Téma: Proč lékaři více nemluví se svými pacienty aneb komunikačně nezdravý vztah lékař-pacient
Ahojte.
Jen takový malý postesk: dělám to rád, dělám to dlouho - mám na Internetu poradny, kde řeším různé věci. Co mě udivuje je, že nevím jestli se pacienti málo ptají svých lékařů nebo jestli jsou lékaři neochotní, ale velmi často jsem dotazován na výsledky jejich vyšetření.
Na medicíně nás učili, že lékař a pacient by měli být "parťáci" se stejným cílem - uzdravit pacienta nebo udržet jeho zdraví v co možná nejlepším stavu (vč. prevence! ). Problém je, že pacienti často odchází z ordinací a mají jen polopřehled co jim vlastně je a co které vyšetření znamená či co se bude dít dál. Opakovaně se mě lidé dotazují na výsledky RTG, CT, MR a laboratorních vyšetření a ptají se mě co které slovo ve výsledku znamená, proč mají změny, jestli se s nimi dá něco dělat nebo třeba proč je zvýšená nebo snížená hodnota z laboratorního či sérologického výsledku a co bude s nimi dál či jak řešit situaci.
Jak jsem už psal - dělám to tady na Internetu rád a dělám to dlouho, ale neměli by se lékaři zamyslet a uvědomit si, že jsou placení nejen za psaní do dokumentace pacienta, ale i za komunikaci s ním, která je nedílnou součástí léčeného procesu?
Nechci nějak moralizovat, nadávat. Spíš je mi smutno, že byrokracie, papíry a snad i uspěchaná doba tak trošku převálcovaly vztah lékař-pacient. Je to škoda.
Zda se to zlepší netuším. Asi je to na pacientech - ptát se, ptát se a potom co? Ptát se 
Hezký den všem.
Zbyněk z www.zmwh.cz
(7 lidí)
(0 lidí)
Stránka otevřena 2050x Předchozí téma | Další téma
Reakce čtenářů
Děkuji, Avatátku, za téma.
Myslím, pokud si pamatuji, že se na medicíně učí i o komunikaci s pacienty.
Jenže není doktor jako doktor, podobně jako třeba automechanik jako automechanik apod.
Všechna čest Tobě a dalším osvíceným lékařům, kteří mají povolání jako poslání a pacient je jejich partner při naplňování jejich poslání.
Jenže v praxi je jednání některých lékařů přímo bezohledné.
Nedávno přijela známá z nemocnice v jednom krajském městě od komise, kde se rozhodovalo o mastektomii jejího prsu, na základě indikovaného karcinomu prsu. Tedy jedná se o vážný zásah, operaci, ze kterého má každý přirozený strach. Známá se zeptala, zda jsou nějaké jiné možnosti, protože četla na internetu o různých alternativách léčení i lécích, jako je třeba Varumin, nebo Folaxan a podobně. Jedna z lékařek se postavila a zvýšeným hlasem ji řekla, že dobře ať teda podepíše „revers“ a jde se léčit sama. Známá se rozplakala, lékařka se s ní již nadále nebavila, nadiktovala závěr, že pacientka souhlasí z operací a zapsala termín operace.
Kamarádka přijela domů v šoku a s pláčem, ve velmi špatném psychickém stavu. Jakou má mít pacientka důvěru v lékaře a také jakou má mít šanci na uzdravení? Nechápu, co taková lékařka pohledává v lékařském stavu, dokonce si myslím, že takovéto jednání s pacientem, který je silně vystrašen z diagnózy, by mělo být trestné.
Pro zajímavost poslechněte si MUDr. Jana Hnízdila co říká o léčení a důležitosti myšlení pacienta.
Rakovina je nastavené zrcadlo společnosti, tvrdí Jan Hnízdil
Hledání chemického léku na rakovinu je jako hledání elixíru mládí. Musíme hledat morální a ekologické řešení, jinak jako lidé končíme, popisuje lékař Jan Hnízdil.
kdysi byli mozna pacient a doktor partaci, dneska jsou partaci doktor a obchodni zastupce ruznych farmaceutickych odpadu, aspon u vetsiny doktoru
a to ze se ma pacient ptat, ono ty to beres trosku z jineho pohledu, si doktor, kdyz nekomu reknes mas zarazeny prd tak ty jako doktor vis co mu je a co bude dal ale on jako nekdo kdo nema paru o cem mluvis je mimo a v ten moment mu nedojde ani na co by se mel zeptat
