Téma: Noční pomoc tatínků s miminkem - má smysl?

tak kdyz je treba s necim pomoct tak pomuzu i v noci

pri kojeni sedet nemusim, to se radeji vyspim do prace a budu pomahat pres den, nebo treba budu hlidat tak at si partnerka muze jit lehnout atd

To jo, ale ono není s čím. když je, tak je to jasné, ale když se jde jen kojit a nečekají se problémy, vše je OK.

tak se pretoc na druhou stranu a spej

ale přerušovaný spánek (a soulož)  není zrovna můj šálek čaje (kávu nepiju )

mozna kdybys se drzel prerusovane souloze tak ted si mohl spat celou noc v kuse

ale my ho chtěli naštěstí

Je to sice už 7 let, ale po narození jsme se o miminko v noci starali více-méně střídavě. Tzn. hlavně o víkendu jsem v noci vstal já. Samozřejmě když jsem šel další den do práce (nebo byl třeba po noční službě v nemocnici), tak vstala maminka dítěte. Takže o víkendu víc já a neděle-čtvrtek ona.

Vzpomínám si, že měla naše dcerka hlavně problém usnout. Tzn. museli jsme jezdit s kočárkem po domku, dokud neusnula nebo ji museli nosit v náručí - třeba i hodinu.

Sice to bylo náročné, ale docela rád na to vzpomínám. Jsou to takové ty silně emoční zážitky, které si pak člověk nese v sobě a vzpomíná na ně v různé okamžiky.

Taky jsme spali spolu (i s mimčem v jednom pokoji), protože byl domek zrekonstruovaný jen z poloviny a druhá polovina domku byla nevytápěné staveniště (dcerka se narodila 6.12.2006).

Připomněls mi mého švagra. Ten vstával a přikládal dcerky ségře k prsům  Ale on byl v ID, takže holky byly jeho všechno až do dospělosti. K mudr s nimi jezdil, všechno s nimi vyřizoval … mají na něj hezkou vzpomínku.

Hezké, milé

Moc jsem tomu nedal, fungoval jsem v nouzi nejvyšší.

Přikládal jsi ke svému prsu?

Nedivoč, modrý brácho.

  My jsme to měli tak, že jsem se dobrovlně odstěhovala z ložnice. Blíž ke koupelně a kuchyni a hlavně bez schodů. Malej byl hodně uřvané miminko, hodina řvaní, hodina spánku a to celou noc až do púl roku. Manžel to kompenzoval přes víkend, nechal mne spát, dělal mi snídani, krmil pračku, choval mazlika a někdy v noci vozil kočár dělali jsme to jak avatárek.

Ono je to asi hodně na domluvě. Když se dohodnete, že pomůže, bude to ok, pokud bys ho k tomu nudila, nebylo by to k ničemu. Jen se zeptám, používali jste monitor dechu? Popřípadě do jak dlouhé doby?

Začali jsme ho používat až pod nátlakem okolí. Do asi 5 týdnů jsme ho nepoužívali, takže asi to nejhorší období co se týče SIDS. Pak jsme teda začli a spíše nás to ruší, protože v noci to zapomínáme vypínat, když se kojí. A to je rachot pak třeba ve tři ráno.  Používáme ho pořád (malý má 4 měsíce), ale někdy ho zapomeneme zapnout…

Jestli k tomu můžu ještě dodatečně něco napsat ze své zkušenosti (i když je založené téma již starší a pro zakladatele neaktuální.), i když muž až tak platný prakticky není (prsa nemá), tak je hrozně důležitá jeho přítomnost jako taková. Alespoň já jsem to nesla těžce, že partner od narození syna spal jinde. Dokážu si představit, že bych teď (zatím) neuvažovala o svém odchodu, kdyby tak učinil. Prostě i když ty noci nejsou lehké, je důležité neutíkat, ale dát najevo, že i tak chce být s náma, že je naše přítomnost (partnerky a dítěte) pro něj důlkežitá i za cenu nevyspání se… 

Wooow Katko! To jsi napsala famózně! A máš naprostou pravdu! Jinak ženský díky za odpovědi. Monitor dechu teda zřejmě koupíme, zdá se to být dobrá věc.