Téma: Péče o kojence - je to v silách jedné ženy nebo by se jí mělo pomoci?

Text uživatele:    Tak mít někoho kdo pomůže s péčí o miminko je dobré,hlavně zezačátku. Jakmile se do toho dostaneš jde to samo. U miminka 3x za noc vzhůru je normální,já vstávala i 10x.  Takže podpora a pomoc parnera je důležitá. Když se toho bojíš tak ještě počkej,ono to přijde a dosavadní život vám to otočí naruby. Ale uvažuješ dobře,že se na partnera díváš jako na budoucího otce svých dětí. Svoji obavu mu klidně řekni,pokud mluvíte o společné budoucnosti. Alespoň budeš vědět na čem jsi.

Text uživatele: To, že je ženská VŠ, cílevědomá... vůbec nezáleží na tom, jaká bude matka. Jinak to, co dělá její holčička dělají všechny mimina, tak kdyby tak jak ty přemýšlely všechny ženské, tak vymřeme.  Mám 7 měsíční holčičku a nikdy bych neměnila. Během krátké doby jde poznat druhy pláče, mrčení,  gesta - hlad, nuda, nemůže usnout .....  Ale musím přiznat, že je fajn třeba na 2 hodinky týdně předat malou dědovi.  Jo a to, jaký bude tvůj přítel otec se prý pozná už podle toho, jak se chová k cizím dětem.

Text uživatele: Každý začátek je těžký....v čemkoliv...a při narození miminka to není jiné 

Text uživatele: Tak třeba já vůbec nechápu, co vlastně nezvládá. Já byla s klukem sama a sama jsem taky bydlela. Byla jsem si vědoma, že není nikdo, kdo by pomohl a ani mně nenapdalo přemýšlet, že něco nezvládnu. A nebylo to vůbec lehké. Žádné pampers, nebo polotovary. Všecko pěkně poctivě. V dnešní době je to asi jinak? Ne, není....miminka jsou stejná, mají stejné potřeby, jen ty maminky jsou už jiné....

                                                                    

Text uživatele: Mateřský instinkt je nejsilnější a s ním zvládneš i neyvladatelné....

Text uživatele: 

Jsem sama ja da se to zvladnout i když někdy ta druha pomoc proste pomuže hodne moc.

Text uživatele: 

Řekla bych, že záleží na typu maminky a také na dítěti. Jsou děti živé, klidné nebo třeba i svéhlavé. Jsou děti, které jsou spavé a děti, které nespí skoro vůbec. Myslím, že miminko, které vstává 3x za noc je spíše miminko hodňoučké (když po kojení bez problémů usne). Některé svéhlavé děti prořvou téměř v kuse i 16 hodin denně a je to u nich normální - jen je třeba si na to zvyknout (přežít to) - a také jim pomůže těsné zavinování nebo nošení v šátku. Obvykle jsou děti po rodičích. Některé děti si na režim zvyknou rychle, jiné pomalu a jiné vůbec, ale každopádně přibližně pravidelný režim doporučuji k přežití, maminka i dítě pak vědí, co od sebe mají čekat a usnadní jim to život (pokud je to smysluplné - jídlo, spánek, procházka... denní činnosti).  

VŠ nemá zásadní vliv na schopnost vychovávat dítě.

Moje maminka má výúční list. Z domu jsem získala pocit, že vychovávat děti je brnkačka (mám mladší sourozence). Sama mám VŠ a dvě děti (2 roky od sebe). Teprve s nimi jsem poznala, jak je výchva těžká, ale i krásná (prožívat pokroky a vývoj s nimi).

Podle mého názoru cílevědomost není zas tak zapotřebí (Snad jen... mít cíl dobře je vychovávat, starat se o ně).

Postupně jsem se zbavovala iluzí o tom, co to znamená mít děti.

Všechno jsem to zvládala více méně sama, až když začaly druhému dítěti růst zuby, manžel se začal zapojovat, protože mi došly síly (neměla jsem si hrát na hrdinu, že nikoho nepotřebuji). Podpora kohokoliv je nutná - psychická i s hlídáním.

 

Počítej s tím, že se něčeho budeš muset vzdát (něčeho napořád, něčeho dočasně - spánku).

Závěrem - výchova je náročná, ale stojí to za to!!!

           

 

 

Text uživatele: 

Nemamko, záleží, kde kamarádka bydlí. My bydleli po svatbě v jedné místnosti u rodičů v baráčku, suchý záchod přes silnici na zahradě vedle králíkárny. Topila jsem v kamnech a musela jsem si naštípat dříví a vodu jsem nosila ze studánky a prala na valše. Pračku a ledničku jsme si do roka pořídili na půjčku. Když jsme dostali družstevní byt a já odemkla, koukla jsem do bytu a měla jsem koupelnu s teplou vodou, jen jsem otočila kohoutkem a splachovací záchod.  V pokojích ústřední topení a všude teplo a byla jsem ve svém. Byla jsm nejšťastnější člověk na světě. Zvládla jsem všechno sama, manžel jezdil domů na víkendy. Ale zase jsme se v paneláku zkamarádily maminky a pohlídaly si děti navzájem, když bylo potřeba.