Téma: Příběhy na neděli – poučné, veselé a k zamyšlení 6. díl

Skvělé podobenství, či alegorie. Děkuji

Ďekuji pane Sovo.  

                                                MANTRA PRO ŠTĚSTÍ

Hluboko v himalájských horách mezi Uttarkaši a Harsilem, žil poklidným životem jeden svámí. Jednoho dne jsem se ho vydal navštívit. Když jsem dorazil, zeptal se: „Proč jsi přišel? “

„Chci dostat nějakou mantru“, řekl jsem. „Budeš muset počkat“, odvětil svámí.

Když jdou lidé ze Západu za někým kvůli mantře, očekávají, že je to bude stát spoustu peněz, ale nikdy nechtějí čekat. Tenkrát jsem se choval stejně. ! Svámidží, “ řekl jsem, „spěchám“.

„Tak přijď příští rok (2017). “

„A když zůstanu, kolik dní budu muset čekat? “ zeptal jsem se.

„Počkáš tak dlouho, jak budu chtít“, zněla odpověď.

Tak jsem trpělivě čekal, jeden den, dva dny, tři dny. A svámí mi stále žádnou mantru nedával.

Čtvrtý den svámí nakonec řekl: „Dám ti mantru, ale slib mi, že si ji budeš věčně pamatovat. “

Slíbil jsem.

„Pojďme tedy ke Ganze, „řekl svámí. Nespočet mudrců provádí spirituální praktiky na březích posvátné Gangy.

Svámí nakonec řekl:  „Ať budeš žít a pobývat kdekoli, žij s radostí. To je Tvá mantra.  Buď věčně radostným i kdybys byl za mřížemi. I kdybys měl jít na nějaké pekelné místo, udělej z něj nebe. Pamatuj, chlapče můj,  radost si každý může udělat sám.  Chce to jen snahu. Musíš si sám vytvořit svou radost. Dobře si tuhle mantru zapamatuj. “

Byl jsem šťastný, ale i trochu smutný zároveň, neboť jsem spíše očekával, že mi dá k opakování nějaký neobvyklý zvuk. Ale on byl praktičtější. Využil jsem tuto mantru ve svém životě a shledal jsem, že je velmi úspěšná. Svámího duchovní recept byl lepší, než jaký by mohl dát kterýkoli lékař.

Příběh pochází z knihy Život  s himalajskými mistry od Svámího  Rámy.

Ano, Rybko. Radost si každý může udělat sám.  

Jedno moudré podobenství o těžkostech

Někdy život jako by člověka chtěl vyzkoušet – sesílá na něj jednu zkoušku za druhou, ani vydechnout mu nedá. Je o tom jedno moudré podobenství.

Žil kdysi jeden sedlák. Měl osla, který mu poctivě sloužil po celý svůj oslí život. Jednou byl osel neopatrný a spadl do studny. Začal hlasitě křičet a volat o pomoc. Když sedlák přiběhl a viděl, co se stalo, samozřejmě se vyděsil, vždyť měl jen toho jednoho osla! Přemýšlel, co dělat. A jak tak přemýšlel, řekl si: „Osel už je to stejně starý. Svoje si odsloužil. A tahle studna buď jak buď je skoro vyschlá, už dávno jsem ji chěl zasypat. Osla stejně vytáhnout nedokážu. Tak ho tam rovnou zasypu. Ze zasypané studny nikdo mršinu neucítí. A časem si koupím mladého oslíka, pořádného pracanta. “

Vzal tedy sedlák lopatu a začal studnu zasypávat. Osel hbitě pochopil, o co jde, a začal ve své oslí řeči zoufale naříkat. Vtom náhle zmlknul. Sedlák naházel do studny ještě dost lopat, ale pak mu to nedalo a zvědavě se naklonil přes roubení, proč osel už nekřičí. A nestačil se divit! Každou trošku země, která mu spadla na hřbet, osel setřásl a kopyty hrnul pod sebe. Postupně se tak dostával výš a výš, k okraji studny. Zrovna když se na něj sedlák chěl podívat, dokázal už sám ze studny vyskočit.

V životě každého z nás je nemálo potíží. Někdy se na nás ženou jedna za druhou. Nemá smysl brát to tak, že život nás „chce zasypat“. Těžkosti jsou stupně. Je to zkušenost. A každou získanou zkušeností se ve svém rozvoji dostáváme o stupeň výš.

Ať je vám jakkoli těžko, ať na vás život sesílá jaké chce zkoušky, nikdy se nevzdávejte. Vezměte si příklad z toho moudrého oslíka: otřeste se a vystupte o něco výš. Když to nevzdáte, dokážete se dostat i z té nejhlubší studny.

Tak… a zase mi to nejde uložit …!    

Chtěla jsem zde vložit moc pěknou povídku, ale když to NEJDE (a netuším proč? . tak alespoň přidám citát.)

Jaroslav Dušek: Štěstí nehledám, ale nacházím.

Nemám pocit, že bych něco hledal, já mám pocit, že jsem to všechno znal, že to nacházím.

Já to nehledám. Já si myslím, že když to člověk začne hledat, tak to nikdy nenajde. Vždycky člověk dělá to, co si jakoby naprogramuje. To znamená, že když si dá program, že bude hledat, tak to bude hledat.

Když to budete hledat, když budete stále hledači, tak nic nenajdete, člověk to musí chodit nacházet.

Někdo hledá štěstí, no tak když bude hledat štěstí, tak ho nikdy nenajde, jak by ho mohl najít,  vždyť je všude. To říká Miguel Ruiz, všichni hledají štěstí, všichni hledají krásu, hledají lásku a nevšimnou si, že je toho plný vesmír, je to tady, přímo před očima. Co chci hledat?

Vždyť to tu je.

Nám se to nějak popletlo v hlavě, že šťastný můžu být až když dosáhnu toho, budu mít tamto, všichni budou zdraví… pak budu šťastný.  No a je to obráceně, nejdřív můžu být šťasten a toto všechno ostatní pak uvidím úplně jinýma očima.

Matka Tereza

„Hymna života"

Život je šance - využij ji

Život je krása - obdivuj ji

Život je blaženost - užívej ji

Život je sen - uskutečni ho

Život je výzva - přijmi ji

Život je povinnost - naplň ji

Život je hra - hrej ji

Život je bohatství - ochraňuj ho

Život je láska - potěš se s ní

Život je záhada - pronikni ji

Život je slib - splň ho

Život je smutek - překonej ho

Život je hymna - zpívej ji

Život je boj - přijmi ho

Život je štěstí - zasluž si ho

Život je život - žij ho. “

Zdroj: http://citaty.net/autori/matka-tereza/?q=3105

Špinavé prádlo.

Mladý pár se přestěhoval a seznamoval se se sousedy. Příští ráno, když seděli u snídaně, podívala se mladá žena z okna a viděla sousedku, jak věší na šňůru prádlo.

„Pane bože, podívej jak má to prádlo špinavé. Buďto neumí prát, anebo potřebuje nový prací prostředek. “ Její muž se podíval, ale neřekl na to ani slovo.

Pokaždé, když viděla žena sousedku věšet prádlo, pronesla stejný komentář.

O měsíc později, když se podívala z okna, zvolala:  „Podívej, už se konečně naučila prát! Koukni, jak má najednou to prádlo čisté. “

Její muž řekl:  „Ne, dnes (16.10.2016) jsem si trochu přivstal a umyl jsem to okno, u kterého sedíš. “

A takový je často život.  Všechno, co vidíme na druhých,  záleží na tom, jak čisté je okno, přes které se díváme na ty druhé.  Než začneme někoho kritizovat, měli bychom nejdřív přezkoumat kvalitu toho, kdo kritiku vyslovuje.

Štěňata na prodej

Majitel obchodu právě přibíjel na okno svého krámu ceduli Štěňata na prodej, když se u něho objevil malý chlapec. „Za kolik máte ta štěňata? “ zeptal se. Majitel chlapci odvětil, že neočekává, že by za některé z nich mohl dostat méně než 50 dolarů. Chlapec sáhl do kapsy, vytáhl nějaké drobné, podíval se na majitele a řekl: „Mám dva dolary a třicet sedm centů. Můžu se na ně podívat? “ Majitel obchodu se usmál a zapískal. Z boudy vyběhla do uličky fenka Lady následovaná pěti roztomilými chlupatými klubíčky. Jedno štěně zaostávalo. Chlapce kulhající štěně okamžitě zaujalo.

„Copak mu je? “ „Veterinář říkal, že mu chybí kloubní pouzdro u kyčle, “ vyprávěl majitel. „Toho kulhání se už nezbaví. “ „Tak toho si vezmu, “ vyhrkl chlapec. Majitel odvětil: „Ne, nemusíš si ho kupovat. Jestli ho opravdu chceš, dám ti ho. “ Chlapec se naklonil k majiteli a rozzlobeně řekl: „Já nechci, abyste mi ho dal. Ten pejsek má stejnou cenu jako všichni ostatní a já ji za něj zaplatím. Teď vám dám dva dolary třicet sedm centů. Padesát centů vám budu dávat každý měsíc, dokud ho nevyplatím! “ Majitel odpověděl: „Ne, ne, ne. Přece nechceš takového psa. Ten nebude nikdy pořádně běhat skákat a hrát si jako ostatní. “ Na to chlapec vyhrnul nohavici a odhalil tak těžce pokroucenou levou nohu, podpíranou dvěma ocelovými přezkami. „Víte, pane, “ řekl, „sám taky neběhám a tohle štěně potřebuje někoho, kdo by mu rozuměl. “

Rybičko, nejde to přečíst, jsou to blešky a když to zvětším není vidět celý text. Můžeš s tím něco udělat, díky. Pavla

A VĚDÍ TO VŮBEC LIDÉ?
ZVÍŘECÍ SNĚM O VÁNOČNÍCH SVÁTCÍCH
Bruno Ferrero z knihy „Vánoční příběhy pro potěchu duše“
Kdysi dávno svolala zvířata sněm. Liška se zeptala veverky: „Co pro tebe znamenají Vánoce? “
Veverka odpověděla: „Pro mne Vánoce znamenají krásný stromeček ozdobený spoustou svíček a cukroví, které mám tak ráda. “ Liška se připojila se svou představou: „Pro mne samozřejmě nesmí chybět voňavá pečená husička. Bez pečínky by to opravdové Vánoce nebyly. “ Do řeči se jim vložil medvěd: „Vánočka! O Vánocích musím mít obrovskou sladkou vánočku! “ Slyšet se dala také straka: "Podle mne jsou o Vánocích nejdůležitější krásné a zářící šperky. O Vánocích se má všechno jen třpytit. „Pozadu nechtěl zůstat ani vůl: "Vánoce dělá Vánocemi teprve šampaňské. Já bych ho vypil klidně dvě lahve! “ A osel, který to už nevydržel, se rychle zmocnil slova: „Vole, zbláznil ses? Vždyť na Vánocích je nejdůležitější Ježíšek. Copak jsi na to zapomněl? “ Vůl se zastyděl, sklopil velkou hlavu a zabučel: „A vědí to vůbec lidé? “

Krásné, to co je zřejmé, nejen o vánocích, asi ví jen málo lidí.

„Takže aby se stal člověk moudrým, musí si stejně silně přát spasit svoji duši, jako si přeje dýchat vzduch, aby spasil svůj život, to musí být tvůj jediný cíl, za který musíš ve svém životě bojovat. Musí to být tvá jediná snaha ve dne i v noci. Pokud na sobě budeš pracovat, abys spasil duši, se stejným úsilím, jako jsi bojoval pod vodou o svůj život, určitě se staneš moudrým a spasíš se! “

Mudrc a chlapec