Téma: Jak trávite čas v nouzovém koronavirovém stavu?

Můj život se nijak nezměnil. Nadále trávím čas vesměs doma, chodíme na procházky, věnuju se koníčkům. Máma chodí do práce teď tak 3x týdně a jen na dopoledne. Ale přeju jí to, aspoň si může dát oraz. Myjeme si ručičky, nosíme roušky a doufáme, že nás ta potvora nepotká.

Určitě není doporučen zákaz vycházení, naopak je zakázáno setkávání a navštěvování : ) no ale z nejbližší rodiny vím, že láska je láska a tak se návštěva drahé polovičky zařadí do povolené "nezbytné návštěvy blízkého", aby svědomí neplakalo : D

No, já řeším, jak tak nějak základně přežít, protože mě trápí silné těhotenské nevolnosti a omdlévání, takže většinu času trávím zvracením a ležením s nohami nahoře. Když je líp, hrajeme společenské hry - s dětmi 3 a 4 roky Happy DINO, pojď si hrát (obrázkové člověče s krtečkem), Dobble a hry na podobném principu, pexeso, s manželem pak trochu sofistikovanější (momentálně nejvíc Lotos- to je hrozně fajná mírumilovná karetní hra ve které člověk staví kytičky), vyrábíme a provádíme různé Montessori aktivity, tvoříme dárečky pro kamarády které jim pak při procházkách házíme do schránek, hodně čteme, děcka si momentálně oblíbily Karkulína ze střechy, pěstujeme - top je momentálně pokoušet se naklíčit a posléze zasadit pecku z avokáda, jindy vede řeřicha, nakličování mungofazolek, čočky, děláme jarní pořádky, hrajeme na kytaru, děti na kazoo, na flétnu, a zpíváme a tancujeme, děti pečou, s manželem koukáme na filmy, a v neposlední řadě teda často chodíme na novodobé návštěvy (celorodinný videohovor) a jsme často venku. Na výletě do lesa a nebo v lese jakože na náhradě hřiště - zajít někam do liduprázdna, sednout na pařez, vypustit děti a pak je po třech hodinách zase posbírat a jít domů - to děláme hlavně ve všední dny, aby tatínek mohl v klidu pracovat : ) takhle se to omezení sociálních kontaktů i docela dá přežít, i když mi dost chybí návštěvy, scházení se, kroužky s dětmi, …

Tak ven samozřejmě taky chodím, ale jelikož žiju sama, tak jsem pořád sama. Přítel přijíždí po práci, jenže zase hned odjíždí do práce.

Chtěla bych už normálně do práce.

Já trávím čas šitím roušek : )

Vařím, povídám si se svým mužem a čtyřletým synem, hrajeme hry, koukáme na televizi, učím své žáky online přes videokonference, občas se jdeme projít do lesa, chodím nakoupit, když je potřeba, dopisuji si se známými a kamarády, včera (29.03.2020) jsem si koupila přes internet troje šaty : -D

Pracuji na Nobelově ceně. Zachraňuji světový mír. Osnuji plán na osvobození Arménie od diktátorů. Doma vyvíjím palivo pro mezihvězdný let do druhé galaxie.

Zkrátka kdyby měl den 50 hodin, tak je to málo!

Tak to budu mít s rouškama pořád plně ruce práce 

Určitě ne. Počítám, že tak do týdne vyvinu vakcínu na koronavirus a bude po pandemii. Roušky pak budou zcela zbytečné. Život se vrátí do normálních kolejí jako předtím.

Ahoj, každý čas se dá smyslupně naplnit, ale mně už to moc nejde… Mám krátce přítele, zhruba asi půl roku, teď už žijeme spolu. Ještě ke všemu on je už asi měsíc doma, na jednu stranu je to dobře, protože patří do koronavirusové otrožené skupiny-řidič MHD. Jenže mě už z toho trochu hrabe, snažím se nějak zabavit, zkouším nové recepty, teď mě celkem bavily lekce angličtiny na internetu, kdysi jsem se anglicky učila, jenže on se brzy začal nudit a pořád mi do toho kecal… . Mám strach, že to náš vztah ani neydrží, Je to prostě ponorková nemoc, to není jeho vina, ale někdy už nemůžu. Vstanu třeba v šest ráno a čtu si nové informace o nakažených, mrtvých, nemůžu ani spát. On mi moc nedodá, chodí v noci kouřit na balkon atd,,, No jsem ráda,   že jsme živí a zdraví a všichni mí blízcí, ale. Roušky št neumím, pomoci někomu moc nemůžu… Ale bude líp, musí

Pokud se během měsíce pohádáte maximálně pětkrát, a budeš mít plně sbalený kufr k odchodu jen dvakrát, tak máš mimořádně pevný a odolný vztah. : -) Takový vztah má velkou perspektivu! : -)

No, my se nehádáme vůbec, on je absolutně nekonfliktní, to jen mně občas rupnou nervy… Do svého původního bytu jsem odešla vážně dvakrát a asi dva dny trucovala-a pak jsem to nevydržela

-a vrátila jsem se. Takže je to nadějné…

Do práce chodím stále stejně, jen máme trochu volnější režim, v podstatě si můžu přijít kdy chci a odejít kdy chci, třeba teď bych už byl normálně v práci, místo toho ležím v posteli s notebookem na klídně a píšu do této diskuse a snažím se přesvědčit sám sebe, že bych měl vstávat.

Práce máme méně - řeším jako likvidátor nehody mezi českými a zahraničními auty a jak teď Češi nejezdí do zahraničí a cizinci sem, "našich" nehod výrazně ubylo. "Naštěstí" sem jezdí zahraniční kamiony a české kamiony zase jezdí do zahraničí, nějakou práci mám "přihrají" pendleři. Každopádně i když pracuji méně, stíhám vše vyřizovat.

O víkendu nebo někdy i ve všední den vyjdu do lesa (sám nebo s některým z kamarádů), ale je tam teď (alespoň v okolí Prahy) celkem narváno, rozhodně víc lidí než na prázdném Václaváku.

Rozdíl je jen, že nejezdím na kole - nosím brýle a to je v kombinaci s rouškou celkem vražedná kombinace, brýle se mlží a nic bych přes ně neviděl. Navíc mám lehké astma, takže se mi přes roušku moc dobře nedýchá.