou tlamičku a počítáte do deseti.


5. Vylovíte pilulku z akvária a sundáte kočku z vršku skříně. Zavoláte na pomoc manželku.


6. Kleknete si na podlahu s kočkou pevně sevřenou mezi koleny. Podržíte jí pevně přední i zadní tlapky a ignorujete přitom její skřeky. Necháte manželku, aby držela její hlavu jednou rukou, zatímco jí násilím otevře tlamičku dřevěným pravítkem, vhodíte do ní pilulku a hladícími pohyby po jejím krku zajistí, aby pilulku spolkla.


7. Sundáte kočku z tyče na záclony a připravíte si novou pilulku. Udělejte si poznámku - koupit nové pravítko a opravit záclony. Opatrně smeťte roztříštěné střepy z váziček a sošek, které původně stály na obrubě krbu.


8. Zabalte kočku do velkého ručníku a požádejte manželku, aby si na ni na podlaze lehla tak, aby kočce vyčnívala jen hlava. Dejte pilulku na konec brčka na pití, otevřete kočce násilím tlamičku tužkou a foukněte do ní brčkem pilulku.


9. Zkontrolujte na návodu pilulkové krabičky, zda pilulka není škodlivá pro lidi, spláchněte nepříjemnou chuť pilulky sklenicí vody. Nalepte leukoplast na manželčinu ruku a odstraňte krev z koberce studenou vodou a mýdlem.


10. Najděte a přineste kočku ze sousedova altánku. Vezměte další pilulku. Dejte kočku dovnitř kuchyňské skříňky a skřípněte jí krk dvířky tak, aby jí vyčnívala ven pouze hlava. Otevřete násilím její tlamičku dezertní lžící a vstřelte pilulku do jejího krku gumičkou podobně jako prakem.


11. Přineste z garáže šroubovák a zašroubujte zpátky vyvrácené panty skříňky. Dejte si na tvář studený obklad a zkontrolujte, kdy naposledy jste byl očkován proti tetanu.


12. Zavolejte požárníkům, aby vyprostili kočku z vrcholku stromu přes ulici. Omluvte se sousedům, kteří svým autem nabourali do jejich plotu, když se snažili nepřejet vaší kočku běžící přes ulici. Vezměte poslední pilulku.


13. Přivažte kočce pevným zahradnickým drátem přední tlapky k zadním a pak ji celou přivažte k noze jídelního stolu. Rukou, ochráněnou těžkou koženou rukavicí, nacpěte pilulku do její tlamičky, následovanou celým syrovým biftekem. Podržte její hlavu horizontálně a nalijte do jejího hrdla dvě pinty vody.


14. Požádejte manželku, aby vás zavezla na pohotovost. Snažte se tam pak sedět naprosto nehybně, zatímco vám ošetřující lékař zašívá štychy vaše prsty a tvář a odstraňuje zbytky pilulky z vašeho pravého oka. Na zpáteční cestě domů se zastavte v obchodě s nábytkem - objednat nový jídelní stůl.


15. Vyřiďte se spolkem pro ochranu zvířat, aby si přijeli pro vaši kočku. Zavolejte do obchodu s domácími zvířaty, zda nemají náhodou na prodej křečka.

A jak k témuž přimět vašeho psa?
1. Zabalte pilulku do kousku slaniny.

 

 

 
14.10.2013 20:31 Uživatel: Pluto
1482619599_pluto13.gif
7000-8000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

Rybko. Velmi jsem se pobavil, ale naštěstí nemusím nic vymýšlet jak přimět kočku, nebo psa, aby spolkly nějakou tabletku. Naše zvířata dokonce čekají, co jím spadne pod stůl při snídaní. Takže, když mi upadne náhodou nějaký vitamin, tak se předbíhají, kdo je rychlejší. Většinou to je Pluto.

alt

 
15.10.2013 09:30 Uživatel: Julie
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

    Příběh třídy. , . , .

    Jeden americký profesor ekonomie na místní škole nikdy nenechal propadnout jediného studenta, ale v poslední době nechal propadnout rovnou celou třídu. Třída trvala na tom, že Obamův socialistický model funguje, že nikdo by neměl být chudý ani bohatý, všichni by měli mít zhruba stejně a žít na stejné úrovni.

    Profesor řekl :„OK, uděláme v této třídě experiment Obamova plánu. Známky z jednotlivých testů zprůměrníme a všichni tak budou dostávat stejnou známku jako je průměr třídy, takže nikdo nepropadne, ale nikdo ani nedostane za 1."

    Po prvním testu byly známky v průměru a každý student dostal za 2. Studenti, kteří se tvrdě a poctivě učili, byli trochu zklamáni a studenti, kteří studovali málo, byli spokojeni.

    U dalšího testu studenti, kteří studovali málo, studovali ještě méně a ti, kteří studovali hodně, se rozhodli, že jim průměr stačí, takže i oni studovali málo. V tomto testu byl průměr 4! Nikdo nebyl spokojený. Při třetím testu byl průměr 5. Jak testy pokračovaly, průměr se nikdy výrazně nezvýšil, vše se zvrthlo v následné hašteření, obviňování, nadávky. Nikdo nechtěl studovat ve prospěch někoho jiného.

    K jejich velkému překvapení všichni propadli. Profesor konstatoval, že socialismus už z principu nemůže fungovat, protože odměna za práci může být skvělá, lidé mohou mít motivaci uspět, ale když si vláda celou odměnu vezme, nikdo se nebude snažit, nebo nebude chtít uspět.

 

      Pět vět, které se vztahují k experimentu:

  1.  Nemůžete legislativou udělat z chudých prosperující a prospektující.

  2. Co dostane jeden člověk, aniž by si to odpracoval, to musí odpracovat jiný člověk, aniž by za tuto činnost obdržel odměnu.

  3. Vláda nemůže dát nikomu nic, aniž by si to dříve nevzala od někoho jiného.

  4. Nelze rozmnožit bohatství tím, že se rozdělí.

  5. Jestliže si polovina lidí představuje, že nemusí pracovat, protože se druhá polovina o ně postará a když druhá polovina zjistí, že není dobré pracovat, protože někdo jiný bezpracně dostane to, co oni vytvořili, tak to je začátek konce každého národa. , . ,

 
16.11.2013 23:41 Uživatel: Rybka
539188_316716321756941_829215329_n.jpg
5000-6000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

 

 

                                                                 Priatelstvo so stromom.
                                                        
Ak ste si už našli strom, ktorý vás oslovil, skúste sa s ním rozprávať, dotýkajte sa ho, preciťujte ho, sadnite si vedľa neho a nechajte nech strom pocíti, že ste dobrý človek a že mu nechcete ublížiť ani inak škodiť.

Postupne sa spriatelíte a začnete cítiť, že kedykoľvek prídete, kvalita stromu sa okamžite zmení.

Budete to cítiť pri dotyku, ale aj na diaľku, obrovský pohyb energie na kôre stromu.

Keď sa dotknete stromu, bude šťastný ako milovaná bytosť, ako malé nevinné dieťa.

A keď si sadnete k nemu, budete cítiť rôzne veci a čoskoro budete schopní cítiť, že vždy, keď ste smutní a prídete k vášmu stromu, váš smútok v prítomnosti stromu zmizne.

Pretože iba vy budete chápať, že ste vzájomne závislí.

Môžete urobiť strom šťastným a strom môže urobiť štastnými vás. Bez nároku na odmenu, bez nároku na očakávanie. Bude sa to diať priamočiaro a vzájomne.

Koľko vy podarujete stromu, toľko vám na oplátku podaruje on.

Bude to vzájomné obohacovanie sa, ktoré nebude mať nikdy koniec.



                                                        

 

 

 
21.11.2013 21:05 Uživatel: Rybka
539188_316716321756941_829215329_n.jpg
5000-6000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

 

 

                                                                  Čtyři královny.

 

Kdysi dávno žil jeden král, který měl čtyři manželky. Nejvíc miloval svou čtvrtou královnu a zahrnoval ji bohatstvím. Také měl velice rád svou třetí ženu a často ji sebou brával na návštěvy do sousedního království. Měl však vždycky strach, že ho jednou opustí. Jeho druhá žena byla laskavá, radila mu v obtížných situacích a mohl se jí vždy svěřit. První žena mu byla velice oddaná a loajální a ačkoliv ho velmi milovala, nezajímal se o ni a spíše ji ignoroval.

Jednoho dne král těžce onemocněl a tušil, že dny jeho života se chýlí ke konci. V myšlenkách se procházel svým bohatým životem a měl strach, že bude sám, až umře. Zeptal se tedy své čtvrté královny: „Miloval jsem tě ze všech nejvíce, dával jsem ti nejlepší šaty a zahrnul nejlepší péčí. Teď, když umírám, budeš mě následovat a budeš mou věčnou společnicí? “ „Na to zapomeň! “ odpověděla a bez loučení odešla.

Smutný král se zeptal své třetí ženy: „Miloval jsem tě z celého srdce. Nyní, když umírám, budeš mě následovat a budeš mou věčnou společnicí? “ „Ne! “ odpověděla. „Život je příliš krásný! Až umřeš, znovu se provdám. “

Pak se zeptal své druhé manželky: „Celý život jsem tě miloval. Nyní, když umírám, budeš mě následovat a budeš mou věčnou společnicí? “ „Lituji, ale tentokrát Ti nemohu pomoci, “ odpověděla. „Mohu ti však uspořádat pohřeb. “
V tom sklíčený král zaslechl hlas: „Já s tebou zůstanu a budu tě následovat, kamkoliv půjdeš. “ Král zvedl hlavu a uviděl svou první manželku. Byla hubená a zanedbaná. S velkou lítostí odpověděl: „Měl jsem se o tebe starat mnohem víc, dokud jsem mohl! “

Všichni ve skutečnosti máme čtyři partnery ve svých životech.
Naším čtvrtým partnerem je naše tělo. Bez ohledu na to, kolik úsilí vynaložíme na to, aby vypadalo dobře, budeme se muset odloučit, když umřeme.
Náš třetí partner je náš majetek, náš status, naše bohatství. Když umřeme, vše odejde za ostatními. Náš druhý partner je naše rodina a příbuzenstvo. Bez ohledu na to, co pro nás během života udělali, nejdále, kam za námi mohou jít po našem boku, je hrob.
A náš první partner je naše duše, která je často zanedbávána v honbě za majetkem, mocí a požitky ega. Ale pouze duše nás bude následovat všude, kam jdeme.

Ponaučení:
Starejte se o své tělo a udržujte ho zdravé, abyste mohli žít plným životem. Užívejte si svého majetku a pohodlí, které vám poskytuje. Těšte se ze společnosti, lásky a přátelství svých bližních. Ale nezapomeňte se starat o svou duši – je zdrojem veškerého života a je vaším nejvěrnějším přítelem.
 
24.11.2013 10:52 Uživatel: Pluto
1482619599_pluto13.gif
7000-8000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

Růže.  alt

Německý básník Rilke bydlel jistý čas v Paříži. Každý den, když chodil na univerzitu se svou francouzskou přítelkyní, procházel jednu velmi rušnou ulici.

Na jednom rohu této ulice vídal pokaždé žebračku, která prosila chodce o almužnu. Žena seděla bez hnutí jako socha vždycky na stejném místě s rukou nataženou a očima sklopenýma k zemi.

Rilke jí nikdy nic nedal, zatímco jeho společnice ji pokaždé nějakým penízem podarovala.

Mladé Francouzce to bylo divné, a tak se básníka jednou zeptala: "Proč té chudince nikdy nic nedáš? "

"Měli bychom obdarovávat srdce, ne ruce, " odpověděl básník.

Dalšího dne přišel Rilke s nádhernou, čerstvě rozvitou růží. Vložil ji žebračce do ruky a chtěl odejít.

A tu se stalo něco neočekávaného. Žebrácká zvedla oči, pohlédla na básníka, namáhavě se zvedla ze země, uchopila jeho ruku a políbila ji. Růži přitiskla na prsa a pomalu odcházela.

Celý týden ji nikdo neviděl. Ale za osm dní znovu seděla na svém obvyklém rohu ulice. Tiše a bez hnutí jako vždycky.

"Z čeho žila po celou tu dobu, kdy nic nedostávala? " ptala se francouzská dívka.

"Z růže, " odpověděl básník.

"Existuje jeden problém, jediný na zemi. Jak vrátit lidem duchovní rozměr, jak působit na lidskou duši. Je třeba, aby lidstvo bylo zavlaženo shůry, aby do něj vstoupilo něco, co ho učiní podobným gregoriánskému chorálu. Jak vidíte, nedá se žít dál tak, že se budeme zajímat jen o ledničky, politiku, bilance a křížovky. Tak není možné jít kupředu, " napsal Antoine de Saint-Exupéry.

Tyto malé příběhy nejsou důležité. Chtějí ti jen na malou chvíli darovat voňavou růži.

Toto všechno mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích a bez podobenství k nim vůbec nemluvil.

(Mat 13,34)

Příběhy pro potěchu duše - BRUNO FERRERO

alt

Tato knížka krátkých příběhů a myšlenek přináší drobné moudrosti. Není určena k tomu, abyste ji přečetli jedním dechem. Stačí jedna povídka denně. Nechte ji, aby se uložila ve vaší mysli.

Každý příběh je jako malá skříňka - otevřete ji, sáhne­te dovnitř rukou, objevíte semínko, které je tam scho­vané. Věnujte mu pozornost a nechte ho klíčit ve vaší duši.

 
05.12.2013 21:18 Uživatel: Rybka
539188_316716321756941_829215329_n.jpg
5000-6000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

                                          Bůh stvořil 12 znamení.

 

Jednoho rána se Bůh zadíval na svých dvanáct dětí a napadlo jej, co by jim tak asi mohlo ještě scházet. Znenadání se jeho tvář rozzářila myšlenkou, že by je mohl obdařit lidskou vůlí. Jeho synové před něj předstupovali jeden po druhém, aby obdrželi tento božský dar…

 

 

 

Tobě dávám, Berane, mé první semínko, které můžeš s úctou šířit. Za každé semínko které zasadíš se ti dostane na milión jiných semínek.

 

Nebudeš mít ani čas pozorovat jak semínka rostou, protože vše co zasadíš bude vydatně dávat plody. Budeš prvním kdo zaseje mou Myšlenku do lidské mysli.

 

Není ale tvojí povinností obhospodařovat tuto myšlenku. Tvým životem je čin a jediným tvým úkolem je donutit člověka, aby si uvědomil mé Stvoření. Ten kdo naplní svůj úkol tomu se dostane ctnosti respektu vůči sobě samému.

 

Beran se v tichosti vrátil zpět na své místo. Byla mu věnována energie počátku.

 

Má bleskové myšlenky, někdy geniální, a rád by stíhal více věcí v jeden okamžik. Většinou je ale nesplní. Beran je první hvězdné znamení obdařené vědomím své vlastní existence.

 

 

 Ty, Býku, budeš obdařen silou proměňovat semínka v podstatu. Tvá práce je božská a vyžaduje trpělivost.

 

Je třeba abys dokonal vše, co již bylo započato, jinak semínka odfoukne vítr. Nikdy nezapochybuješ o své moci, nikdy nezměníš názor v půli cesty a nebudeš závislý na nikom, aby jsi mohl dokončit svoji práci. Nabízím ti sílu, používej ji moudře!

 

A Býk se vrátil na své místo. Byla mu nabídnuta energie stability a velká síla činit. Důvěra a trpělivost jsou to, díky čemuž může naplnit každé jednání.

 

 

Tobě, Blíženče, jsou dávány nezodpověditelné otázky abys ukázal ostatním, co může člověk vidět a cítit kolem sebe. V průběhu tvého hledání hlubokých významů světa objevíš můj dar: poznání.

 

Blíženec odešel zahloubán. Dostalo se mu daru uvažování, spontánnímu porozumění věcem a bytostem.

 

Velmi zvědav studuje, vyhledává nové informace a osvojuje si vědomosti, které chce sdílet s ostatními, takže i oni mohou mít z jeho poznání užitek.

 

 

 Tvým úkolem, Raku, bude učit lidi o citech. Dokážeš je rozesmát i rozplakat. Takto vše co uvidí či o čem budou přemýšlet jim dá buď nespokojenost nebo vnitřní radost.

 

Pro toto dostáváš dar rodiny, kterou můžeš rozšiřovat.

 

Rak nesměle ustoupil. Byl mu nabídnut dar vnímavosti. Dokáže přimět lidi uvědomovat si své rozpoložení a myšlenky.

 

Je velmi přitahován rodinným a společenským životem kvůli jeho potřebě rovnováhy a citového bezpečí.

 

 

Ty, Lve, máš za úkol ukázat celému světu mé zářící Stvoření. Dej si pozor na svoji hrdost a nikdy nezapomeň, že i ty jsi mé stvoření a že Stvořitel je jenom jeden.

 

Lidé tebou pohrdnou pokud na to zapomeneš. Vše budeš činit se zanícením a vše co uděláš bude také přínosem pro ostatní.

 

Pro toto potřebuješ ušlechtilost, kterou ti tímto propůjčuji.

 

Lev se na své místo vrátil impozantně. Lev, jasné znamení vytvářené Sluncem, obdržel energii ušlechtilosti, vlastnosti králů.

 

Obdařen vitalitou, pevnou vůlí a autoritativností splní vždy své úkoly a je vždy odměněn pro jeho přednosti.

 

 

 Ty, Panno, budeš zkoumat vše co člověk ve světě vytvořil, co jsem mu nabídl. Budeš pečlivě sledovat jeho stezku a v případě že udělá chybu, budeš jej varovat.

 

Takto může díky tobě být Stvoření dokončeno. Pro toto dostaneš čistotu mysli.

 

Syn, Panna, odešel pečlivě se dívajíc kolem. Dostalo se mu energie příčiny a rozdílného zacházení. S použitím své vynalézavosti má Panna praktický efekt na vše co dělá. Jeho tendence lpění na detailech vychází z jeho přání dělat všechny věci perfektně.

 

 

 Tvým úkolem, synu ve znamení Vah, je pomoci člověku uvědomovat si jeho povinnosti k ostatním.

 

Takto bude moci žít s pocitem bratrského vztahu a naučí se pronikat do skrytých aspektů svých činů.

 

Pakliže někde propukne hádka, budeš tam vyslán a pro tvoji nekonečnou snahu ustanovit pořádek a mír ti nabídnu lásku.

 

Syn, Váha, se pokorně vrátil na své místo. Váha je symbolem rovnováhy mezi myslí a srdcem. Byl mu nabídnut dar energie lásky.

 

Obdařen láskyplným temperamentem a citlivostí se instinktivně snaží vnést harmonii všude kam přijde.

 

 

 Tobě, Štíre, byl přidělen opravdu náročný úkol. Budeš obdařen schopností pronikat lidskou myslí, ale není ti dovoleno mluvit o svých objevech.

 

Často budeš cítit zklamání nad tím, co se ti podaří odhalit. Přiblíží tě to ale ke Mně a ty nikdy nezapomeneš, že to nejsem Já, co jsi objevil, ale pouze odlesk mé Myšlenky.

 

Odhalíš tolik lidí co žijí jako zvířata a budeš s jejich instinkty bojovat natolik urputně, že někdy sejdeš z Cesty. Dříve či později se však navrátíš ke Mně a to je důvod proč se ti dostane nejvyššího daru rozhodování.

 

Štír se na své místo vrátil s odhodláním. Je znamením, které má nejsilnější propojení s podvědomím.

 

Může se přiblížit jak k božským, tak i k zvířecím aspektům podvědomého světa, což je důvod proč neustále osciluje mezi vrcholy a propastmi.

 

Je obdařen mentálními schopnostmi a silou přímočarého myšlení, takže dříve či později se nakonec spojí s Bohem skrze nejvyšší akt vůle.

 

 

Tvým posláním, Střelče, je umět rozesmát lidi v okamžicích, kdy jsou zamračeni, mdlí a tvrdohlaví po té, co nesprávně porozuměli mé Myšlence. Tvůj smysl pro humor jim dá sílu znovu doufat a takto Mě budou moci opět hledat.

 

Čeká na tebe mnoho zkoušek a v žádném ze svých životů si příliš neodpočineš. Dávám ti dar nekonečné hojnosti, abys mohl všude šířit zářivé světlo.

 

Střelec ustoupil s projevem radosti zpět. Má obrovskou sílu duchovní transformace.

 

Je obdařen všemi vlastnostmi, které usnadňují mezilidskou komunikaci: oblíbeností, výřečností a shovívavostí.

 

Vede život svůj i životy ostatních ke krajní otevřenosti vůči Vesmíru.

 

 

 Po tobě, Kozorožče, žádám, abys mi obětoval své úsilí a pot, protože máš naučit lidi pracovat. Není to snadný úkol, na svých ramennou poneseš pracovní sílu všech. Ale, pro toto tvé břímě, dám ti úplnou lidskou zodpovědnost.

 

A Kozoroh se oddaně vrátil na své místo. Kozoroh si dobývá vysoká sociální postavení a své milostné vztahy stabilizuje skrze neústupnou disciplínu, vůli založenou na plnění svých povinností a skrze výjimečný smysl pro zodpovědnost.

 

Je pro ostatní vzorem respektu a ohleduplnosti díky svému pečlivě naplánovanému jednání.

 

 

 Ty, Vodnáři, se staneš pro lidstvo vizionářem. Tvé oči jsou schopny uzřít všechny boží možnosti. Budeš ale žít v osamění, protože vize ti nedovolí ztělesnit moji Lásku.

 

Dostalo se ti daru svobody, takže můžeš lidem ukazovat nové šance a můžeš posloužit lidstvu kdykoliv je to třeba.

 

Vodnář s uvěřením pokročil zpět. Je velmi vynalézavý a originální a proto reprezentuje budoucnost.

 

Jeho potřeba rozvoje ho nabádá pokoušet se zlepšovat materiální i duchovní životy ostatních. Jedná nezávisle, se svobodou ducha, nepokračuje v metodách ustanovených svými kolegy či nadřízenými osobami.

 

Tato vlastnost u něj často vzbuzuje hořkou iluzi toho, že život je plný křivd a že námaha na ně reagovat se nevyplatí.

 

 

Tobě, synu ve znamení Ryb, náleží nejtěžší úkol. Žádám tě, abys na svá ramena vložil všechno lidské utrpení. Tvé slzy budou mými Slzami. Tato bolest je důsledkem mylného porozumění mým Slovům, ale jsi tu ty, abys poskytl člověku slitování.

 

Pro toto ti poskytnu dar z nejvzácnějších. Jsi jediným z mých dětí, kdo mi může porozumět. Schopnost porozumět božskému je pro tebe cestou k lidem, cestou k šíření víry.

 

A rozechvělý syn, Ryba, se navrátil na své místo. Ryby žijí ve znamení nekonečna, víry a mystiky. Jsou plni lásky a porozumění, vždy se snaží ulevit lidskému utrpení. Sloveso, které je pro ně charakteristické je "věřím".

 

Bůh pravil: Každý z vás má v sobě jiskru ze Mne. Nesmíte ale vydělovat část z celku, nesmíte ji zanedbávat nebo ji zaměňovat se Stvořitelem. Všech vás dvanáct jedno jste. Ale Stvořitel je něco mnohem víc než jen toto.

 

Řekl jim: Každý z vás považuje dary ostatních za vzácnější, než je ten jeho. Proto vám dovoluji si je měnit.

 

Každého ze synů se zmocnilo nadšení, když si představili všechny možnosti vyplívající z tohoto nového poslání.

 

Ale Bůh se zasmál a pravil: 

Častokrát se ke Mne budete navracet, abych vás osvobodil od vašeho úkolu a Já vám pokaždé vyhovím. Budete žít mnoho životů, dokud nesplníte své původní poslání. K tomu vám poskytnu nezměřitelný čas, budete se Mnou ale moci pobývat až tehdy, když úspěšně završíte své poslání.

 
05.01.2014 17:22 Uživatel: Rybka
539188_316716321756941_829215329_n.jpg
5000-6000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

 

Tentokrát příjemné povídání na neděli : O manželství s humorem.

 

 
19.01.2014 13:34 Uživatel: Rybka
539188_316716321756941_829215329_n.jpg
5000-6000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

 

 

                           ANDĚLÉ V MÝCH VLASECH

 

Lorna Byrne

Právě v tuto chvíli, kdy sedíte a čtete tyto řádky - a nesejde na tom, jestli tomu věříte nebo ne - máte vedle sebe anděla. Je to váš strážný anděl, který vás nikdy neopouští. Každý z nás dostal dar, jakýsi štít ze světelné energie.
Součástí úkolu strážných andělů je chránit nás tímto štítem. Před Bohem a anděly jsme si všichni rovni, všichni si zasloužíme ochranu, všichni máme nárok na péči a lásku; a nezáleží na tom, co dobrého nebo zlého si o nás ostatní myslí. Když se na někoho zadívám, opravdu vidím kolem něho ten štít; je to jako energetické pole. Strážný anděl hlídá vaše tělo i vaši duši. Byl vám přidělen ještě dříve, než jste byli počati, a když jste potom rostli v matčině lůně, byl stále s vámi. Chránil vás, když jste se narodili a rostli, a neopouští vás ani na okamžik. Je s vámi, když spíte, když jste v koupelně, neopouští vás ani na chvíli - nikdy nejste sami. I v okamžiku smrti vám bude strážný anděl po boku, aby vám pomohl přejít do jiného světa…Lidské bytosti jsou mnohem víc než pouhé tělo, a jakmile si to uvědomíte, jakmile uvěříte, že máte duši, obnoví se i vaše spojení s anděly.

Ukázky z knihy:

. Když mi byly dva roky, doktor řekl mé mamince, že jsem "retardovaná": Už když jsem byla miminko, si matka všímala, že přebývám jaksi ve svém vlastním světě. Dokonce se pamatuju, jak jsem ležela v postýlce - vlastně to byl velký koš - a nade mnou se nakláněla maminka. Kolem ní jsem viděla nádherná, zářivá stvořeníčka ve všech barvách, co jich jen má duha; byla mnohem větší než já, ale menší než maminka - byla velká asi jako tříleté děti. Tato stvoření poletovala ve vzduchu jako peříčka a pamatuju se, že jsem se po nich natahovala, abych si na ně sáhla, ale že se mi to nikdy nepodařilo. Ty bytůstky, které vydávaly krásné světlo, mě fascinovaly.
V té době jsem si ovšem neuvědomovala, že vidím něco, co ostatní lidé nevidí; teprve mnohem později jsem se dozvěděla, že těm stvořením se říká andělé. Jak měsíce ubíhaly, maminka si začala všímat, že se skoro vždycky upřeně dívám někam jinam, i když se všemi způsoby snažila upoutat mou pozornost. A já jsem opravdu byla jakoby jinde: byla jsem někde mimo, s těmi andělíčky, dívala jsem se na ně, s nimi jsem si hrála a povídala. Byla jsem jako očarovaná.
. Andělů jsou miliony a miliony - není možné je spočítat, asi jako sněhové vločky - ale mnozí nemají žádný úkol. Ze všech sil se snaží pomáhat, ale málokdy se jim podaří proniknout k lidem. Jen si to představte, že všude kolem nás poletují miliony andělů bez zaměstnání! Nemají co dělat, protože skoro všichni lidé těžce pracují, aby se jakžtakž protloukli životem, a vůbec si neuvědomují, že tito andělé jsou tu proto, aby jim pomáhali, a že jsou úplně všude.

Bůh si přeje, abychom byli šťastní a radovali se ze života, a proto nám poslal anděly na pomoc. Máme kolem sebe tolik duchovních pomocníků, kteří čekají na náš pokyn, a někteří z nás o tu pomoc také požádají, ale víc je takových, kteří to neudělají. Andělé chodí vedle nás a říkají nám, že jsou tady, ale my je neslyšíme, protože je slyšet nechceme. Jsme přesvědčeni, že všechno dokážeme sami. Zapomněli jsme, že máme duši, a uvěřili jsme, že jsme jen maso a kosti. Věříme, že nic jiného už neexistuje - žádný posmrtný život, žádný Bůh, žádní andělé.
Není divu, že se z nás stali materialisté a egocentrici. Lidské bytosti jsou mnohem víc než pouhé tělo, a jakmile si toto uvědomí, jakmile uvěří, že mají duši, obnoví se i jejich spojení s anděly.

I v této chvíli, kdy sedíte a čtete tyto řádky - a nesejde na tom, jestli tomu věříte, nebo ne - máte vedle sebe anděla. Je to váš strážný anděl, který vás nikdy neopouští. Každý z nás dostal dar, jakýsi štít ze světelné energie. Součástí úkolu strážných andělů je chránit nás tímto štítem. Před Bohem a anděly jsme si všichni rovni, všichni si zasloužíme ochranu, všichni máme nárok na péči a lásku, a nezáleží na tom, co dobrého nebo zlého si o nás ostatní myslí. Když se na někoho zadívám, opravdu vidím kolem něho ten štít; je to jako energetické pole.

Strážný anděl hlídá vaše tělo i vaši duši. Byl vám přidělen ještě dříve, než jste byli počati, a když jste potom rostli v matčině lůně, byl tam s vámi a v každém okamžiku vás chránil. Chránil vás, když jste se narodili a rostli a neopouští vás ani na okamžik. Je s vámi, když spíte, když jste v koupelně, neopouští vás ani na chvíli - nikdy nejste sami. A když umřeme, i tehdy je vám strážný anděl po boku, aby vám pomohl přejít do jiného světa. Váš strážný anděl dovoluje i jiným andělům, aby vstoupili do vašeho života a pomáhali vám s rozličnými úkoly. Těmto andělům, kteří přicházejí a odcházejí podle toho, jak je potřebujeme, říkám učitelé.

Možná vám přijde zatěžko tomu uvěřit; pokud nevěříte, měli byste se sami sebe ptát, co je zdrojem vaší skepse. Pokud jste cyničtí, pátrejte po důvodu svého cynismu. Copak můžete něco ztratit, když se otevřete vůči svému duchovnímu já a poučíte se o své duši? Poproste anděly, aby vám pomohli.
Andělé jsou báječní učitelé.



 
25.01.2014 13:37 Uživatel: Rybka
539188_316716321756941_829215329_n.jpg
5000-6000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

 

 

                   

                              POZOR SI DAJ!

Ak to už čítaš, čítaj prosím dokonca.
Pri nasledujúcej ceste domov si prosím spomeň vždy na túto príhodu:

Tomáš sa pozrel ešte raz na tachometer, ako ho zachytil radar, už nestihol spomaliť, 78 km/h cez dedinu.
Tretí raz, čo ho tento rok chytili…čo tu zase do čerta robia.

Policajt, ktorý ho zastavil, vystúpil z auta a s blokom v ruke kráčal k Tomášovmu autu.


Je to Karol alebo nie?
Uniforma ho trocha zmenila, ale bol to Karol z kostola!

Tomáš sa vtlačil hlbšie do svojho sedadla. Bolo to horšie ako pokuta Policajt známy z kostola, chytil známeho z toho istého kostola.

Ahoj Karol. To je sranda, že sa zasa vidíme!
Ahoj Tomáš. Karol sa neusmial.

Vidím, že si ma zasa chytil, keď som sa ponáhľal domov, aby som uvidel ženu a deti.

"Áno je to tak". Policajt Karol sa zdal byť nesvoj.
"V posledné dni som odchádzal vždy veľmi neskoro z kancelárie a už som bol myšlienkami na zajtrajšom rodinnom výlete, preto som sa kus ponáhľal.

"Koľko si mi nameral? "
"Sedemdesiat."

"Ale Karol, počkaj trochu. Ako som ťa uvidel, ihneď som sa pozrel na tachometer!

Myslím si že to bolo len 65 km/h! "

Tomáš sa snažil pri každej ďalšej pokute cigániť lepšie!
Vynervovaný sa pozeral na prístrojovú dosku.

Karol ale usilovne písal niečo do bloku.
Prečo nechce vidieť vodičák a papiere tak ako vždy?
Vždy to nejako prešlo, aj keď to bolo potom vždy nepríjemné sa stretnúť v nedeľu pri bohoslužbe a sedieť vedľa seba v jednej lavici.

Nedočkavo povedal: "Stále to je na tvojom rozhodnutí. Určite som porušil dopravné predpisy, ale nedalo by sa teraz jedno očko privrieť, alebo. ? "

Karol písal ďalej, potom vytrhol papier z bloku a dal ho Tomášovi.


"Ďakujem." sarkasticky poznamenal Tomáš, nedokázal skryť vo svojom hlase sklamanie.

Bez jedného slova sa Karol vrátil späť k svojmu hliadkovému autu.

Tomáš čakal a pozoroval ho v spätnom zrkadle.

Potom otvoril zložený papier a bol zvedavý koľko ho teraz tento špás bude stáť?

He, to je vtip? Nebol to žiadny pokutový blok!

A potom Tomáš začal čítať:

"Milý Tomáš, mal som malú dcéru. Keď mala päť, zomrela pri dopravenej nehode. Jednoducho povedané, ten chlap skúsený šofér bol moc rýchly.
Dostal pokutu, mal súd a potom tri mesiace v lochu a potom bol ten muž znovu voľný. Voľný, aby mohol objať svoje obidve dcéry, ktoré mal on.

Ja som mal len jednu, a budem musieť čakať až ju budem môcť znovu objať v nebi. Tisíckrát som sa pokúšal tomu mužovi odpustiť. Možno že som to dokázal, ale na ňu musím myslieť stále, pokiaľ budem nažive. Aj teraz.

Dávaj prosím za volantom pozor, ponáhľaj sa pomaly, Tomáš.
Môj syn je to jediné čo mi ešte zostalo. zdravím ťa, Karol."

Tomáš sa otočil a uvidel Karola odchádzať.
Ten sa znovu vracal k policajnému autu, naštartoval a odišiel.
Tomáš sa na neho pozeral, pokiaľ mu nezmizol z očí. Až po niekoľkých minútach sa pomaly rozbehol smerom domov, celou cestou poctivo dodržiaval rýchlosť, bol ostražitý a na prechodoch poctivo púšťal chodcov, čo predtým nezvykol.

V duchu sa modlil a prosil o prepáčenie a ako prišiel domov objal svoju prekvapenú ženu a obe dcéry v náručí pevným stiskom. Život je veľmi cenný.

Zaobchádzaj s ním svedomite a opatrne.

Je to veľmi dôležitá zvesť, prosím daj ju ďalej svojím priateľom. Jazdi opatrne a s pochopením pre ostatných

Nikdy nezabudni, že auto sa dá kúpiť vždy, ale ľudský život.

 

 
10.02.2014 18:44 Uživatel: Rybka
539188_316716321756941_829215329_n.jpg
5000-6000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

 

 

 

                                                            Stařec a děvčátko

 

Jeden starý muž sedával každý deň vo svojom hojdacom kresle. Pripútaný na toto jediné miesto si sľuboval, že sa odtiaľ nepohne, kým neuvidí Boha.

Raz uvidel malé dievčatko na druhej strane ulice. Jej lopta sa zakotúľala do záhrady starého muža. Pribehla si po loptu, pozrela sa na muža a povedala: "Vidím Vás každý deň, hojdať sa v kresle a pozerať do neznáma. Na čo stále hľadíte? "
"Ach moje drahé dieťa, si ešte príliš malá na to, aby si pochopila." Odvetil muž.

"Možno", súhlasilo dievčatko, "ale moja mama mi vždy hovorí, že keď mi niečo vŕta v hlave, mám to povedať, že mi niekto poradí."

"Milé dieťa, nie som si istý, či mi dokážeš pomôcť." - zamrmlal starý muž.

Možno, že to nedokážem, ale možno Vám pomôže už to, že Vás vypočujem.

"Dobre, poviem Ti to, hľadám Boha."

"So všetkou úctou pán Starý muž, hojdáte sa dopredu a dozadu na svojom kresle a hľadáte Boha? " - opýtala sa nedôverčivo.

"Áno, prečo nie? Pred smrťou potrebujem uveriť, že Boh naozaj existuje. Chcem, aby mi zoslal nejaké znamenie." - odpovedal pokojne muž.

"Znamenie? " - zopakovalo dievčatko a pokračovalo: "Boh Vám predsa dáva znamenie zakaždým, keď sa nadýchnete, keď zacítite vôňu kvetov, keď počúvate spev vtákov, keď sa narodí dieťa, Boh Vám dáva znamenie keď sa smejete i plačete, keď cítite ako Vám z očí padajú slzy. Je to znamenie vo Vašom srdci, aby ste ľúbili a objímali. Boh Vám posiela svoje znamenie po vetre a po dúhe a po všetkých ročných obdobiach.

Všetky znamenia sú tu a vy im stále neveríte? Boh je vo Vás i vo mne. Netreba ho hľadať, pretože je tu s nami po celý čas. Mama mi hovorí, že ak hľadám niečo veľké a neskutočné, iste som zabudla otvoriť oči, pretože uvidieť Boha znamená uvidieť jednoduché veci."

Dievčatko podyšlo k mužovi a položilo svoje detské rúčky na jeho srdce a ticho mu pošepkala:

"Pane, Boh je tu a nie tam" - a ukázala prstom na nebo: "Hľadajte ho vo svojom srdci, zrkadle svojej duše."

Pobrala sa preč, krížom cez ulicu a zakričala: "Mama mi vždy hovorí, ak hľadáš niečo úžasné a neskutočné, iste si zabudla otvoriť oči."

 

 

 
06.03.2014 20:18 Uživatel: Rybka
539188_316716321756941_829215329_n.jpg
5000-6000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

 


Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, dokázal jsem poznat, že psychická bolest a utrpení je pro mě pouze varováním, abych nežil proti své vlastní pravdě.

Dnes vím, že se tomu říká AUTENTICITA.

Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, pochopil jsem, jak moc druhého zahanbuje, když mu vnucuji svá přání, ačkoli vím, že na to není ani vhodná doba, ani na to ten člověk není připravený, i kdybych tím dotyčným byl já sám.

Dnes vím, že se tomu říká ÚCTA.

Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, přestal jsem toužit po jiném životě a dokázal vidět, že všechno kolem mě je výzvou k růstu.

Dnes vím, že se tomu říká ZRALOST.

Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, pochopil jsem, že vždycky a při každé příležitosti jsem ve správný čas na správném místě a že všechno, co se děje, je správné. Od té doby jsem mohl být klidný. Dnes vím, že se tomu říká UVĚDOMĚNÍ.

Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, přestal jsem se okrádat o volný čas a dělat velkolepé plány do budoucna. Dnes dělám jen to, co mě baví a působí mi radost, co miluji a co potěší mé srdce, dělám to po svém a svým vlastním tempem.

Dnes vím, že se tomu říká JEDNODUCHOST.

Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, zbavil jsem se všeho, co pro mě nebylo zdravé. Jídla, lidí, věcí, situací a všeho dalšího, co mě neustále stahovalo dolů, pryč ode mě samotného. Zpočátku jsem to nazýval zdravým egoismem.

Dnes však vím, že je to SEBELÁSKA.

Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, přestal jsem chtít mít vždycky pravdu, a tak jsem se méně často mýlil. Dnes jsem poznal, že se tomu říká NADHLED.

Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, nechtěl jsem už žít dál minulostí a starat se o svou budoucnost. Teď žiji už jen v tomto okamžiku, kde se děje VŠECHNO.

Tak dnes prožívám každý den, a říkám tomu NAPLNĚNÍ.

Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, uvědomil jsem si, že ze mě mé smýšlení může udělat ubohého a chorého člověka. Když jsem však povolal na pomoc sílu svého srdce, dostal můj rozum významného partnera. Tomuto spojení dnes říkám MOUDROST.

Nemusím se už obávat sporů, konfliktů a problémů se sebou samým a s ostatními, protože dokonce i hvězdy se spolu někdy srazí a vzniknou tak nové světy.

Dnes vím, že to je ŽIVOT.


                       


 

 
07.03.2014 19:09 Uživatel: Pavla
Věk:  66
pavla.gif
4000-5000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

 
07.03.2014 19:14 Uživatel: Rybka
539188_316716321756941_829215329_n.jpg
5000-6000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

          Pavli, tak to je moc krásné…. děkuji Ti.

 

 
08.03.2014 17:30 Uživatel: Pavla
Věk:  66
pavla.gif
4000-5000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

Víte někdo, kde stále brát lásku, aby jí bylo hodně na rozdávání? Všichni kolem potřebují lásku, potřebujeme ji my všichni,  ale kde ji brát, jak se napojit na zdroj? Protože cítím, že ji potřebuju dostávat také.

 

 
08.03.2014 23:54 Uživatel: Rybka
539188_316716321756941_829215329_n.jpg
5000-6000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

 

 

                                CO JE TO VLASTNĚ ŠTĚSTÍ?

 

Spousta lidí, se ptá: Kdy už budu konečně šťastná?

Jenže štěstí je právě ten okamžik, kdy jste a kdy se nic neděje.

Je to den, ve kterém jste právě nyní a právě teď.

Je to okamžik, kdy probíhá obyčejný život. Víte vůbec jak velké štěstí je prožívat obyčejný den?

Den, kdy ráno vstanete, najíte se, jdete do práce /nebo někam jinam/, potom jdete na oběd. Přijdete domů, uklidíte, postupně se vracejí ti, kteří žijí s vámi, a i když máte pocit, že se nic neděje, tak se děje.

Protože, když se nic neděje, prožíváte štěstí. Samozřejmě s úspěchem nebo s radostnou událostí je prožitek štěstí intenzivnější.

Jenže když žije člověk ve svém vlastním štěstí a neuvědomuje si ho, tak jak má na sebe to štěstí upozornit?

Co myslíte? Upozorní vás nepříjemným prožitkem. A vy si řeknete, že včerejší den byl bezvadný, právě proto, že jste s někým byli.

Nebo že jste někde byli. Nebo že jste něco dělali.

Proto si zbytečně nekazte okamžiky štěstí nějakými nesmyslnými hádkami nebo tím, že někoho pomlouváte nebo někomu závidíte.

Nedělejte to, protože právě v ten moment jste sami sebe a to dobrovolně připravili o okamžik štěstí.

               Napsala spisovatelka Martina Blažena Boháčová.

                 Štěstí je pocit, který nám

                                dává křídla.



 

 

 
16.08.2014 17:20 Uživatel: Rybka
539188_316716321756941_829215329_n.jpg
5000-6000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

 

Zajímavé video o malé malířce. alt

 

 
16.08.2014 18:03 Uživatel: Pavla
Věk:  66
pavla.gif
4000-5000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

Rybko, nádhera. To dítě dostalo od Boha, dar víry a její život dostal smysl. alt

 
17.08.2014 13:02 Uživatel: Rybka
539188_316716321756941_829215329_n.jpg
5000-6000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

                                               CO JE LÁSKA

 

"Co je to láska? "
Zeptal se student učitele. Učitel odpověděl :
" Abych ti mohl odpovědět na tvou otázku, jdi na pole s obilím, vyber si pro tebe nejhezčí a největší klásek pšenice a vrať se zpět. Ale podmínka je, že přes pole můžeš projít pouze jedenkrát a nemůžeš se vrátit zpět na jeho začátek. "
Student šel na pole, prošel první řadu, uviděl krásný velký klásek, ale řekl si :
" Půjdu dál, možná najdu ještě hezčí. "
…šel dál, uviděl další krásný klásek a opět si řekl :
" Dál třeba najdu ještě hezčí a lepší. "
Když prošel více než polovinu pole, začal si uvědomovat, že klásky obilí nejsou tak velké, jako byly tamty, které viděl na začátku.

Uvědomil si, že promarnil šanci si je vzít a velmi toho litoval. Když prošel celé pole, vrátil se za učitelem s prázdnýma rukama. Učitel mu řekl :


"Toto je láska. Člověk stále hledá něco lepšího a až když je pozdě, zjistí, že to co hledal je nenávratně pryč."

 

alt

 
17.08.2014 13:39 Uživatel: Dany
1526489412_mozaika_slunce.jpg
5000-6000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

PŘÍBĚH   O   NAPLNĚNÍ :    CO   TI   CHYBÍ?

 

Za mistrem Farinem, veleknězem řádu světla, jednoho dne přišel utrápený poutník. Žádal o radu, jak má naložit se svým životem. Mistru pověděl, že se mu nic nedaří a cítí se mizerně.

 

Farin laskavě pozoroval poutníkův vystrašený výraz a v klidu dopil svůj čaj. Po dlouhých minutách se poutník trochu uvolnil a v místnosti se konečně rozhostil dostatečný klid pro Farinův dotaz “Co ti chybí bratře? ”

Poutníka zarazila přímost otázky, ani se nad tím nemusel dlouze rozmýšlet a vyhrkl “Všechno mistře! Nic nemám, nic se mi nedaří. Jsem asi prokletý, tak jsem přišel sem do kláštera světla abyste ze mě to prokletí sejmuli. ” Mistr se na poutníka laskavě usmál a mírně zavrtěl hlavou.  “Ne, nikdo tě neproklel, jediný kdo je tak mocný aby tě proklel jsi ty sám. Každý z nás si tvoří svou vlastní realitu. ” Když mistr uviděl na obličeji muže nechápavý výraz, tak jej vyzval, aby se šli projít do klášterních zahrad. Našli si lavičku pod rozkvetlým stromem, usadili se a Farin se zeptal znovu:

„Co ti chybí? “

Hledáš krásu?  Tu najdeš všude okolo. Pohleď na zlaté sluneční paprsky, jak jemně hladí čehokoliv se dotknou, pohleď na rozkvetlou zahradu plnou vonících květin, zvedni hlavu a vnímej let ptáku na obloze. Zři lesknoucí se hladiny jezer, peřeje rozbouřených řek valících se k vysokým vodopádům nebo rybníky plné ryb. Stůj v úctě před prastarými horami, jejichž vrcholky se tyčí do nebes. Kochej se pohledem na stáda koní na nekonečných pláních, nebo na chvíli postůj v hlubokém lese a vnímej všechen ten život a krásu okolo. Vůbec přeci nepotřebuješ honosné domy, luxusní šperky nebo nejmodernější oblečení. Všechna ta krása tu je, odpradávna, jen ji konečně uvidět.

Hledáš lásku?  Tu najdeš v sobě. Nevěř tomu, že láska je něco co nemáš, dokud to do tebe někdo jiný nevloží. Láska je v tobě, ve mně, všude okolo. Je to stále ta jedna láska a my jí můžeme zakoušet kdykoliv budeme chtít, když přijmeme sebe, když přijmeme Boha v sobě. My jsme Bůh, jsme tvořeni láskou. Tvoje duše, stejně jako moje, je původem z téhož zdroje. Pochop, jsme jedno!

Hledáš jistotu?  Zkus na chvíli přijmout, že se věci dějí přesně tak jak se mají dít a že nikdy nebudeš vystaven takové zkoušce, kterou bys nezvládl. V tom měj jistotu a také v sobě, ujisti se, že vždy myslíš, říkáš a konáš v souladu se svou duší. Nejen z popudu zareagovat, říci to co říkáváš vždy nebo opakovat to co říkají jiní. Jednoduše buď sám sebou bratře, rozumíš? To bude tvá nová jistota. Vždyť když konáš v souladu se sebou samým pak svých činů nelituješ, udělal jsi to co jsi považoval za správné.

Nebo hledáš radost a štěstí?  Dovol si být šťastný a raduj se z toho krásného pocitu být naživu, dýchat, cítit a vidět všechnu tu krásu okolo. Raduj se z té možnosti, že můžeš někomu pomoci, v někom probudit lásku, nebo třeba jen vidět ranní slunce. Pochop, nešťastným tě nečiní okolnosti ale to jak je přijímáš.

Chybí ti partner?  Myslíš, že by jsi byl s někým šťastný když to nedokážeš ani sám se sebou? Nehledej si nikoho ze strachu ze samoty, byla by to jen iluze lásky a vytvořil by sis na něm závislost. Lépe řečeno závislost na tom že jej máš, takže by jsi v onom vztahu jen trpěl. Až nalezneš harmonii ve své duši a bude ti dobře i o samotě, zjistíš zda někoho opravdu chceš.

Třeba ti chybí bohatství, koupit si všechno to co chceš. Myslíš, že když si to všechno koupíš, budeš uspokojen? Na jak dlouho? Co pak? Pak přijde strach abys o to nepřišel a ten tě bude pronásledovat do smrti, nebo do té doby než o své bohatství přijdeš. Často se to rovná.

Je možné, že ti chybí dobré jméno a uznání společnosti.  Vím, od mala ti říkali jak je to důležité někým být, někam to přece dotáhnout. Jenže tahle společnost, u které hledáš uznání, je přesně ta společnost která uvěřila tomu, že někdo může být víc než někdo jiný. Je to jenom hra, hra nato že třeba já jsem velmistr a ty poutník. Požadavek abys něčím byl v sobě nese hořkou pachuť nevědomí, říká ti vlastně, že teď ničím nejsi a máš život strávit honbou za přidělením nějaké falešné identity. Až přijdeš nato, že už chceš být jen sám sebou, tak už tě vůbec nebude zajímat co si kdokoliv jiný o tobě myslí, věř mi. Budeš svobodný. To je ta pozice ze které se teprve začnou sny stávat skutečností.

Hledáš bezpečí?  Bojíš se zlých lidí, že ti ublíží? Kde jsou ti zlí lidé? V tvé hlavě. Až pochopíš, že neexistuje nic jako souboj dobra a zla, nebudeš se bát. Je jen jeden zdroj, zdroj světla a lásky a stejně tak jako z něj každý z nás původně pochází, tak je každý z nás od něj různě vzdálen. Když budeš plně vědomý, budeš i pozorný a vyvaruješ se situacím, kdy by jsi se setkal s hluboce nevědomým člověkem. Vždy ale měj na paměti, ten člověk není zlý, je nevědomý. Podstatou nikoho z nás není agrese nebo jiná forma konfliktu. Jsou to rány z minulosti, které si lidé nosí v sobě klidně i celý život a ona agrese či konflikt je jen jejich obranou aby zase nezažili tu bolest. Jednoduše nic jiného než tuto reakci zatím neznají. Můj mistr mi jednou řekl, lidé se dělí na zralé a ještě ne zralé.

Hledáš únik před stresem?  Řekni mi bratře, co ten stres vyvolává? Ta osoba? Událost? Ta věta? Ne, ten stres vyvoláváš ty! To je tvoje práce, tvá mysl se rozhodla na daný podnět zareagovat stresem. Něco se prostě stane a ty se rozhodneš jak to přijmeš. Stejně jako mysl, tak i tělo někdy automaticky reaguje. Lidé krčí rameny když neznají odpověď, založí ruce když jsou nejistí, nebo přimhouří oči když přemýšlejí. Stejně tak mysl reaguje na situace, reaguje tak jak se naučila nebo tak jak to odkoukala u jiných. Je jen na tobě jestli to přijmeš, když dokážeš odstoupit od své mysli a přestat se s ní ztotožňovat pak pochopíš, že jediným pánem tvého vnitřního prostoru jsi ty a jen ty rozhoduješ o tom jak se budeš cítit. Dokud svou mysl neovládneš, nech ji tedy brebentit a reagovat na cokoliv, ale zaujmi od ní odstup. Mysl se bude snažit aby ses cítil špatně a bude tě stále s někým a něčím srovnávat, bude vyvolávat stres. Pokud pochopíš že nejsi svou myslí, dokážeš od ní odstoupit do role posluchače a pak je jen na tobě jestli se ti tohle přestavení líbí nebo ne. Největším nepřítelem člověka je on sám.

Trápí tě nějaký problém a budí tě v noci ze snu?  Zkus někdy rozevřít okenice a pohledět do nočního nebe plného milionů hvězd a na nic nemysli, prostě jen vnímej tu nekonečnost a krásu vesmíru, jehož jsi součástí. Až pak se znovu zamysli nad tím malicherným pozemským problémem.

 

  • Poutník: Tvá slova jsou krásná mistře, konečně se cítím lépe. Jen nevím jak toho dosáhnout, víš cítit to opravdu tak. Nejsem tak moudrý a sečtělý jako ty.
  • Farin: Pravdu máme každý v sobě, od samého narození. Jen ji v sobě zatím mnozí neobjevili a stále žijí ve snu.
  • Poutník: Proč si ji neuvědomuje každý? Co lidem brání v poznání?
  • Farin: Možná jsi právě vyřkl jednu z nejdůležitějších otázek lidstva aniž by si lidé uvědomili, že si ji mají položit. Odpovědí je naše mysl. Od dětství se učíme v prvé řadě vše posuzovat myslí, až v dospívání téměř ztratíme sami sebe a tak se snažíme napodobovat jiné lidi v jejich konání, abychom měli nějakou identitu. Naše mysl nás ovládne a my nevíme kým jsme. Kdykoliv se pak naše duše ozve z té veliké dálky, z hlubin člověka, mysl ji okamžitě překřičí. Jednoduše protože nás stále ovládá. Naučili jsme se to tak.
  • Poutník: A jak tedy docílit toho aby to tak nebylo, čím mysl ovládnout? Vždyť to nejde, jak mám sám sebe ovládnout?
  • Farin: Ty jsi tvoje mysl? Ta která se stále identifikuje s něčím jiným a mění se?
  • Poutník: … no … to nejsem.
  • Farin: Dobře, jsi svoje tělo?
  • Poutník: No, necítím se být kostí, orgánem nebo tkání… ale…
  • Farin: Čím myslíš?
  • Poutník: Myslí
  • Farin: Jakou?
  • Poutník: Mojí myslí
  • Farin: Aha a co je toto?
  • Poutník: Tělo, moje tělo.
  • Farin: Čí?
  • Poutník: 
  • Farin: Bratře, ty jsi vědomím. Ty jsi život, bytí, díky kterému tvé tělo žije. To je to čím musíš ovládnout svou mysl. Je to něco co se dá pouze cítit, uvědomit si to. Uvědom si sám sebe. Na nic nemysli, jen se soustřeď na svůj dech a pozoruj vše okolo bez toho aniž bys to soudil.

Den pomalu přešel v noc a ti dva tam seděli na lavičce pod starým stromem. Ani jeden z nich na nic nemyslel, oba vnímali své bytí a všechnu tu nádheru okolo a nad nimi jen tiše zářil oceán hvězd.

Ráno vyšlo zlatavé slunce a ozářilo zahradu plnou života. Něco se v ní ale změnilo, už v ní neseděl mistr a poutník, ale dvě krásné bytosti, které věděly že pochází z jednoho zdroje a jsou si bratry.

Navzájem se objali a poděkovali si. Poutník měl oči plné slz, jak najednou viděl všechnu tu nádheru okolo, svět už vůbec nebyl tím škaredým místem jako předtím. Byl plný života a lásky, stejně jako on.

Vydal se tedy na svou cestu, napsat další kapitolu života. Zbytek svého pozemského života prožil tak jak mu tenkrát poradil velmistr Farin: Vždy měj na paměti že pozitivní přitahuje pozitivní a negativní zase negativní. To co vysíláš, to se ti vrací. Dávej lásku a dostaneš ji.  Buď šťastný bratře….

alt

 
24.08.2014 20:30 Uživatel: Dany
1526489412_mozaika_slunce.jpg
5000-6000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

O  HONZOVI  :

     Honza byl takový věčný nespokojenec. Když bylo krásně a svítilo sluníčko, naříkal, že je mu horko a přál si, aby přišel déšť. Když potom pršelo, reptal, že nesvítí slunce a všechno promokne. Nikdy se mu nic nelíbilo, nikdo se mu ničím nezavděčil. A tak si pořád jen stěžoval, nic mu nebylo vhod.  
     Jednou, když jen tak ležel pod velikým dubem a odpočíval, uviděl nad sebou maličké žaludy.  
     "To je ale nerozumné, " pomyslil si Honza. "Na tak mohutném stromě takové maličké žaludy. Tam by měly růst krásné, velké dýně. Je to ale na světě divně zařízeno, to já bych to všechno docela jinak udělal."
     Netrvalo dlouho a Honza ze samého přemítání tvrdě usnul. V tom však zafoukal vítr, větve dubu se roztřásly a několik žaludů spadlo dolů. Jeden se ale strefil Honzovi rovnou do hlavy. Ten se lekl, rychle vyskočil a nahlas vykřikl: "Jéejeje, to byla ale rána! "
     A pak si s úlevou pomyslil: "Ječtě, že na dubu rostou jenom malinké žaludy, jak by asi vypadala moje ubohá hlava, kdyby tam rostly obrovské dýně."
    A tak byl poprvé v životě Honza s něčím spokojen.

Ponaučení: 
     Vždyť někdy stačí jenom malé klepnutí, aby člověk konečně k rozumu přišel.

 

alt

 
22.10.2014 18:22 Uživatel: Rybka
539188_316716321756941_829215329_n.jpg
5000-6000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

 

 

                                              Tisíc kuliček 


Před několika týdny jsem si k ranním novinám uvařil kávu a posadil se, že si poslechnu rádio. Jak jsem ladil různé stanice, upoutal náhle mou pozornost sametový hlas nějakého staršího muže. Vyprávěl něco o tisíci kuliček. To mě zaujalo, zesílil jsem zvuk a opřel se v křesle.

Dobře, říkal ten stařík, – klidně se vsadím, že jste v práci hodně vytíženi.

Včera, dneska, zítra. A třeba vám za to i dost platí. Jenže za ty peníze si kupují váš život. Jen se zamyslete, je to čas, který netrávíte s těmi, které máte rádi, se svými blízkými.

Za nic vám neuvěřím, že opravdu musíte pracovatcelou tu dobu, abyste se uživili. Pracujete, abyste uspokojili svá přání. Musíte ale vědět, že je to uzavřený kruh – čím více peněz, tím více toho budete chtít a tím více budete pracovat, abyste měli ještě víc.

Je třeba dokázat se sám sebe v jisté chvíli zeptat: „Opravdu potřebují tu či onu věc – například nové auto – tak nutně? “ A říci si, zda jste kvůli tomu ochotni promeškat první taneční vystoupení své dcery nebo synův sportovní závod. Dovolte mi povyprávět vám o něčem, co mi reálně pomohlo pamatovat si a zachovat to hlavní v mém životě.

A začal vysvětlovat svou „teorii tisíce kuliček“.

- Podívejte, já jsem si jednoho krásného dne sedl a trochu jsem počítal. Člověk žije v průměru 75 let. Vím, někdo žije méně, jiný delší dobu. Ale průměr je 75 let. Když 75 násobím 52 (to je počet nedělí v roce), dostanu 3900 – tolik nedělí v životě máme. Když jsem se nad tím zamyslel, bylo mi pětapadesát. Znamenalo to, že už jsem prožil přibližně 2900 nedělí. A zbylo mi jich jen 1000.

Šel jsem kvůli tomu do hračkářství a koupil jsem 1000 malých plastových kuliček.

Nasypal jsem je všechny do průhledné nádoby. A pak jsem každou neděli vytahoval a zahazoval jednu kuličku. Všiml jsem si, že když jsem to dělal, když jsem viděl, jak se počet kuliček zmenšuje, začal jsem věnovat víc pozornosti skutečným hodnotám v životě.

Není silnějšího prostředku, než vidět, jak se zmenšuje počet dní, které ti byly souzeny!  

A teď mi dovolte ještě poslední myšlenku, o kterou bych se dnes s vámi rád podělil, než půjdu obejmout svou milovanou ženu a půjdu s ní na procházku.

Dneska ráno jsem z té nádoby vyndal poslední kuličku…

A proto každý následující den je pro mě dar. Přijímám ho s vděčností a svým blízkým a milovaným lidem dávám teplo a radost. Víte, myslím si, že to je jediný možný způsob prožití života.

 

alt

 
22.10.2014 21:13 Uživatel: Pavla
Věk:  66
pavla.gif
4000-5000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

Rybko, příběh k zamyšlení, díky. Opravdu ten život letí. Pavla

 
28.10.2014 16:13 Uživatel: Rybka
539188_316716321756941_829215329_n.jpg
5000-6000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

 

alt

                                            K zamyšlení nejen pro učitelky

Na začátku školního roku stála třídní učitelka šesté třídy před svými bývalými páťáky. Přejela všechny děti pohledem a řekla, že je má všechny stejně ráda a ráda je vidí. Byla to velká lež, neboť v jedné z předních lavic seděl schoulený chlapec, kterého učitelka ráda neměla.

Seznámila se s ním, stejně jako se všemi svými žáky, v loňském školním roce. Hned tehdy si všimla, že si nehraje se spolužáky, má špinavé oblečení a je cítit, jako by se dávno nemyl.

V průběhu času byl vztah učitelky k tomuto žákovi čím dál horší a a došlo to až tak daleko, že by nejraději všechny jeho práce přeškrtala červenou tužkou a napsala mu pětky.

Jednou zástupce ředitele školy požádal o rozbor posudků všech žáků od počátku jejich školní docházky. Učitelka si spis tohoto neoblíbeného žáka nechala až na konec. A když konečně došla až k němu a chtě nechtě začala číst posudky na něj, byla ohromena.

Učitelka, která chlapce vedla v první třídě, napsala: „Je to překrásné dítě se zářivým úsměvem. Domácí úkoly dělá přesně a čistě. Být s ním pohromadě je prostě radost. “

Ve druhé třídě o něm učitelka psala: „Vynikající žák, kterého si váží jeho kamarádi, má však problémy v rodině: matka trpí nevyléčitelnou nemocí a jeho domácí život je nejspíš prostě boj se smrtí. “

Učitelka ve třetí třídě uváděla: „Smrt matky na chlapce velmi silně dolehla. Snaží se ze všech sil, otec však o něj nejeví žádný zájem a pokud nedojde k nějaké změně, odrazí se jeho život brzy i na učení. “

Ve čtvrté třídě psala učitelka: „Chlapec neplní své povinnosti, o učení nemá zájem, nemá prakticky žádné kamarády, často usíná přímo ve třídě. “

Když učitelka posudky dočetla, velmi se sama před sebou zastyděla. Cítila se ještě hůře, když jí k Vánocům donesly všechny děti dárky zabalené do lesklého dárkového papíru se stužkami. Dárek od jejího neoblíbeného žáka byl zabalen do silného hnědého papíru. Některé děti se začaly smát, když učitelka z toho zchumlaného balíčku vyndala náramek, ve kterém chyběly některé kamínky a lahvičku parfému plnou jenom do čtvrtiny. Učitelka však zarazila smích ve třídě, když vykřikla: „To je ale krásný náramek! “ Otevřela lahvičku s parfémem a několik kapek si stříkla na zápěstí. V ten den se chlapec po vyučování zdržel ve třídě, přišel k učitelce a řekl jí: „Dneska voníte, jako voněla moje maminka. “ Po jeho odchodu učitelka dlouho plakala. Po nějaké době se začal neoblíbený žák vracet k životu. Koncem školního roku už patřil k nejlepším.



Po roce, když už pracovala s jinými dětmi, našla pode dveřmi třídy psaníčko, kde jí tento žák psal, že byla nejlepší učitelkou, která ho kdy učila.

Uběhlo dalších pět let, než dostala od svého bývalého žáka další dopis. Psal jí, že dokončil střední školu jako třetí nejlepší žák třídy a že ona je stále ještě nejlepší učitelka, kterou v životě poznal.

Po dalších čtyřech letech dostala učitelka dopis, kde jí její žák psal, že přes všechny těžkosti už brzo dokončí universitu s nejlepším hodnocením a znovu potvrdil, že až dosud právě ona je tou nejlepší učitelkou jeho života.

Za čtyři roky na to dorazil další dopis. Tentokrát jí bývalý žák psal, že když dokončil univerzitu, rozhodl se ještě zvýšit úroveň svého vzdělání. Před jeho jménem stál tentokrát titul „doktor“. Také v tomto dopise jí psal, že je nejlepší učitelkou, kterou v životě měl.

Čas plynul. V jednom dopise jí napsal, že se seznámil s dívkou, s níž se chce oženit. Jeho otec zemřel před dvěma roky a on by se rád zeptal, jestli by na jeho svatbě přijala místo, které obvykle patří ženichově matce. Učitelka samozřejmě souhlasila.

Ve svatební den svého žáka si učitelka vzala onen náramek s chybějícími kamínky a koupila si parfém, který nešťastnému chlapci připomínal maminku. Přivítali se, objali, a mladý muž ucítil známou vůni.

„Děkuji vám, že jste mi věřila, děkuji, že jste mi dala znát, že mě někdo potřebuje, že něco znamenám, že jste mě naučila uvěřit ve své síly a rozlišovat dobré od špatného“.

Učitelka mu se slzami v očích odpověděla: „Mýlíš se, to tys mě všemu naučil. Dokud jsem se s tebou neseznámila, neuměla jsem vůbec učit“.

 
12.02.2015 19:07 Uživatel: Rybka
539188_316716321756941_829215329_n.jpg
5000-6000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

Stojí za poslech, i když není neděle. alt

 

 

 
10.05.2015 16:53 Uživatel: Rybka
539188_316716321756941_829215329_n.jpg
5000-6000
Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Text uživatele: 

 

MÁJOVÝ ANJEL

Archanjel Rafael

alt
Ku každému mesiacu v roku prislúcha iná svetelná bytosť - mocný archanjel, ktorý dozerá na pozemský poriadok a vystiera pomocné krídla všetkým núdznym, ustarosteným či nešťastným osobám. Máj patrí archanjelovi Rafaelovi - Božiemu lekárovi.
Rafael sa spomína v starozákonnej knihe Tobiáš. Dielo opisuje životný príbeh človeka menom Tóbi a jeho syna Tobiáša, ktorým pomáhal práve archanjel Rafael.
 Keď si Tóbiho syn Tobiáš hľadal vhodného sprievodcu na cestu do Médska, natrafil na Rafaela, no nevedel, že je to anjel. Počas púte sa zastavili u príbuzného, ktorého dcéru si Tobiáš vzal za manželku. Rafael ju oslobodil od zlého ducha.
Keď sa vrátili domov, Rafael uzdravil aj starého Tóbiho od slepoty. Obe uzdravenia sa udiali za pomoci mladého Tobiáša, ktorému Rafael prikázal chytiť v rieke rybu, vypitvať ju, vziať z nej žlč, srdce i pečeň. Ostatné mal zahodiť.
Na odporúčanie Rafaela Tobiáš vložil rybie srdce a pečeň na žeravú pahrebu. Vtedy temný duch z mladej ženy odišiel a Rafael ho spútal. Doma Tobiáš potrel otcovi žlčou oči, a tak mu prinavrátil zrak.
Mocný archanjel je teda anjelom komplexného uzdravovania života. Za patróna si ho zvolili všetci, ktorí sa zaoberajú liečením alebo uzdravovaním - lekári, sestry, prírodní šamani, bylinkári, ale aj energo-terapeuti.
 Okrem ľudí pomáha aj chorým zvieratám. Blízkosť Rafaela možno cítiť v podobe teplej energie, ktorá sa rozlieva po tele, alebo brnenia v rôznych častiach organizmu. Jeho poslaním je tiež nasmerovať človeka k správnemu doktorovi, ktorému vzápätí "pošepká" optimálny recept na uzdravenie.
Rafael sa tiež mimoriadne zaujíma o vedu a techniku, ako aj o cestovanie. Ak idete ľubovoľným dopravným prostriedkom a chcete, aby vaša "púť" prebehla bezproblémovo, požiadajte o spoluprácu mocného archanjela.
Symbolmi Rafaela sú pútnická palica, ryba alebo slnko.

 

alt

 

Vaše odpověď

 
Reagujete na téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení - 5. díl
Jméno: Věk:  Pohlaví: 
Datum přidání:
V rámci uchování anonymity prosím neuvádějte skutečné jméno, napište přezdívku.
Bydlím ve městě (nepovinný údaj)
Prosím používejte háčky a čárky nad písmeny. Ostatním se bude Váš text lépe číst. Děkujeme :-)
Kliknutím na imgmanager.gif vložíte obrázek  Kliknutím na link.gif vložíte odkaz na web
Ochrana proti spamu

10 nejnovějších témat v kategorii:

Hlavní nabídka

Jsme na Facebooku

MUDr. Zbyněk Mlčoch Alkoholik.cz Kuřákova plíce.cz Bezplatná právní poradna.cz Psychotesty on-line.cz Příznaky a projevy nemocí Rady a návody Bylinky pro všechny