Téma: Mám poraněnou míchu, jsem na vozíčku - je sebevražda řešením?

Ahojky, je příliš brzy, aby jsi dělal závěr o svém životě, teprve jej začínáš Inspiruj se lidmi, co jsou na vozíku a jedou dál:

http://www.facebook.com/pages/%C5%BDivot-na-voz%C3%ADku/318594288190640

http://www.web-media.cz/cz/menu/18/reference/prave-realizujeme/clanek-312-magazin-o-zivote-a-pro-zivot-na-voziku/

http://sport.pravda.sk/zimne-sporty/clanok/108270-nesmies-byt-sam-ani-v-zivote-na-voziku/

V případě kontaktuj Ligu vozíčkářů, pomohou ti překonat těžkosti a inpsirovat tě

http://www.ligavozic.cz/verejnost/zivot-na-voziku

Tvůj život začíná, jednou budeš mít skvělou práci, skvělou dívku, která tě bude mít ráda se vším všudy a jednou rodinu… můžeš sportovat, vše je dnes možné Chce to jen trpělivost a silnou vůli - vím, že je to moc těžké, ale to dřív či později přejde a bude vše super, svěř se rodičům, najdi si kamarády mezi lidmi na vozíčku a určitě ti pomohou najít jiskru, která tě povzbudí hledat možnosti, zájmy atd.

Život určitě někončí, ale právě začíná, těš se z něj, protože bude krásný!!!

Jestli jsi terčem posměchu, jsou ti posměváčci pěkní blbečci, protože tohle se může stát každému. Zkus je ignorovat, i když je to těžké.   Život na vozíku nekončí a rozhodně to není důvod k sebevraždě. Víš, kolik je lidí jinak nemocných a bojují, žijí v rámci možností normálně.   Všechno jde, jen se musíš snažit.   Je tolik věcí, které můžeš dělat, jen to zkusit a nevzdávat se.

 Klikni na obrázek nebo zde.

Důvody proč NEspáchat sebevraždu

Je sice nádhera, že se mě snaží tolik (pro mě) lidí povzbudit, ale já to prostě nezvládám. Od rána do večera depky. Rodinu a manželku bych možná měl skvělou, ale s prací si nejsem jistej. Sporty? Nejsem sportovně založenej. Když už jsem měl sportovat, tak před telkou s xboxem a kinectem, jenomže teď mě to omezuje. Dneska se mi stala ve škole odporná věc a to taková, že mě nějakej buz*rant shodil ze schodů. Naštěstí se nic nestalo. Bohužel, žádný lidi na vozíčku do 18 let neznám, a u nás ve městě nejsou. Možná si říkáte, že jsem mladej a blbej ale je to pro mě jediný východisko.

Co to plácáš … jasně, že ve Tvých letech si začínáš hodně uvědomovat svá omezení. Ale je to opravdu tak? Zkus se zaměřit na věci, které zvládneš a ne naopak. V těch můžeš být dobrej a možná nejlepší. Vyhledej si na internetu lidi s podobným omezením, s podobnými zájmy a uvidíš, že život může být i o něčem jiném, než o depkách a litování se.

Jestli neumíš ve Vašem městě vyhledat svoje "spolubojovníky", napiš mi soukromě do vzkazníku město, já se poohlédnu a třeba společnými silami najdeme ty, kdo jsou na tom podobně. Ale prostě musíš chtít, tohle za Tebe nikdo neudělá. Nejsi přece nemocný.

Ne, já ani moc nepotřebuju kamarády mezi vozíčkáři. Dokonce se 24. 12. 12 hlásily v městské tv statistiky vozíčkářů v okrese. 1 dítě (já), 3 dospělí. Nic mě nebaví, až na programování, ale nedá se jen tak sednout a začít něco dělat. potřebuju motivaci co mám dělat, což nemám. Prostě už na tenhle život nemám

 Beznaděj popadne občas i lidi, do kterých bys to nejméně řekl. Zdraví a na pohled jim nic nechybí. Nemysli si, že v takových myšlenkách bloudíš sám. Psala jsem - musíš chtít … a nejsi nemocný.

Nemocný nejsem, ale nechci. Když se mi to stalo tak jsem ještě měl kamarády, ze kterých se pozdějc stali buzer*nti, kteří se mi smějou. A bylo mi líp? Nebylo. Je to osobností, ne tím, jestli s někým jsi nebo ne. Ale to pořád neodpovídá na otázku, neznáte nějakou bezbolestnou sebevraždu?

Návod Ti tu nikdo nedá a je hloupost tvrdit, že nikoho nepotřebuješ. Člověk je tvor společenský. To, že se od Tebe odvrátili ti, jimž jsi věřil a které jsi pokládal za kamarády jen prověřila tahle životní zkouška a buď rád za to, že se to ukázalo už teď.

Ti, kteří Ti dnes podají pomocnou ruku a pomůžou Ti překonat tyhle nedobré pocity, těm můžeš věřit. Nebude jich moc, ale každý máme známé, ale jen pár opravdových přátel. V tom mezi zdravým a zdravotně omezeným rozdíl není.

Chlapče, život Ti ještě nachystá pár horkých chvilek, jako každému, ale i těch pěkných a pro ně stojí za to žít. Já vím, teď tomu moc nevěříš, ale jednou si vzpomeneš a řekneš si - Ty bláááho…a já byl tak zbabělý, že jsem to málem zmařil. Nevěříš? Zahoď sebelítost a začni od nuly. Třeba tím, co dokážeš sám a pusť z hlavy to, co nejde. Přesně podle  - co můžeš změnit, to změň a co nemůžeš, na to se vy … (prdni! )

Nechtěl jsem návod, chtěl jsem způsob. Navíc jsem byl dneska u doktora na rentgenu jak se daří. A mám podežření na rakovinu. I kdybych to nějak překonal, na rakovinu lék není. Radši umřu rychle a bezbolestně než pomalu a bolestně.

Neblázni, jsi teď jen více citlivý a vztahuješ na sebe něco, co určitě nebude tak horké. Hlavu vzhůru a nezabývaj se hloupými myšlenkami, oki?  

Ne, já nechci žít. Mám prostě zkur*enej život. Pokud mi chcete aspoň v něčem pomoct, řekněte mi způsob nejmíň bolestné sebevraždy. Ale trvám na tom, že to chci skončit co nejdřív.

Věř mi, že bych Ti moc ráda pomohla, ale ne s něčím, o čem si momentálně teď myslíš, že by vyřešilo Tvůj problém. Tvůj problém totiž není v nezájmu o život, ale jak jsi už sám napsal - v nedostatku motivace. Pokusíme se najít, kde by si ji našel. Souhlasíš?

Pro začátek bys mohl napsat, co všechno by Tě bavilo … psal jsi už o programování, tomu ale zas nerozumím já. Třeba se mezi tím najde někdo, kdo by poradil, jak a kde začít. Mně ale můžeš napsat něco o jiných zájmech.

No, jak už jsem psal, bavilo mě hrát na kinectu, ale teď můžu jenom tenis, na ten nepotřebuju stát. Pak mě bavily skákací boty, ovšem slovo boty napovídá, že to už taky dělat nemůžu. Pak mě baví vyžírat babičce špajz . Ale babička bydlí pár dědin ode mě, takže tím se moc zabavit nemůžu. Jsem spíš ten typ, co hrozně rád sedí u PC, nemám rád venek. Zkus něco navrhnout ty

Teď jsi mě rozesmál Vyžírat špajz  Máme podobného "koníčka".

 U pc jsem taky ráda, kruci … tak že bychom něco našli tady? Napadlo mě, hraješ na pc nějaké hry? Teď si nemůžu vzpomenout na jednu, co hodně kluků baví, jsou to tanky v akci …znáš ji?

Hry hraju, myslíš World of Tanks? Nehraju, moc mě to nebaví. Ale rád hraju Minecraft, jestli znáš

Neznám, co to je?

Je to na principu kostiček. Vysvětlím ti postup nedá se říct je to to a to

Vytvoříš svět > Najdeš strom > Pokácíš > Najdeš zvířata > Zabiješ > Uděláš si krumpáč > Jdeš do dolů > Uděláš si ze dřeva dům > Přežiješ noc > Bohatneš těžbou

Aha, takže je to něco jako podnikání …? Stavíš mosty, kupuješ náklaďáky a tak? něco mi to říká … nemáš odkaz, kde bych na to koukla?

Ne, tohle to rozhodně není www. minecraft. net

Nemáš svůj kanál na YouTube? Že bys měl nahranou ukázku své hry?

Mám youtube.com/CraftPlayLPCZ - natáčíme s kamarádem co je ale teď mimo republiku, takže kdyby se někdo ptal proč říkám, že nemám kamarády, už je pryč asi měsíc…

A koukni se na OldPlay, je to ze staré verze, ale je to to nejlepší co jsem natočil

Prosím Tě, pozkoumej tu, jak se vkládá odkaz a dej mi to sem. Poslechla jsem si to první, ale nějak z toho nejde pochopit, jak na to    Nikdy jsem nehrála, tak se nediv a měj trpělivost.  

Tady to je :) A koukni aspoň na půlku

Budeš tu k večeru? Já teď musím pryč … ale mezi tím mi můžeš dát ještě co budu potřebovat k té hře vědět, co Ty na to?

K večeru tu budu, dám ti informace, ale upozorňuju tě, že jsem pořád neustoupil od té sebevraždy!

Takže, vybereš si Nick, spustíš, vytvoříš si svět. Vybereš si gamemode (creative/survival), creative = neomezený počet bloků, survival = všechno si sežeň. Pravým tlačítkem bloky pokládáš, levým ničíš. Pro zničení musíš tlačítko držet dokud blok nezmizí. Do inventáře se dostaneš Ečkem, ten spodní řádek je hot bar. Na něm máš věci co potřebuješ a listuješ mezi nima kolečkem. Jakmile na ně najedeš, můžeš je používat (krumpáč na kopání kamene, sekera na dřevo). Dřevo, hlínu a spoustu dalších věcí zničích i rukou.

Tak to je pro mě moc složité 

Ale koukla jsem na Tvůj kanál, trošku prošla.

Říkala jsem si, že bys mohl udělat třeba video z toho tenisu? Nebo třeba z fotek, pokud nemáš nic natočené.

Taky ses tu zmínil o tom kamarádovi, co je měsíc pryč. To je spolužák? Nejste v kontaktu přes net?

P. S. Koukl jsi se na to programování někam sem? - http://url.googluj.cz/67u

Nene, nechci natáčet z tenisu. 1) Nemám na to prostředky (abych mohl natáčet přímo obrazovku) 2) Nechci se ukazovat světu…

Jojo, je to spolužák. Přes net v kontaktu skoro nejsme. Neříkám že vůbec, ale skoro ne. Ne, na to programování jsem se nekoukal tam, začínal jsem ještě jako zdravej člověk, chodil jsem do kroužku na dům dětí a mládeže. A teď se užím na devbook.cz

Jejda, koukám, že nejsi zrovna začátečník    Otevřela jsem odkaz. A co programuješ?

Já? Většinou weby/aplikace, když někdo potřebuje. Instalátory, například. Sice s vozejkem velkou díru do světa neudělám, ale aspoň trochu někomu pomůžu před svou sebevraždou  Naposledy jsem udělal čističku stažených souborů

No vidíš, taky dobrá úvaha, pomáhat jiným. A není pravda, že se na vozíku nedá udělat kariéra. Pokud jsi do programování zapálenej a baví Tě to, může Tě to jednou i skvěle živit. Na takové věci totiž musí mít člověk buňky a to nemá každý.

Máš nějaký svůj web?

Dělám pro svůj YT kanál. Ať ho má aspoň kamarád připravenej

http://youplay.4fan.cz - tohle je ono… design jsem nedělal já, ale kód jo

No, super. Ty v*** jestli mi teď někdo neřekne, jak se zabít bezbolestně, tak skočím z okna ať ochrnu ještě víc. Je mi to jedno. Zase hádka s otcem, jenom díky tomu, že mě ségra buzeruje. Co je tohle k*** za život?

//EDIT: Myslíte, že se dá zlomit vaz prudkým pohybem hlavy dozadu a až na doraz? Asi ne co?

Popovídat můžeme, ale napřed se omluv za ty vulgarity tady, souhlasíš? Tady na to nejsme zvyklí, spíš naopak, jsme zvyklí si vzájemně pomoci.

Dobře, omlouvám se. Já mám prostě ve zvyku se naštvat a postnout to všude možně (FB, twitter…). A o čem povídat proboha?

Třeba o tom, co Tě vlastně doopravdy trápí. Nebude to situace, do které jsi se dostal. Podle povídání, které jsi dal na profil (mimochodem, to není moc rozumné) to vypadá, že problém je úplně někde jinde a byl tu už dříve. Pokud se ale nechceš svěřit a nechat si poradit, nemusíš. Spíš bych ale uvítala důvěru.

Chci si nechat poradit, problém je v tom, že mám nutkání se zabít. Ale zakazuje mi to pud sebezáchovy. Mail? PM?

Pokud to tady nechceš ventilovat, pak mi napiš do vzkazů. Ale připravíš se o pomoc ostatních, kteří by třeba rádi poradili a možná i líp, než se může podařit mně v soukromé korenspondenci. Ale nechám na Tobě, jak se rozhodneš.

Kamaráde, na takové myšlenky máš ještě dost času…je mi 60, mám v životě hodně za sebou a tak mi dovol, trochu o sobě-

přes půlku života jsem dělal poldu-viděl jsem hodně křiváren, lidského neštěstí a bolesti. Nikdy jsem si nepředstavoval, že něco takového prožiju sám, ale i vlastní vinou. Po rozvodu jsem si našel jinou ženu, byla krásná, chytrá a uměla to se mnou.

No, nakonec jsem začal dělat blbosti, až jsem se dostal na druhou stranu barikády a to víš, že jsem si svoje užil. Mezitím mi žena odešla. zůstala mi stará maminka a já začal žít s kamarádkou, kterou jsem znal léta. Byla hezká, chytrá, plná života, měla 15 l. kluka, který hrál za Rudou hvězdu basket.

Jednoho večera po venčení pejsků našla syna mrtvého doma. Nedokážeš si představit tu bolest, kterou máma zažívala, následně jí za týden zemřel otec, o kterého pečovala-byl silný cukrovkář a postupně přicházel o části nohou, až mu je obě odebrali nad kolenem- 8 týdnů čekala na úmrtní listy-museli "zkorigovat"zdr. dokumentaci-aby lékaři neměli průšvih-krmili ho 2 roky anaboliky, protože měl 205cm a svaly nestačily růst jako kostra…

nakonec se sama zhroutila a nepozorností lékařky jí odebraly dělohu, přibrala 27kg, má problémy s bederkou a krční páteří-vyrostl jí navíc pár žeber- po operaci jedné strany jí už pro velké deformace odmítli levou stranu operovat a tak chodí o berličkách - covytrpí bolestí, nechtěj vědět-stačí změna počasí, větřík, měsíční záření a pod. ,

takže chlape, přesto je to moje prdelka, kterou mám rád a neopustím jí- ikdyž přiznávám, že mám strach, anych to nadále zvládal…nelituji sebe, sám jsem si zavařil, ale z hlediska "tvého trápení" jsem ti chtěl říci, že nejsi sám, kdo má problémy.

Pokud umíš s počítačem-já teprve začínám- a aby měla žena trochu spojení se světem a kamarády ze školy- zkus vymyslet program třeba pro družstva-myslím pro správu panelových domů-jsou tam pravidelné revize elektriky, plynu vody, odpady, opravy střech, stoupaček, všech rozvodů, televize a pod. , o zapisování a plánpvaní oprav, hlídání termínů, doporučení firem/blokace nespolehlivých/ a pod. , na tom by jsi se vyřádil a lidi ti budou vděční. Tak neblbni a makej. Zdeněk

Dobře, tak nejdřív můj příběh.

Všechno to začalo ve škole. Měl jsem problémy (šikana, špatný známky, poznámky). Tak jsem se pokusil o sebevraždu skokem z balkónu. Bohužel to nevyšlo, ale ochrnul jsem od pasu dolů. Chvilku jsem si poležel v nemocnici. A tak jsem se dostal na vozíček. První chvíle mě všichni litovali, ptali se co se stalo, ale potom mě začali brát jako podřízeného. Jako zvíře. A to přetrvává dodnes. Známky se zlepšily, šikana taky už přestala. Teď chodím pravidelně na rentgen (kontroly). Ovšem život na vozíčku už není to, co býval, takže to chci skončit jednou pro vždy. Jsem sice křesťan, takže podle bible tím zkazím bohovi plány, ale radši peklo než tenhle krutej "život".

Tak, tohle je můj příběh Pokud mi to chce někdo rozmluvit, prosím

@Zdenda 555 No, tak to je hodně špatný. Program pro družstva můžu vymejšlet jak chci, neujalo by se to. Nemám firmu, nepodnikám. Jsem jenom 13 letej vozíčkář, co nemá ve svým věku šanci na úspěch.

Na jednu stranu píšeš, že s Tebou jednají, jako s podřízeným, na druhou ses rozčílil kvůli hádce doma. Ta hádka vznikla ale i proto, že Tě nešetří, že s Tebou jednají bez ohledu na vozík. Nechodí kolem Tebe po špičkách. To bys chtěl? Abys cítil na každém kroku, že nejsi jako dřív?

A co škola, zabral jsi trochu? Je to teď pro Tebe to nejdůležitější (ne kvůli vozíku, kvůli budoucnosti). Že jsi nosíval poznámky, to přece není žádné neštěstí, jsi kluk a tam se s tím tak trochu počítá. Taky ale záleží, kvůli čemu byly.

Zajímá mě taky ta šikana, napíšeš o tom víc? Pokusil ses to nějak řešit, nebo jsi rovnou hodil flintu do žita?

A ještě jedna otázka - byl jsi někdy u psychologa, nebo svoje myšlenky a pocity držíš v sobě?

Ano, ale já bych si spíš přál, aby se mnou jednali přiměřeně. To znamená, nevyužívali toho, že nemůžu vstát a dát ségře facku, ale můžu ji jen seřvat. Jojo, ve škole jsem zabral Teď mám 3 rok samý 1. Možná to bude tím vozíkem, že je to jedna z mála věcí, co můžu dělat.

Šikana, no… abych byl upřímnej, jeden k*k*t od nás ze třídy (vůl co má 3 z chování) šel do ředitelny, když byl ředitel na obědě. Rozfláknul sklo ve dveřích, šel k mikrofonu a začal hulákat do rozhlasu "POZOR POZOR! ******** ********** ze třídy 6. A je největší gay ve městě! Opakují! * * ze třídy 6. A je největší gay ve městě! Proto vyzývám všechny žáky, aby se od něj drželi co nejdál! Může být nebezpečný. ". O tom se samozřejmě vědělo a taky to byla jeho první 3 z chování. A první rok v pasťáku. Je toho víc, ale tohle bylo klíčový pro ten skok. Psycholog? Ne, děkuju. Radši to budu držet v sobě. A pokud mám bejt upřímnej, mám strach z venku. Mám strach z lidí, že mi něco udělaj, že mě budou ponižovat, mlátit.

A víš, že v tuto chvíli si říkám, že právě ten vozíček Ti nejspíš dá to nejlepší, co v Tobě je? Když se zamyslíš nad tím, co jsi napsal - chtěl bys ségru vyfackovat … rád bys použil násilí. Je to jednodušší, než se pokusit použít mozek, že? V každé situaci se dá řešit věci bez násilí, s nadhledem.

Zabral jsi ve škole … sám píšeš, jak jsi těch krásných známek vlastně docílil.

Já myslím, že nejsi žádnej ukňučenej chudáček, co by nedokázal víc.

Psychologové … možná opravdu žádného nepotřebuješ, dokázal jsi se svěřit tady … rozpovídat se … taky jsi se zaregistroval, což svědčí, že je v Tobě ještě hodně zdravého a dravého.

Je Ti 13 a to je doba, kdy se budeš nejvíc rozvíjet a vyspívat, přemýšlel jsi o tom, kam po základce?

Přemýšlel Střední škola ekonomiky a informačních technologií brno, nebo tak nějak. Já nevím. Mysl radí ukonči to, ale pud sebezáchovy tomu brání. Ohledně ségry, mozek se v jejím případě použít nedá. Už jsem ho kolikrát použil. Například když se o něco dělíme (řekněme balíček sušenek co dostaneme od babičky). Řeknu jí, že si nechám půlku, a ona taky dostane půlku. To jí nevoní, tak řeknu, že jí nechám 75%. To jí taky nevoní a i přes to, že jí babča říkala, že se máme rozdělit a já ji můžu prosit jak barevnej, ona stejně začne ječet na celou ulic "Já chci všechno! MÁMÍ! On mi to nechce dát". V jejím případě se dá prostě použít jenom násilí. Psychologa možná potřebuju, ale rozhodně nechci. Jak jsem psal, mám strach ze světa. Mám rád vedro mé místnosti se vším elektronickým, a je to taky jediný místo kde se cítím "bezpečně".

Víš co mě napadlo? Zítra tu sice nebudu, přijdu až navečer, ale nakousli jsme tady slušné téma. A bylo by fajn, kdybys tu zítra založil dvě témata. A sice - jak diplomaticky vyřešit ten problém se ségrou … a další by mohlo být více konkrétní ohledně Tvého strachu z vnějšího světa.

Už ses určitě sám přesvědčil, že tady lidi mají velkou snahu poradit s problémy, web MS je toho plný. Vlastně jsi ani nenapsal, jak jsi na tyhle stránky přišel?

Psychologa a "omáčku" okolo bysme si mohli nechat pro sebe tady v tomto tématu, co Ty na to?

Hm, beru MS mi doporučil strejda google Prospím se, a nějak si to snad rozmyslím.

Super, dobrou noc, taky se za chvíli odeberu do peří, ahoj zítra   

Mělas pravdu Život stojí za těch pár hezkých chvilek, i když je jich málo. Třeba dneska nám trošku vylepšil češtinu sex třídních morčat

sebevraždu nic neviřešíta ale přidelate sterost svim blízkým a hlavne velkou bolest prosim nedelejteto vim  očem mluvím a držte se naschledanou

Už mi to Barča rozmluvila

Ahoj, to ne já … je to pouze tím, že to máš v hlavě v pořádku.

Nejde o to, že to mám v hlavě v pořádku. Jde o to, žes mě vyslechla, poradila mi, jak dál

ubohy hloupy lidi co tohle komentujou, nikdo z vas si to nedokaze predstavit jaky to je. ZAB se udelas pro sebe neco dobryho a pro ostatni taky. ser na city a zab se!