Téma: Zase jsem se dostala do stavu, že mě život nebaví

Zdravím, už jsem tu přihlášená několik let a psala jsem sem různá témata, hlavně často o mé psychice. No už několik let pravidelně docházím k psychiatrovi. Beru léky, hodně silnou medikaci mám na svůj věk. Trpím smíšenou úzkostně depresivní poruchou. Nedávno mi uznali invalidní důchod prvního stupně. No po delší době se cítím hodně na nic, neříkám že předtím mi celou dobu bylo dobře ale tak zle jako teď a tak dlouho jako teď, mi už dlouho nebylo. Asi bych začala že mým největším problémem je práce, všude kam přijdu, tak mě furt vyhazují z důvodu toho, že jsem nešikovná, že mi práce nejde, že jí i po delší době nechápu nebo že jsem pomalá. Jednoduše moje snaha nikoho nikdy nezajímá a většinou jí ani nikdo nevidí. Tak se z toho furt psychicky hroutím, že nemám stálou práci, stálý stabilní příjem jako ostatní normální lidi, že furt střídám zaměstnání a furt si musím hledat novou práci a pořád podstupovat změny. Stydím se už i za sebe, jak okolí vidí, že mám každou chvíli jinou práci, jak všude jsou semnou nespokojení atd. Ale teď v mé současné práci kde jsem, se mi psychika po delší době výrazně zhoršila z důvodu toho, že opět v mé práci nastal problém, začali semnou být všichni zas nespokojení a začali mě lehce šikanovat, dávají mi pořád všichni najevo jak jsem poděs, jak nestojím za nic a dokonce tam na mě jeden ze zaměstnanců začal řvát, že jsem prase. Tohle to řvaní že jsem prase, mě tak psychicky extrémně vykolejilo, že od té doby furt brečím, bolí mě každý den hlava neustále nonstop, už nějaké dny jsem si musela za den 3x - 4x vzít prášek na bolest hlavy, v noci nemůžu usnout, brzo ráno se budím a pak už nespím, buší mi extrémně srdce, furt jsem extrémně smutná a nebo naštvaná nebo obojí naráz, celé dny jen ležím v posteli, zvedá se mi furt žaludek, je mi na zvracení, dělá mi problém i obyčejná chůze, sotva chodím hlavně v práci a ráno, mám strašný deprese, furt na svět koukám jen černě, nemám na nic náladu, nic mě nebaví, netěší, pořád jsem v extrémním stresu a celkově mi je psychicky strašně špatně. Já vím, řeknete si, kvůli takové kravině jsem takhle zničená. Nevím co to semnou je. Přijde mi, že už toho nevydržím, nesnesu tolik jako když jsem začínala pracovat a neměla jsem za sebou tolik pracovních zklamáních, selháních. Prostě mám pocit, že můj největší problém, najít si stálou stabilní práci, kde si mě nechají a budou semnou spokojení, se mi nikdy nevyřeší. Mám strach a obavy o svojí budoucnost. Ani nevím proč to sem píšu, potřebovala jsem to prostě někde někomu sdělit.