Téma: Nevhodný vánoční dárek - jak to decentně říct dárci?

Barčo, to je krásná otázka.

Pokud je to nějaká věc, tak z ní jde udělat putovní, ale co s pobytem kdekoliv? Jediná možnost (snad) je ho dát dětem s tím, že my nemůžeme (pracovní vytížení, nemoc, úmrtí atd.)

No právě … o ty děti tu jde. Dárek je od syna.

Tě bůh. To je tedy velmi velká prekérka. Člověk nechce jemu lhát a zároveň jak z toho vybruslit. Zkusit to na rovinu. Buď pochopí, nebo bude naštvanej.

Víš, on to koupil přes internet a podle obchodních podmínek to může do 14-ti dní vrátit bez toho, aby tratil (nevím kdy to teda koupil). Tak si myslím, že než to nechat propadnout, tak bude lepší jednat narovinu, nehledě na to, že by pak mohl být naštvanej ještě víc, kdyby to propadlo. Peníze na ulici nenajdeš, že …

Tak moc mě to mrzí … mám z toho zkažené vánoce  

Jeje

Barčo, já bych z toho nedělala žádnou tragédii.

Synovi bych řekla, že mě/nás moc těší jak na nás myslí a vím, že chtěl, abychom si užili prima výlet, ale jeli bychom tam jen proto, abysme ho potěšili, jet na něj nechceme.

Předpokládám, že jako normální dítě které má rádo svoje rodiče, to prostě pochopí.

Mimo jiné se tím vyhnete i podobným nevhodným dárkům do budoucna.

Navíc si říkám, že když to kupoval, možná ho napadlo, že jemu by se takový výlet líbil a tak vám ho chtěl dopřát. To se také stává, že člověk v dobrém úmyslu vybere dárek, který by potěšil jeho a tak předpokládá, že by potěšil i obdarovaného.

Nebyl to tedy výlet, ale koupila jsem mamince jednou kabelku. Mě se líbila moc a když jí mamka viděla tak jí také, ale později z ní vylezlo, že se jí sice líbila, ale nechtěla ji sama nosit. podotýkám, že jsme jí společně pro ní vybírali. No, dopadlo to tak, že jsem se ptala proč ji nenosí a to odpověděla co už jsem psala, tak jsem se jí zeptala jestli mi jí dá a koupila jsem jí jinou.

Já vím, že věřil, že nám udělá radost. Bude zklamaný a to mě na tom mrzí nejvíc.

Nedokázala jsem mu to ani zavolat, smolím maila …

Já Ti nevím Barčo, neber to ode mě zle, ale email bych kvůli tomu nepsala.

Když to vztáhnu na sebe, tak to, že by mamka nechtěla můj dárek bych pochopila, ale kdyby mi to psala emailem, naštvalo by mě to.

Jsem si jistá, že by to pak prostě "bylo ve vzduchu".

Říct si to, tak je to vyřešené hned, ale ten email. já bych ho fakt nepsala.

Se synem často komunikuju přes maila, není to nic, co by ho zarazilo.

Aha Barčo, tak to pak jo.

Já to vzala podle sebe, kdy si voláme ne mejlujeme.

A proč tam nechete, Barčo? Finanční důvody, časové, divná lokalita či náplň zájezdu, zdravotní důvody…?

V souvislosti s naší plánovanou dovolenou je to neslučitelné.

Já být Tebou, Barčo, synovi to úplně narovinu řeknu a zkusím poukaz směnit za jiný zájezd, nebo si nechat za to vrátit peníze a za ně pořídit něco, co s manželem využijete. Jistě to syn ocení více než nějaké mlžení. I když chápu, že Tě to mrzí a že jsi z toho nesvá. Držím palce!

Baruš, a neříkej, že Ty, takový člověk na pravém místě, který má podle mě skvělé názory a pohled na život, si neporadí s tímto, ač je to nepříjemné, je to vcelku prkotina. Hlavně že máte se synem pěkné vztahy

Tohle Tvé dilema je přesně známka toho, že jakmile do různých situací vstoupí emoce, hlava trochu stávkuje. Znám to sama moc dobře, takže úplně rozumím.

Ale oceňuji, že to chceš udělat taktně a citlivě, to je správné, abys neublížila synovi a tím pádem vnitřně i sobě.

Ty nejmenší problémy paradoxně nejvíc zasahují duši. Kdyby to bylo kdykoli jindy, jsem s tím raz dva hotová, ale vánoce … radost, zklamání … to zasáhne, ať chceš, nebo ne.

Milá Barčo, naprosto Tě chápu že Tě to vnitřně moc raní, že je to dáreček od Tvého milovaného synáčka a ještě ke všemu zrovna o vánocích. Ale věřím, že Ty to dokážeš  decentně to podat, že to syn pochopí a bude to zase v normálu pro oba. Když rodina drží pohromadě tak jak má, což věřím  že u Vás to  určitě funguje, tak vše jde  potom   OK.

 Mějte se moc fajn.  

Tak co, Barčo, jak to dopadlo?

Dobře, Veveruš. Syn pochopil a hned zahájil mailovou diskuzi, jak co nejlépe vyřešit.  

Tak to je skvělý! Není nad to, když jsou v rodině hezké vztahy.

Takovou mámu jako jsi Ty, která si dělá hlavu i s tím, jestli se dítěte (jakkoli "starého") nedotkla, můžu jen závidět. Mě máti drtí teď čím dál víc, a tuplem, když vidí, že se mi teď nedaří. Musí mě "povalit na zem a ještě mi  přišlápnout krk". Chjo. Ale to sem nepatří.

Dobře, že jste to vyřešili (nebo se snažíte)   k oboustranné spokojenosti!  

Díky Leni. Je mi líto, že je Tvá máti tak nesoudná, ale bohužel to znám od své kamarádky, která to má podobně. Od mala se snažila "vysloužit" si matčinu lásku a přesto se to nepodařilo. Co ta se taky nabrečí …