Téma: Dělají šaty člověka - jaký je váš názor

Hezky řečeno-nezáleží na tom, co má člověk na sobě-ale jaký je uvnitř, každý máme jiný vkus, někomu padne kvádro za 20 tisí dokonale a druhý v tom samém vypadá za chvíli, jako kdyby ho vytáhl krávě z huby. Vypadat čistě a slušně, k tomu úsměv a nezáleží, jestli máte šaty za tisíce, či z frcu. Ještě jedna úvaha milionáře/p>

Paul Getty - nejbohatší muž Ameriky osmdesátých let - prohlásil, že kdyby najednou přišel o všechny peníze, svým myšlením by přesto zůstal bohatým a svůj majetek by získal do pěti let zpět. Kdyby začínal opět od nuly, našel by si jakoukoli práci, i kdyby měl dělat šestnáct hodin celý týden. Utratil by jen za to nejnutnější a první, na co by našetřil, by byl luxusní oblek, aby se mohl stýkat s bohatými a vlivnými lidmi.  

Tvůj příspěvek se mi líbí, hlavně jak jsi tam nezapomněla připomenout, úsměv v tváři.  Ten mnohokrát i oděv přezáří. Druhá část Tvého příspěvku mi připomenula knihu: „Jak myslí milionáři. “ Je tam velice pěkně vystiženo, jak myslí bohatí lidé a jak chudí. Z této knihy mám udělaný krátký výpisek a občas si ho přečtu.

http://www.motivacniknihy.cz/?recenze-knihy-jak-mysli-milionari,133

 Jan Werich. „Šaty dělají člověka. “

http://youtu. be/Um7NgSrzrtI

nejsem soudce ani nic jineho kde by mi bylo predepisovano v cem mam chodit, chodim v tom v cem mi je pohodlne a co si mysli ostatni je mi tak celkem jedno, jedine na nejake ty rodinne oslavy se trapim v obleku

 První dojem je důležitý a než člověka poznáme, úsudek uděláme podle zevnějšku.  

Takže ano, šaty dělají člověka.  

Ale kolik pitomců nosí kvádro a kolik slušných chlapů může vypadat takto.

 Jaký udělá na nás člověk první dojem, je také důležité. Dokonce prý prvních 5 vteřin, při setkání s cizím člověkem na nás zanechá největší dojem. Já dávám 5 minut.   

 Někdy také, pouze 5 vteřin.    

 Souhlasím, ale podle mého jde spíš o oblečení dle příležitosti. Byla jsem na plese, kde spousta mladých lidí přišla v riflích. To samé na pohřbu, nebo svatbě. Takže oblečení volit podle příležitosti.

 Taky volím oblečení podle příležitosti. Doma mám rád džíny a triko, nebo košili. Většinou běžně nosím sako, třeba i k džínům.  

  Dobrá volba, můj chlap má tvídové sako k tmavě modrým jeansům taky. Akorát nechce nosit pičkový svetry. Zato děcko má dva a nechce nosit džísku, což nechápu, džíska za mě byla kauf.

 Julie. Svetr bych si také neoblékl, a ještě se vzorem. Jedině tak po dvoře a doma.  

  Prosimtě co je špatného na golfovém svetru s kosočtverci?

Já nic Julie.  Mám raději, svetre bez vzoru.  

Miluju džísku a jak mi sekne 

V mém okolí jsem často potkávala člověka, který na první dojem vypadal tak trochu jako somrák.

Ovšem pod tou slupkou oblečení se skrýval "slušně" zajištěný podnikatel, který nechtěl, aby se s ním ostatní bavili jen pro jeho značku obleku, nebo peníze a postavení. Jen tak si totiž mohl být jist, že lidé se s ním přátelí pro to, jaký Je.   Zajímavý kontrast...

Takže, někdy není všechno, jak se zdá...

Souhlasím s větou: "samozřejmě nezáleží na tom, co má člověk na sobě, ale jaký je uvnitř". Podle mě vyjadřuje, jaká je člověk osobnost jednak jeho celkový vzhled - nejen oblečení, ale i jak je člověk upraven a jak o sebe pečuje, jednak jeho mluvené slovo a psané slovo, a jednak jeho chování, postoje a jednání obecně. Myslím si, že teprve toto vše dohromady dělá člověka člověkem.

Jinak si myslím, doba nedoba, že při určitých příležitostech - svatby, pohřby, plesy, divadla, sporty, volné chvíle atd. , by se mělo volit vhodné oblečení dle té které příležitosti. A v případě některých povolání je volba oblečení bez diskuse, neboť je povoláním, společensky daná nebo očekávaná.

Zdá se mi, že čím míň v hlavě, tím víc na sobě k upoutání pozornosti. Dívka nebo žena, která většinou nemusí mít jiné zájmy než sebe, tak má gumová prsa, botoxy, nalepené nehty, na obličeji namalovaný obličej jiný, má vyzývavé oblečení, vlasy, které hrají všemi barvami. Když promluví, duní, jako prázdný hrnec, ale aby upoutala, tak se nápadně vylepšuje. Jde o takového člověka, který má takové vylepšení, jako dennodenní normu, kterou při žádné příležitosti nemění. Takto může vypadat i muž, který voní víc než voňavka, vlasy barevné, účes neúčes, oblečení i obutí aby připoutalo pozornost. Nic jiného nemůže totiž takový člověk nabídnout. Samozřejmě,  že člověk, který má charisma a něco v hlavě, tak se liší od těch prvních popsaných, i kdyby byl v teplákách. Člověk se denně obléká tak, aby vyjádřil sebe, aniž si to možná uvědomuje a tak působí na okolí. Je možné jít a udělat parádu v hadříkách ze sekáče a jde udělat nepěkný dojem i v obleku. Slova pana Wericha, jsou trošku poplatné té době v které žil, jelikož dnes se nosí vše a není to tolik vyhraněné, jako před lety.

Pak jsou lidé, spíš vědci, učenci, kteří jsou tolik zabraní do svých výzkumů, že žijí téměř mimo realitu, a těm je jedno, jak bydlí a v čem chodí, také jsem nějaké takové v okolí znala.  Vypadají na první pohled divní, jsou jen myšlením jinde.  Myslím, že je dobré, aby šel člověk čistě oblečený, nebyl roztrhaný a nesmrděl na sto honů, choval se přirozeně a slušně a bude spokojen sám se sebou a okolí ním.  Jinak určitě každá příležitost má svá pravidla pro oblečení.

Přesě tak. Myslím, že je důležité cítit se přirozeně a dobře a oblečením si pomoci. Mám pocit, že je docela pracné podpořit svým oblečení svou osobnost a to, aby mi to slušelo. Všude samá konfekce. Sekendhand nabízí kolikrát zajímavější kousky a z přírodní tkaniny. Na společenské akce je určitě vhodné jiné oblečení než na všední den. Myslím, že je důležité tomu pozornost věnovat. Pomůže to i proti depresi, posílit sebevědomí, cítit se dobře. Zkrátka člověk by měl chodit oblečen tak, aby podtrhl svou osobnost a aby se to k němu hodilo.

Ano, souhlasím s tím, co píšou tady výše, ale i přesto.... získaný první dojem  se dá pokazit okamžitě, jakmile ten člověk "otevře ústa". Šaty prostě nestačí......

Jednou jsem jela ve vlaku. Ve vedlejším kupé seděly dvě dívky. Slušně oblečené, hezké, ale jedna měla nohy i se zimními botami na sedadle. Přistoupil nějaký pán a pustil se do nich, zda se takhle chová i doma a myslím, že jí něco neslušného i řekl.  Dívka odvětila rovněž jak dlaždič.  Myslela jsem si totéž, ale zvědavost mi nedala a dala jsem se s nimi do řeči. Poznala jsem, že jsou to hodné holky a najednou jsem si všimla, že podrážka boty byla naprosto čistá a suchá a ještě jí podložila taškou... Takže kde je náš úsudek? Kdo se choval sprostě? Podle mě je nejdůležitější to jaký je člověk uvnitř.   Jestli neubližuje, pomůže, je inteligentní. Šaty jsou důležité, ale ne nejdůležitější. Ale moc se mi líbí ta myšlenka, jak si zkrachovalý milionář šetří na hezké šaty, aby byl opět milionářem. Musím zároveň vypíchnout na druhé straně, že maloměšťácké myšlení nesnáším. To je můj názor.

Moje babička říkala, že nejdůležitější jsou čisté boty...

Návod, pro pány, kteří se neumí spřátelit s kravatou.  

Kravatu si volně pověsíte na krk. Hodinu s ní pochodíte a zjistíte, že kravata vás nepokouše. Pak si uděláte uzel na kravatě, ale nepřitáhnete ke krku. Opět hodinku pochodíte. Můžete při chození vykonávat činnost, která vám momentálně vyhovuje. Opět zjistíte, že kravata vás nepokouše. Pak kravatu s uzlem přitáhnete ke krku a zjistíte, že kravata nekouše. A máte vyhráno.

 Já musím doma chodit s červeným motýlkem.  

Kravaty bytostně nesnáším, stejně jako košile... Okamžitě mi naskočí kopřivka...

 Medvědě! Teď vím, co ti mám poslat k svátku.

Nikdy nedám na první dojem.

Je vždycky správnej!