Téma: Chci sebevraždu - už nevím jaké to je být šťastná

To snad není pravda, ty se sem dnes oficielně přihlásíš a první tvé téma je, abychom ti tady radili jak se máš zabít? Tohle mi má hlava nebere, 26 let a dobrovolně chtít odejít. To ti za ty dva roky, co chodíš k doktorovi neporadil, nebo proč k němu chodíš, pokud za tu dobu není schopen ti pomoci odborník, tak změn lékaře, ale nechtěj tady radit jak skončit ze životem!   

Mně přijde divné, že člověk s takovými myšlenkami nahrává fotku do profilu.

Chceš umřít? Já bych toho chtěl. Klidně to udělej a stopni svůj život. V tu ránu budeš zpátky zde na světě a budeš to řešit znovu v těžší situaci. Proč mluvíš jen o pokusu? Tak to udělej a nemluv o tom. Jedno Ti ale řeknu. Klid mít nebudeš. Budeš litovat, že si to udělala. Prožiješ pocity lidí, kterým svou náhlou smrtí způsobíš bolest a smutek, uvidíš co si svévolnou smrtí zapříčinila a jak moc si nepříznivě ovlivnila životy svých blízkých. Procítíš jejich smutek sama na sobě a jejich zoufalství ze ztráty.... Věř mi, bude Ti to strašně líto, protože tě to překvapí..... dostaneš se do nepříjemných míst a budeš čekat na Světlo. Na to o kterém mluví lidé, kteří prožili klinickou smrt... nic jiného Ti totiž už nezbyde než čekat a modlit se k Bohu, protože budeš strašně sama a kolem Tebe bude tma..... věř mi, budeš prosit Boha, ikdyž si ho nikdy neprosila.... budeš totiž už opravdu sama..... On(To Světlo) to pochopí, ale ty to budeš chtít napravit, protože toho budeš strašně litovat. On Ti ukáže, jak by se tvůj život odvíjel, kdyby si vytrvala a také pochopíš proč si prožívala své zoufalství a proč to bylo nutné. Bude Ti jasné, že by si to zvládla...... Vrátíš se sem a dojdeš zase tam, kde si skončila. Nikdo netrpí více než je schopen unést. Někdy to je pořdná porce..... Dělej jak myslíš, ale já Ti říkám k té sebevraždě, nedělej to. Tudy cesta nevede. Cesta vede jedině skrz ty "hrůzy"..... Trpělivost.. všechno se dá přežít. I vlastní smrt....

To, co psala Barča je pravda... proč si taková holka nahrává fotku do profilu a taky mě zaráží, proč Saaro lžeš! Napíšu ti, jak to na mě působí... máš za sebou dva neúspěšné pokusy o sebevraždu a dva roky chodíš k psychiatrovi a pořád nic a tak jsi si řekla, že se někde zeptáš jak se zabít na tuty? Podívej, kdyby jsi se chtěla OPRAVDU zabít, tak je strašně moc možností, jak to udělat. Nebudu je popisovat, ale když se vážně rozhodneš, tak to klapne, věř mi.   Pokud to dvakrát neklaplo a vždycky tě zachránili, tak jsi něco udělala špatně, možná schválně... byly to tedy demonstrativní pokusy o sebevraždu... tudíž ty se nechceš opravdu zabít, ty chceš aby ti někdo pomohl. Tím, že jsi se dvakrát pokusila o sebevraždu jsi zřejmě volala o POMOC. Zvláštní je, že nepíšeš důvody, které tě k tomu vedou. Možná nemáš nikoho, kdo tě má rád, nebo si to myslíš, možná neštastná láska... nevím, to víš jen ty a taky jen ty víš, co čekáš od toho, že sem na tuhle diskusi napíšeš takový dotaz... nikdo tady z těch lidí ti neporadí, jak se zabít, od toho tady nejsme a pochybuju, že si někdo vezme na triko takovou věc. Spíš ti všichni budou psát, abys to nedělala a bla bla... , ale pokud chceš vážně pomoc a vážně ji potřebuješ a neděláš si jen srandu, tak napiš skutečný problém, který tě trápí a kvůli kterému máš tyhle myšlenky... pak tě možná někdo bude brát vážně a pokusí se i poradit... Nemyslím to zle a pokud jsi chytrá holka, tak to pochopíš... zamysli se

Pravda opatrnosti nikdy nezbývá. Lidi si dělají ze sebe na internetu srandu. Ale na druhou stranu lze si představit, že motocykl je dobré zobrazení  - "Řítit se životem v masce na motocyklu a nevědět kdy se vybourám, protože nevidím na cestu" Symbol, řekla bych vyjadřující víc než slova. Tudíž Saara: vyzkoušej tu arteterapii!

Čarodějko, žádný fake to vážně není. Prostě je toho na mě moc. Nějak svůj život nezvládám. Ještě před necelým rokem a půl jsem byla celkem v pohodě. Úspěšná v práci, s partnerem vše také klapalo a vše tak nějak šlo. Pak se ale u mě bohužel začala projevovat bipolární afekt. porucha se kterou jsem se začala léčit a už to jelo. Začaly se u mě střídat mánie a deprese a vše je jako začarovaný kruh. Musela jsem odejít z práce, jelikož jsem to přestala zvládat. Depresivní stavy kdy jsem nebyla ani schopna vylézt z postele a pak zase nehorázná vlna energie, útrácení a noci beze spánku, které trvaly do vyčerpání. Po té opět deprese. Nasazeno spousty léků, maximální spolupráce s lékaři a stejně bez úspěchu. Už to prostě nezvládám. Přijdu si, že jsem partnerovi na obtíž (musí se o mě starat), společnosti jsem též na obtíž, s rodiči si nerozumím jsem pro ně vyvrhel takže když to udělám všem se uleví. Mě bude konečně dobře, partner bude volný (k čemu partnerka, která nezvládá) a rodiče se zbaví černé ovce rodiny. Tak asi takhle. Mimochodem ohledně mých pokusů o sebevraždu. První to byla hloupost podřezat se byl fakt nesmysl, druhý jsem měla promyšlený rozjela jsem se v autě a úmyslně nabourala, bohužel jsem přežila a s tím jsem nepočítala paradox je, že jsem přežila jen díky nezapnutým bezpečnostních pásů... Prostě není to blbej vtípek z nudu... nevím jak dál...

text smazán správcem webu

O co vůbec kráčí? Saara se svěřila, že jde o bipolární afektivní poruchu =

http://cs.wikipedia.org/wiki/Bipol%C3%A1rn%C3%AD_afektivn%C3%AD_porucha

text smazán správcem webu

Dag, Ty vidíš na můj vkus všechno příliš černě, jasně, jednoznačně, nekompromisně, negativisticky atd. Kdybychom dopředu považovali všechny tazatele jako lháře, jen proto, že jsme jednou někde četli nějaký příběh, tak to bychom tady vůbec nemuseli být a tenhle web by ztratil svůj smysl, pro který byl založen, pro který ho ráda navštěvuji.

Nic z toho, co o mě píšeš jsem neřekla, odkaz jsem dávala z jiného důvodu a úmyslně pouze s jednou větou, abych se vyvarovala další nikam nevedoucí diskusi mezi námi dvěma. Nepodařilo se. Dobře, navrhuji Ti tedy, abychom dále na sebe slovně nereagovaly, pouze smajlíky.  

text smazán správcem webu

Píšeš tu o dost vážných věcech a lékař má možnost léky změnit, pokud nesplňují svůj účel. Někdy musí změnit medikaci i několikrát, než se "trefí". Určitě Ti řekl, že pokud bude problém, máš přijít hned, nebo ne?

Změny už jsme prováděli někollikrát a bohužel se to stále vrací... nicméně dávám tomu ještě dnešek. Za chvíli jdu k doktorce tak to s ní nějak proberu a uvidím co a jak. Bohužel si myslím, že je to zase jen marná snaha...

Milá Saaro... nejsem psychiatr a asi nikdo tady z těch lidí, co ti píšou... takže ti těžko můžeme poradit, co máš dělat a jak se z toho dostat. Můžeme ti pomoct "jen" tím, že si s tebou tady budeme psát a třeba získáš pocit, že nejsi úplný vyvrhel a každému na obtíž, jak píšeš. Asi nikdo, kdo tohle nezažil nedokáže pochopit, jak se cítíš, co prožíváš a co bys potřebovala, aby se ti udělalo líp. Tohle (bipolární porucha) není chřipka, ze které se vypotíš. Tahle nemoc se léčí antidepresivy a antipsychotiky. Kvůli tobě jsem si o této nemoci našla něco na netu a píšou, že se objeví díky vrozeným odchylkám ve fungování mozku a že k tomu přispívají i různé události během života. Takže můj závěr je, že za tohle nemůžeš, je to vrozené a navíc se ti možná stalo pár věcí, díky kterým jsi do toho spadla a ta nemoc se projevila v této míře. Ze zkušenosti vím, že je třeba vyzkoušet několik léků, že ne vždy zabere hned ten první co ti dají a na každého působí jiný lék. Chápu, že jsi zoufalá a že tě takhle život nebaví žít, ale snaž se v těch slabých chvilkách si říkat, že tohle co právě teď cítíš je jen přechodné, že to přejde, že najdeš s doktorkou správný lék právě pro tebe a že konečně budeš moct normálně žít, bez toho, aby jsi se musela obviňovat, že někomu visíš na krku a podobně. Je to hloupost a buď ráda, že máš přítele, který se o tebe stará a dávej mu najevo, že si toho vážíš a že až ti bude líp, tak že mu to vynahradíš a snaž se ho ujišťovat o tom, že TY TO NEVZDÁŠ, protože jak on se musí asi cítit, když tě má rád a stará se o tebe a vidí, jak ty to vzdáváš. Vím, že v těchhle chvílích člověk myslí víc na sebe, na to trápení, kterým prochází a na každého platí něco jiného... ale snaž se myslet na to, co bys chtěla ještě v životě mít a udělat, až ti bude dobře... spřádej plány do budoucna, i když jsi smutná a děsíš se dalšího dne.. uvidíš, že postupně den po dni se tvůj stav bude zlepšovat a jednoho si řekneš, no ty bláho, bylo to šílený, ale jsem v pohodě.. Držím ti moc palečky a určitě sem napiš, jak pokračuješ v léčení.

Ahoj Čarodějko, moc děkuji za milá a povzbudivá slova. Dnes jsem byla u své lékařky a tak nějak jsme vše probrali a navýšili jsme léky. Myšlenky stále stejné, vidím jen tmu a konec, ale je mi jasné že to není ideální řešení hold nezbývá asi než věřit a čekat, že to bude lepší... ale jak se smířit s takovou změnou a nepřipadat si zbytečná a k ničemu? To mi prostě nejde... bohužel vnímám to jako propast a své selhání.. neschopnost a bezmoc to je asi to co mě táhne ke konci.... no ale uvidím co nové léky. Snad to nebude zas jen marné čekání

Ještě jednou moc děkuji. Hodně jsem si z tvého vzkazu vzala.

Dôkladne som si prečítal ten link o tejto poruche, čo tu dala Dany. Nechcem nijako znevažovať tento problém, myslím to vážne, keď navrhnem nejakú formu umeleckého prejavu. Ono sa to nezdá, ale tým, že človek vyjadrí svoje pocity, či už pozitívne alebo negatívne, prostredníctvom napríklad maľovania, sa mu hodne uľaví. Funguje to ako "ventil" na psychiku. Aj na tom linku písali o tom, že mnoho umelcov malo tento problém. Ja by som odporučil maľovanie, ak teda máš na to možnosti. Nehovorím, že to vyrieši problém, ale mohlo by to zmierniť príznaky, pretože aj depresiu aj prebytok energie je možné prostredníctvom tejto "mierumilovnej" aktivity vyventilovať.

Môj otec ma psychicky náročnú prácu, a keď zažil vážnu mozgovú príhodu, začal maľovať, úplne amatérsky. Po 4 rokoch už je v tom celkom dobrý, ale hlavne maľovanie je jeho psychický ventil a ide z neho pohoda (napriek práci). Možno to spolu nesúvisí, ale možno by Ti takáto forma "ventilovania sa" mohla aspoň trochu pomôcť zvládať bežný život a možno by Ťa to aj začalo baviť

Si mladá baba, nevzdávaj to, bojuj. Ináč Michael má podľa mňa pravdu, problémom neujdeš, kým ich nevyriešiš budeš sa s nimi stále stretávať, hoci aj v inom živote.

Ahoj,

těžko si představit jak ti je. Přesto změna nastat může. Příroda určitě neměla v úmyslu, aby jsi trpěla tou poruchou. Chemie je jedna cesta a možá bys mohla zkusit skombinovat s léčiteli a posílit svou vlastní chemickou rovnováhu. Nějak se mi nechce věřit, že by se dalo na sedmikrásku jen léčit dynamitem. Vycházet sama ze sebe, neohlížet se tolik na potřeby svého přítele, ale na své vlastní. Ukáznit se a dbát na klidnou pohodu za každou cenu. Práce na sobě jak na kostele. Nevím zda se něco z mých nápadů uchytí, ale já jsem takový malý bojovník. Největší záhada - jsme všichni stejní a při tom každý tak jiný. Další záhada, neznám, tě a stejně tě mám ráda.

Milá Marki, léčitel mě též napadl, ale ještě jsem nezkoušela každopádně za pokus to asi stojí. Nic tím neztratím ba naopak možná získám. A co se týká arteterapie tak tu jsem zkoušela a celkem to šlo, ale když přišla větší deprese tak bohužel nebyla chuť a ani síla... No uvidím co vlastně bude už se ve všem sama ztrácím

Chápu, že se teď cítíš špatně, ale nechápu, že to bereš jako že tím vše končí. Nerozumím tomu, když si někdo mladý a zdravý, který by měl teoreticky vše před sebeou, chce vzít život. Navíc tím (ač si to předtím nemyslí) může způsobit moho bolesti a otázek v srdci ostatních. Je mi to líto. Je mi Tě líto. Ale to asi nechceš slyšet.

Avatarku ty vubec nevis jakou beznadej proziva takhle nemocny clovek! Pises ze zdravy clovek si chce vzit zivot, ale zdravy clovek plny nadeje a stesti by nikdy nepremyslel ze si vezme zivot! Ale kdyz clovek v 26 letech takhle onemocni myslis ze si vsechno jenom vymyslel a chce umrit jen asi jen tak pro nic za nic? ! Smrt je jen vychodiskem z takhle zk****neho zivota! Zazil jsi nekdy pocit ze se rano vzbudis a nemas silu ani na to aby jsi dosel do koupelny ci na toaletu nebo se normalne nasnidal? Nejzakladnejsi potreby ktery clovek potrebuje k  zivotu a ty  je proste nedokazes! tak jak pak mas dal planovat svuj zivot, bavit se, chodit do prace, mit konicky, kdyz nedokazes udelat ani zakladni hygienu? Nezazil jsi to, nezazil to nikdo z vas co tu tak krasne radoby radite. Z***i! Jste z***i a nevite co si takhle nemocny clovek proziva! Ja bojuju s depresi a uzkosti uz od svych 19 let je mi 34 a je to vsechno stale porad dokola a to same, nemocnice, leky, nemocnice, leky,

Nikdo to nepsal Tobě.... i když Ty si opravdu zasloužíš politování. Jsme zm*** jen proto, že soucítíme, ač někdy pocitům nerozumíme? Jsme prostě zdraví, ale není to naše zásluha, ale ani vina.

V mem veku kluci maji rodiny, zeny, deti. Nebo cestuji. Ja za svych 15 let zivota znam jenom strach a uzkosti a rodine akorat pridelavam starosti. Bohuzel mi nezabiraji leky, jsem rezistentni vuci lecbe leky, tak me  na posled dali doktori 6 narkoz a ve spanku jsem dostal elektrosoky do hlavy. Zabralo to na pul roku a uz je vse zase zpatky. Jak dlouho, si myslis, tohle muze clovek vydrzet? Ma smysl zakladat vlastni rodinu a mit deti, kdyz se o ne nebudu moci postarat? Jaky je pak smysl zivota? Myslis ze vsichni co tu pisou o sebevrazde si v tom libuji a chcou si to uzit? Sahnout si na zivot chce poradnou davku odvahy, protoze to je proti tomu nejzakladmejsimu lidskemu instinktu PŘEŽÍT! Bez ktereho by lidstvo uz davno nebylo a ty se mu musis postavit a byt silnejsi. Vis jaka je to hrozna beznadej, kterou si clovek proziva, kdyz ho to donuti az k tomu to zoufalemu cinu si sahnout na zivot. Ja mam jeste nevylecitelny zanet tlusteho streva, ale to je chripka v porovnani s depresi, klidne bych si dal ten mesic bez jidla na kapackach na interne znovu, za rok normalniho plnohodnotnyho zivota bez depek a uzkosti, a normalniho se koukani po holkach, misto toho jenom běs, bida a utrpeni. Odejit z tohoto sveta neni jednoduche, uz jsem se o to pokousel praskama, ale ani 20 hypnogenu a 20 neurolu nezabralo, vypunpovali mi zaludek a 3 dny na interne. Zabit se neni jen tak jednoduche a ti co to zkouseli neudelali jen demonstracku, ja osobne mam strach z bolesti a umirani a z toho ze budu lezak na dosmrti a koukat jen ocima na LDNce a proto chce clovek 100% navod, aby to byla tutovka, aby nezustal jeste vetsi zebrak nez je. Zkuste skocit jenom bandzidzampink, kolik lidi z vas by to dokazalo? A ted si predstavte to udelat opravdu a skocit z mostu, nebo to napalit autem  do stromu nebo si sednout na koleje a nechat se prejet vlakem, to v normalnim stavu clovek nemuze udelat, musi se sfetovat nebo opit aby to udelal. Tak a ted si predstavte ze tyhle myslenky mate 14 let.

Víš, možná si myslíš, nebo nás podezíráš, že s těmi lidmi, kteří se rozhodnou se tady vypovídat necítíme. Není to tak. Věř, že my, kdo jsme si tím neprošli, si jsme vědomi, jaké máme štěstí. Ale můžem se pokusit pomoct slovem, popovídáním, nebo taky trochu "nakopnutím". Ale nikdy ne se zlým úmyslem.

Je mi to moc líto, Bille. Vím, že tohle není žádná sranda a člověk si sám-bez odborníka, s tím abolutně nemůže poradit. A na některé se tady nezlob-on tu sem tam napíše totiž někdo, kdo  má "jen" nějaký životní průser a má takovéhle řeči a třeba dokonce ani nemají 20 let. Myslíš, že by se ještě ty elektrošoky daky zopakovat? Šel bys ještě vůbec do toho? Pomohlo to aspoň.. na půl roku, ale ještě to slepé střevo do toho... sakra, chlape, tolik let a nic s tím nejde dělat. To je hrozný.

Leňa: Je to hrozný! Prosel jsem prales, ale to byl jen parčík, tohle je děs! A deset tisickrat nasobeno nekonecnem a predstave utrpeni se priblizime!

text smazán správcem webu

Možná sis nevšimla, že tento web není jen o povídání - TADY

text smazán správcem webu

Ahoj Bille, naprosto s tebou souhlasím. Člověk, který toto nezažil nepochopí jaké to je. Ono nemoci několik dní vylézt z postele, nechtět nikoho a nic vidět, nemoc jíst, spát prostě nic a v hlavě jen myšlenky na to, ať už je všeho konec. Ležet a přát si, ať už usneš a nikdy se nevzbudíš. Chceš být šťastný, užívat si, žít, ale prostě to nejde...

 Nepřeji si nic jiného než jen to, aby to skončilo. Být "normální" to by bylo fajn, ale takhle... Sakra co je to za život??? Však to není ani život...

Bille, musíš být hrozně sám a bez naděje. Chybí ti víra, víra v cokoli. Pokus se meditovat v modlitbách a vyprávěj Bohu, jak se cítíš, jak ti je a neustávej, buď vytrvalý, ne dny, týdny, ale měsíce.  Čti si třeba Bibli, Nový Zákon, evangelium Jana, ten píše hodně o lásce. -  http://cz.bibleserver.com/start

Nebo si přečti knihu online "Bytí - životní filosofie" - http://www.dub.cz/kniha.php?lang=CZ&strana=-2

Jen nebuď sám se svými myšlenkami, obrať svou pozornost jiným směrem, kde získáš nové informace.

Koukám, že se dagmon docela rozjela a trošku mi vadí jak reaguje na samotné téma a reakce ostatních.

Dovolím si část příspěvků odmazat, protože do tohoto citlivého tématu nepatří. Domnívám se, že impertinence a vnitřní rozpory pisatelku tématu nezajímají. Některé výroky dagmon jsou dost necitlivé jak vůči pisatelce tématu, tak i vůči "sklaním návštěvníkům".

Tak a ted babo rad. V tomhle stavu ziti a neziti setrvavat a vsem kompikovat zivot a ten svuj nezit a zustavat v tomhle vzduchoprazdnu, nebo to tady teda skoncit a jit do pekla k vetcnemu zatraceni  a nekonecnemu utrpeni,  kde budu za svuj cin pikat jeste vic? Ale v tomhle stavu mi to prijde ze budou mit vsichni a hlavne ja klid a nebudu se uz dal trapit. Chtel bych zit zivot plny nadeje, lasky a stesti, ale  bohuzel to nejde. Mam privest na svet deti a pak nane byt zly k vuli me nemoci, nebo psychicky tyrat partnerku? To bych si na ten zivot jiz radeji sahl hned, maji misto mne trpet druzi? To urcite ne, uz tede obtezuji svoji rodinu hodne  a maji se mnou velke potize. A kdyz to vezmu z druhe stranky, ktera zena a partne vulerka by si v zivote zacala neco s takovym clovekem? Kazdy chce byt v zivote stastny a uspesny a se mnou by to jaksi asi neslo. Jaky ma tedy smysl v tomlhle stavu pretrvavat? A delat nestastne druhe lidi. Vim ze kdyz odejdu, budou vsichni chvili nestastni, ale pak to preboli, zivot pujde dal, a ja uz nebudu delat druhym problemy, udelam jeden velky a pak klid. A konecne ten vysneny klid a raj pro vsechny. Uz mne z toho vseho boli hlava, musim toho nechat, je mi spatne. Ale mate tedy Nekdo nejake napady jak z tehle slamastiky ven? Precijen se mi nechce umirat i pres tyhle vsechny problemy. Tady vidite jaka je vule cloveka ŽÍT!

A nenapadlo Tě, že nemít děti.... že s tímhle problémem se potýká i spousta žen, které by je taky rády měly a mít nebudou? Život přece musíme všichni přizpůsobovat svým možnostem. I při nemoci se dá najít jiný smysl do života. Jen... hodně záleží na tom, jak zabojovat a nemoc co nejvíc potlačit. Hlavně to ale nevzdávat.

Chápu tě. Mít rád život? To jsem tedy měla, měla jsem tolik chuti, ale už nemám. Je mi 51 nikdo o mě nestojí, nic neumím, nemám práci, rodinu  ani žádné přátele, nemám už žádný cíl, žádné touhy už nic nechci, všechno mě bolí i koukat a dýchat. Není nic za co by mi stálo žít. Bohužel musím počkat až umře máma, nebo až mi dojdou peníze, pak se hned zabiju. Vím jak, vím čím, vím kde, aby mě nikdo nenašel.

Proč to píšu? Ani nevím snad proto, aby bylo jasný že chápu když to tady někdo skončí…

Muzes mi napsat jak to spachat a cim aby to bylo jiste?

Možná už jsi to tu četl, ale takové návody jsou nelegální a tudíž tu nemohou být zveřejněny. Jinak sebevražka fakt ale fakt nic neřeší. Zkus kontaktovat třeba linku důvěry - http://www.mojestarosti.cz/poradna/sebevrazda/linka-duvery-sebevrazda.html a najdou ti tam lepšího lékaře. Jednou bys pak mohl litovat, že jsi se připravil ještě o něco pěkného v životě.

Zkus se podívat tady - http://www.mojestarosti.cz/poradna/pocity/myslenky-na-sebevrazdu/myslenky-na-sebevrazdu-dopis-na-rozloucenou-2.html#post68509

Hele dopis na rozloucenou je v tehle situacich k nicemu

Prosím tebe je to tak jednoduchý, vypadnu z Čech, někam do hor na samotu, zničím doklady a pak je to jednoduchý. U cvokaře ti dávají takový driáky že by porazily i vola, natož člověka, nebo cokoli, na to nemusíš být žádný vědátor. Jen si ale rozmisli, jestli chceš jen někoho potrestat, nebo vydírat, tak se na to vykašli, protože ve finále se zrovna tihle lidé s tvým odchodem smíří jako prd. Jes tli máš jen stín pochybnosti tak se na to vykašli a zkus si nějak přeorganizovat život, protože co kdyby to vyšlo!!!!!!!!! Jinou šanci už mít nebudeš. Takže ve 26 bych tomu ještě dala šanci co myslíš. Až ti bude jako mě pak to přehodnoť ukončit to můžeš vždycky ne?

Dani, jsem až na pár měsíců stejně stará jako Ty, přesto mám život ráda.... nemůžeš takhle paušalizovat poukázáním na věk. Dnes jsem se bavila s devadesátiletým člověkem a víš co mi mimo jiné řekl? Dokud se mi líbí ženy, vím, že jsem v pořádku. Jak já se s ním nasmála... myslím, že je hodně na nás, na našem pohledu na život, na starosti... umět se trochu poprat a neházet flintu do žita při pár neúspěších.

A co takhle jít něco dělat ? Připadá mi, že ani nechceš nic podstupovat prostě proto, že už tě má každý odborník přečtenou. Člověk, který nechce už dál žít to prostě bez tijátrů ukončí a nepotřebuje obecenstvo.  
Seber se a přemýšlej, kde můžeš být užitečná. Lidí, kteří jsou na tom hůř je jen v naší zemi mraky, tak nad sebou přestaň brečet a jdi žít.  

Já bych to chtěl taky ukončit, už  mě to tady nebaví... už jsem toho skoušel hodně, abych našel "chuť do života", a stále stále nic...  Nemám už zájem o demagogické rady typu: lidi jsou na tom i hůř, ...  ... nebo že se musím trochu poprat, zabojovat se životem... a tak dál a tak dál... Mě vůbec nezajímá, že jsou na tom některí lidi hůr, v mém živote jde hlavně o mě, taky i ve vašem živote jde hlavně o Vás a až potom o ostatní (jenom malé procento lidí jsou altruisti). a bojoval jsem už dost a už nemám více sil, proste konec.

Ale přejdu rovnou k věci, chtěl jsem se Vás zeptal jestli máte někdo na prodej prášky na spaní??? Nejvhodnejší je množství, po kterým se už neprobudím...  zdá se Vám to drastické??? no, právě že to je podle mně nejlepší spůsob na který jsem přišel, proste hezky usnete bezbolestně doma v posteli... Z tolika spůsobů, které existují mi tenhle připadá taký nejlidskejší

Mám zájem jenom o seriózny obchod, v případě, že budete mít tyhle prášky, kontaktujte mě

USER:Když jsem nad tímkdysi dávno tak přemýšlela(aniž bych to teda plánovala! ), tak tohle by byl jediný způsob, který bych zvolila(léky na spaní). Nedokážu si představit zmáčknout spoušť(a není jednoduché mít doma "jen tak" kvér), ale už vůbec se vrhnout "někam z nejvyššího patra z paneláku dolů"-to bych nedala. Ale to je JEN úvaha! VŮBEC tím nechci naznačit, že bys to měl dělat. nebuď slaboch, sakra. Svědčí o tom i fakt, že víc sebevrahů je chlapů, tak se na to vy***. A až teď koukám na Tvůj věk! Šmarjá, celý život máš před sebou, tak už tak hloupě nepindej. Sorry za má slova, pokud nemáš opravdový(!!! )důvod, o nic nejde, když nejde o život, kruci.

Co je to dnes těmi lidmi, každý chce páchat sebevraždu, proč? Život se musí žít, třeba skromě, ale poctivě. Každý dostáváme jen jednu šanci, proč ji zahazovat a nevyužít. Co každý od života čeká? Důležité je, co životu nabídnout. Co tak zkusit žít pro někoho, pro toho, kdo je v našem okolí nemocný, starý a potřebuje pomoc? Neznám podrobnosti vašich rozhodnutí udělat konec životu, ale přesto radím, nedělejte to.

Věřím, že někomu v konkrétní chvíli může být psychicky naprosto šíleně. Ale je třeba to skutečně brát tak, že jednak je to vinou okolností a jednak jde jakýsi druh nemoci, protože je prokázané, že například při depresích chybí v tělu některé chemické látky, konkrétně tuším v mozku, chybí i takzvaný hormon štěstí endorfin.

Je potřeba to třeba i s pomocí odborníků překonat, aby byl člověk schopen jít dál, protože lidskou přirozeností je pud sebezáchovy.

Každý, komu je momantálně takto šíleně, si říká, že my ostatní to nemůžeme chápat. Pravda, úplně stoprocentně to chápat nemůžeme, protože život každého z nás je jedinečný, jinak každý myslíme, máme jiné lidi kolem, jiné zkušenosti atd.

A chápeme to zase ze svého pohledu, když nám bylo zle. A i když nám třeba nikdy nebylo až tak horzně, abychom mysleli na sebevraždu, dokážeme si představit, že u někoho to tak daleko zajde. Tím spíš je ale naše povinností a naším přáním přesvědčit všechny ty momentálně zoufalé lidi o tom, že někdy stačí jen velmi málo, aby byl člověk zase šťastný, a byla by škoda tu šanci zahodit...

Navíc, je potřeba uvažovat i tak, že třeba i ten nejšťastnější člověk může zítra jít a srazí ho auto... A ten dnes nejvíce na dně zítra třeba potká skvělého přítele nebo lásku... Či najde smysl života v něčem jiném... Ćlověk to nemá vzdávat do poslední vteřiny

Ahoj přátelé,

já Vám ďekuji za vaše komentáře, avšak ani v jednom z nich nebyla ani zmínka o tom, o co jsem Vás žádal...  já vím, že to co bych chtěl udělat je "životní událost" a věřte mi. že jsem nad tím fakt dlouho uvažoval. Já vím o čem je život, i přesto, že jsem ješte docela mladí, hodně jsem toho zažil, a o živote (ne o smrti) jsem mluvil s hodně lidma, hodne knih jsem o tom přečetl, ...  Já vím, že život je o cílech, zmysel života je taký, jaký mu dáte, a je to všechno o štestí (tudíž, že děláte, to co chcete dělat, co vás baví a z čeho máte radost, jste s lidma, které máte rádi, které milujete, ..... prostě máte z toho to skvělé pocity).

A když se Vám i občas nedaří, tak prostě: padnete a vstanete a když vstanete, tak budete ještě silnejší...

Vím, že co jse práve popsat je hodně zkrácená verze, ale všecho ostatní o živote se od toho odvíjí.

Ale abych se vrátil k mému úmyslu, to o čem jsem se pár řádků nahorě zmínil, nemám.  ... dlouhodobě nemám...  už dlouhé období čekám, že bude líp, snažím se o tom ze všech sil, snažil jsem se nevzdávat to, ale už je konec, vím že to je už zbytečné... už nechcí jít dál. už jsem to skoušel hodně hodně hodně hodně hodně krát... a nic

prostě to vzdávam, možná jsi právě teď někdo z Vás řekne, že jsem slaboch (no a co?? ať si řekne mě to je jedno, )

existuje i takové rčení "Když tě něco nebaví, tak to nedělej! "

Proč někdo koho nebaví například golf, ho nehraje??

no protože ho to nebaví a nevidí v tom smysl, jelikož je to k ničemu a nikam to nespěje

Proč někdo koho nebaví například nějaký serial, se na něho nedíva??

no protože ví, že je to k ničemu, tak se na neho radeji nedívá, a raději přepne na jinou stanici.

No a mě nebaví život...

Můj názor mi už nikdo nerozmluví... a vůbec ne ani nějakí amatéři - psychologové, jako jste například Vy

 Marně přemýšlím, proč jsi sem vlastně psal.... Svatý Petr tu nesedí, že by Tě nasměroval tam, či onam... a kam Tě teď  nasměrujem my, to ani nebudu psát..       no co... však nejsme promovaní psychologové, no ne?     

Podle toho, co jsi teď napsal, Ti evidentně nedochází nezvratnost Tvého rozhodnutí. Srovnáváš nesrovnatelné: 

"proč někdo, koho nebaví golf ho nehraje? No protože ho to nebaví a nevidí v tom smysl... "  Ano, ale ten někdo má opakovanou šanci a možnost si vybrat to, co ho baví a včem uvidí smysl. Ty po svém rozhodnutí už nikdy ne!

"proč někdo, koho nebaví nějaký seriál, se na něho nedívá? No protože ví, že je to k ničemu, tak se raději na něho nedívá, a raději přepne na jinou stanici... " Ano, ale ten někdo má možnost opakované volby, Ty po svém rozhodnutí už nikdy ne!

"no a mě nebaví život... "  Ano, to se může stát, ale s tím se dá něco udělat, když se chce... protože jak už tu mnohokrát zaznělo: kdo chce - hledá způsoby, kdo nechce - hledá důvody.

" Když tě něco nebaví, tak to nedělej... " O toto opíráš své nezvratné rozhodnutí. Takže nejsi slaboch, ale lenoch. Bojovat je těžší, to je fakt. Ale kdo říká, že život je vždycky jenom jednoduchý nebo lehký?

kdyby se nekdo chtel zabit tak si treba veme hrst tabletek ( i kdyby je mel nekde ukrast, kdyz bude mrtvy stejne to je uz jedno ) a sezere je 

zabit se umi kazda nula ale zit a bojovat tady s tim vsim to uz je jen pro ty lepsi 

mysli si co chces, popravde je mi putna jestli se zabijes nebo ne, akorat si lide reknou dalsi nula co si myslel ze se narodi a bude mit hned vsechno a kdyz to nevyslo tak se radeji zabil

tak honem jdi na to, ukaz jak jsi frajer 

Jak bojovat tady s tím vším to už je jen pro ty lepší a zabít se umí každá nula???  Jak to spolu prosím Tě souvisí? Mně teda není jedno, jestli se někdo zabije nebo ne. A není to lítost, jen mi to není lhostejné...

kdybych se chtel zabit tak se nejak zabju a nechodim po forech na netu a ptam se jak to mam udelat nejlip

posledni dobou tu je tech temat vic a kazdy se chce jen zabijet jenom nevi " jak na to "

Párku, no právě. Jenže, když tu někdo napíše horor, tak to vidím, jako volání o pomoc a ne jako definitivní rozhodnutí, proto se snažíme takového člověka rozebrat, viš?

Jo, Pavli, věnujem jim svůj čas a........ přečetla sis jeho poslední větu? (podle mě má takový člověk hodně daleko k tomu, aby si sáhl na život. )  Prý - Můj názor mi už nikdo nerozmluví... a vůbec ne ani nějakí amatéři - psychologové, jako jste například Vy

ja treba vidim tady ten posledni pripad jako to ze chlapec nema co delat, bych mu pridal poradne prace a hned by ho presly takove ptakoviny

kdysi kdyz clovek dokoncil skolu tak sel makat, dneska ta mladez dokonci skolu, prihlasi se na pracak, pres den sedi doma u pc, vecer v hospode a ceka ze ho fotri budou zivit

krasna moderni doba

Já Vás opět zdravím...

opravdu jsem nečekal tolik komentářů, kolik jste mi napsali, popravdě čekal jsem spíše, že se mi ozvete s nabítkou, na který by jste mohli i zarobit...

Jsem jsi vědom, že nekteří z vás nečetli moji prvý zprávu, v který jsem vás žádal jenom o prodej, to je všechno, co jsem o Vás chtěl

To že bych je někde ukradl, tak to mi ani nepřišlo na um ( protože když už mám udejít z tohto světa tak s pocitem, že jem vždy byl čestný ). Proste jsem čestný a čestný lidi nekradou, a ani jiné lidi nenavádej aby kradli...

Tak jako jste už určitě postřehli, jsem na tom psychicky blbě, kdybych někomu přímo řekl co mám v plánu, tak mi mě určite strčili někde do ústavu. a to nechci...

Věřím tomu, že určitě nikdo z Vás nevíte jak se cítim, snadno se Vám všechno říká, když jste spokojeny a nikdy jste nemněli takové pocity jako já

Je toho víc, přoč to chci udělat, ale o tom se tady nebudu zmiňovat...

Znáte ten pocit, když jíte, jíte a najednou si říkate A DOST, protože cítite, že už se do vás více nemestí (jídla), jinak by jste snad pukli

tak ja mám taký život, když se mi jenom hromadí nepříjemnosti a pořád a pořád je všecho špatně a zle... a dlouhodobě.... tak ja si říkam A DOST

Tvoje příspěvky a žádost jsme se vší vážností četli, tomu věř. Ale jsme lidé, kteří také mají svoji čest, tudíž nemůžeš od nás očekávat, že Ti nabídneme svoji spoluúčast na Tvém rozhodnutí tím, že Ti nabídneme prášky na spaní a ještě si za to necháme zaplatit. S takovou "pomocí" by těžko někdo z nás chtěl usínat.

Pro Tebe jsme sice nějací amatéři - psychologové, ale my jsme lidé, kteří rozhodně ne všichni jsou jen spokojení, někteří z nás máme také svá trápení.

Nečekal jsi tolik komentářů? Víš, to bude tím, že nám to vážně není lhostejné. Proto se všichni snažili Ti pomoci.

Tak a teď bych chtěla vědět. Jsi Sarra, nebo "user", já jen, že se změnilo pohlaví. A mezi tím bylo několik mých odpovědí smazáno, ačkoliv nevím proč. To, co jsem zde četla následně, bylo  ve stejném slova smyslu. Já se nezlobím, ale také mi je divné, proč mnozí mohou psát, co jim slina na jazyk přinese a někdo jiný si nesmí dovolit ani třetinu z toho, jinak je perzekuován. Vím, že to bylo před nějakým časem, ale stejně.

Pokud jsi nepoznala rozdíl mezi tím, co jsi napsala Ty a co ostatní, pak ani nemá smysl něco vysvětlovat.

Saara, změnila jsi se na use a na user? Jestli ano, tak admin to stejně pozná. Pokud ne, tak promiň.