Téma: Šikana v zaměstnání - zhroutila jsem se z toho!
Pracuji od 2011 v marketu, byla jsem svou pracovní pílí povýšena, a od vedoucí úseku, posílání na neexistující špínu abych uklidila, a mě před 20 lidmi za to že jsem marodila tak že jsem lemra zhnilá, pak to pokračovalo neustálým honění a uhnání mě na směně do vyčerpání, i po pracovní době napadání že mám jít znovu na místo uklidit, stěžovala jsem si, řekli že sjednají nápravu jelikož marodím protože mě to zlomilo a mám posttraumatickou poruchu z tohoto jednání tak jsem v pracvní neschopnosti.
Dnes (17.01.2017) jsem šla dát papír na daně a potkala jsem ji, ze slušnosti jsem pozdravila opovrhovačně mě sjela pohledem ale když jsem kolem ní procházela, vyšlo zní posměšný úšklebek. znovu jsem se sesypala.
Prosím, co dělat? děkuji za odpověď
(0 lidí)
(0 lidí)
Stránka otevřena 4176x Předchozí téma | Další téma
Reakce čtenářů
Co dělat?
Vyhledat psychologickou či psychiatrickou pomoc.
Asi jo.
Pokud Vás takové jednání psychicky deptá, musíte jít k lékaři, pak dostanete doporučení k psychiatrovi a na základě jeho lékařské zprávy, budete na neschopence, léčit se a brát léky. Psychiatr s Vámi problém probere a dle vašeho stavu Vás bude léčit a pak teprve uschopní.
já se ale léčím u něj ale šikana pokračuje , ptala jsem se co dělat na obranu šikany když ani vedení kauflandu je krátký na šikanu svého vedoucího
s tím vám ale nejlépe porádí onen psycholog či psychiatr.
ano kdyby mě to nezlomilo takovým způsobem, že jsem práce neschopna, úzkost, strach, z lidí, a co ten co dlěá šikanu, ten vlastně vyjde jako vítěz podařilo se mu to co celýživot dělá, tak jako zaměstnankyni své podřízené řekne že si neměla pořizovat kripla (syn má downow syndrom), podotýkám že je to ta táž osoba co mě šikanuje a je to žena
ale vás vůbec nemusí zajímat, co dělá či nedělá jeden člověk (potažmo organizace). vy nemůžete změnit nikoho jiného než samu sebe. a toho se držte.
Choďte na terapii, věnujte se sobě a časem nnad tím vším mávnete rukou… ale musíte chtít.
Věk: 40
Jedná se o tzv. bossing.
Bránit se lze, protože je to protiprávní, ale je to velmi nesnadné a obávám se, že ve vašem psychickém stavu na to těžko budete mít sílu.
Není na pracovišti šikanovaný ještě někdo jiný? Nemáte tam odbory, které by se za vás mohly postavit? Abyste to mohli řešit nějak kolektivně?
Pokud ne, tak se obávám, že by pro vás bylo nejjednodušší změnit práci.
Sice z morálního hlediska bych pokládala za správnější hledat cestu, jak se tomuto postavit, ale opakuji, že docela pochybuji, že byste to psychicky zvládla.
Zde nějaké články:
http://www.epravo.cz/top/clanky/mobbing-bossing-obrana-proti-sikane-na-pracovisti-95949.html
Věk: 40
Věk: 40
Katko, samozřejmě Vás nikdo nemůže nutit, ale pokud byste při publikování odkazů upřednostnila
www.BezplatnaPravniPoradna.cz , budu jako správce toho portálu rád 
O bossingu, mobingu a šikaně na pracovišti opakovaně píšeme z praxe:
Věk: 40
Jelikož jste se k tématu vyjadřoval přede mnou a tuto poradnu nezmínil, přitom jinak na ni vždy upozorňujete, tak jsem logicky předpokládala, že v tomto případě asi tato vaše poradna nebude nic platná.
Mohl jste to autorce tématu napsat rovnou, že o tom opakovaně píšete a kde - ušetřil byste mi čas s vyhledáváním informací. 
OK.
No ono je otázkou do jaké míry je to právní problém a do jaké psychologický.
Pokud by pisatelka chtěla věc řešit právně, byl by to složitý spor, ve kterém by musela mít důkazy, výpovědi svědků ad. a pak by třeba mohla vymoci přiměřené zadostiučenění jako nemajetkovou újmu za chování zaměstnavatele. Co je v Americe samozřemmostí, to už nás jde jen přes krev a pot (mlíko asi né 
).
Pisatelka nezmiňuje, že by ji zajímala právní stránka a i proto jsem o právní poradně nepsal. Spíše mi to připadalo, že si chce jen postěžovat a říci, že se zhroutila.
Ještě přidám k odpovědi od Kateřiny, že můžete napsat stížnost na inspektorát ÚP, mohli by se šikanou zabývat. Ale nejpravděpodobněji vidím změnit pracovní místo, nebo pracovat pod jiným vedoucím/cí.
Avatárku, docela hloupá odpověď, že jsem si chtěla postěžovat, páč když si přečtete můj článek, tak je tam jasně napsané že marodím, chtěla jsem poradit, aby tato žena byla potrestána , ale jde vidět tak vám když dítě řekne že mu ubližuje někdo ve škole, tak vy to cítíte tak že si potřeboval postěžovat. Poprvé za celou dobu tu jde vidět, že šikanu podporujete, místo toho, aby jste pomohl člověku, nikdo se nepovznese nad šikanou, spíš ho to psychicky zničí. Ale to by jste měl jako správce a znalý skoro všeho vědět.
Nevkládej prosím Avatárkovi do jeho příspěvku něco, co nenapsal a nevytrhuj jeho slova z kontextu -
"Pisatelka nezmiňuje, že by ji zajímala právní stránka a i proto jsem o právní poradně nepsal. Spíše mi to připadalo, že si chce jen postěžovat a říci, že se zhroutila."
A z této tvojí reakce soudím, že si umíš vysvětlovat věci po svém, že možná nedokážeš rozlišit šikanu od přirozené odezvy na svoje chování. Nic ve zlém, ale zkus vyhledat napřed odbornou pomoc psychologa a až poté posuzovat a chtít trestat chování jiných.
Je to nesmysl, šikanu nepodporuji. Je mi líto všech lidí, kteří jsou postiženi bossingem ad.
Hlavně právě prodavaček v obchodech, protože vím, že se jim děje příkoří často a chronicky.
Paradoxně právě já problematiku bossingu právě v supermarmarketech pasivně dlouhodobě sleduji a tím spíš mne překvpailo, že bych ji měl podporovat. Je to přesně naopak.
Katko děkuji za odpověď, jediná vy jste pochopila, že v dnešním světě má být potrestaný ten co šikanuje, protože ten co šikanuje, bude šikanovat i jiné! O tom celý život je a ne, aby šikanovaný utíkal
Jinak Pavli, tahle vedoucí je má vedoucí, když ředitelka není přítomna či je ředitelkou daná jako vedoucí dne. Mám svého vedoucího, ale jeho nezajímá nic než jen svoje vlastní pohodlí. A myslím si, že ten kdo šikanuje a je na vedoucím postě, měl by být okamžitě s plnou platností vyhozen plus posudek, že není hoden postu vedoucího.
co delat? mit koule
chapu ze dneska (18.01.2017) si kazdy snazi udrzet praci ale nechat si srat na hlavu a NICIT SI KVULI TOHO ZDRAVI? pekne bych ji prede vsema rekl co mi muze a sel delat jinde, navic pokud to je nekde v obchode kde plno zakazniku tak bych si ji sjel primo pred nema
Věk: 29
Město:Domažlice
Držím palce držte se to mi radila kamarádka byl jsen nutný ze dne na den vyměnit zaměstnání. Kvůli šikaně. Snad před 30 lery se to nedělo.
Věk: 29
Držím palce omlouvám se za chybi.
Milá Ivo, jste tu s námi již hodně let, a zažila jste si toho již dost.
Upřímně? Myslím si, že po tom všem, co máte za sebou + v souvislosti s momentální situací reagujete na některé životní situace citlivěji a jakoby nerozvážněji (to není prosím výtka), což je znát i tady ve Vaší reakci na admina.
Myslím si, že byste kromě psychiatra potřebovala i nějakého psychoterapeuta, který by Vám pomohl zvládat přiměřenější reakce na různé životní situace, chování okolí atd. tak, abyste uměla si s nimi poradit s větším nadhledem a s menším citovým "zbytečným" prožíváním, které Vám nesvědčí.
Také si myslím, že Vaše nyní diagnostikovaná porucha není následkem až nynějších potíží v práci, nýbrž je důsledkem i předchozích zatížení ve Vašem životě (viz. Vaše předchozí témata). Tím však nijak nesnižuji to, že se už prostě z toho všeho necítíte dobře na duši. Ano, to se prostě stává, ne každý je tak a celý život silný, aby zvládl bez úhony všechny životní zkoušky. A proto to také není nic, za co by se měl člověk stydět, někdo onemocní fyzicky, někdo psychicky. Akorát že u onemocnění duše, trvá-li déle, hrozí i onemocnění fyzické, to už je potom větší oříšek na to, jak se z toho dostat.
Já bych Vám tedy doporučila odboníky dva, i psychologa či psychoterapeuta, ne jen psychiatra. Psychiatr má omezenější možnosti na povídání, rady atd. , ten spíše jen předepisuje léky, podle jejich účinnosti a stavu pacienta upravuje jejich dávkování, případně je změní či přidá další atd. Ale, dle mého názoru jen léky člověku nepomohou s tím, jak si poradit s nejrůznějšími životními situacemi. V nich si člověk buď stejně musí umět poradit sám, nebo si nechá poradit a pomoci od odborníka, od toho tu jsou.
Dál bych Vám poradila, zkuste zabojovat i sama. Mám tím na mysli to, abyste se jen neutápěla v myšlenkách a trápení nad onou nadřízenou, ale zkuste odvést své myšlenky i jinam. Tím si pomůžete sama i v tom, aby Vaše léčba byla úspěšnější, rychlejší a psychicky jste se "otužovala" pro životní situace budoucí. Jde o to, abyste si pro každý den našla zájmové činnosti (aktivity) doma i mimo domov (pokud teď nemáte vycházky tak po ukončení neschopnosti), která Vám bude dělat dobře na duši. To může být cokoliv, co Vás bude bavit včetně i nějaké fyz. aktivity. Pak je také dobré se naučit vnímat to hezké ze zdánlivě drobných maličkostí, např. je sice zima, ale už se prodlužuje den, ve dne svítí sluníčko, dá se jít na procházku do přírody, vzít zvířátkům něco na přilepšenou, u krmítek pozorovat ptáčky, na řekách atd. např. labutě atd. To jsou všechno takové "maličkosti" naší přírody, které ale dokáží velmi pozitivně nabíjet. Někomu to třeba přijde jako hloupost, mě osobně příroda, její proměny a součásti baví a těší, v každé roční době, ráda ji vnímám a pozoruji…
Jinak si ve Vaší situaci též myslím, že bude lepší změna zaměstnání. Chápu, že byste raději docílila toho, aby se Vaší nadřízené dostalo toho, co si zaslouží, ale nikdo Vám nestojí za to, abyste se kvůli němu trápila, si myslím já.
Přidávám se k názoru, že je ve Vašem zájmu změnit zaměstnání.
Mám podobnou zkušenost. Před více než 10 lety jsem změnila místo, po několika dnech jsem zjistila, že s mou vedoucí nedokážu vyjít. Protože mi bylo přes 50 let, snažila jsem se nějak vydržet.
Ke konci zkušební lhůty jsem dala výpověď, skončila jsem na PN.
Na personálním oddělení mi pracovnice řekla, že jsem na mé pozici pátá v pořadí, co tak odchází a že je jim to líto.
Paní vedoucí přežila všechny, byla ve své práci dobrá, ale naprosto nedokázala jednat s lidmi.
Protože všechny podřízené byly ženy ve středním věku a nemohly si dovolit být bez práce, zatly zuby a vydržely.
Ne každý to zvládne.
Já jsem po PN byla asi měsíc na pracáku a pak jsem nastoupila jinam, kde jsem vydržela až do důchodu.
Hodně štěstí.
Já si v práci taky užívala své… vydržela jsem to několik let, ale letos (2017) už se to ve mně zlomilo a dala jsem výpověď. Postraumatickou streosvou poruchu mám už z dřívějška, léčím se už také z dřívějška… ale teď jsem moc vděčná za podporu od psychiatričky a nyní i psycholožky. Šikana na pracovišti se blbě dokazuje a ani na to není moc sil… aspoň já je nemám… asi je možné se z toho šíleného prostředí dostat pryč a nechat si pomoc od lidí, kteří tu k tomu jsou, aby se s tím správně vyrovnalo a nemělo to žádný nebo jen minimální následky do budoucna…
Každopádně držím pěsti!
