Téma: Atmosféra domova - doma je doma

 Pro mě je rodinný krb důležitý. Ráda udržuji oheň, svůj domov mám moc ráda a vážím si ho.

Tak s timto tematem mam ja jasno - nejasno.Je to pekne tema, ale zrovna u mne a nevim proc, je to jine. Muj domov je hodne daleko, uz tam nikoho nemam ke komu bych se  jela  podivat  ci s laskou pritulit. Protoze jsem jako mala musela s rodici cestovat, tak domov mi byl vsude kde jsme se zrovna nachazeli, at to bylo Nemecko ci Francie atd. Nyni bydlim leta v severnim Skotsku a jsem tu take doma. Pojem domov je pro mne - tam kde je mi dobre a mam par pratel. Bydleni mam strohe, nebot jsem byla vedena k vecim v byte za pomijici - protoze se u mne kladl duraz na cestovani a tak jsem si vlastne nedokazala utvorit rodinny krb - jak se tomu rika. Vychovala jsem syna i pri cestovani a dobre. Krbem nam byl hotel a nebo ambasada, ale i chuda rybarska chatrc.To nejsou povidacky, to jsou fakta a uz nyni zase myslim o jinem domove.

 To hezké, že při tom všem jsi dokázala vykouzlit domov všude. A takhle cestovat  se podaří málokomu, závidím Ti.  

Nejde mi kliknout na sluníčko Ines, tak Ti dávám takové.       

Lilines, vidíš, znám to také. Ale nikdy jsem nedokázala to co Ty. Po domově, po Čechách se mi stýskalo pětadvacet let. Vypěstovala jsem si fobii k cestování. Nesnáším pohled na kufr, nebo podobné zavazadlo. Konečně jsem se mohla vrátit domů, sem k nám a ani na dovolenou by mne nikdo nedostal. Konečně jsem doma. Vím, že jsou lidé, kteří dokáží najít domov tam, kam si momentálně pověsí klobouk. Jsou to kosmopolité. Já k nim nikdy nepatřila, takže jsem dlouhá léta byla hodně nešťastná. Zdravím Tě srdečně do té dálky a přeji hezké dny....

Pluto dekuji. Je to mile a chtela jsem rict : cestovani je nadherne, ale ma to take sve  uskali, hlavne zacatky.  

 Pro mě, domov představuje jisté teritorium a vytváří prostor, do kterého se rád vracím. Poskytuje mi pocit ochrany a bezpečí. Zajisté náš domov a dům odráží naše rysy a identifikuje nás. Mám rád věci uspořádané, vše musí mýt své místo, jsem zastánce starých věcí a nábytku. Doplňky jako květiny, obrazy, knihy, muzika, svícny, dotvářejí vlastně naší osobnost, co máme rádi, a vytváří příjemnou atmosféru. Mám rád své žluté houpací křeslo s podnožkou, když můžu pohodlně relaxovat. Nejraději mám stará kamna, s kterých sála příjemné teplo. Sedět u nich se skleničkou vína v ruce a povídat si, se svým, zlatíčkem a Pluto rozumně naslouchá. Takové večere, přímo miluji.

.... a u mne to nejsou jen věci, ale i vzpomínky na různá životní období. I dům prarodičů má pořád své kouzlo a není to domov v pravém slova smyslu.

Domov je prostor, kde se pohybuji, jak se mi zlíbí, jsem uvolněná a spokojená. Je to místo pro moji rodinu, pro mé blízké a nepouštím tam kde koho. Miluji staré krámy, ale nemám jich mnoho. Miluji dečky, svíčky, kolovrátky, staré kočárky, panenky, medvídky, srdíčka, andělíčky, rámečky s fotečkami mých milých, různé lampičky, porcelán, sklo, krabičky, zrcadla, kytičky, vyřezávaného koníka a jiná zvířátka. Toto se mnou sdílí můj dědeček a náš psík Pupíček.   

 Moje zlatíčko má také mnoho andělu. Tak ti jedno posílá.

Plutíku, řekni svému zlatíčku, že děkuji. Ten anděl, co mi jej poslala, opatruje moji vnučku a vnoučka. Jdou spolu za ručičku, jako když je vidím.  

Povím vám že dívat se na to jak si někteří lidé staví nové dřevostavby roubenky a já žiju jenom v cihlovém bytě v Praze, který je mnohdy stejně drahý jako ta obydlí právě někde v horách, tak je mi dost často do breku. CO já z toho života vlastně mám?