Téma: Měli by rodiče řešit problémy za své děti?
Jednoho dne se na motýlí kukle objevil malý otvor. Všiml si toho muž, který šel náhodou kolem.
Sledoval motýla, který se již několik hodin snažil dostat se z toho malého otvoru ven na světlo. I po uplynutí dlouhé doby se zdálo, že otvor má stále stejnou velikost a že to motýl vzdal. Vypadalo to, že motýl už udělal vše, co mohl a že dál už nemá možnost dělat cokoli jiného.
A tak se muž rozhodl, že motýlovi pomůže: vzal svůj kapesní nůž a otevřel kuklu. Motýl se objevil okamžitě. Jeho tělo avšak bylo malé a zkřivené a s nevyvinutými křídly nemohl téměř hýbat. Muž pokračoval v pozorování doufaje, že se v každém okamžiku křídla motýla otevřou, nadnesou jeho tělo a že motýl tak začne létat. Nic z toho se nestalo.
Motýl strávil zbytek svého života lezením po zemi se zkřiveným tělem a svraštělými křídly. Nikdy nebyl schopný létat...
To, co člověk se svým gestem laskavosti a se záměrem pomoci nepochopil, bylo to, že projití úzkou dírou v kukle je úsilí potřebné pro to, aby se motýlovi narovnalo jeho tělo i jeho křídla tak, aby mohl létat. To je způsob, který je připraven pro jeho růst a rozvoj.
Nevím, možná jsem špatný rodič, ale občas slyším od svých známých, že opět řešili problémy svých dětí a nechápu to... Jsou to kolikrát takové nepodstatné věci, např. někdo se s jejich dítětem ve škole nebaví apod... Takové věci jsem nikdy za své děti neřešil a řešit ani nebudu... Pokud by se jednalo o podstatnou záležitost, tak bych samozřejmě zasáhl, ale bojím se, že kdybych nenechal některé záležitosti řešit děti samotné, tak je dobře nepřipravím do života, který se s nimi mazlit nebude... Jak to máte vy.. ?
(8 lidí)
(0 lidí)
Stránka otevřena 4954x Předchozí téma | Další téma
Reakce čtenářů
Souhlasím, začíná to ve škole a končí půjčkou na bydlení pro syna, který nesplácí..... Jednoznačně se musí umět postarat každý sám o sebe a na nikoho nespoléhat.....
Ne, neřešila jsem, jedině tak radou. Dnes je dospělý, když radu nežádá, neradím. Když potřebuje pomoc, ví, že pomůžeme, ale s mírou.
To byl krásný příběh o tom motýlovi a myslím, že to přesně vystihuje to, co tady řešíte. Jen to asi není tak černobílé a občas se za děti asi některé věci řešit musí, zvlášť, když jsou ještě malé. Taky mám někdy problém s tím, jestli tyhle problémy (kamarádky ve škole nemluví s mojí dcerou atd. ) řešit nějak významněji, než jen si s ní o tom popovídat a říct, že to je normální a že jsme to jako děti zažívali taky tak. Občas přihodím nějakou dobrou radu, jak jsem to řešila já, ale víc se do toho nechci míchat. Sice je to těžké, protože matky většinou chtějí pro své děti to nejlepší a taky si my dospělí myslíme, že víme všechno líp, než děti a tak se musím kousnout do rtu a nechat to na ní, protože si právě tohle uvědomuju.... že chci, aby si všechno prožila sama a vyřešila po svém, protože jen tím, získá zkušenosti, i když někdy (nebo často) špatné, ale myslím, že právě ty špatné jí budou formovat a když si to neodžije a já za ní budu řešit prkotiny, tak nebude schopná přijmout realitu takovou jaká je a v dospělosti se bude divit, že věci nejsou jen podle ní a že život je takový jaký je.... Chci z ní mít chytrou holku s vlastním názorem a tak se snažím jít střední cestou... vyslechnout, poradit, ale nezasahovat.
Čarodějko, jsi tady nová, časem zjistíš, že se na tomto webu nachází mnoho krásných příběhů, ale i smutných, tak jako v životě, který žijeme každý z nás... Přeji ti příjemné hledání...
Díky Medvěde 
.
Máš pravdu, jsem tu nová a mám ráda životní příběhy a ráda diskutuju.... takže jsem tu správně 
Sakra Medvěde s tím motýlem to má smysl. Jak výstižný a pravdivý. Připomíná mi to mou mladší sestru, která měla od dětství vyšlapanou cestu až do dospělosti. Nikdy nepoznala co je to vlastní píle a cena peněz. Měla vše zadarmo. Je jak ten slabý motýl který neumí létat, protože bohužel má matka jí k ničemu nevedla.
Souhasím. U dětí dávám přednost učení vlastním příkladem. Je jasné, že děti nejsou naším majetkem ani pokračováním nás samých v lepším provedení. Jsou sami sebou. Proto uznávám svobodu a přirozenou autoritu. Vše na co je čověk tázán pravdivě vysvětlit a držet se svých hodnot. Nechat na dítěti ať si vybere a zároveň dbát na dodržování pravidel v zájmu sebe i dítěte. Tedy ne obráceně. Podle věku však je dobré vidět, že děti své rodiče bezpodmínečně chrání a to i na svůj vlastní úkor. Proto by si rodič měl vždy být vědom toho, že začít musí u sebe sama. A dětem můžeme být pouze příkladem jako guru. Guru za vás taky nejedná. Jednat musíme sami za sebe.
V tomto asi neumím být objektivní. Byli jsme s bráchou v děcáku, museli jsme se redikat sami. Když mně někdo z větších dětí fláknul facku, musela jsem se s tím srovnat, nebo bulit v noci do polštáře. Proto jsem chtěla aby moje děti měly oporu v rodičích, možná jsem někdy byla dětem v pomoci extrém, ale nelituji ničeho. Děti mám samostatné, dobře se postavili do světa. Hodně je v povaze člověka, v jeho zážitcích a tak. Každý jsme jiný.
Je pravda, že malicherné věci, jako hádky, nebo že s kámoškou se hádají, a takové podobné řeči mladých jsou malicherné, moje vnučka ale třeba za mnou přišla s tím, že máma jí nechce vyslechnout, tak jsme to hezky rpozebraly a nakonec vyšlo najevo, že zažívá ve škole šikanu, ale máma jí odbyla, teda zcela správně, že takové věci si mají vyříkat mezi sebou, ale ona se potom už bála doslova svěřit s touto šikanou, což byl pro dceru nakonec šok, takže sice vše dobře dopadlo, ale tohle je příklad toho, že je možno aby se dítě, potom bálo mluvit o opravdu vážných věcech. Prostě se naučila oddělovat nepodstatné s podstaným. Potom zase člověk přijde na to, že vyslechnout ano, ale jednat a hlavně dobře poradit, má dítě zase příklad do svého života a k výchově svých dětí.
Souhlasím s Tebou. Obzvlášť vztahy mezi dětmi by si měly děti vyřešit samy. Zasáhl bych jen pokud by došlo k fyzickým útokům nebo k šikaně. Jinak bych nechal dítě být - "model samorost" 
